Ekologické zemědělství v České republice: Data ČSÚ

09.12.2025

Zemědělsky obhospodařovaná půda tvoří skoro polovinu rozlohy České republiky. Obhospodařovanou zemědělskou půdu sleduje ČSÚ od roku 2002. Je to půda, která se aktivně využívá pro zemědělské účely, především pro pěstování zemědělských plodin nebo trvalých porostů a pastvu hospodářských zvířat. Zahrnuje ornou půdu, trvalé travní porosty a trvalé kultury, to jsou především vinice, chmelnice a ovocné sady.

V roce 2024 obhospodařovaná zemědělská půda činila 3 535 tis. ha, tedy 45 % z celkové rozlohy Česka. Od roku 2002 se její výměra zmenšila o 117 tis. ha. Na úkor zemědělské půdy se rozšířily lesní pozemky, zvýšila se také rozloha vodních ploch nebo zastavěných a ostatních ploch s obytnými nebo průmyslovými zónami, logistickými centry či dopravní infrastrukturou.

Podle výsledků integrovaného šetření z roku 2023 je průměrná výměra zemědělského subjektu v Česku 106 ha obhospodařované zemědělské půdy a patří k největším v rámci EU. Malé a střední farmy ale přesto hrají důležitou úlohu i v českém zemědělství.

Statistické údaje zveřejňované ČSÚ se týkají zemědělské půdy, která je aktivně využívána pro zemědělskou výrobu. Naproti tomu katastr nemovitostí (KN) eviduje zemědělskou půdu na základě vlastnických práv. Tato výměra zahrnuje všechny pozemky, které jsou zapsány jako zemědělské, bez ohledu na jejich skutečné využití. Část zemědělských pozemků zapsaných v KN nemusí být aktivně využívána k zemědělské činnosti, může být dlouhodobě ponechaná ladem nebo může sloužit k jiným účelům, ale formálně zůstává zapsaná jako zemědělská půda.

Po deseti letech se loni na podzim konal pravidelný plošný zemědělský cenzus, který přinesl strukturální data od téměř 29 tisíc zemědělských subjektů. Těch oproti prvnímu cenzu z roku 2000, rozsahem a metodicky srovnatelným, ubyla čtvrtina (−26,0 %), přičemž mezi fyzickými osobami to byla bezmála třetina (−31,9 %). Počet právnických osob v sektoru pak vzrostl téměř o polovinu (+47,7 %).

Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství

„Výsledky agrocenzu potvrzují dlouhodobý úbytek obhospodařované zemědělské půdy, který za posledních 20 let činil více než 130 tisíc ha. Zároveň se zvýšila průměrná výměra zemědělských subjektů z 93 ha na 121 ha. K dalším dlouhodobým trendům patří zvyšující se podíl vlastní obhospodařované zemědělské půdy. Ten z 8,0 % v roce 2000 vzrostl na 27,3 %,“ říká Renata Vodičková, vedoucí oddělení statistiky zemědělství a lesnictví ČSÚ. Subjekty fyzických osob již hospodaří na vlastní půdě téměř z poloviny (44,8 %) a subjekty právnických osob z jedné pětiny (19,8 %).

Kontinuálně klesá počet pracujících v zemědělství, který se v období 2000-2020 snížil z 242 tisíc na 177 tisíc, tj. o 26,9 %. Dochází i ke změnám ve struktuře kultur na obhospodařované půdě.

„Od roku 2000 se snížil podíl orné půdy ze 75,9 % na 70,8 %, naopak podíl trvalých travních porostů vzrostl z 22,8 % na 28,0 %. Rozšířily se výměry vinic, naopak ubylo chmelnic a ovocných sadů. Z plodin pěstovaných na orné půdě přibyly plochy oseté kukuřicí, řepkou nebo sójou na úkor pšenice, ječmene, plodin sklízených na zeleno nebo brambor,“ upozorňuje Marek Rojíček, předseda Českého statistického úřadu.

Na významu nabylo ekologické zemědělství. Počet ekologicky hospodařících se zvýšil na více než desetinásobek a výměra ekologicky obhospodařované zemědělské půdy na čtyřnásobek. Ekologicky je obhospodařováno 44,2 % trvalých travních porostů a 23,7 % ovocných sadů, ale jen 6,3 % vinic a 3,6 % orné půdy.

