Ekologický Dopad Výroby Vepřového Masa

Celosvětová spotřeba masa vzrostla za posledních 50 let až pětinásobně, což je spojené s růstem životní úrovně a přechodem na západní styl stravování typu fast food. Za posledních 50 let vzrostla spotřeba masa až pětinásobně, průměrně sní Čech 82,4 kila masa ročně. Jen pro představu, průměrný Američan sní 124 kg masa ročně, v Číně je průměrná spotřeba masa na obyvatele necelých 60 kg a v Česku je spotřeba 82,4 kg (z toho 43,2 kg vepřového, 28,4 kg drůbežího a 8,7 kg hovězího).

Ekologická stopa produkce masa je přitom vysoká. Ačkoliv maso a mléčné produkty poskytují pouze 18 % kalorií, pro jejich produkci je potřeba 83 % zemědělské půdy. Jinak řečeno, na produkci 100 gramů bílkovin v hovězím mase je potřeba půda o rozloze 370 m², s produkcí 105 kg ekvivalentu oxidu (CO2). Populární je také udávat množství vody, která je potřeba na produkci jednoho kila masa: kilo hovězího masa obsahuje přes 15 tisíc litrů vody, vepřové 6 tisíc litrů a kuřecí necelých 4,5 tisíce litrů.

Dopady Nadměrné Konzumace Masa

Nadměrná konzumace masa zvyšuje riziko výskytu rakoviny, srdečních chorob i mrtvice. Snížení spotřeby masa by podle vědců v Oxfordu snížilo počet úmrtí na celém světě o 5 miliónů do roku 2050 a při přechodu na vegetariánskou stravu až o 7,3 miliónu úmrtní. Snížením konzumace masa a zdravější jídelníček složený hlavně z ovoce, zeleniny a luštěnin vede také k finančním úsporám, protože cena masa je ze všech potravin nejvyšší.

Dalším důvodem hovořícím pro snížení spotřeby masa je také blahobyt zvířat, protože průmyslové velkochovy jsou proslulé nevyhovujícími podmínkami, ve kterých zvířata živoří. Nakonec nelze opominout ani argument, že velcí konzumenti masa spotřebovávají neúměrné množství produkčních zdrojů: berme v úvahu, že na 1 kilogram hovězího masa je potřeba 12 kilogramů krmiva, jehož produkce soutěží o půdu s produkcí základních potravin. Navíc v důsledku rozsáhlé zemědělské industrializace, rostoucímu hladu po půdě nebo nadměrnému rybolovu dochází k úbytku biodiverzity.

Za snižování spotřeby masa hlasitě bojuje například Paul McCartney se svou iniciativou „Meat free Monday“, který doporučuje vynechat maso alespoň jeden den v týdnu. Bára Kebová, odbornice na prevenci plýtvání potravinami, k tomu říká: „Omezení konzumace živočišných produktů ve prospěch těch rostlinných je důležitým krokem k tomu, abychom naši planetu udrželi zdravou a obyvatelnou i pro příští generace. Přitom vařit dobře „rostlinně“ není nic těžkého, stačí si jen osvojit základní suroviny, to, jak s nimi pracovat a jak jídla dochucovat, aby byla plnohodnotná nejen nutričně, ale i chutí. Navíc dnešní doba jde rostlinné stravě jednoznačně naproti. Na trhu se za poslední dobu vyrojilo nepřeberné množství rostlinných produktů všeho druhu a vypadá to, že tenhle boom je teprve začátek. Díky tomu si už i striktní vegani mohou dopřát téměř jakoukoli potravinu - od uzenin přes sýry až po burgery, téměř k nerozeznání od těch masových. Plnohodnotně „přežít“ se však dá i na primárních surovinách, jako jsou luštěniny, obiloviny, ořechy a spousta zeleniny a ovoce. Základem je se hlavně nebát a dát novým surovinám šanci.

