Ekologické problémy Číny a jejich řešení

Bezprecedentní hospodářský růst probíhající od roku 1978 transformoval Čínskou lidovou republiku (dále jen Čína) ze zaostalé země v ekonomickou velmoc. S řadou environmentálních problémů se ale vyrovnává i doma. Zároveň se ovšem rozsáhlá industrializace a urbanizace provázející tento vývoj negativně projevila na stavu tamního životního prostředí a prohloubila i environmentální problémy na globální úrovni. Navíc je Čína druhou nejlidnatější zemí a celosvětově důležitým zemědělským producentem. A tak se většina výzkumů či hodnotících zpráv jasně shoduje v tom, že bez Číny nelze dosáhnout pařížského cíle, který se snaží předejít globálnímu oteplení o více jak 1,5 °C.

V roce 2005 Čína předstihla Spojené státy a stala se největším emitentem skleníkových plynů na světě. Od roku 2005 je Čína největším producentem CO2. Její role při snahách o zpomalení globálního oteplování a zmírnění dalších důsledků klimatické změny je tedy zásadní. Postupný nárůst významu přikládaného enviromentální politice ze strany Pekingu je možné pozorovat od začátku druhé dekády 21. století, kdy se do jeho pětiletých plánů začaly dostávat první konkrétní environmetální cíle. V roce 2020 pak Čína překvapila na Valném shromáždění OSN svět závazkem, že dosáhne uhlíkové neutrality do roku 2060. A co víc, mezi současné čínské ambice zařadila transformaci země z průmyslové na ekologickou civilizaci, což lze označit za koncept dalece přesahující udržitelný rozvoj.

Přístup Číny k ochraně životního prostředí

Jak přesně ale čínský přístup k ochraně životního prostředí popsat? Současný přístup Pekingu k řešení environmetálních problémů lze však označit za překvapivě proaktivní. To dokazují i jeho mezinárodní závazky o postupném dosažení uhlíkové neutrality a rozsáhlý soubor politik v oblasti ochrany životního prostředí. Dělá však Čínská lidová republika dost k tomu, aby byly splněny cíle Pařížské dohody z roku 2015? Jaké jsou příčiny současné prioritizace environmetálních témat ze strany politických elit? Jak Peking spolupracuje se zahraničními aktéry při snaze zmírnit globální dopady klimatické změny?

Základem čínského přístupu jsou inovace a investice se snahou dosáhnout modernizace přátelské k životnímu prostředí. V posledních letech je ale také světovým lídrem v investicích do zelených technologií. Současné environmentální problémy poté mají být vyřešeny bez dopadu na ekonomický výkon. V základních rysech se tento oficiální čínský pohled shoduje s preferencemi vlád USA či EU ohledně dosažení chytré transformace na základě vyspělých technologií.

Ekologická témata na nejvyšší úrovni čínské politiky začal zohledňovat předchozí vůdce Číny Chu Ťin-tchao, který stál v čele státu mezi lety 2003 a 2013 (a v období 2002-2012 v čele strany). Současné heslo a program „ekologické civilizace“ navazuje na Chu Ťin-tchaa a tvoří obecný (a také poněkud vágní) rámec pro ochranu přírody. Je součástí Si Ťin-pchingova „čínského snu“ o znovuobnovení velikosti čínského národa, který je spojen se snahou vyrovnat se s dřívějším čínským ponížením a vybudovat silný stát. I v oblasti ekologie má Čína demonstrovat svoji vyspělost a schopnost přizpůsobit se.

Čtěte také: České supermarkety a bio

Podle Si Ťin-pchinga má Čína nejdříve inovovat a až budou inovace dostatečně vyspělé a rozsáhlé, tak teprve poté se má zbavit starých neekologických technologií. V rámci elektromobility k tomuto kroku v zásadě již došlo, ale třeba ve výrobě elektřiny nikoliv. Čína tedy zatím odmítá odstavit uhelné elektrárny, a dokonce zvažuje i jejich rozšíření.

Současné politiky a velké projekty včetně těch, které Čína realizuje v rámci Iniciativy pásu a stezky, i díky zmíněnému konceptu ekologické civilizace často kladou rétorický důraz na environmentální standardy. Víme však, že např. v rámci zmíněné Iniciativy pásu a stezky k jejich naplňování často nedochází.

Kolaborativní vládnutí a zapojení společnosti

Dobré výsledky jsou pak důležité pro potenciální povýšení lokálních politiků ve státo-stranické hierarchii. Ekologické otázky mezi cíli hrají během 21. Zadruhé, v Číně můžeme pozorovat rozšiřování tzv. kolaborativního vládnutí, a to hlavně v městských oblastech a často také ve vztahu k environmentálním otázkám. Toto ale naznačuje, že zapojení společnosti chybí v případech, kdy jde o strategická témata a rozhodnutí.

