Každé ráno bychom měli padnout na kolena a děkovat výrobcům elektřiny. Takto s nadsázkou glosuje Václav Cílek naši závislost na elektrické energii.
Výroba elektrické energie v ČR v posledních 30 letech stála na spalování hnědého uhlí. Místo toho, abychom investovali do efektivnějších a čistších zdrojů energie, jsme přebytky energie vyváželi. Výhodné to bylo pro energetické firmy, nikoliv však pro naše životní prostředí, pro budoucnost české energetiky ani pro globální klima ohrožované emisemi skleníkových plynů. Česká republika se ke svým energetickým zdrojům ani k životnímu prostředí nechovala jako dobrý hospodář.
Ztratili jsme desetiletí, která jsme mohli využít k promýšlení budoucí koncepce české energetiky.
Vesmírný odpad, tedy zbytky družic na oběžné dráze Země, je často skloňovaným tématem. Způsobuje celou řadu problémů. Představuje bezprostřední nebezpečí pro osádku ISS i další funkční satelity na oběžné dráze. Zanedbatelný není ani fakt, že drobné částice odrážejí světlo a znesnadňují tak pozorování vesmíru pozemským astronomům.
Studie zveřejněná na pnas.org ale nyní ukazuje, že škodlivé následky zamoření vesmíru odpadem jsou nebezpečné i pro ty, kteří nemají s kosmem nic společného. Dlouho se totiž mělo za to, že velká čas tohoto odpadu časem ztratí hybnost a shoří v zemské atmosféře. Vědci se však domnívají, že spalování vesmírného odpadu v zemské atmosféře způsobuje znečištění ovzduší, které může ovlivnit klima planety. Nyní se jim poprvé podařilo zjistit přítomnost těchto znečišťujících látek ve vzduchu vysoko nad naší planetou.
Čtěte také: České supermarkety a bio
Tým vědců létal ve velkých výškách nad Aljaškou a nad pevninou USA, aby odebral vzorky chemického složení řídkého vzduchu ve stratosféře, druhé nejnižší vrstvě zemské atmosféry, která se rozprostírá ve výšce asi 10 až 50 km nad povrchem planety. Citlivé senzory analyzovaly chemické sloučeniny zředěné v řídkém, nedotčeném stratosférickém vzduchu, který je mimo dosah pozemských zdrojů znečištění ovzduší.
Vědci ve vzorcích vzduchu našli stopy lithia, hliníku, mědi a olova. Zjištěné koncentrace těchto sloučenin byly mnohem vyšší, než jaké by mohly být způsobeny přirozenými zdroji, například vypařováním kosmického prachu a meteoritů při jejich setkání s atmosférou. Koncentrace těchto znečišťujících látek odrážely poměr chemických sloučenin přítomných ve slitinách používaných při výrobě družic.
Vědci zároveň uvádějí konkrétní příklady, proč je něco takového potenciálně nebezpečné pro celé lidstvo. Například oxid hlinitý, který vzniká při vypalování slitin na bázi hliníku, je známý svou schopností ničit ozon. Shodou okolností se ozonová vrstva Země, která chrání život na planetě před škodlivým ultrafialovým zářením, nachází ve stratosféře, kde byly znečišťující látky nalezeny.
Ozonová vrstva se teprve začíná zotavovat z destrukce způsobené dřívějším používáním látek poškozujících ozonovou vrstvu v chladničkách a aerosolových sprejích a znečištění z vesmírného odpadu může její ozdravný proces zpomalit. Oxidy hliníku mají také značnou schopnost odrážet světlo a teplo, což může mít nepředvídatelné následky pro zemské klima.
Pravděpodobnost, že někoho zabije vesmírný odpad padající z nebe, se může zdát směšně malá. Dosud také na takovou nehodu nikdo nezemřel. Ale pozor: k úrazům a ke škodám na majetku v důsledku střetu s kosmickým smetím už došlo. A satelitů i sond vypouštěných do vesmíru neustále přibývá.
Čtěte také: Jak podporovat projekty
„Každou minutu každého dne na nás z vesmíru prší trosky - nebezpečí, které si téměř vůbec neuvědomujeme. Mikroskopické částice z asteroidů a komet se zvolna snášejí atmosférou, aby se nepozorovaně usadily na zemském povrchu. Pro nás sice tyto drobounké úlomky nepředstavují zatím žádný problém, ale třeba vesmírnou loď už poškodit mohou (jak naznačil mimo jiné film Gravitace se Sandrou Bullockovou).
Autoři také vypočítali „očekávání obětí“, neboli to, jaké riziko představuje pád takových těles pro lidský život během příštích deseti let. Až dosud se potenciál trosek ze satelitů a raket způsobit škody na zemském povrchu (nebo v letecké dopravě) považoval za zanedbatelný.
Většina studií zkoumajících tento vesmírný odpad proto řešila raději otázku rizik vyvolávaných nefunkčními satelity na oběžné dráze, které by mohly bránit bezpečnému provozu fungujících satelitů. Jenomže raketové podnikání láká stále více subjektů a pozvolna se přesouvá stále výrazněji ze státní do soukromé sféry, v důsledku čehož je vysoce pravděpodobné, že počet nehod, jež vesmírný odpad způsobí jak ve vesmíru, tak na Zemi, rapidně vzroste.
