Ekologické problémy

Lidská společnost žije a rozvíjí se vždy v konkrétních podmínkách, v prostředí, které ji obklopuje. Označujeme je jako životní prostředí. Životním prostředím člověka rozumíme soubor abiotických, biotických a socioekonomických prvků, které člověka v krajině obklopují a poskytují mu základní potřeby. Člověk je součástí přírody. Bez ní nemůže existovat. K zajištění života potřebuje vzduch, vodu, potravu.

Vztah mezi lidskou společností a prostředím je jedním z ústředních problémů geografie. Rozšiřující se hospodářství vyžaduje mnohem více paliv, energie i surovin než dříve. Aby lidé zajistili rostoucí spotřebu, stále více drancují přírodu. Ve výrobě i mimo ni vzniká množství odpadů: popílků, jedovatých plynů, atd. Odpady zamořují životní prostředí.

Společenstvo je soubor vzájemně závislých organismů. Ekosystém jsou určitá společenstva organismů v určitém prostředí. Zahrnuje tedy živou i neživou přírodu se všemi vzájemnými vztahy. Biotop je prostředí charakteristické pro určitý druh. Lidská civilizace je na začátku 21. stol. postavena před řadu problémů. Některé z nich přesahují svým rozměrem regionální úroveň. Jejich příčiny, důsledky nebo možnosti řešení jsou celosvětovou záležitostí. Takové problémy označujeme jako GLOBÁLNÍ.

Na světě existuje mnoho organizací chránících naši přírodu, ohrožené rostlinné i živočišné druhy a životní prostředí, například IUCN (Mezinárodní unie na ochranu přírody a přírodních zdrojů, WWF (Světová nadace pro divokou přírodu), mohli bychom sem započítat i UNESCO (Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a osvětu). Z podnětu těchto a dalších mezinárodních organizací vznikají mezinárodní dohody, které mají zajistit existenci vzácným a vymírajícím druhům, zabránit ekologickým katastrofám a drastickému ničení životního prostředí. Stačí to však?

Zemi hrozí více ekologických ztrát, než si většina lidí připouští:

Čtěte také: České supermarkety a bio

• Skleníkový efekt. Spalováním některých škodlivých látek uniká do atmosféry nadměrné množství oxidu uhličitého, který propouští sluneční teplo pouze dovnitř, ale odražené už neproniká ven. To vede k celkovém zvýšení teploty na Zemi - hovoříme o globálním oteplování planety - které má za následek přeměnu půdy v pouště a hlavně tání ledovců a zvedání hladiny moří.
• Narušování ozónové vrstvy. Ozónosféra je tenká součást atmosféry, která zabraňuje průchodu ultrafialového a jiných škodlivých záření z kosmu až na povrch Země. Působením freonů (částice používané např. v chladících médiích v ledničkách nebo jako hnací látka do sprejů) se ozón rozkládá a ochranná vrstva se zeslabuje. Záření pak může být našemu tělu škodlivé.
• Znečištění vzduchu a nedostatek kyslíku. I za tenhle problém si lidstvo zodpovídá samo. Vypouští do ovzduší jedovaté a nedýchatelné plyny a zároveň stále větší rychlostí kácí kyslíkodárné rovníkové pralesy. Lidé prahnou po zisku z vykáceného dřeva a je jim jedno, kde budou další generace (a tím i jejich potomci) brát pro život důležitý kyslík. Pro mě je to příklad neobyčejné lhostejnosti a sobectví.
• Nebezpečí jaderné katastrofy a jaderný odpad. Je dokázáno, že světové velmoce vlastní takové množství jaderných zbraní, které by bylo schopno několikanásobně zničit celou naši planetu. Když pomineme nebezpečí výbuchu jaderných elektráren, které je při dnešních bezpečnostních opatřeních již velmi malé, stále je tu s jadernou energií problém, a to ukládání radioaktivního odpadu. Vědci se stále pokouší přijít na přijatelné řešení, ale já myslím, že ještě dlouho lidstvo nebude vědět, jak se radioaktivních látek zbavit.
• Přelidnění Země, hladomor. Naše planete má v současnosti přes 6 miliard obyvatel a jejich počet roste stále rychleji. Zatímco ke skoku ze 4 na 5 miliard jsme potřebovali zhruba 15 let, z 5 na 6 miliard už jen 10 let. Největší přírůstek je přitom zaznamenáván v zaostalých zemích Afriky a zemích jihovýchodní Asie (nejvíce obyvatel má Čína- téměř 1,3 miliard), kde je nedostatek potravin, půdy i vody.
• Civilizační choroby. Lidstvo si se svou existencí předává nejen převratné vynálezy, ale i negativní věci jako jsou právě civilizační choroby. Počítáme mezi ně především narkomanii a neléčitelné rakovinu a AIDS.
• Nedostatek surovin. Vědci spočítali, že současné nejdůležitější energetické zdroje, ropu a uhlí, vyčerpáme v polovině 21, století. Jsou to neobnovitelné energetické zdroje. Budoucnost naší planety spatřují spíše v obnovitelných zdrojích, které jsou zároveň ekologicky čisté, např. sluneční, větrná a vodní energie a poměrně nově také geotermální (využívá vnitřní energie Země, např. na Islandu).