Čtěte také: Život s úsměvem a ohledem na přírodu

Dovoz Potravin a Jeho Ekologické Dopady

Ekologické dopady dovozu potravin do České republiky jsou obrovské. Vepřové ze Španělska, drůbež z Brazílie, nebo jablka z Nového Zélandu. Zbytečně dovezené potraviny, tedy takové, které je možné vypěstovat u nás, a přesto je dovážíme ze zahraničí mají mnohonásobně vyšší uhlíkovou stopu než ty vyprodukované v tuzemsku. Analýza uhlíkové stopy vybraných komodit pro Zemědělský svaz za rok 2023 na malém vzorku ukazuje, že dovoz potravin, jako jsou jablka, cibule, drůbeží a vepřové maso, má výrazné negativní dopady na životní prostředí, kterým bychom se mohli vyhnout, pokud bychom využívali místní zdroje.

„Na konkrétních modelových výpočtech lze vidět, že hon maloobchodů za cenou má neblahý dopad nejen na ekonomiku, ale i životní prostředí. Česká republika v roce 2023 dovezla značné množství potravin, včetně 61,6 milionů kilogramů jablek, 60 milionů kilogramů cibule, 281 milionu kilogramů vepřového masa a 120 milionů kilogramů drůbežího. Tyto produkty často cestují stovky až tisíce kilometrů, což zvyšuje jejich uhlíkovou stopu. „Od Zemědělského svazu jsme dostali zadání, abychom spočítali, jakou uhlíkovou stopu zanechává dovoz potravin. Pro zjednodušení a názornost jsme počítali s objemy dovozu čtyř ukázkových komodit, které typicky umí čeští zemědělci vyprodukovat v dostatečném množství sami. Šlo o jablka, cibule, vepřové a drůbeží maso.

„Souhrnné emise CO2 dopravy veškerého dovezeného zboží těchto čtyř komodit - jablka, cibule, vepřové, drůbeží činily za rok 2023 až 131 tisíc tun CO2 při náročné dopravě dovozu (letecky a/nebo menší nákladní auto), což je o 103,6 tisíc tun CO2 více než při využití lokálních potravin. Jedná se o 4,8násobek stejného objemu produkce v ČR a odpovídá to zhruba roční uhlíkové stopě menší obce o velikosti do 15 000 obyvatel,“ vysvětluje Baláč. Při šetrnější dopravě dovozu těchto čtyř komodit lodí a/nebo většími kamiony je uhlíková stopa dopravy dovozů o 18 tisíc tun CO2 náročnější, než kdybychom tyto čtyři komodity vyprodukovali v ČR (3,1násobek ČR). „Pokud je uhlíková stopa dopravy dovozu pouhých čtyř potravin takto vysoká, výsledky těchto výpočtů vnímám jako velmi závažné. Uvědomme si, že do Česka každoročně dovážíme tisíce, možná i desetitisíce různých komodit, takže úspora CO2 by v tom případě šla do milionů tun ročně“ komentuje výsledky Martin Pýcha, a dodává: „Přitom každý z nás může přispět ke snížení uhlíkové stopy tím, že bude preferovat české produkty.

