Krkonoše, jakožto nejvyšší pohoří České republiky a významná evropská lokalita, čelí mnoha ekologickým výzvám. Tyto problémy ohrožují unikátní ekosystémy a biodiverzitu tohoto regionu. Od sucha a znečištění ovzduší po nadměrný turismus a ztrátu lučních porostů, Krkonoše se potýkají s komplexní sítí environmentálních problémů.
Dlouhodobé sucho v Krkonoších ohrožuje některé vzácné ekosystémy nejen na hřebenech hor v oblasti takzvané arkto-alpinské tundry, ale také v níže položených lesích. Tam se projevuje nejvíce na rašeliništích, která mají funkci zásobárny vody. Správa Krkonošského národního parku (KRNAP) označila současnou situaci za alarmující.
Podle něj se sucho v Krkonoších začalo výrazněji projevovat minimálně od roku 2015. Například rašeliniště na Hraniční louce v minulosti bylo vždy nemožné přejít suchou nohou, nyní v letním období je již od roku 2014 každoročně povrchově suché,“ řekl Jansa. Lokální dešťové přeháňky a bouřky z posledních dnů podle něj situaci nezachrání.
Problémem je hlavně změna v distribuci srážek a v dlouhých periodách teplého, slunného počasí, kdy chybí výrazné mlhy a vodorovné srážky (nízká oblačnost a mlhy). Právě vyčesávání vodorovných srážek (zachytávání vlhkosti korunami stromů) je významným prvkem ve srážkových úhrnech v horských lesích,“ řekl Jansa.
Jedním ze způsobů, jak suchu čelit, je budování přehrážek, které v Krkonoších pokračuje už několik let. Cílem je obnovit podmáčené a rašelinné smrčiny, které se původně na tomto místně vyskytovaly na velké rozloze. Systém přehrážek umožňuje zadržet velké množství vody. Ta by jinak ve svažitém terénu rychle odtékala. Již nyní bylo možné po krátkém dešti pozorovat zadržení vody a její pomalé odtékání po dobu jednoho týdne. V minulosti trval odtok stejně dlouho jako déšť,“ uvedl náměstek ředitele Správy KRNAP Václav Jansa.
Čtěte také: Článek o ekologii Krkonoš
Boj se suchem má v Krkonoších několik rovin. Hlavním pilířem je změna hospodaření v lesích, která začala už v roce 1994 v souvislosti s převzetím práva hospodaření k lesům správou parku. Od té doby se mění druhová skladba a struktura lesa, zakázány jsou úmyslné holoseče a také se ponechává mrtvé dřevo v lesích. Mrtvé dřevo je pak také základem pro přirozenou regeneraci porostů a ke zvyšování odolnosti ekosystému. Od roku 2015 se podařilo s pomocí přehrážek obnovit původní mokřady na rozloze asi 120 hektarů.
Projekt revitalizace mokřadů by měl stát více než 19 milionů korun a skončit nejpozději v roce 2022. Nejdříve se správa parku pustila do „lesní části“ projektu, tam byl v minulosti zásah člověka mnohem výraznější než v rašeliništích na hřebenech.
Krkonošský národní park je šestý nejnavštěvovanější národní park na světě (přepočteme-li lidi na plochu). Ročně do Krkonoš (cca KRNAP + jeho ochranné pásmo) přijede téměř 14 milionů lidí. Dostavba dálnic v Polsku a dálnice D11 z Jaroměře na hranice s Polskem slibuje nárůst hlavně jednodenních návštěvníků ještě větší.
Správa KRNAP je postavila proto, aby si znavený turista uvnitř převlékl propocené triko, snědl chleba se salámem a zapil to čajem z termosky nebo se schoval před deštěm. A po odpočinku vyrazil dál. Nikdo se do Krkonoš nejezdí dívat na použité kapesníčky v okolí cest a kolem útulen, přesto je tam najdeme v množství větším než malé.
Po 30 letech máme zákon sice stejný, ale stejné není množství lidí v přírodě. V klidových územích národního parku nesmíte opustit cestu. Na území KRNAP nesmíte rozdělávat oheň mimo vyhrazená místa a cigareta a vařič na plyn už oheň je. Usnout a spát se smí. Tábořit - stavět stan a rozdělávat oheň mimo vyhrazená místa, už povolené na území KRNAP není.
Čtěte také: České supermarkety a bio
Turisté setrvávající přes noc v přírodě mimo budovy výrazně ovlivní cirkadiální rytmy jelenů. Lidi nocující v přírodě jelenům rozhodí cirkadiální rytmy o několik hodin. Sice víme, co to dělá jelenům, ale nevíme, co to dělá ostatním živočichům, hlavně ptákům.