Zdroje poškození životního prostředí

Fosilní paliva

Uhlí, ropa a zemní plyn se staly nejběžnejšími zdroji energie. Jestliže však nemá dojít k edozírným škodám na životním prostředí, musíme se v jejich spotřebě uskromnit a poohlédnout se po jiných možnostech.

Odpady průmyslové výroby

Intenzivní průmyslová výroba klade velké nároky na spotřebu energie, především elektrické energie a různých druhů paliv. Výroba také produkuje řadu odpadních materiálů, jako zbytků surovin, obalů, vedlejších technologických produktů. Všechny tyto produkty musí být nějak zlikvidovány, dřív se běžně vypouštěli do vody, do vzduchu, do půdy. Geologové již dnes používají pojem "antropoidní sedimenty" jako druh horniny, která vznikne díky lidské činnosti.

Intenzivní zemědělství

Moderní zemědělské metody využívající ve velké míře chemikálie, začínají ukazovat i svou odvrácenou tvář: úbytek pitné vody i nezávadných potravin a vymírání mnoha druhů živočichů a rostlin.

Intenzivní zemědělská výroba přinesla v minulém století využívání různých chemikálií, aby monokultury plodin na velkých rozlohách přinesly co největší výnosy a proto, že v monokultuře rostlina nebývá stejně odolná jako v přirozeném prostředí. Umělá hnojiva, herbicidy proti plevelům, fungicidy proti houbovým a plísňovým nákazám, insekticidy proti hmyzím škůdcům a desikanty, které se občas používají při sklizni semen. Zahubí se jimi rostlina a semena se snáze sklidí běžnou technologií. Také zemědělská technika se zvětšuje, je stále těžší a udusává ornici. Důsledkem je další zvýšené hnojení.

Znečištění moří

Odpady a jedovaté látky, které lidé vypouštějí do moře, představují smrtelné nebezpečí pro mořské živočichy i rostliny a jejich důsledky se zákonitě obracejí i proti naší civilizaci. Například znečištění ropou není výjimečný jev. Dochází k němu každodeně, a tak jsou určité úseky pobřeží a moří neustále zamořené.

Čtěte také: Jak podporovat projekty

Narušování ozónové vrstvy

Narušování ozónové vrstvy patří mezi problémy zasahující celou planetu. V souvislosti s prouděním vzduchu se však projevuje v různých částech světa a s odlišnou silou. Jako část slunečního záření, jemuž je Země vystavena, proudí ze Slunce též ultrafialové záření. Je to záření, jehož kratší vlnové délky jsou pro život nebezpečné. Toto záření dopadá na svrchní vrstvy atmosféry.