Ekologické zemědělství v Česku

Ekologické zemědělství se začalo v Česku rozvíjet od devadesátých let minulého století, významněji po vstupu do EU. Ke konci roku 2024 bylo evidováno v registru ekologických podnikatelů Ministerstva zemědělství 5 564 farem s výměrou 604 tis. ha obhospodařované zemědělské půdy. V roce 2002 to bylo 717 farem s 235 tis. ha. Podíl ekologicky obhospodařované zemědělské půdy na její celkové výměře se zvýšil z 6 % v roce 2002 na 17 % v roce 2024.

Čtěte také: Českém středohoří a ekologické zemědělství

V ekologickém zemědělství převažuje pastevní chov skotu na trvalých travních porostech v horských a podhorských oblastech. V loňském roce se v režimu ekologického zemědělství obhospodařovala polovina z celkové výměry trvalých travních porostů (49 %) a téměř čtvrtina ovocných sadů (23 %). Naproti tomu podíl orné půdy nebo vinic v ekologickém zemědělství na jejich celkové výměře je poměrně malý (5 %, resp. 8 %). V roce 2024 činila průměrná velikost ekofarmy v česku 109 ha.

Hospodaření dle principů ekologického zemědělství (EZ) začíná v některých částech naší republiky převládat. Například v Karlovarském kraji je certifikováno v režimu EZ téměř 60 % zemědělské půdy. V rámci okresů je více než polovina výměry zemědělské půdy obhospodařována ekologicky v osmi z celkových 76 okresů.

V roce 2023 pokračuje zájem o opatření EZ díky implementaci nového Strategického plánu SZP, který nahrazuje PRV a je klíčovým nástrojem podpory zemědělského sektoru a venkova pro období 2023-2027. Opatření je realizováno opět formou pětiletých závazků a novinkou je umožnění souběhu EZ s konvenčním hospodařením v souladu s evropskou legislativou. Je umožněno chovat zvířata různého druhu (např. skot, ovce, kozy) a pěstovat plodiny různých odrůd, včetně ovoce a zeleniny, které lze snadno odlišit na jedné farmě rozdělené na konvenční a ekologickou jednotku.

Očekává se, že povolení souběhu usnadní přechod do EZ velkým farmám, typických pro ČR, díky možnosti vstoupit do EZ jen s určitou částí podniku. Tato skutečnost by tak mohla přispět k naplnění národního cíle dosáhnout 22 % zemědělské půdy obhospodařované ekologicky v ČR do roku 2027 (tj. cca 750 tis. Česká republika nyní patří mezi dvacet zemí světa s největší výměrou půdy v EZ (9. místo v rámci Evropy) a mezi patnáct zemí světa s nejvyšším podílem ploch v EZ na celkové zemědělské půdě (7. místo v rámci Evropy, 5.

Zastoupení EZ v jednotlivých krajích není rovnoměrné. Největší plochy ekologicky obhospodařované půdy se nachází v pohraničních hornatých okresech Jihočeského, Plzeňského, Moravskoslezského, Karlovarského a Ústeckého kraje. V počtu ekologických farem vede dlouhodobě kraj Jihočeský (733 ekofarem), následovaný krajem Plzeňským. Více než 400 ekofarem se nachází pak v kraji Moravskoslezském, Zlínském, Středočeském a Vysočina.

Čtěte také: Ekologické zemědělství a IFOAM

Z pohledu podílu ekologicky hospodařících farem na celkovém počtu farem v daném kraji vede s téměř 40% podílem Karlovarský kraj. V dalších osmi krajích hospodaří ekologicky již více než 10 % farem, tzn. Více než polovinu zemědělské půdy, která je obhospodařována ekologicky, najdeme v osmi z celkových 76 okresů.

Z pohledu podílu ploch v EZ na celkové zemědělské půdě byl v roce 2022 celorepublikový průměr (16,2 %) překročen v osmi krajích, přičemž vysoce nad tímto průměrem s téměř 60 % vedl Karlovarský kraj. Podobně jako v předchozích letech následoval kraj Liberecký, Moravskoslezský, Zlínský, Ústecký, Plzeňský a nově Jihočeský s více než 20% podílem.

V rámci jednotlivých kategorií užití půdy (orná půda, trvalé travní porosty a trvalé kultury) dominoval opět Karlovarský kraj, kde se v ekologickém režimu nacházelo téměř 20 % ploch orné půdy a 80 % ploch TTP. Hranici 60 % ploch TTP v ekologickém režimu dosáhly dále kraje Ústecký, Zlínský a Olomoucký. Největší podíl trvalých kultur v EZ na jejich celkové výměře měl Kraj Vysočina a kraj Moravskoslezský (cca 60 %). Aktuálně je v ekologickém režimu zařazeno 45,4 % ploch trvalých travních porostů (luk a pastvin), 4,5 % výměry orné půdy a 15,4 % ploch trvalých kultur (resp.