Řešení uvedených problémů je jednoduché. Útulny používat k čemu jsou určené - a přespávání to není. Tím klesne i počet kapesníčků v jejich okolí. I jinde než v okolí útulen kapesníčky prostě nezanechávat.
Lesy tehdy ničily nánosy škodlivých emisí z továren v NDR, Polsku i z těch tuzemských. Ročně jich na zem spadly desítky tisíc tun. Oslabený smrkový porost se pak stal snadným terčem pro některé druhy hmyzu, obaleče modřínového především. Pro malé motýlky a jeho housenky se Krkonoše staly rájem. Přemnožení obaleči předtím jako první devastovali nejzápadnější Krušné hory.
Siřičité emise vlivem západních větrů začaly ovlivňovat území dál na východ. Netrpěly pouze stromy „Obaleč byl prvním signálem, že lesy odcházejí. Smrky ožral a oslabil, jeho trus z nich doslova pršel. Vypadalo to děsivě...“ popsal situaci další z pamětníků Václav Myslivec.
Stavební rozvoj v Krkonoších má své limity - nejen v samotném národním parku, ale i v jeho bezprostředními okolí, zvaném ochranné pásmo. Jedním z nich je zábor květnatých lučních porostů na území jednotlivých krkonošských obcí. Za posledních 20 let se jedná o 506 projektů, kde došlo k lučnímu záboru. Dohromady jde však za posledních dvacet let už o 66,5 ha, tedy o plochu nejméně 95 fotbalových hřišť.
Čtěte také: Jak podporovat projekty
Postupné ubývání luk se snaží řešit Koncepce limitů celkového úbytku lučních stanovišť v evropsky významné lokalitě Krkonoše. Omezení zástavby květnatých luk v Krkonoších se zavádělo od roku 2004, kdy se z Krkonoš stala evropsky významná lokalita - součást celoevropské sítě chráněných území Natura 2000 - a z květnatých luk její předměty ochrany.
Jen málo občas stačí, aby se narušila přírodní rovnováha a došlo k poškození unikátního ekosystému. Na pohled nevýznamný krok totiž způsobil, že se změnily chemicko-fyzikální vlastnosti původně kyselé krkonošské půdy a kolem stezek začaly růst rostliny, které do vrcholových částí nejstaršího českého národního parku nepatří.
Kolem cesty se vine pás vegetace, který je zcela odlišný od toho, co jinak na hřebenech Krkonoš roste. Díky tomu, že tady většinou docela hodně prší, tak se bazický štěrk, ať už to byl dolomitický vápenec nebo melafyr, splavoval i do přirozených porostů. A tam docházelo k jeho rozpouštění. Dalším zdrojem byl za suchého počasí vítr, který dokázal částečky odvát docela daleko,“ říká botanička Michaela Vítková z Botanického ústavu Akademie věd, která problém bazických cest studuje už od 90.
„Tam, kde máme výzkumné plochy, jsme se setkali s tím, že třeba pod asfaltovou cestou z Labské boudy k Vrbatově boudě se tyto nepůvodní porosty vyskytují až do vzdálenosti 150 metrů od cesty, což je v takto unikátním ekosystému opravdu daleko.“
Po akci Čisté Krkonoš, která proběhla v závěru minulého týdne, jsou Krkonoše opět čistější. V rámci akce jsme navíc zlikvidovali historickou černou skládku pod Labskou boudou. Celkem z Krkonoš zmizely další 3 t odpadků.
V letošním roce jsme se pustili do historické skládky pod Labskou boudou. Vzhledem k tomu, že objevená skládka mohla obsahovat zajímavé artefakty z historie Labské boudy, přizvali jsme na pomoc naše kolegy z Krkonošského muzea ve Vrchlabí. Na skládce byly převážně skleněné lahve, porcelán, ale i železný odpad.
Správa Krkonošského národního parku (KRNAP) po osmnácti měsících dokončila návrh nového rozdělení parku na zóny a návrh vymezení klidových území. Letos v lednu ministerstvo životního prostředí, které je zřizovatelem KRNAPu, postup správy parku schválilo. Nová zonace by mohla začít platit již letos.
Podle ředitele Správy KRNAPu Robina Böhnische nová zonace a klidová území problémy krkonošským obcím nepřinesou. „Je spíše nástrojem pro nás jako pro ochránce přírody. Návštěvníci tak budou moci jít i mimo stezku, což podle současných pravidel nemohli. Půjde třeba o Dvorský les na Rýchorách známý pokroucenými kmeny buků.