Některé látky, které jsou produkovány v přirozených procesech, ale zejména řada látek, které vyrábí člověk, se postupně dostávají do vyšších vrstev atmosféry - do stratosféry - a mají tu vlastnost, že rozkládají ozón. Jejich nebezpečí tkví právě v tom, že ve ztenčené vrstvě ozónu je zachyceno méně ultrafialového záření, které pak může pronikat na zemský povrch. Vysoké dávky UV záření tlumí fotosyntézu, mohou poškozovat citlivé buňky sítnice oka, zvyšují riziko rakoviny kůže apod.

Řešení ekologických problémů

Ekologické zemědělství

Nyní nastává vzrůst popularity ekologicky šetrných metod hospodaření - hledá se cesta, jak zemědělství co nejvíce přiblížit přirozeným podmínkám přírody - hnojení chlévskou mrvou, ne průmyslovými hnojivy vyloučení používání pesticidů. Propracovanější Střídání plodin na ekofarmách tak, aby se co nejlépe využilo přirozených vlastností plodin. Jako např. osetí vikvovité rostliny na pole, kde se v následujícím roce plánuje pěstování rstliny náročné na obsah dusíku v půdě, protože po vikvoviých rostlinách zůstává v půdě dusík, který vytvořily nitrifikační bakterie, které žojí na kořenech těchto rotslin. To znamená, že hospodáři na polích zasejí každý rok jinou plodinu.

Hledání nových zdrojů energií

Možností by určitě bylo využití větrných, vodních, slunečních, jaderných, přílivových a dalších elektráren. Sluneční kolektory, světelné…

Snahy Evropské Unie o řešení průmyslové výroby a odpadů

Evropská Unie se snaží tuto problematiku pomoci řešit tvorbou směrnic, které definují jak by měly různé technologie výroby vypadat, aby jejich emise byly únosné z pohledu současné úrovně vědeckého poznání.

Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství

Jedním z rozhodujících problémů současnosti je trvající populační exploze. Přirozený přírůstek obyvatel Země je výrazně koncentrován do zemí chudého Jihu, jehož podíl na světové populaci roste. Zvětšují se tak rozdíly mezi Severem a Jihem. To souvisí s problémem výživy. Počátkem 90.let trpěla podvýživou více než miliarda lidí. Hlavně v Africe, jižně od Sahary. V současné době není světovým problémem vyprodukovat dostatek potravin, problémem je jejich regionální přebytek či nedostatek. Přebytky: sev. Amerika, Austrálie, Argentina. Nedostatek: země Afriky, Asie a Latinské Ameriky.

Rozvoj moderního průmyslu je nezbytný; vedle užitku však lidstvu přináší i starosti. Je jedním z hlavních zdrojů znehodnocování životního prostředí. Nejvýraznějším zásahem do krajiny bývá povrchová těžba nerostných surovin.

Průmyslové závody znehodnocují ovzduší, vodstvo, půdu i rostlinstvo. Mezi nejvýznamnější znečišťovatele ovzduší patří tepelné elektrárny, závody černé a barevné metalurgie, cementárny, koksárny, rafinérie ropy a závody chemického průmyslu. Odpadů, které do ovzduší vypouštějí je mnoho: popílek, prach, sloučeniny síra, uhlíku, dusíku, chlóru. Exhalace ohrožují zdraví lidí, poškozují zemědělské porosty, ničí lesy. Značným znečištěním ovzduší trpí zejména velká průmyslová města a oblasti. Dochází zde k tvoření smogu, husté mlhy přesycené prachem a kouřovými zplodinami, jež snižuje sluneční záření a 30 - 40%.