Jeden z hlavních příkladů kolaborativního vládnutí, které je provázané s environmentálními otázkami, se vztahuje k metropolitní oblasti v deltě řeky Jang-c’- ťiang, kde se prolínají pravomoci tří odlišných provincií a zároveň Šanghaje jako přímo spravovaného města. Kolaborativní snahy řešit znečištění ovzduší i vody zde vznikaly „zespodu“ delší dobu jako reakce na dříve problematickou koordinaci.

Dopady klimatických změn a zkušenosti čínské společnosti

Čínská společnost má s dopady klimatické změny přímé zkušenosti. Zvyšuje se počet záplav i období sucha. V létě 2022 Čína zažila rekordní vlnu veder, která trvala téměř tři měsíce. Vedra vedla k problémům s dodávkami potravin hned v letních měsících z důvodu horší sklizně ovoce a zeleniny a negativně ovlivnila i podzimní sklizeň. Období sucha také výrazně snížilo možnost využívat hydroelektrárny. Následovaly odstávky elektrické energie a v některých oblastech byla omezena možnost nabíjet elektromobily. Snížila se i průmyslová produkce, což se dotklo i továren zahraničních firem jako Volkswagen, Toyota či Tesla.

Čtěte také: Jak podporovat projekty

Přestože tyto studie mají své limity, naznačují např., že ženy mají silnější vztah k ochraně přírody než muži. To ilustruje např. otázka správy vodních zdrojů ve venkovských oblastech. V ní zastávají významnější pozice muži. To koresponduje s tím, že ačkoliv Komunistická strany Číny rétoricky dlouhodobě prosazuje rovnost žen, tak ve vedoucích pozicích výrazně převažují muži, a to i na lokální úrovni. Praktické zajištění vody pro potřeby domácnosti často přitom přebírají ženy. Jedním z důvodů, který k tomu vede, je i to, že mnoho mužů v mladším a středním věku typicky migruje z venkova do města za prací. Kvůli komplikovanému systému registrace domácností však zbytek rodiny zůstává v původním bydlišti. Mezi skupiny migrující za prací nejméně a zůstávající v rurálních oblastech naopak patří především ženy středního a vyššího věku. I proto v posledních letech narostlo procento žen (hlavně středního věku) v zemědělství.

Projekty na zlepšení chemické bezpečnosti

Cílem projektu v Číně, na němž jsme v letech 2012-2014 spolupracovali s čínskou organizací Green Beagle a Mezinárodní sítí pro eliminaci perzistentních organických látek (IPEN), bylo posílit schopnost obětí toxického znečištění a nevládních organizací angažovat se v jednotlivých kauzách, vstupovat do rozhodovacích procesů a pracovat na zvyšování chemické bezpečnosti. V rámci projektu vznikla síť čínských nevládních organizací a skupin občanů zasažených průmyslovým znečištěním, které si začaly předávat informace a navázaly spolupráci.

Dostupnost informací i znečištění je totiž významným předpokladem pro to, aby zasažené komunity mohly přijmout odpovídající opatření.

Místní občanská sdružení se v projektu věnovala 15 případům znečištění odpady, těžkými kovy nebo perzistentními organickými polutanty.

Za účasti expertů z Arniky a IPENu bylo zorganizováno 6 tréninků pro zástupce občanských sdružení a oběti znečištění o prosazování a možnosti využití práva na informace a procesu EIA v Číně. Účastníci workshopů se mimo jiné naučili, jak odebrat vzorky pro chemické analýzy nebo používat přenosná zařízení pro monitoring znečištění životního prostředí. Proběhly i semináře pro různé klíčové hráče - odbornou veřejnost, úředníky s rozhodovacím mandátem a zástupce občanské společnosti zahrnující oběti znečištění v Číně. Semináře pomohly zahájit dialog mezi těmito skupinami vedoucí k nalezení řešení jednotlivých kauz ohrožujících zdraví zasažených komunit a prohlubujících jejich chudobu.

Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství

Historické souvislosti a současné výzvy

Už je to téměř 70 let, co čínský diktátor Mao Ce-tung vyhlásil válku přírodě. Období Maovy vlády, které ukončila až jeho smrt, mezi lety 1949 a 1976 charakterizuje nepřátelské přemýšlení o přírodě, proto ho sinoložka a odbornice na politiku životního prostředí v Číně Judith Shapiro označuje za „zákeřnou válku proti přírodě“.

Její následky země částečně pociťuje dodnes.„Byla jsem fascinovaná až vojenským vztahem mezi lidmi a přírodou v té době,“ říká pro iROZHLAS.cz jedna z prvních Američanek, která po normalizaci americko-čínský vztahů v roce 1979 žila v Číně. Jednou z nich byla kampaň na odstranění čtyř škůdců probíhající mezi lety 1958 a 1962. Zásahy do přírody tím ale neskončily a pokračují dodnes. Největší dopady na stav životního prostředí v Číně měla ale industrializace a těžba zdrojů. Brzy po ekonomickém otevírání v 70. letech minulého století se proto stala jedním z největších znečišťovatelů a v roce 2006 dokonce překonala v množství vypouštěných emisí skleníkových plynů za rok Spojené státy. Největším znečišťovatelem je Čína dodnes.