Struktura plodin v ekologickém zemědělství

Ze statistik, které od roku 2007 z pověření MZe zpracovává ÚZEI, vyplývá, že hlavními plodinami na orné půdě v ekologickém zemědělství jsou téměř vyrovnaně obilniny a pícniny (42,7 % a 43,9 %). Z obilnin se nejvíce pěstuje pšenice a oves.

V rámci pícnin jsou zastoupeny v EZ převážně víceleté pícniny (téměř 90% podíl), využívané ke krmným účelům, zelenému hojení a odplevelování orné půdy. Nezbytnou součástí je zařazování luskovin na zeleno (leguminóz), jejichž předností je výživný a zúrodňující dopad na půdu díky poutání vzdušného dusíku kořenovou soustavou spolu s příznivým účinkem na půdní strukturu. V konvenčním zemědělství naopak dominují s 60% podílem pícniny jednoleté, především kukuřice na siláž.

V roce 2021 byly v EZ pěstovány obilniny na 42,3 tis. ha, pícniny na 43,5 tis. ha, luskoviny na zrno na 5,0 tis. ha (nejčastěji hrách a peluška) a technické plodiny na 5,7 tis. ha (zhruba 60 % ploch zabíraly olejniny, 40 % léčivé, aromatické a kořeninové rostliny). Pěstování okopanin a zeleniny zůstává trvale na nízké úrovni (428 ha, resp.

S nárůstem ploch orné půdy v EZ stoupá i samotná produkce ekofarem. U obilnin, hlavní skupiny plodin na orné půdě, vzrostla plocha za posledních deset let téměř dvojnásobně a produkce dokonce 2,3krát (ze 49 tis. tun na více než 112 tis. tun v roce 2021). Největší objem produkce dosahuje pšenice a oves. Zhruba 75 % ekologicky pěstovaného obilí je prodáno, přičemž většina v biokvalitě, avšak podstatná část produkce směřuje dlouhodobě do zahraničí (33 %). Neprodaný objem obilí je využíván především jako krmivo, příp. osivo přímo na ekofarmách.

V roce 2021 obilniny v EZ tvořily 3,1 % jejich celkové osevní plochy a 1,4% podíl na celkové produkci obilí v ČR. Nejvyšší zastoupení v EZ má trvale oves a tritikále (19 %, resp. 11 % na celkové osevní ploše a 15 %, resp. Významné zastoupení v EZ mají luskoviny na zrno (12% podíl na jejich celkové osevní ploše a 8% podíl na celkové produkci v ČR), jsou nepostradatelnou plodinou v osevním postupu pro udržení kvality orné půdy a dále zdrojem bílkovin v krmení hospodářských zvířat.

Za posledních deset let vzrostla v EZ jejich plocha téměř trojnásobně a produkce dokonce 3,3krát (z 2 630 na 8 683 tun v roce 2021). Vysoký podíl ploch i produkce v EZ dosahují také léčivé, aromatické a kořeninové rostliny (LAKR). Na plochách v ekologickém režimu bylo za rok 2021 vyprodukováno 112 347 tun obilovin, 8 683 tun luskovin na zrno, 4 259 tun okopanin, 3 448 tun olejnin, 603 tun LAKR a 1 394 tun zeleniny. Z trvalých kultur bylo sklizeno 5 731 tun ovoce, z toho 3 162 tun jablek, 1 137 tun švestek, okolo 370 tun hrušek a podobný objem třešní a višní, 280 tun meruněk a 3 278 tun produkce hroznů.

Z údajů ÚZEI o uplatnění bioprodukce vyplývá, že řada komodit nenachází zpracovatele na domácím trhu a je exportována. Z rostlinných komodit do zahraničí míří třetina produkce obilí (zejména špalda, oves, proso i pšenice), téměř polovina luskovin a olejnin, dvě třetiny produkce brambor, třetina zeleniny (zejména kořenové - mrkev, cibule), pětina ovoce (zejména jablka a bobuloviny, 25 % resp.

Z šetření dále vychází, že pouze 10 % ekofarem prodá veškerou svoji produkci s certifikátem. Čtvrtina ekofarem využívá konvenční i bio trhy a zhruba polovina ekofarem odbytuje dlouhodobě svoji produkci výhradně na konvenčním trhu. Stejně jako konvenční zemědělci se i ti ekologičtí potýkají s nejistým odbytem, navíc i s nejistotou získání cenové prémie.