Hlavními zdroji znečistění řek bývá odpad z chem. Kombinátů, ropné výrobky, čistící a prací prostředky, odpad ze závodů papírenského prům. a z některých potravinářských závodů. Hustá síť silnic i železnic zabírá velké plochy půdy, většinou zemědělsky využitelné. Nádrže pohonných hmot ohrožují čistotu podzemních vod. Automobily patří k největším zdrojům znečišťování krajiny. Připadá na ně víc než polovina všech škodlivých zplodin vypouštěných do ovzduší - CO2, uhlovodíky, oxidy dusíku, olovo. Tento problém je hlavně ve velkých městech. Vysoká hustá zástavba brání proudění vzduchu.

Velmi závažnou složku negativního vlivu dopravy představuje také hluk, a to nejen u pozemní dopravy, ale i dopravy letecké. Zplodiny jejich motorů narušují ochranou ozónovou vrstvu, která brání pronikání nebezpečného ultrafialového záření k zemskému povrchu.

Velký vliv na znečišťování vodstva má vodní doprava. Obrovské tankery zajišťují levnou přepravu paliv, zejména ropy. Při jejich katastrofách, ale i při pravidelném vymývání vytékají tuny ropy do moře a hubí vše živé v širokém okolí. S problémem fosilních paliv souvisí také kyselé deště. Siřičité emise již zničily spoustu lesů v Evropě a s.

Zemědělství změnilo ráz krajiny na mnohem větších plochách než jiná činnost lidí. Lidé vypalovali rozsáhlé plochy, aby rozšířili pozemky. Rozvoj zemědělství vedl k nesmírnému ničení lesů. Za posledních 10 000 let člověk vykácel 2/3 původní lesní pokrývky Země. Vykácení lesů vyvolalo změny v povrchovém odtoku, které se projevily zejména ve větší intenzitě svahových a říčních pochodů.

Při přeměně přírodní krajiny na zemědělskou rozoráváním půd dochází k podstatným změnám v krajině. Důsledkem je opět eroze - rozorané pozemky vysušené sluncem, nedokážou odolávat vodě ani větru -> dochází k urychlenému odnosu půdy. Ročně se ztratí takové množství půdy, které by při správném využívání bylo schopno uživit 30 mil lidí.

Mezi krajiny nejvýrazněji přetvořené člověkem patří oblasti závlahového zemědělství. Najdeme je tam, kde je dostatek tepla, ale málo srážek (hlavně subtropický pás).

Při využívání pastvin bývá člověk ještě méně prozíravý. Každé území může zajistit potravu jen určitému počtu zvířat. Je-li přetíženo, porosty řídnou, půda se rozrušuje, úrodnost klesá. Nadměrnou pastvou trpí zejména suché oblasti Afriky, Středního východu, Indie. Holá půda vysychá a mění se v poušť. Např. Sahara se posouvá k jihu, ročně se rozroste asi o 20km.

Se zvětšujícím se počtem lidí rychle vzrůstá spotřeba potravin. Zabránit hladovění může především zintenzivnění zemědělství. Nadměrné používání průmyslových hnojiv však škodí půdě i pěstovaným plodinám, znehodnocují se povrchové i podzemní vody.

Velký vliv na životní prostředí má také urbanizace. Přes 40% světové populace žije ve městech s 5000 a více obyvateli. Lidé tráví značnou část života v umělém prostředí, v umělém mikroklimatu svých domovů, pracovišť i dopravních prostředků. I vnější prostředí - ulice, parky jsou výtvorem člověka a mají zvláštní klimatické poměry. Vlivem nakupení průmyslu, staveb i lidí bývá ve městech poněkud tepleji než na ostatních územích. Průmyslová města trpí vytvářením smogu - směsi mlhy a kouřových zplodin.

Život ve městech je také vystavěn velkému hluku; projevují se účinky dopravy. Proto je mimořádně důležitá městská zeleň, které se městům většinou nedostává. Tím, že odpařuje vodu, zvlhčuje a poněkud ochlazuje ovzduší. Působí jako účinný lapač prachu. Pomáhá snižovat hlučnost. Pro obyvatele má stále větší význam rekreační zázemí městské krajiny s pásy lesů, parků, s vodními plochami apod.

