Ekologické ovocnářství v Hostětíně: Informace o moštárně a produkci

01.12.2025

V Hostětíně, který se nachází v chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty, se nachází moštárna, jež se významně podílí na obnově tradičního ovocnářství a vytváření pracovních míst v příhraničním regionu.

Moštárnu v Hostětíně uvedlo v roce 2000 do provozu občanské sdružení Tradice Bílých Karpat.

Více než 3 produkce nesou osvědčení BIO - produkt ekologického zemědělství.

Značka BIO garantuje spotřebiteli jak dodržení ověřeného výrobního postupu, tak kvalitu jablek, které do moštárny dodávají ekologičtí zemědělci přednostně z Bílých Karpat.

Podobně jako jinde, i v Bílých Karpatech se ovoce pěstovalo „od nepaměti“ a bylo významnou součástí zemědělského hospodaření.

Čtěte také: České supermarkety a bio

První písemná zmínka o sušení ovoce odtud pochází již ze 17. století.

„V tisících sušírnách ovoce, které byly nedílnou součástí usedlostí na Slovácku a Valašsku, se na podzim sušily švestky, jablka či hrušky, které se pak používaly jak v domácí kuchyni, tak se i prodávaly v širokém okolí.

Vedle sušení se z ovoce vařila povidla, pálilo se a moštovalo,“ popisuje Radim Machů, ředitel Moštárny Hostětín.

Historie a vznik moštárny

Jejímu vzniku předcházelo mapování krajových a starých ovocných odrůd, se kterým začali počátkem devadesátých let v jižní části Bílých Karpat, na Horňácku, dobrovolní ochránci přírody z Veselí nad Moravou spolu s místními ovocnáři.

Stovky nalezených ovocných odrůd pak vedly k založení genofondového sadu ve Velké nad Veličkou a rozšíření mapování i do ostatních částí Bílých Karpat.

Čtěte také: Jak podporovat projekty

Postupně se pak tvořila síť jednotlivců a organizací, kteří se ovocnářství věnovali: ať už ovoce pěstovali či zpracovávali, nebo se zajímali o mapování a záchranu krajových odrůd.

V roce 1998 pak vzniklo Občanské sdružení Tradice Bílých Karpat, kterému se podařilo získat grant na mapování ovoce a jeho další zpracování.

„V té době byly v kraji jen velkovýrobní zpracovatelé a na druhé straně zahrádkářské moštárny, které však na trh zboží nedodávají.

Na počáteční investici získala moštárna podporu ve výši 3,6 miliónu korun od lucemburského ministerstva životního prostředí.

„Využili jsme ji na rekonstrukci budovy staré stodoly na moštárnu a nákup použitého technologického vybavení.

Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství

Stodolu koupila s celou usedlostí již dříve Nadace Veronica, která je jedním z našich zakladatelů.

V dalších letech jsme pak postupně obnovovali technologie pro zpracování a dobudovali potřebné zázemí - sklad a novou lisovnu ovoce,“ vypočítává Radim Machů.

Výroba a kvalita moštu

Významnou část zpracovaných jablek zpravidla tvoří ovoce z malých sadů.

„Jsou to odrůdy, které běžně na pultech obchodů nenajdete, jako Jadernička, Panenské, Strýmka, Kožuchy.

Obecně platí, že jsou to odrůdy zpravidla s vyšším obsahem ovocných kyselin, než mají v současnosti nejčastěji pěstované a prodávané odrůdy,“ popisuje Radim Machů tajemství hostětínského moštu.

„Právě směs těchto jablečných odrůd dává našemu moštu odlišnou chuť s vyváženým podílem ovocných cukrů a kyselin, chuť je plná a příjemně navinulá.

Zachování této typické chuti a vůně, která nás odlišuje od ostatních, je pro nás na prvním místě.

Z toho důvodu také mošt nekoncentrujeme a nefiltrujeme, poškodilo by to chuť a aroma,“ doplňuje ředitel moštárny.

Na počátku bylo důležité získat potřebné technologie a znalosti výrobních postupů.

„S návrhem technologie a spuštěním moštárny nám velmi pomohl lucemburský přítel a kolega Raymond Aendekerk, který měl zkušenosti s výrobou moštu v obdobných podmínkách jako my.

Jeho odborné rady byly pro nás k nezaplacení,“ oceňuje Radim Machů.

Odborník z Lucemburska nejen doporučil vhodnou technologii, ale zprostředkoval i nákup již použitého vybavení od německé moštárny.

V prvních letech začínali v Hostětíně jen s jablečným moštem ve dvou variantách: BIO a běžný, který označují jako „selský“.

Postupně ale rozšiřovali nabídku moštů o další druhy ovoce či zeleniny.

To, že jsou míchané mošty chutné, dokladují vedle zájmu zákazníků i udělená ocenění: v posledních letech získala moštárna v kategorii nápojů ocenění Česká biopotravina za rakytníkový a meruňkový mošt.

Některé příchuti naopak z nabídky zmizely.

„Přestali jsme vyrábět jablečný mošt s mátou, ale zato máme v nabídce mátový sirup, takže se tato příchuť z naší nabídky neztratila.

Každý rok uvádíme nové příchuti a zkoušíme, co lidem zachutná,“ popisuje Radim Machů.

Loni přitom vymoštovali více než 200 tisíc litrů šťávy.

Tento sortiment doplňují bylinné sirupy a nově i jablečný ocet.

Prodej a distribuce

Stejně jako u jiných typů podnikání, také v případě moštů je náročné je vyrobit, ale ještě těžší prodat.

Hostětínskému moštu pomáhalo, že se odlišoval od ostatních produktů na trhu.

„V počátcích zákazníci oceňovali na našem moštu to, že chutná jako šťáva, kterou si dříve doma či u prarodičů lisovali.

Dostat se rychleji do obchodů pomohlo místním výrobkům i to, že byl Hostětín první biomoštárnou v Česku.

Na druhou stranu biokvalita se promítá i do ceny.„Vyšší cenu biopotravin, tedy i našich moštů, ovlivňují vyšší nákupní ceny vstupních bio-surovin a náročnější zpracování a uskladnění.

Biopotraviny si své zákazníky našly - ti na nic oceňují garantovanou kvalitu a též příznivý vliv na životní prostředí.

Mošty z Bílých Karpat se prodávají v prodejnách biopotravin, zdravé výživy nebo regionálních produktů po celé republice.

Výrobky si našly cestu i do sítí supermarketů.

„V obchodních řetězcích prodáváme zhruba desetinu našeho obratu, přičemž většinou jsme reagovali na zájem obchodníků mít ve své nabídce kvalitní regionální výrobky.

Právě napojení na obchodní řetězce před časem způsobilo moštárně značné problémy.

Ještě před pěti lety totiž v supermarketech prodávala přibližně třetinu svého obratu.

„Potom však, kvůli změně umístění našich výrobků, razantně poklesly tržby, později jsme mošty v jednom z řetězců přestali prodávat úplně.

Pokles prodeje byl citelný a trvalo nám v podstatě rok, než jsme jej nahradili,“ popisuje Radim Machů zřejmě nejtěžší chvíle moštárny.

„Poučení je jednoduché: vybudovat síť drobných odběratelů je náročné, ale bezpečnější než prodej prostřednictvím velkých obchodníků,“ podotýká šéf moštárny.

Vzhledem k poloze nedaleko slovenské hranice vyváží z Hostětína mošt také na Slovensko.

Rozsáhlejší exportní ambice však nemají.

tags: #ekologicke #ovcnarstvi #hostetin #informace