• Jablka - hlavními dovozci jablek do ČR v roce 2023 byly Polsko, Slovensko, Maďarsko a Itálie. Celková uhlíková stopa dopravy dovozu jablek, zejména z Nového Zélandu a Chile, ukazuje, že emise CO₂ jsou při takto vzdálených dovozech mnohonásobně vyšší než u lokálních produktů. Například, jablka dovezená z Nového Zélandu letecky v kombinaci s menším nákladním autem mají uhlíkovou stopu až 386násobnou oproti lokálně pěstovaným jablkům, ty z Chile až 260násobnou. „Dovezeme-li roční objem dovozu jablek do ČR lodní dopravou nebo větším kamionem, způsobí to jen na dopravě takové emise CO2, jako kdybychom nechali běžet osobní automobil na volnoběh po dobu 136 let.
• Cibule - v roce 2023 byla do ČR nejvíce dovážena z Nizozemí, Německa, Slovenska, Polska a Itálie. Právě italská cibule vytváří dopravou nejvíce CO2, a to až 5,2násobek emisí, které by měla pouze česká cibule. V případě Nizozemska je to 3,6násobek a sousedního Polska až 2,6násobně více emisí CO2.
• Vepřové maso - Dovoz vepřového do Česka v roce 2023 zahrnoval významný podíl masa ze Španělska, Belgie, Nizozemí nebo Polska. Jen ze Španělska jsme v roce 2023 dovezli 26 % celkového objemu dovezeného vepřového. Přitom doprava vepřového ze Španělska zanechává až 9násobnou uhlíkovou stopu, než by byla při využití stejného objemu od lokálních chovatelů.
• Drůbeží maso - Převážná většina dovezeného drůbežího masa pochází ze sousedního Polska, až 61 % v roce 2023. Významné dovozy jsou také z Maďarska a Brazílie. V případě posledně jmenované Brazílie je uhlíková stopa dovezeného drůbežího až o 202krát vyšší v případě emisně náročné dopravy, a až 12násobně vyšší než v případě šetrnější lodní a kamionové dopravy. „Pokud bychom si odpustili drůbeží z dovozu, uspořili bychom jen na dopravě tolik emisí CO2, kolik odpovídá ponechání osobního automobilu běžet na volnoběh po dobu 217 let v případě emisně šetrné dopravy a 3 998 let v případě emisně náročné dopravy,“ vypočetl Jan Baláč.

Objemy dovozů potravin se v České republice od devadesátých let, až na menší výkyvy neustále zvyšují. Zhoršuje se tím agrární saldo zahraničního obchodu. „Zatímco Česká republika má saldo zahraničního obchodu kladné, v obchodování se zemědělskými komoditami je zahraniční obchod v záporných číslech. Podle aktuálních údajů ČSÚ největší podíl na ztrátě měl obchod s masem (89 %),“ upozorňuje Martin Pýcha. V roce 2023 činilo agrární saldo -38 mld. Kč, přičemž predikce pro rok 2024 odhaduje saldo na úrovní -40 mld. Kč a více. „Pozitivní vliv na saldo mají komodity jako obilí, nezahuštěné mléko a živá zvířata, což Českou republiku opět řadí mezi vývozce surovin, zatímco zpracované produkty ve velkém dovážíme.

Začátkem devadesátých let byla Česká republika z vysoké míry až zcela soběstačná v řadě potravinách. „Ještě okolo roku 1989 jsme v produkci vepřového masa byli zcela soběstační. Nyní je soběstačnost ČR ve vepřovém jen na úrovni 46 %, a to i když jsou naši chovatelé stále schopni produkovat více, a navíc jsou i mezinárodně oceňovaní za kvalitu svého vepřového“ říká předseda Zemědělského svazu Martin Pýcha. Soběstačnost České republiky v chovu drůbežího masa také od roku 1989, kdy byla okolo sta procent klesla na nynějších asi 70 %. V případě zeleniny jsou rozdíly ještě markantnější.

Čtěte také: Eko prací prášky: Jak vybrat ten správný?

Uhlíková stopa není jediným neduhem dovozů. Ty také negativně ovlivňují lokální zemědělství a ekonomiku. „Česká republika má velký potenciál k tomu, aby se stala soběstačnější a ekologicky odpovědnější. Zemědělský svaz ČR proto vyzývá všechny zainteresované strany, včetně vlády, obchodních řetězců a spotřebitelů, aby se zaměřili na podporu lokální produkce a snížení dovozu potravin, které si dokážeme sami vypěstovat.

Souhrnné Emise CO2 Dopravy Dovezeného Zboží 4 Vybraných Komodit v Roce 2023

Zdroj: celní statistika na webu ČSÚ k 21.10.2024. Emise CO2 jsme počítali pouze na výběru několika klíčových zemí. Uhlíkovou stopu dovozu jsme porovnali s hypotetickou uhlíkovou stopou dopravy zboží v rámci ČR, pokud by veškeré dovezené zboží bylo lokální. Pro lokální dopravu uvažujeme vzdálenost 250 km.