Velká centra mívají obrovskou spotřebu vody. Nezřídka ji musí přivádět ze vzdálených přehradních nádrží. Růst životní úrovně obyvatelstva vytváří tlak na uspokojování jeho nároků v oblasti rekreace a cestovního ruchu.

Rozvoj rekreace má velice nepříznivý dopad na krajinu a životní prostředí. Vysoká koncentrace rekreačních objektů vede často k devastaci ŽP. Velká koncentrace rekreantů v těchto oblastech vytváří značné množství odpadů, znečišťuje ovzduší výfukovými plyny z aut, zhoršuje se jakost vody v nádržích i na mořských pobřežích.

Typickým projevem působení člověka na Zemi je trvalý úbytek lesů. V současné době jsou jím postiženy rozlehlé oblasti evropského severu, Sibiře a tropických deštných lesů. Nejvíce je postižena oblast tropických deštných lesů v Amazonii. Stromy poskytují jediný zdroj živobytí pro místní obyvatelstvo - dřevo. Každý den jsou odlesňovány stovky milionů km2 deštného pralesa.

Dalším problémem je vyčerpávání přírodních zdrojů, zejména neobnovitelných. Neustále vzrůstá spotřeba uhlí, ropy, zem.plynu, rud, draselných solí, fosfátů atd. Musíme si uvědomit, že zdroje ner. sur. se nedají obnovit.

Významem na druhém místě stojí metalurgické suroviny, protože kovy jsou stále rozhodujícím konstrukčním materiálem. Největší vliv na ŽP má povrchová těžba ner. vyčerpávání vodních zásob (viz vliv průmyslu a dopravy)

Voda patří k nevyčerpatelným přírodním zdrojům. Lidstvo však spotřebovává převážně jen sladkou vodu, jejíž objem tvoří jen asi 2 % hydrosféry. V souvislosti s růstem obyvatelstva neustále stoupá spotřeba pitné vody. Člověk ovlivňuje nepříznivým zp. hydrosféru především znečišťováním řek, jezer, umělých vodních nádrží, moří i oceánů odpadními vodami z průmyslu, zemědělství i sídlišť. Množství odpadních vod značně převyšuje samočistící schopnost těchto toků a nádrží. Přitom pouze malá část těchto odpad.

Velkým problémem v poslední době je úbytek ozónu - hovoří se o tzv. ozónové díře. Ozonosféra totiž představuje přirozenou ochranu před škodlivým ultrafialovým zářením - působí jako filtr. Zjistilo se, že největší podíl na ničení ochranného obalu Země má chlór, jehož obsah v atmosféře v posledním období značně vzrostl.

Způsoby ochrany

Základem v ochraně vod před znečištěním je přechod na uzavřený cyklus využívání vody, tj. aby se voda z průmy. závodu nevypouštěla, ale znovu používala v dalším výrobním procesu. Čištění může být: mechanické - látky se oddělují usazováním v sedimentačních nádržíchchemické - přidávají se chem.

Ekologie je věda zabývající se:

1. ochranou životního prostředí
2. výzkumy, jak zabránit znečišťování prostředí
3. studiem vzájemných vztahů mezi oranismy a jejich prostředím

A jak může člověk jako jedinec přispět svým dílem k alespoň částečným řešením některých těchto problémů? Asi nijak zřetelně, ale na druhou stranu, na přísloví, které říká „stokrát nic umořilo osla“ také něco bude. Teoretickou úvahou bylo zjištěno, že kdyby lidé po celém světě třídili a recyklovali odpad, z celkově produkovaných výrobků by konečný odpad tvořil necelá 4 procenta!!!

Slovo EKOLOGIE je staré jen asi sto padesát let. Označuje mladou vědu, která se snaží poznat jemné „předivo života“ a na vysoké vědecké úrovni moderní civilizace najít cestu k nové harmonii člověka s přírodou. Její dosavadní poznatky i jí odhalené problémy vykládá srozumitelně veřejnosti.

