Ekologické dopady těžby ropy

Vláda Konžské demokratické republiky připravuje aukci, během níž hodlá zahraničním investorům nabídnout licence k těžbě ropy v povodí řeky Kongo. Neskrývají, že dopady těžebních aktivit na území druhého nejrozsáhlejšího deštného pralesa na světě by byly katastrofální. Například kvůli zpřístupnění lesních porostů, jejich fragmentaci, kácení, odvodnění, hrozbě úniku chemických látek.

Problém rašelinných lesů

Konkrétně jim jde o to, že z 16 zamýšlených ploch, k nimž mají být v aukci nabídnuty těžební licence, se nejméně 3 překrývají s územím tzv. rašelinných lesů. Tedy tropickými porosty na silně podmáčených půdách, bažinách, v nichž se nachází velké množství vázané organické hmoty. Rašelinné lesy pod sebou ukládají tolik uhlíku díky tomu, že výrazné zamokření a pravidelné záplavy zpomalují rozklad organické hmoty. Odumřelé rostliny se tu v podmáčených vrstvách hromadí a postupně tvoří rašelinu. Tyto procesy v místě probíhají už tisíce let. A tak je onen rezervoár nastřádaného uhlíku ohromný.

První průzkumy - s pomocí satelitů - tu proběhly teprve v roce 2017. S odhadem, že rašelinné lesy tu pokrývají plochu přibližně 14,6 milionů hektarů. Badatelé z univerzity v Leedsu nyní údaj, tříletou mravenčí prací přímo v terénu, zpřesnili na 16,7 milionů hektarů. Práce Creezova týmu je unikátní tím, že intenzivně spolupracovali se členy místních komunit. Ti jim v terénu ukázali lokality s rašelinným podkladem, které dosud nezachycovaly žádné mapy nebo satelitní snímky. Tyto lokality byly netypické - nacházely se často ve vzdálenosti až 20 kilometrů od břehů, v místech, kudy možná dříve řeky proudily a kam dosahovaly povodně, ale kde by dnes rašelinu nejspíš nikdo nehledal. Navíc ne v tak mocných vrstvách. Zatímco se za konžská lokální maxima považovaly hloubky okolo 6 metrů, na těchto plochách byly takové vrstvy běžné.

Dalším zjištěním je, že právě tyto rašelinné lesy patří k ekosystémům s vůbec největším obsahem uhlíku. Jeden hektar konžského rašelinného lesa v sobě nese okolo 1712 tun uhlíku. Zahájení těžby ropy na třech kritických plochách rašelinných lesů (které by vedlo k vykácení porostů, drenáži podloží, zavedení potrubí, vsazení vrtů) by tak uvolnilo do atmosféry okolo 6 miliard tun CO2. Tolik skleníkových plynů, co Velká Británie vyprodukuje za 14 let. A může to být ještě horší. Ekosystém rašelinných lesů je totiž velmi delikátní, křehký. Citlivý na možná vnější narušení a odchylky v režimu zavodnění. Těžba na zmíněných 3 plochách by mohla vystavit nemalému riziku i zbývající část rašelinných lesů v povodí řeky Kongo. To by pak mohlo vést k tomu, že by se do atmosféry uvolnilo něco kolem 26-32 miliard tun CO2.

„Konžská demokratická republika riskuje chybu epických rozměrů,“ říká Creeze. „Víme, že rašeliniště díky vázání uhlíku pomáhají ochlazovat klima již tisíce let.

Čtěte také: České supermarkety a bio

Frakování a jeho dopady

Hydraulické štěpení, běžně nazývané frakování, představuje techniku těžby fosilních paliv - především metanu, hlavní složky zemního plynu - z hlubinných horninových vrstev. Zemní plyn nachází uplatnění nejen při vytápění domácností, ale také při výrobě průmyslové páry a pokrývá 25 procent americké produkce elektřiny. Metan se ukrývá v drobných kapsách uvnitř břidlicových vrstev, které vznikly z dávných mořských sedimentů. Jeho dosažení vyžaduje vyhloubení vrtu do přibližně 1,6 kilometru.

Především enormní spotřeba vody - jediný vrt může vyžadovat mezi 5,7 až 60,6 miliony litrů vody. Navíc směs vody a písku vstřikovaná do vrtu obsahuje také chemikálie zabraňující korozi vrtného zařízení a snižující tření. Kontaminovaná voda s chemikáliemi proudí zpět nahoru vrtem; následně je buď upravena a vypuštěna do vodních toků, znovu použita při dalším štěpení, nebo je načerpána do hlubokých likvidačních vrtů.