Vzhledem k dalšímu nárůstu zájmu o EZ mezi zemědělci, motivovanému podporou MZe tzv. na straně nabídky, je potřeba, aby se Česká republika inspirovala v sousedních zemích a zajistila také adekvátní silnou poptávku po bioprodukci, tzv. podporu na straně poptávky.

Politická podpora rozvoje ekologického zemědělství přispívá současně k řešení problémů a naplnění cílů v dalších oblastech jako je ochrana klimatu; kvality půdy, vody, biodiverzity; dobrých životních podmínek zvířat; živobytí na venkově i veřejného zdraví. Těžko bychom hledali jinou oblast politiky, která může přispět k tolika prvkům zdraví lidí a planety. Ekologické zemědělství rozhodně není krátkodobým trendem.

Ekologické zemědělství v EU

Plocha využívaná pro ekologickou zemědělskou produkci v EU se stále zvětšuje. Rozšířila se ze 14,7 milionu hektarů v roce 2020 na 15,9 milionu ha v roce 2021, což odpovídá 9,9 % celkové využívané zemědělské plochy v EU.

Mezi roky 2012 až 2021 se plocha využívaná pro ekologické zemědělství zvětšila téměř ve všech zemích EU. V Portugalsku (+283 %) a Chorvatsku (+282 %) se tato plocha téměř zečtyřnásobila, což představuje nejprudší nárůst v rámci EU. Ekologickému zemědělství se dařilo také ve Francii (+169 %) a více než dvojnásobně se zvýšila ekologická výměra polí, sadů a vinic také v Maďarsku (+125 %) a Rumunsku (+101 %).

Nejvyšší podíl ploch ekologického zemědělství na celkové výměře zemědělské půdy byl v Rakousku (26 % v roce 2020), Estonsku (23 % v roce 2021) a Švédsku (20 % v roce 2021).

Plocha využívaná pro ekologickou zemědělskou produkci v roce 2022 bezmála dosáhla 17 mil. hektarů. To podle údajů Eurostatu znamená, že více než desetina zemědělské půdy je obhospodařována ekologicky.

Eurostat mimo jiné upozorňuje, že mezi lety 2012 a 2022 se ekologicky obhospodařovaná zemědělská půda rozšířila o 79 %. Nejnovější údaje z června letošního roku tak potvrzují pokračování rychlého a prudkého rozšiřování ekologických ploch v EU. Navzdory tomuto růstu ale EU není na dobré cestě ke splnění svého cíle pro rok 2030.

Unijní strategie Farm to Fork si totiž klade za cíl, aby do roku 2030 bylo 25 % zemědělské půdy obhospodařováno tak, aby mohlo nést označení „ekologické“. Evropská agentura pro životní prostředí (EEA) však ve zprávě pro rok 2023 uvedla, že k dosažení tohoto cíle by EU musela téměř zdvojnásobit současné tempo pokroku. Pokud bude současné tempo růstu pokračovat, dosáhne EU do roku 2030 pouze 15% podílu ekologického zemědělství, uvedla agentura EEA.

Podle zprávy Eurostatu vede evropský žebříček ekologického zemědělství Francie s 2,9 mil. hektarů, což představuje 17% na celkové rozloze půdy, na níž je v EU provozováno ekologické zemědělství. Následuje Španělsko (2,7 mil. hektarů), Itálie (2,3 mil hektarů) a Německo (1,6 mil hektarů). V roce 2022 právě na tyto čtyři země připadalo 56 % celkové ekologické plochy EU.

Zeměmi s nejvyšším podílem ekologicky obhospodařované plochy byly Rakousko (27 %), Estonsko (23 %) a Švédsko (20 %), následované Portugalskem, Itálií, Českem a Lotyšskem, přičemž v každé z nich se podíl ekologicky obhospodařované plochy pohyboval mezi 15 a 20 %. Naproti tomu Irsko, Bulharsko a Malta měly v roce 2022 méně než 5 % své půdy v ekologickém zemědělství. Polsko bylo jedinou zemí EU, která v uplynulém desetiletí zaznamenala pokles podílu ekologicky obhospodařované půdy.

Většina ekologické půdy v EU se využívá k pěstování plodin, jako jsou obiloviny, okopaniny, zelenina, trvalé travní porosty a trvalé kultury, jako jsou ovocné stromy, olivové háje a vinice. Růst zaznamenal také ekologický chov zvířat, a to i přes celkový pokles počtu hospodářských zvířat v EU.

Celkem 456 subjektů se k 30. září loňského roku zabývalo v ČR ekologickým zemědělstvím, a to na ploše 132 000 hektarů zemědělské půdy.