Na ekologoii se dá dívat z několika stránek a jedou z důležitých je energetická stránka. Jde totiž o to, že Měsíc který je vzdálen od Slunce stejně jako Země má na straně přilehlé ke Slunci teplotu okolo 110°C a na opačné straně okolo -230°C, což jsou podmínky neslučitelné s pozemským životem. Jednou z charakteristik vody je vysoké měrné a skupenské teplo. Znamená to že na změnu teploty vody o pár stupňů je potřeba velké množství energie. Ještě větší množství energie se vyměňuje při výparu/kondenzaci vody. Voda se odpařuje z vodních ploch, ovšem tam je její plocha omezena jen na jejich plochu. V případě zelené vegetace, především stromů, jde o to, že výparná plocha je o několik řádů vyšší (plocha listů veškeré vegetace).

Jednou z „úspěšných“ činností člověka je výstavba silnic, kácení lesů, zastavováním rozsáhlých ploch. A tím dochází k omezení kapacity výparu vody a v konečném důsledku k rozšiřování pouští a v důsledku snižování redistribuce energie k nárustu klimatických extrémů. Dalším problémem je zavádění monokultur, šlechtění a klonování, což omezuje genofond populace různých živočišných a rostlinných druhů. Toto představuje potenciál ke zhoršování stability ekosystému v důsledku toho, že různé vlivy (nemoci, klimatické procesy) mohou snadněji celý ekosystém poškodit. Mějme například monokulturu dobytka, která je vyšlechtěná s nejlepšími vlastnostmi, dosahuje maximálního výkonu a výnosu. Bez zásahu člověka by tento stav však nenastal - genofond by byl větší. Nyní zde nastává riziko, že napadne-li stádo nebo populaci vir, nebude se možno bránit a stádo zcela podlehne. Podobný problém představuje pěstování na velkých lánech. Jelikož se jedná o citlivou kulturu, musí být použito velké množství pesticidů, herbicidů a fungicidů. Kromě toho je to problémem pro faunu daného prostoru, protože to narušuje její potravní řetězce.

Rozdíl mezi odpadem a surovinou je jen otázkou koncentrace a množství. Problém odpadů opět závisí na entropii. Lidská činnost vypouští do ovzduší plynné emise, zamořuje moře jedovatými látkami, ukládá do moře radioaktivní palivo, produkuje odpad na pevnině. Všechny tyto problémy jsou závažné, ale ekosféra má do značné míry prostředky, jak se s tím vypořádat, pokud jí dáme příležitost a nebudeme snižovat její entropii. To tedy vlastně znamená, že problém odpadů je spíše problém druhořadý ve srovnání s těmi výše uvedenými.

Vše je jen na nás lidech!!! Možnosti přírody jsou omezené. Musíme se učit šetřit naše suroviny, získávat alternativní zdroje energie. Nemůžeme produkovat vše co je technicky možné, ale jen to, co je snesitelné pro životní prostředí.

Každé zvíře I každá rostlina má v přírodě svůj „domov“. Žije v něm pospolu s milióny jiných živých tvorů, kteří všichni jsou navzájem samostatní, ale zároveň na sobě závislí - až natolik, že jedni mohou být „domovem“ druhých, druzí třetích atd. Každý organismus na naší planetě je zapojen do neuvěřitelně složité sítě přírodních procesů a vztahů. Do této sítě jsme vpleteni I my lidé. Jsme její nejdynamičtější složkou, a cokoliv na zemi děláme, vychylujeme tím rovnováhu v celé soustavě života.

tags: #ekologické #problémy #referát

Oblíbené příspěvky:

• Ochrana přírody a zábava pro děti
• Tipy pro piknik
• Řešení havarijní opravy odpadu v kuchyni
• Termiti a Životní Prostředí
• Vše o Kůští