Ekologický dopad potápění

Jaký je tvůj vztah k přírodě? Dodnes je pro mě příroda místem, kde nacházím svobodu, energii i inspiraci. Miluji moře, vodu, potápění, slunce i barevné podzimní listí. Nejraději v ní trávím čas aktivně, cestováním a objevováním její rozmanitosti po celém světě.

Zažil jsem mnoho silných momentů - od potápění v tropických oceánech po stání na vrcholcích hor. Ale nejvíce mě zasáhly chvíle v divočině Aljašky. Obrovská síla a zároveň křehkost přírody mi tam připomněla, že planetu máme jen jednu, a že je to náš společný domov, o který musíme pečovat.

Chovám se k přírodě ohleduplně a vedu k tomu i svou malou dceru. Učím ji, že příroda je náš společný domov, o který je třeba pečovat stejně jako o ten, ve kterém bydlíme. Chci, aby vnímala krásu lesa, vody a hor, a aby si k nim vytvořila lásku a respekt. Věřím, že právě tento vztah k přírodě je to nejdůležitější, co můžeme předat dál.

Zacházejte s přírodou tak, jako by to byl váš vlastní domov. Stejně jako doma uklízíte a pečujete o své prostředí, měli bychom se všichni starat i o lesy, hory, vodu a krajinu kolem nás.

Voda je životně důležitá pro všechny ekosystémy na Zemi, a oceány jsou její nepostradatelnou součástí. Na naší stránce se zaměřujeme na ekologické problémy, které ohrožují naše moře a oceány. Od znečištění plastem a kyselosti oceánů po nadměrný rybolov a ztrátu biodiverzity - tyto problémy mají hluboký dopad na mořský život a naše klima.

Čtěte také: Život s úsměvem a ohledem na přírodu

Snažíme se informovat, vzdělávat a inspirovat potápěče a všechny milovníky vody k aktivnímu zapojení do ochrany našeho podmořského světa. Objevte, jak můžete přispět k ochraně oceánů, a přidejte se k nám v našem úsilí o udržitelnost a zachování krásy a rozmanitosti našich vodních ekosystémů.

Ekologie a globální problémy

Ekologie je biologická věda zabývající se organismy a jejich prostředím. Soustřeďuje se také na vztah mezi jednotlivými organismy. Toto označení jako první použil Ernst Haeckel v roce 1866.

Globální ekologie se zabývá celosvětovou ochranou životního prostředí, specializuje se na souvislosti a změny na celé planetě Zemi a všímá si vlivů na život. Globální ekologie se zaměřuje zejména na globální problémy, z nichž nejzávaznějším a nejvíce diskutovaným je globální oteplování, které by mohlo vést k tání ledovců na pólech, čímž by se rozšířila plocha vody na Zemi.

Globální ekologie se týká také mořského života, na který má vliv zejména lidská činnost. Řeší otázky týkající se těžby ropy, nešetrného rybaření či vypouštění splašků do oceánů.

Zvyšování kyselosti moře

Rostoucí hladina CO2 zajišťuje zvyšování kyselosti oceánu desetkrát rychleji, než doposud vědci předpokládali. Kyselost mořské vody je však nebezpečná zejména pro korály, ale i mušle a jiné mlže či korýše.

Čtěte také: Eko prací prášky: Jak vybrat ten správný?

Kyselostí moří je ovlivněna celá řada živočichů, protože organismy, jejichž tělo je pokryto pevnou schránkou, potřebují k tvorbě schránky hlavně zásadité prostředí. Vědci zaznamenávali hladinu pH v severovýchodním Pacifiku u ostrova zvaného Tattosh po dobu osmi let, kdy bylo provedeno více jak dvacet čtyři tisíc měření pH.

Podle průzkumů byl vzestup úrovně kyselosti desetinásobný nad hodnotu, která byla vypočítávána počítačovými modely, jež byly navrhnuty ke studiu koncentrací CO2 v atmosféře a kyselosti oceánů. Jedna třetina z celkového množství oxidu uhličitého, který vyprodukovali lidé, se rozpustila zejména v oceánech.

Následně z oxidu vzniká kyselina uhličitá, která má za příčinu snižování zásaditosti vody a úrovně pH. Ke konci století zmizí většina korálových útesů, což je spojené s globálním oteplováním a také kyselostí. Znepokojující je rychlost, jakou úroveň pH klesla pod hranici, což dokazuje, že dosavadní znalosti o pH mohou být neúplné.

Kyselost vody v moři může mít nepříznivé účinky a dopady na veliké vápnité mušle vilejšů stvolnatých, které se řadí mezi svijonožce. Změny jsou zaznamenány také u škeblí, které jsou kyselinou snadno rozleptávány. Výzkumy potvrzují i pokles populace mušlí, jejichž schránku tvoří uhličitan vápenatý.