Emise skleníkových plynů urychlují změnu klimatu a Čína je podle vlastních dat jednou z vůbec nejohroženějších zemí jejími dopady. „Tím, jak je Čína velká a má i pobřežní regiony, tak se jí klimatická změna týká na všech možných frontách,“ vysvětluje pro iROZHLAS.cz Eliška Soperová, stážistka expertního týmu Fakta o klimatu, která se klimatickou politikou země zabývá.

Závislost na vzácných zeminách a těžba v Myanmaru

Čína nedávno uvalila nové restrikce na vývoz vzácných zemin do zahraničí. Evropa si tak opět uvědomila, jak moc je v tomto ohledu na zdrojích zvenku závislá - není v tom ovšem sama. Významná část těžby totiž neprobíhá v samotné Číně, ale za netransparentních a neregulovaných podmínek v zahraničí, především v konfliktem zmítaném Myanmaru.

V říjnu 2025 Čína oznámila restrikce pro export třinácti vzácných zemin včetně technologií k těžbě a zpracování. Peking tak podle expertů získává velmi mocný nástroj k potenciálnímu vydírání Evropy.

Už v dubnu roku 2025 Čína zakázala export sedmi vzácných zemin. Jsou to samarium, gadolinium, terbium, dysprosium, lutetium, skandium a yttrium. V říjnu 2025 tento seznam rozšířila o dalších pět: holmium, erbium, thulium, europium a ytterbium.

„Prvky vzácných zemin jsou klíčovou složkou pro výrobu téměř všech moderních elektronických zařízení, elektromobilů, zelených technologií, ale také vojenských raket, radarových systémů či stíhacích letounů,“ vysvětluje inženýr Jan Švec z Ústavu mezinárodních vztahů Praha. „Peking nejenže vlastní největší zásoby vzácných zemin na světě, ale zároveň kontroluje zpracování asi 90 procent světového trhu a 60 procent veškeré těžby,“ konstatuje expert.

Situace podle něj není úplně stejná u všech těchto zemin. Například u lehkých prvků, které se používají třeba pro výrobu katalyzátorů, má EU více diverzifikovaný dodavatelský řetězec a import z Číny tvoří méně než 50 procent. „U těžkých prvků, které jsou zásadní pro výrobu větrných turbín či elektromotorů, je EU na Číně závislá téměř na 100 procent,“ upozorňuje Švec.

Dovoz z Myanmaru se stal pro Čínu klíčovým. Těžbou v Myanmaru tak přesouvá Čína za své hranice problémy se získáváním levné pracovní síly a s velkými negativními environmentální dopady.“

Kvůli zhoršující se situaci v zemi je podle zpráv práce v čínských dolech částí obyvatel v Myanmaru vnímána jako jediná možnost, jak se uživit. Vyšší pozice, jako jsou technici a vedoucí pracovišť, bývají vyhrazeny Číňanům. Těžba také ničí životní prostředí. V roce 2022 organizace Global Witness identifikovala jen v Kačjinském státě více než 2700 těžebních nádrží. Z těchto nádrží unikají chemikálie prosakující do místních vodních zdrojů. Společnosti navíc úmyslně vypouštějí do řek a potoků další odpadní toxické látky, což odnášejí ryby i místní komunity. Hodnocení toxicity místní vody a půdy z roku 2024 odhalilo vážnou kontaminaci těžkými kovy, ale i radioaktivními prvky.

V posledních letech Evropský parlament přijal opatření ke zvýšení transparentnosti a odpovědnosti dodavatelských řetězců. Velké firmy tak budou povinny provádět audit dodavatelských řetězců z hlediska dopadů na lidská práva a životní prostředí.

Evropské snahy o snížení závislosti a naděje v recyklaci

Evropská unie si je své závislosti na čínských zdrojích dobře vědomá. A snaží se to řešit, především posílením své autonomie.

Existuje ale i další způsob těžby. Říká se jí městská a Evropa na ni hodně vsází. Tak se označuje recyklace například elektrických vozidel. Nový postup navrhli i čeští vědci z Akademie věd, konkrétně vědecký tým Miloslava Poláška z Ústavu organické chemie a biochemie. Ten vymyslel nový způsob oddělování prvků vzácných zemin: jejich metoda umožňuje získat kovy jako například neodym nebo dysprosium z použitých neodymových magnetů, a to ekologickou cestou, pouhým srážením ve vodě, bez organických rozpouštědel a toxických látek.

„Naše metoda řeší zásadní problémy recyklace neodymových magnetů. Umíme od sebe dělit ty správné prvky tak, aby bylo možné vyrobit magnety nové. Jsme ekologičtí a věříme, že naši metodu lze využít i v průmyslovém měřítku.

tags: #ekologické #problémy #činy

Oblíbené příspěvky:

• Ekologické zemědělství a drůbež
• Možnosti recyklace oblečení
• Krajina v Orlických horách
• Ekologické projekty v Česku
• Energetická náročnost budov v ČR