Jednou z podmínek pro vyhlášení nové zonace je dohoda se členy Rady KRNAPu, kterou tvoří zástupci obcí, vědců, horské služby či firem. Dohoda na návrhu nové zonace by měla být v dubnu, pak bude odeslána na ministerstvo.
Na rozdíl od jiných národních parků je od července 2020 území KRNAPu rozděleno na čtyři zóny péče: přírodní (A), zónu přírodě blízkou (B), zónu soustředěné péče o přírodu (C) a zónu kulturní krajiny (D). Pohyb osob na území parku nově omezují tzv. klidová území, které jsou v současné době tři.
Přírodní zóna, kam spadá například arkto-alpinská tundra, rašeliniště na hřebenech hor nebo původní lesy, bude mít rozlohu 7327,6 hektaru, což je 20,2 procenta rozlohy národního parku. Zóna přírodě blízká má rozlohu 8106,8 hektaru, což je 22,3 procenta území KRNAPu. Zóna soustředěné péče o přírodu zabírá s rozlohou 20 702,3 hektaru 57 procent území a zóna kulturní krajina 183,7 hektaru a půl procenta území KRNAPu.
Důvodem ke změně zonace je novela zákona o ochraně přírody a krajiny, která vstoupila v účinnost v červnu 2017 a změnila dosavadní zonaci národních parků.
Správci Krkonošského národního parku (KRNAP) vyzývají návštěvníky Krkonoš, aby trhali lupinu mnoholistou. Jde se o invazní rostlinu, která představuje problém pro horské louky. Je možné si lupinu natrhat, udělat si z ní kytici do vázy a ničemu to neuškodí. Ba naopak, ochraně přírody to prospěje. Protože její invaznost je tak velká, že vytlačuje z normálních květnatých horských luk původní druhy,“ vysvětluje mluvčí Správy KRNAP Radek Drahný.
O ochranu přírody a péčí o park se již 50 let stará Správa Krkonošského národního parku se sídlem ve Vrchlabí. Od roku 1991 je státní organizací řízenou Ministerstvem životního prostředí. Všechny práce spojené s péčí o KRNAP jsou v kompetenci Odboru péče o národní park.
Projekt Revitalizace mokřadů v Krkonošském národním parku získal v soutěži Adapterra Awards 1. místo v kategorii Krajina. Dosud se nám povedlo obnovit vodní režim na 35 lokalitách, na kterých jsme zahradili více než 50 km v minulosti vybudovaných odvodňovacích kanálů. Již nyní pozorujeme změnu charakteru jednotlivých ploch. Zadržení vody pomocí přehrážek vedlo ke vzniku drobných tůní, blízké okolí odvodňovacích kanálů je ve srovnání s původním stavem výrazně vlhčí a získává mokřadní charakter. Nečekaným a velmi příjemným překvapením je rychlost obnovy biotopu.
Ekologická výchova, vzdělávání a osvěta Správy Krkonošského národního parku patří ke klíčovým nástrojům Správy Krkonošského národního parku v ochraně unikátní horské přírody. Oddělení ekologické výchovy, vzdělávání a osvěty (EVVO) se dlouhodobě zaměřuje na rozvoj environmentálního povědomí dětí, mládeže i dospělých, na vytváření pozitivního vztahu k přírodě Krkonoš a ke Správě KRNAP, která se o tuto přírodu stará.
V minulých letech jsme realizovali na sedm stovek vzdělávacích akcí s účastí více než 18 000 osob. Největší podíl tvořily programy pro školy, kterých se zúčastnilo přes 9 000 žáků a studentů. Stále významnější roli hraje Krkonošské centrum environmentálního vzdělávání Krtek ve Vrchlabí, které se stalo přirozeným centrem ekologické výchovy a místem setkávání veřejnosti s pracovníky Správy KRNAP.
Správa Krkonošského národního parku ve spolupráci s městem Rokytnice nad Jizerou ošetřuje stromy, které jsou součástí známé Studenovské aleje v Rokytnici nad Jizerou. Zásahy jsou vždy navrženy s důrazem na zachování maximálního počtu stromů v aleji, podporu jejich biologické hodnoty, ale i s ohledem na provozní bezpečnost místa. Studenecká alej v Rokytnici nad Jizerou představuje významný krajinný prvek o délce přibližně 1,25 km.
Tvoří ji 81 listnatých stromů, z nichž nejpočetněji je zastoupen javor horský (34 jedinců), dále javor mléč (22 jedinců) a javor babyka (7 jedinců). Zejména výskyt javoru babyky takového stáří a v takové nadmořské výšce činí z aleje velmi významný prvek v krajině.
