Ekologické daně a jejich dopady v České republice

V říjnu roku 2003 Evropská rada schválila směrnici o zdanění energetických výrobků a elektřiny (směrnice 2003/96/EC).

Proč zavést ekologickou daňovou reformu?

Po dvanáctiletých diskusích se Evropa rozhodla zkoordinovat daňové reformy v členských státech, respektive vytvořit jednotný rámec pro zdanění energií jako jeden z nástrojů pro snižování emisí skleníkových plynů.

V současnosti je již ekologická daňová reforma v různém rozsahu zavedena v jedenácti zemích evropské patnáctky. Nejčastěji jde o zdanění energií. Ve Švédsku a Velké Británii je však zdaněn oxid siřičitý, resp. dovoz a těžba stavebních surovin.

Internalizace externalit

Základní princip reformy je založen na internalizaci externalit. Jde o to, že v cenách zboží a služeb, které zatěžují životní prostředí, se tyto negativní vlivy na životní prostředí nepromítají.

Proto směrnice doporučuje, aby členské státy diferencovaly zdanění podle energetického obsahu v daném palivu. Cílem je postupně napravit stav, kdy se ceny fosilních zdrojů skrytě dotují a obnovitelné zdroje energie mají proto potíže s konkurenceschopností.

Čtěte také: České supermarkety a bio

Zdanění obnovitelných zdrojů

Za obnovitelné zdroje se tedy nebude platit žádná daň? Nebude. Obnovitelné zdroje nezatěžují životní prostředí, ani neprodukují skleníkové plyny.

V programovém prohlášení vlády najdeme záměr postupně promítnout ekologické hledisko do průmyslové výroby - nastavit parametry podnikání tak, aby se naplňovala teze "co je ekologické, je také ekonomické". Restrukturalizace hospodářství musí směřovat k zvýšení energetické účinnosti a orientovat se na obnovitelné zdroje energie a výroby, které jsou energeticky co nejméně náročné.

Stádium přípravných prací

Podle mého názoru je to nejsložitější a nejtěžší manévr, který kdy před Ministerstvem životního prostředí stál. Je třeba koordinovat postoje a práce s resorty financí, práce a sociálních věcí a průmyslu.

Zároveň je nutno oslovit všechny subjekty, kterých se daňová reforma může pozitivním i negativním způsobem dotknout, a získat celospolečenský konsensus.

Někdy v březnu 2004 by měl být zveřejněn koncept daňové reformy, na němž již nyní pracují externisté z Vysoké školy ekonomické a Centra pro otázky životního prostředí při Karlově Univerzitě.

Čtěte také: Jak podporovat projekty

Matematicky modelují různé scénáře a varianty daňového zatížení, reakce jednotlivých sociálních skupin na ekologickou daňovou reformu, jakým způsobem se odrazí v průmyslu, a zároveň jaký přínos v podobě zvýšení zaměstnanosti lze získat uplatněním principu fiskální neutrality.

Co konkrétně ekologická daňová reforma přinese?

Nejde o zavedení dalších daní. Žádný politik se zvýšením daňového břemene nepůjde na trh. Celý koncept je založen na restrukturalizaci daní. Činnosti, které škodí životnímu prostředí, jsou zdaněny a objem prostředků, který stát vybere na energetických daních, vrací do ekonomiky tím, že snižuje jiné povinné platby.

Možností je několik. V týmu na Ministerstvu životního prostředí, kde jsem konzultantem, se přikláníme k postupu, jaký použili v Německu, Itálii, Francii, Finsku či Belgii, tedy ke snížení sociálního pojištění. Tím by se zlevnila cena práce a daňová reforma může být nástrojem aktivní politiky zaměstnanosti.

Například v Německu zahájili ekologickou daňovou reformu v roce 1998. Za pět let snížili sociální pojištění o 1,7 procenta.

Schválení parlamentem ČR

Otázkou spíše je, v jaké formě. Na jaře bychom koncepci ekologické daňové reformy rádi zveřejnili. Váže nás termín usnesení vlády č. 639 z 30.

Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství

Podle nás by měl existovat zákon o ekologické reformě. Ten by obsahoval jak novelu zákona o spotřební dani, kterou by byla zavedena spotřební daň u uhlí, elektřiny a zvýšila by se spotřební daň u uhlíkových paliv - nafty, benzínu a kerosínu.

Současně by tento zákon zajišťoval fiskální neutralitu, tedy garantoval by, že se nezvýší celková daňová zátěž, ale že formou novely zákona o sociálním pojištění se sociální pojištění bude snižovat.

Tento přístup považujeme za vhodnější, než jít do parlamentu se samostatnými zákony, například se zákonem o zdanění elektřiny nebo o zdanění uhlí, jak navrhuje Ministerstvo financí. To by mohlo špatně skončit, protože poslanci by nemuseli tyto tři návrhy schválit jako celek. Pokud se některý z principů naruší, fiskální neutralita koncepce se zhroutí.

Dražší energeticky náročné výrobky?

Ano i ne. Elektřina a teplo, jejichž výroba více zatěžuje životní prostředí, by měly být dražší. Energeticky náročné výrobky také. Avšak směrnice umožňuje výjimky pro energeticky náročné provozy, které by mohly mít problémy s konkurenceschopností.

Každopádně, základní princip daňové reformy se opírá o ekonomickou teorii, která říká, že nejlepší informací pro spotřebitele, která zároveň ovlivňuje jeho spotřebitelskou volbu, je cena.