Environmentální dopady frakování

• Množství metanu, které uvolňuje. Metan představuje výrazně silnější skleníkový plyn než oxid uhličitý.
• Problémy postihující komunity v blízkosti těžebních oblastí.
• Proces štěpení hornin uvolňuje znečišťující látky do ovzduší ze spalování metanových erupcí a uhlovodíků, které unikají mezerami v obložení kolem vrtů.
• Tyto polutanty se mohou kombinovat s oxidy dusíku a vytvářet přízemní smog.
• Americká agentura pro ochranu životního prostředí zjistila, že hydraulické štěpení může kontaminovat pitnou vodu v okolních oblastech.

Studie z roku 2011 zjistila, že hladiny hořlavého metanu v pitné vodě se zvyšují na nebezpečnou úroveň v blízkosti plynových vrtů.

Frakování a zemětřesení

Těžební operace mohou dokonce vyvolávat zemětřesení. Hlavní příčinou není samotné štěpení hornin, ale likvidace použitých kapalin, které jsou vstřikovány hluboko pod zem pod vysokým tlakem. Vědecké analýzy spojily nárůst seismické aktivity v západním Texasu s ukládáním odpadních vod z břidlicové těžby.

Těžba venezuelské ropy

Klimatologové však bijí na poplach, protože tato ropa patří k nejšpinavějším na světě. Typ ropy, který ve Venezuele převládá - vyskytuje se hlavně v Orinockém pásu, rozlehlé oblasti rozkládající se ve východní části země - se nazývá těžká kyselá ropa a je podobný kanadským ropným pískům. Je hustý a viskózní jako melasa a má vyšší koncentraci uhlíku, který ohřívá planetu, než lehčí ropy. Kvůli své konzistenci je těžká ropa obecně obtížnější a energeticky náročnější na těžbu.

Čtěte také: Jak podporovat projekty

Vysoký obsah síry v ropě také ztěžuje a prodražuje její rafinaci na užitečné produkty, jako jsou benzín a nafta. Vyžaduje to specializované vybavení a energeticky náročnější procesy, což dále zvyšuje znečištění ovzduší. „Infrastruktura ve Venezuele je navíc stará a špatně udržovaná, což zvyšuje riziko úniku metanu, spalování a rozlití,“ řekl Prince z Carbon Tracker.

Podle Mezinárodní energetické agentury je intenzita metanu při těžbě ropy a zemního plynu ve Venezuele šestkrát vyšší než celosvětový průměr.

Důsledky těžby ropy a plynu dle norského soudu

Soudní dvůr v Oslu potvrdil, že emise z ropných polí by měly katastrofální dopady na globální klima, lidi a planetu. Jak zdůraznil ve svém rozhodnutí, „emise ze spalování vytěžené ropy jsou natolik významným a příznačným důsledkem takových projektů, že musí být jednoznačně považovány za nepřímé dopady na klima ve smyslu směrnice Evropské unie o projektech“.

Norský případ je inspirativní i pro nás, protože v českém prostředí řešíme velmi podobnou otázku. Také v případě prodloužení těžby uhlí na velkolomu Bílina, o kterém zatím nepravomocně rozhodl Obvodní báňský úřad v Mostě, se vede spor o to, zda do posouzení dopadů těžby na životní prostředí zahrnout i emise z vytěženého uhlí.

Ropný zlom

Termínem ropný zlom (Oil Peak) se ozna­čuje doba, kdy bude vy těžena přibližně polovina světových zásob ropy a produkce z geologických důvodů dosáhne svého maxima. Těžba z hlubokomořských pánví, asfaltových písků nebo zbytků ze součas­ných ropných ložisek bude čím dál více energeticky i finančně náročná. Vytěžit první polovinu je mnohonásobně jedno­dušší než polovinu druhou. Produkce ropy tedy bude vbudoucnu z čistě technických důvodů klesat.

Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství

Vývoj cen ropy na sebe váže ceny- dalších energetických komodit, potažmo i ceny potravin a dalších životně důležitých pro­duktů, Lze očekávat nekontrolovatelný a těžko předvídatelný pohyb cen černého zlata, jenž může být využit nejen pro­ducenty, ale i státy za účelem vydírání.