Největší problém, který lidé velmi často z nevědomosti dělají, je to, že vlezou úplně všude. Bohužel často tam, kde nemají co dělat. V Klidových územích se smí chodit jen po značených cestách. Mimo Klidové zóny se smí většinou chodit po jakýchkoliv cestách, pokud se nejedná o soukromý pozemek. Správa KRNAP může některé cesty dočasně uzavřít.
Další problémy:
Tohle je výčet asi nejzásadnějších problémů, které přináší velká návštěvnost Krkonoš, ale lidé je mohou sami ovlivnit.
Především je skutečně potřeba dodržovat návštěvní řád parku. Je navržen tak aby ochránil tamní přírodu a zároveň umožnil i šetrnou turistiku. Čemu se například vyhnout:
My v Hanibalu jsme se naučili nosit do lesa, kromě správného vybavení, sáček na odpadky (můžete si pořídit i znovupoužitelný, lze jej sehnat v bezobalých obchodech). Nejen na ten náš nepořádek, ale i na ten, co tam zůstane po předchozích návštěvnících. ZMĚŇME TO.
Například předseda Svazku měst a obcí Krkonoše Jan Sobotka si myslí, že se o novém členění parku mělo začít jednat dříve, a ne až tento rok. „Nejprve se musíme dohodnout, teprve pak to projedná Rada Krkonošského národního parku,“ řekl Sobotka.
Současná zonace v Krkonoších platí od roku 2015 a stanovuje tři zóny, z nichž první je tou nejpřísněji chráněnou. Tato oblast bude víceméně shodná s novou „přírodní zónou“, která bude z většiny bezzásahová. Na přírodní zónu bude navazovat „zóna přírodě blízká“, která zahrnuje člověkem částečně pozměněné ekosystémy a kde je cílem dosáhnout stavu jako v přírodní zóně.
Ještě o stupeň níže v kvalitě ekosystémů je „zóna soustředěné péče o přírodu“, která bude nejrozsáhlejší a zahrnuje například louky, ale také nynější sjezdovky, aby mohla být zajištěna jejich údržba. V klidovém území, stejně jako v nynější první zóně, bude možný pohyb jen po značených stezkách. Klidové území bude v terénu vyznačené cedulemi a pruhovým značením.
Oproti současné první zóně, která má rozlohu 6984 hektarů, by mělo být klidové území podle návrhu větší asi o 1100 hektarů. Jde často o těžko přístupná a na pohyb nepříjemná místa,“ dodal.
Přírodní zóna, kam spadá například arkto-alpinská tundra, rašeliniště na hřebenech hor nebo původní lesy, bude mít rozlohu 7327,6 hektaru, což je 20,2 procenta rozlohy národního parku. Zóna přírodě blízká má rozlohu 8106,8 hektaru, což je 22,3 procenta území KRNAPu. Zóna soustředěné péče o přírodu zabírá s rozlohou 20 702,3 hektaru 57 procent území a zóna kulturní krajina 183,7 hektaru a půl procenta území KRNAPu.
Důvodem ke změně zonace je novela zákona o ochraně přírody a krajiny, která vstoupila v účinnost v červnu 2017 a změnila dosavadní zonaci národních parků.
KRNAP vznikl v roce 1963. Je nejstarším národním parkem v Česku. Prioritou Správy Krkonošského národního parku (KRNAP) při rozpočtových úpravách ministerstva životního prostředí (MŽP) pro národní parky je zachování péče o přírodu a návštěvnický servis. ČTK to dnes řekl mluvčí Správy KRNAP Radek Drahný.
Podle správy parku byla loni provozní dotace od zřizovatele 145,3 milionu korun, pro letošek očekává 111,1 milionu. "Dopady rozpočtové úpravy MŽP na fungování Správy KRNAP vyhodnocujeme. V tuto chvíli nepředpokládáme omezení klíčových ochranářských aktivit. Kvůli škrtům plánují správci parku vyčerpat většinu rezervního fondu. Je tam 151 milionů korun, správa parku letos plánuje vybrat 147 milionů.
Správa KRNAP v období 2007 až 2013 do regionu získala z EU dotace 542 milionů korun a v období 2014 až 2020 přes jednu miliardu korun. Pro období 2021 až 2027 má schválené projekty za 436 milionů a za dalších 612 milionů korun má projekty ve fázi hodnocení nebo připravované.
tags: #ekologické #problémy #Krkonošského #národního #parku