V momentě, kdy ceny energií budou realisticky odrážet skutečné náklady výroby a zároveň bude znám dlouhodobý vývoj jejich spotřebních daní, bude mít výrobce i spotřebitel k dispozici důležitý údaj, který mu dosud chybí.

V reformě je důležité, aby zvýšení cen nebylo implementováno skokem, ale postupně. Vezměte si, že se město bude rozhodovat o tom, zda v zájmu snížení provozních nákladů převede část městské dopravy na stlačený zemní plyn.

V tu chvíli je nutné vědět, zda Česká republika bude žádat podle článku 14 směrnice o výjimku a zemní plyn pro využití v dopravě nebude zatížen spotřební daní vůbec, nebo že zdaněn bude. Bude to sazba progresívní, nebo konstantní? Například v Německu mají dvacetiletou garanci konstantní spotřební daně.

Účinnost zákona o ekologické dani

Parlament by mohl zákon schválit někdy v září 2005 s účinností od roku 2006, kdy se v České republice úplně otevře trh s elektřinou i s plynem. K tomuto datu budou mít všichni zákazníci svobodnou volbu dodavatele a dostanou informaci o původu elektřiny, což ukládá členským státům EU směrnice o otevírání vnitřního trhu s elektřinou.

Bylo by dobré, kdyby současně dostali i informaci o budoucím vývoji spotřebních daní u elektřiny, uhlí, zemního plynu, benzínu a nafty. Tím by bylo jejich rozhodování o investicích významně odpovědnější. To je naše představa. Ministerstvo financí však připravuje odklad účinnosti implementace směrnice do 1. ledna 2008.

Volba pro spotřebitele

Například jestliže budu vědět, že v dvouletém intervalu se budou zvyšovat spotřební daně u benzínu a nafty o tolik a tolik procent, tak se pravděpodobně rozhodnu pro koupi vozu, který nemá spotřebu deset a půl litru, ale šest. Tím se vlastní, spotřebitelskou volbou vyrovnám s dopady ekologických daní. Navíc budu platit nižší sociální pojištění.

Ekologická daňová reforma v Německu

V Německu jsou ekologickou daňovou reformou dál než my. Německo končí pátou etapu. Ve skutečnosti to vypadá tak, že mají po Velké Británii nejvyšší spotřební daně u nafty a benzínu. Zavedení daně v SRN považuji za úctyhodný krok a doklad veliké politické odvahy.

Němci již hodnotí efekty daňové reformy: Ve dvou letech po sobě evidovali nárůst cestujících v hromadné dopravě a zároveň zjistili, že průměrný počet osob na jednu jízdu se zvýšil. Zároveň se snížila spotřeba benzínu a nafty. Samozřejmě, že by se dalo říci, že je to v důsledku novějších technologií, protože klesá průměrná spotřeba vozů.

Výjimky

Zajímavé budou výjimky podle článku 14, o které bude Česká republika žádat (zejména nad článkem 14a). Tady se mluví o tom, že primární zdroje energie - uhlí nebo plyn - nepodléhají zdanění, jestliže se využívají pro výrobu elektřiny. Elektřina je totiž zdaněna minimální sazbou, která činí pouhé jedno euro na megawatthodinu, to je asi 32 Kč z přibližně 2680 Kč za MWh pro domácnosti, a 50 centů na megawatthodinu pro firmy.

Nicméně, pokud se členský stát rozhodne zdanit primární zdroje pro výrobu elektřiny z důvodů politiky péče o životní prostředí, nemá to vliv na jeho povinnost zdanit též elektřinu. O tom se podle mne povede základní diskuse.

Když se totiž podíváme na měrné emise CO2 na obyvatele a rok, jsou v ČR o 41 % vyšší, než je průměr v Evropské unii. Konkrétně je to 12,45 tuny na obyvatele a rok ku 8,9 tunám v EU. Energetika má přitom odpovědnost za celých 42 % emisí CO2.

Jestliže náš stát nepřistoupí k tomuto článku aktivně a nezdaní primární zdroje na vstupu pro výrobu elektřiny, tak je ekologická daňová reforma vůbec nepodchytí, protože deset největších zdrojů znečištění je osm elektráren a dvě teplárny. Ty odpovídají mimo jiné i za 44 % emisí oxidu dusíku.

Výjimku by měly dostat energetické výrobky a elektřina, které se používají pro přepravu cestujících a zboží po železnici, metrem, tramvají a autobusy. Stejně tak by měl dostat výjimky zemní plyn a propan-butan, které se využívají jako hnací látky v dopravě. Zatím panuje v názoru na výjimky mezi ministerstvy životního prostředí a financí shoda. Výjimku samozřejmě dostanou všechny obnovitelné zdroje energie.

Minimální sazby spotřebních daní v EU

(uhlí a plyn v eurech za GJ, elektřina v eurech za MWh)

V lednu 2008 byly do českého daňového systému v rámci ekologické daňové reformy zavedeny tzv. ekologické daně, jinak také energetické daně. Tématem ekologických daní se zabývá především zákon č. a zákonem č. Základem konceptu ekologických daní je teorie externalit, která se objevuje v ekonomické teorii ve 30. letech 20. století.

Ekologické daně jsou tzv.

tags: #ekologické #daně #dopady

Oblíbené příspěvky:

• Rizika spojená s návykovými látkami
• Měření emisí – Autoservis Šimek
• Šanta a Slunce
• Srovnání emisí na hlavu: Česko a Čína
• Pěstování rododendronů