Energetická závislost Evropy na dodávkách norského a ruského plynu je velmi problematická. Ač se prozatím jeví jako diverzifikovaná, norské zdroje jsou již za svým vrcholem těžby. Závislost na ruských zdrojích se plně ukázala v zimě roku 2009, kdy byl tok surovin na několik týdnů zastaven. V budoucnu se můžeme dočkat zesílení politického nátlaku, který pociťují evropské státy již nyní.

Mezní hodnotou EROEI je poměr 1:1. Pokud energetický zisk nepokryje energetický vklad včetně lidské práce, sanace ložiska po těžbě a další externality, nemá vůbec smysl těžbu započít. Současné zásoby ropy sice známe, ale vzápětí je na místě otázka, kolik energie nás bude stát její získání - o tom se již "taktně" mlčí.

Studie thinktanku německé armády, nyní volně dostupná na internetu, důrazně varuje před riziky ropného zlomu a dopady na obyvatele Německa.

Znečištění vody

Znečištění vody se čím dál více skloňuje v médiích, protože má závažné následky a měli bychom se mu snažit vyhnout. Naše společnost však dělá pravý opak. Podívejme se na hlavní příčiny znečištění vody a na to, jaké jsou následky.

Příčiny znečištění vod

• Zemědělství: Zemědělský sektor je největším spotřebitelem globálních sladkovodních zdrojů a vážným znečišťovatelem vody.
• Kanalizace a odpadní vody: Více než 80 procent světových odpadních vod proudí zpět do životního prostředí, aniž by byly čištěny nebo znovu použity.
• Znečištění ropou: Spotřebitelé představují drtivou většinu znečištění ropou v našich mořích.
• Radioaktivní látky: Radioaktivní odpad může přetrvávat v životním prostředí po tisíce let, což činí jeho ukládání velkou výzvou.

Následky znečištění vod

• Dopad na lidské zdraví: Znečištění vody zabíjí a způsobuje nemoci.
• Dopad na životní prostředí: Poškození kteréhokoli z organismů může způsobit řetězový efekt a narušit celé vodní prostředí.

Když znečištění vody způsobí rozkvět řas v jezeře nebo mořském prostředí, šíření nově zavedených živin stimuluje růst rostlin a řas, což zase snižuje hladinu kyslíku ve vodě. Tento nedostatek kyslíku, známý jako eutrofizace, dusí rostliny a zvířata a může vytvářet „mrtvé zóny“, kde jsou vody v podstatě bez života.

Těžba ropy z ropných písků

Světové ekologické organizace považují za nejdestruktivnější těžbu ropných písků v kanadské Albertě, kde se rozkládají boreální lesy (tajga). Jde o největší industriální projekt na planetě, který se dotýká území většího než Česká a Slovenská republika dohromady.

Povrchová těžba trochu připomíná severočeskou hnědouhelnou pánev: odlesněním povrchu prakticky zanikají místní ekosystémy, to znamená především boreální lesy a rašelinné mokřady. Elektrická rypadla dolují zeminu do hloubky několika desítek metrů a obří trucky ji převážejí k průmyslovému zpracování. Ze dvou až čtyř tun zeminy těžaři získají barel ropy. Většina (zhruba 80 %) ropných písků se však nachází hluboko pod zemí. K jejich těžbě je zapotřebí vysokotlaké injektáže.

Těžba ropných písků totiž uvolňuje třikrát až pětkrát více oxidu uhličitého než konvenční těžba. Pro každý barel ropy je potřeba 2-4 barely vody (podle jiných zdrojů 3-7). Těžba za sebou navíc nechává velká toxická jezera tvořená pískem, jílem, bahnem a jedovatými látkami. Tím, že leží blízko řeky Athabasca, ohrožují nejen ji, ale také ekosystémy nacházející se po proudu.

Devastací tajgy těžbou ropných písků však přicházejí zkrátka rovněž práva původních národů, které v Albertě žijí. Smlouvy podepsané v 19. století totiž indiánům zaručovaly „právo vykonávat jejich obvyklé činnosti jako lov, užívání pastí a rybaření“.

Hlubokomořská těžba

Současné technologie nám dovolují těžit dříve nedosažitelná naleziště, čímž lidstvo postupně vstupuje do éry hlubokomořské průmyslové těžby nerostných surovin. Podmořská naleziště se pomalu stávají tématem nejen akademického a průmyslové zájmu, nýbrž i široké veřejnosti a politiků.