Existuje celá řada technologií, které umožňují plně ovládat opětovný vstup trosek do atmosféry, ale jejich zavedení není levné. Pravděpodobnost vzniku úlomků může snížit také volba oběžné dráhy pro satelit. Objevují se i pokusy o vypuštění znovupoužitelných raket, které předvedla například SpaceX a vyvíjí Blue Origin.
Nebezpečí hromadění vesmírného odpadu berou vážně i mezinárodní vesmírné agentury. Vesmírný úřad OSN vydal v roce 2010 soubor pokynů pro zmírnění vesmírného odpadu a v roce 2018 ho ještě rozšířil. Podle nové studie by míru nekontrolovaného opětovného vstupu raketových trosek do atmosféry mohly snížit pokrokové technologie a promyšlenější design. To by také snížilo rizika po celém světě.
Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství
Požadavek na společný postup vlád při vesmírném výzkumu přitom není nijak neobvyklý, jak ukazuje vznik dohody o zákazu chlorfluoruhlovodíkových chemikálií, ničících ozonovou vrstvu.
„Bohužel je smutné, že než se k takové akci obvykle přistoupí, musí nejdříve dojít k významné události s významnými důsledky pro severní polokouli. Vědkyně v této souvislosti připomíná, že za pět let uplyne sedm desetiletí od vypuštění první družice do vesmíru.
„Kdyby se k tomuto výročí přijala posílená a závazná mezinárodní smlouva o vesmírném odpadu, ratifikovaná všemi státy OSN, byla by to vhodná oslava této historické události.
Tělesa o průměru větším než 1000 metrů by při dopadu pravděpodobně ukončily existenci naší civilizace. Od 90. let 20. Toto hledání potenciálně nebezpečných asteroidů se v posledních letech rozšířilo i na menší tělesa od 140 metrů v průměru - jejich seznam by měl být hotov zhruba do roku 2020. Všechna menší tělesa jsou pak objevována spíše náhodně jako vedlejší produkt systematického hledání těch větších.
Astronomové nicméně předpokládají, že v příštích několika letech se k Zemi nepřiblíží natolik, aby k nárazu došlo. Bennu (1999 RQ36), který by mohl do Země narazit v roce 2169 a Apophis (2004 MN4), který by se s naší planetou mohl srazit v letech 2029, 2036 nebo 2068.
Mgr. Michal Švanda, Ph.D., sluneční oddělení, Astronomický ústav AV ČR, Ondřejov: Energie, nahromaděná při erupci, dosahuje až deset na dvacátou pátou Joulů. Je to tedy děj s nejvyšší energií v celé Sluneční soustavě. Uvolňuje se ve formě ultrafialového, rentgenového i gama záření. Součástí erupcí jsou i svazky rychlých, vysokoenergetických částic, především protonů.
Pokud Slunce takovou erupci nasměruje právě k Zemi, může se plazmový oblak s naší planetou střetnout. A za určitých okolností se může právě to stát pro nás hrozbou. Z vesmíru by na nás mohla zaútočit ještě podstatně větší hrozba.
Mgr. Michal Švanda, Ph.D., sluneční oddělení, Astronomický ústav AV ČR, Ondřejov: Dochází k uvolňování svazku gama paprsků, které jsou silně směrované. A pokud by ta supernova vybuchla dostatečně blízko Země a ty paprsky byly směrované přímo na Zemi, tak by to mělo velký důsledek pro život na Zemi.
Proti útoku vražedného plazmového oblaku nás chrání neviditelný štít geomagnetického pole. Je to jako souboj Davida s Goliášem. Čelo ohromného oblaku stlačí zemské geomagnetické pole na denní straně k Zemi, na noční straně jej vytáhne daleko za planetu.
Ing. Při tomto vpádu částic na denní stranu se vytvoří takzvaný prstencový proud. Tento obíhá Zemi ve vzdálenosti pěti zemských poloměrů. Útok slunečního plazmového oblaku přechodně zatlačí geomagnetické pole do užší zóny kolem planety.
Naši energetici zatím zpracovávají studii geomagnetických vlivů na přenosovou soustavu a zkoumají rizika, která by z nich mohla vyplynout. Na základě výsledků se na možnou extrémní situaci budou připravovat.
Naše rodná planeta nám chystá i jiná nebezpečí.
RNDr. Aleš Špičák, CSc., oddělení tektoniky a geodynamiky, GFÚ AV ČR: Ta zemětřesení ovšem nicméně měla různou sílu, ale všechna měla jedno společné: došlo k nim v místech, kde k takovým zemětřesením v minulosti už došlo. A proběhla způsobem, který je pro ty oblasti typický. Jedině snad na tom indonéském zemětřesení, to připouštím, byla mimořádná jeho síla. Ale byla mimořádná z našeho generačního pohledu padesát až sto let, kdy se zdá, že to bylo nejsilnější zemětřesení, které v tomto konkrétním místě za těch posledních sto let proběhlo.
Ing. Miroslav Šula, ředitel sekce Dispečerské řízení, ČEPS: Nemáme spočítáno, kolik by stál takový blackout, ale ty náklady jsou potom obrovské. Protože v případě, že by došlo k blackoutu, to znamená k totální ztrátě napětí v síti, třeba v České republice, pak obnova napětí není v řádu minut, ale to je v řádu hodin, možná dní. Zkušenosti jsou například z Itálie, kde před několika lety byl blackout celé Itálie a slyšeli jsme o tom, jaké to mělo náklady. A ty jsou obrovské. Ty škody jsou nepředstavitelné.
tags: #ekologické #problémy #ohrožení #z #vesmíru