Některé organismy mizí, ale jiné zažijí nárůst, a to hlavně řasy a menší svijonožci. Změní se tak rovnováha a některé druhy živočichů mohou vymírat mnohem rychleji. Obavy z okyselení oceánů se soustředily nejprve na korálové útesy, které začaly vymírat, protože se teplota vody zvyšuje.

Čtěte také: Citrusová kůra jako zdroj ekologického plastu

Existují však i druhy korálů, které jsou vůči kyselosti odolnější, ale není jich tolik. Je ohroženo mnoho druhů mořských živočichů, jejichž význam v potravním řetězci je nezastupitelný. Jestliže by tyto druhy vyhynuly, ekosystém by se zhroutil a následky v moři by byly obrovské.

Ničení korálových útesů

Velký bariérový útes je považován za největší korálový útes na světě. Rozprostírá se podél pobřeží Queenslandu v severovýchodní Austrálii a jeho délka činí více jak dva tisíce kilometrů. Jeho velká část je chráněna a označena jako Great Barrier Reef Marine Park a od roku 1981 je Velký bariérový útes zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO. Jeho ekosystém a složitost odpovídá tropickým deštným pralesům.

Avšak v dubnu 2010 byl velkolepý útes vážně poškozen čínskou lodí, která převážela uhlí. Potrvá více jak dvacet let, než se poničené částí Velkého bariérového útesu zotaví a obnoví se mořský život.

Čínská nákladní loď disponující názvem Šen-neng najela na mělčinu 3. dubna 2010. Odklonila se od běžné námořní trasy kvůli zkracování cesty do Asie. Trup lodi zanechal na korálovém útesu jizvu o šířce 250 metrů a dlouhou skoro tři kilometry. Podle průzkumů čínské plavidlo na některých částech útes doslova rozdrtilo a zničilo všechen mořský život. Než se zotaví z havárie, bude potřebovat alespoň dvě dekády.

Poškození je rozsáhlé kvůli tomu, že loď po nárazu nezůstala na jednom místě, ale v důsledku mořských proudů byla smýkána po útesu dál. Vznikla zde sice olejová skvrna, která byla včas zneškodněna chemickými postřiky, a uniklé pohonné hmoty nezpůsobily velké škody. Problém ale nastává u barvy, kterou byla loď natřená.

Na lodě se používají speciální barvy, které jsou vysoce toxické, aby se na ně neusazovaly mořské rostliny a živočichové. Loď Šen-neng zanechala na korálovém útesu stopy po barvě, které mohou podmořskou faunu a flóru zcela zničit a zabránit návratu.

Čínská loď však není jediným případem. Například v Bostonu narazila americká výletní loď na útesy na počátku července roku 2010. Zasáhla útes zvaný Ďáblův hřbet. Korály jsou však v mnoha případech využívány i jako potřeby pro stavební průmysl. Jejich těžba narušuje strukturu celého útesu a přináší celou řadu nežádoucích účinků.

Na Srí Lance byl korálový útes rozsáhle poškozen kvůli těžbě korálového vápence. Lidé jsou v tomto směru neohlední a neuvědomují si, že při intenzivním přetváření pobřeží na souši škodí moři, a tím i útesům. Odlesňování a stavební činnost má za příčinu zakalení a znečištění mořské vody, projeví se změna proudění a poškození struktury korálových útesů. I nadměrný rybolov není pro život útesů pozitivní, právě naopak.

Jestliže jsou totiž pasti umístěny přímo na korálech anebo jsou sítě vlečeny přes útesy, korálovým útesům jsou tímto způsobeny značné škody. V Bangkoku byly korálové útesy zničeny na konci roku 2004 silnou vlnou Tsunami. Ta má na svědomí tisíce útesů.

Znečištění moře a zemědělství

Základ mořského života tvoří takzvaný fytoplankton, který je tvořen malými, volně se pohybujícími řasami. V těchto rostlinách žijí drobní živočichové, jejichž označení zní zooplankton. Jsou to nepatrní dospělí korýši, larvy korýšů a také malé medúzy. Mořští živočichové živící se zooplanktonem jsou sami potravou pro větší dravce a mořské ptáky.

V současné době je však vysoké znečištění moří jedovatými látkami, které se pak shromažďují v tělech živočichů, jež se vyskytují na vyšších úrovních potravního řetězce. Živočichové, kteří jsou ve struktuře na úplném konci, může být dávka jedů, kterou stráví společně s jiným organismem, smrtelná. Jedovaté látky se nejdříve ocitnou v planktonu.