Mořská a oceánská ložiska bývají bohatší a čistší, než jakékoliv suchozemské naleziště. Hlubokomořská ropná a plynová pole mohou pokrýt světovou potřebu po nezměrné dekády. Právě z těchto důvodů se předpokládá, že hlubokomořská těžba bude mít významný dopad na bezpečnostní politiku celého světa.

Zvyšování kyselosti moře

Rostoucí hladina CO2 zajišťuje zvyšování kyselosti oceánu desetkrát rychleji, než doposud vědci předpokládali. Kyselost mořské vody je však nebezpečná zejména pro korály, ale i mušle a jiné mlže či korýše. Kyselostí moří je ovlivněna celá řada živočichů, protože organismy, jejichž tělo je pokryto pevnou schránkou, potřebují k tvorbě schránky hlavně zásadité prostředí.

Jedna třetina z celkového množství oxidu uhličitého, který vyprodukovali lidé, se rozpustila zejména v oceánech. Následně z oxidu vzniká kyselina uhličitá, která má za příčinu snižování zásaditosti vody a úrovně pH. Ke konci století zmizí většina korálových útesů, což je spojené s globálním oteplováním a také kyselostí.

Znečištění moře a zemědělství

V současné době je však vysoké znečištění moří jedovatými látkami, které se pak shromažďují v tělech živočichů, jež se vyskytují na vyšších úrovních potravního řetězce. Živočichové, kteří jsou ve struktuře na úplném konci, může být dávka jedů, kterou stráví společně s jiným organismem, smrtelná.

Pro živočichy jsou v moři nebezpečné také pesticidy a těžké kovy, jako rtuť či kadmium - výskyt v odpadních vodách. Pesticidy jsou obsaženy v řekách, kam se dostávají dešťovou vodou, a následně odtékají do moře. Jsou natolik silné, že dokážou určité druhy ryb a korýšů zcela zahubit. Do řek jsou splavované dokonce i průmyslová hnojiva, která jsou charakteristická vysokou koncentrací fosfátů a dusičnanů.

Znečištění, které pochází z pevniny, tvoří podle odhadů zhruba 44 % celkového znečištění oceánů. Kdežto znečištění způsobené mořskou dopravou se podílí „pouze“ z 12 %. Znečištění zemědělstvím může způsobit nebezpečné kvetení řas v pobřežních vodách. Jakmile začnou řasy odumírat a rozkládat se, je spotřebováván kyslík, který se ve vodách vyskytuje. V některých oblastech se proto již vytvořily takzvané „mrtvé zóny“, v nichž se kyslík snížil na hranici, která není dostatečná pro život. Průmyslové znečištění k těmto místům jenom přispívá.

Moře a odpadky

Rok co rok skončí v mořích několik milionů tun odpadků, které lodě k tomu určené transportují do moře. Sítě, lana a také různé plastové předměty způsobí za rok zahynutí sto tisíce mořských savců a smrt dvou milionů ptáků. Do rybářských sítí se ročně zaplete tisíce delfínů, z nichž většina zahyne, ale i mořské želvy, žraloci či ptáci.

Do oceánů se dostane široká škála chemikálií, které jsou výsledkem lidské činnosti. V současné době se v chemickém průmyslu vyskytuje 63 tisíc různých chemikálií. Chemikálie však zahrnují takzvané perzistentní organické znečišťující látky, které jsou odolné a nerozkládají se, což má za příčinu shromažďování látek v tkáních živých organismů.

Ropné havárie

Na světě se stává mnoho ropných havárii, protože součastný způsob využívání ropy jako výchozí suroviny na výrobu benzínu a nafty se neobejde bez její přepravy obrovskými tankery. Tento způsob dopravy však není bez rizika, vždyť jen v období 15-ti let, v letech 1970 až 1985 došlo k 186 velkým nehodám, které zavinily únik minimálně 1300 tun ropy. V březnu 1978 uprostřed vichřice plaval Lamanšským průlivem ropný tanker Amoco Cadiz. V mohutných vlnách selhalo řízení lodi.

Tabulka: Scénáře vyčerpání ropných zdrojů dle ASPPO

tags: #ekologické #dopady #těžby #ropy

Oblíbené příspěvky:

• Jak se zbavit řas v jezírku
• Úvod do používání odpadkového koše sorteru
• Fytotoxicita kompostu
• Prokazování emisí vozidla
• Průvodce výběrem ekologických deodorantů