Znečištění moře nezpůsobují pouze havárie ropných tankerů či vypouštění odpadních vod do volného moře. Pro živočichy jsou v moři nebezpečné také pesticidy a těžké kovy, jako rtuť či kadmium - výskyt v odpadních vodách. Pesticidy jsou obsaženy v řekách, kam se dostávají dešťovou vodou, a následně odtékají do moře. Jsou natolik silné, že dokážou určité druhy ryb a korýšů zcela zahubit.

Do řek jsou splavované dokonce i průmyslová hnojiva, která jsou charakteristická vysokou koncentrací fosfátů a dusičnanů. Když je teplo, působí tyto látky stimulačně zejména na růst mořských řas. Voda se pokryje takovým kobercem, který nepropustí dostatek světla a tepla, který mořští živočichové potřebují pro existenci.

Další nebezpečnou chemickou látkou je TBT, která je vyžívána k natírání trupů lodí. Je vysoce toxická, čímž brání usazování mořských rostlin a živočichů. Jestliže se tato látka dostane do mořské vody, hubí tím larvy měkkýšů a také hvězdice.

Znečištění, které pochází z pevniny, tvoří podle odhadů zhruba 44 % celkového znečištění oceánů. Kdežto znečištění způsobené mořskou dopravou se podílí „pouze“ z 12 %. Znečištění zemědělstvím může způsobit nebezpečné kvetení řas v pobřežních vodách. Jakmile začnou řasy odumírat a rozkládat se, je spotřebováván kyslík, který se ve vodách vyskytuje.

V některých oblastech se proto již vytvořily takzvané „mrtvé zóny“, v nichž se kyslík snížil na hranici, která není dostatečná pro život. Průmyslové znečištění k těmto místům jenom přispívá.

Moře a odpadky

Množství znečišťujících látek, které jsou vypouštěny do volného moře, se v tomto století dramaticky zvýšilo, což vede k přemnožení jedovatých řas a lidé koupající se v těchto vodách mohou zaznamenat zdravotní zhoršení. Rok co rok skončí v mořích několik milionů tun odpadků, které lodě k tomu určené transportují do moře. Sítě, lana a také různé plastové předměty způsobí za rok zahynutí sto tisíce mořských savců a smrt dvou milionů ptáků.

Do rybářských sítí se ročně zaplete tisíce delfínů, z nichž většina zahyne, ale i mořské želvy, žraloci či ptáci. Do oceánů se dostane široká škála chemikálií, které jsou výsledkem lidské činnosti. V současné době se v chemickém průmyslu vyskytuje 63 tisíc různých chemikálií.

Chemikálie však zahrnují takzvané perzistentní organické znečišťující látky, které jsou odolné a nerozkládají se, což má za příčinu shromažďování látek v tkáních živých organismů. Znečištění moří se nedá nikterak regulovat, oceány jsou bez hranic a jejich kontrola na nesmírné ploše je nepředstavitelná.

Vědci se shodují na tom, že asi 80 % látek znečišťující vodu pochází z průmyslu, čističek a závodů.

Udržitelnost v potápění

Roste množství potápěčů, kteří si vybírají své destinace na základě udržitelnosti potápěčských center, a mají pozitivnější a regenerační dopad na oceán. V roce 2022 britská charitativní organizace pro mořskou ekologii The Reef-World Foundation zjistila, že 95 % potápěčů chtělo provést rezervaci u udržitelných provozovatelů, ale měli s tím potíže.

V reakci na to zahájila Profesionální asociace instruktorů potápění (aka Padi) akreditaci svého Eco Center na Světovém dni Země s programem OSN pro životní prostředí a samotným Reef-World. Kroky potřebné k získání tohoto zeleného statusu jsou tak přísné, včetně sdílení důkazů o ochranářských činnostech a skutečném snížení ekologické stopy, že asociace Padi instruktorům doporučila, aby na splnění kritérií počkali alespoň 12 měsíců, čímž se dostáváme ke Dni Země 2024.

„Jihovýchodní Asie má v současnosti nejvyšší hustotu akreditovaných instruktorů potápění spolu s Karibikem,“ říká Julie Andersen z Padi. Co to tedy znamená pro potápěče a jejich výlety? „Eco Center například v Karibiku nabízí programy opětovné výsadby korálů, které jsou klíčem k regeneraci pobřeží. V Baja v Mexiku vytvořili kurzy občanské vědy, které shromažďují data pro ochranu velryb,“ vysvětluje Andersen.

tags: #ekologický #dopad #potápění

Oblíbené příspěvky:

• Energetika a životní prostředí
• Krkonošská příroda
• Dopad zrušení POZE na české domácnosti
• Co je ÚSES?
• Rizika spojená se školou v přírodě