Vliv Živočišné Výroby na Emise Skleníkových Plynů

Živočišná výroba a chov hospodářských zvířat jsou původci přibližně 15 procent všech emisí skleníkových plynů na naší planetě. To je více, než má na svědomí veškerá doprava na Zemi. Neustále se zvyšující celosvětová konzumace potravin živočišného původu, především masa, je tak velkou překážkou v úsilí mezinárodního společenství zpomalit proces globálního oteplování - tvrdí to vědecké studie, které byly v posledních letech publikovány.

Ze skleníkových plynů putujících do ovzduší z tohoto zemědělského sektoru je - podle předloňské zprávy Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) - nejvíce zastoupen metan (44 procent), následovaný oxidem dusným (29 procent) a oxidem uhličitým (27 procent). Z jednotlivých druhů hospodářských zvířat je emisně nejintenzivnější chov skotu, stejné 'prvenství' patří i produkci hovězího masa, jehož ekologická stopa je nebývale vysoká, protože kombinuje nízkou efektivitu s vysokými nároky. Nejvíce metanu emituje do ovzduší hovězí dobytek.

Do emisí vznikajících při produkci masa a mléka se započítávají hodnoty ze všech mezistupňů výroby a zpracování. Tedy včetně kácení stromů a vytváření pastvin, na kterých jsou zvířata poté chována. Zahrnuta je taky výroba a přeprava krmiv a hnojiv. V neposlední řadě sem patří i zplodiny, které vypouštějí zemědělské stroje. Samostatnou kapitolou jsou emise přímo od zvířat. Týká se to hlavně přežvýkavců, u nichž dochází při trávicím procesu k tvorbě značného množství plynů. Krkáním a větry se do vzduchu dostává metan, nejvíce ho vyprodukuje hovězí dobytek.

Čtěte také: Citrusová kůra jako zdroj ekologického plastu

„Vědci zjistili, že velkým zdrojem oxidu dusného a pravděpodobně i metanu jsou půdy pastvin a zimoviště skotu. Vzhledem k velké koncentraci zvířat, akumulaci výkalů a změnám ve struktuře půdy se zde tvoří mnoho plynných metabolitů, který posléze emitují do atmosféry,“ napsal na webu Akademie věd ČR Miloslav Šimek z Biologického centra AV.

„Musíme přehodnotit, co jíme, omezit plýtvání potravinami a podpořit vyváženou stravu,“ zdůrazňují autoři další ze studií. Ta byla loni zveřejněná v časopise Nature Climate Change. Pro výrobu masa je potřeba 10x více energie, než pro výrobu potravin rostlinného původu. Studie varuje, že bude-li pokračovat stávající trend ve zvyšující se konzumaci masa, bude muset do roku 2050 vzrůst celková rozloha půdy pro pěstování zemědělských plodin o 42 procent, stejně jako se o 45 procent zvedne používání hnojiv. Dojde k dalšímu odlesňování a desetina ještě nedotčených tropických pralesů zmizí pravděpodobně v nenávratnu.

Mezi lidmi ale podle britských vědců panuje nechuť ke změně a nízké povědomí o dopadu hospodářských zvířat na klima. K těmto závěrům se ve své aktuální studii přidal i londýnský think tank Chatham House. „Proměna stravovacích návyků je jedním z klíčivých faktorů pro to, aby oteplení na Zemi nepřesáhlo v průměru dva stupně Celsia,“ praví se ve zprávě. Ve velmi podobném duchu se k tématu vyjádřil Mezivládní panel pro změny klimatu (IPCC).

Spotřeba Masa v Německu a Dopady na Životní Prostředí

Svou studii zveřejnil rovněž Světový fond na ochranu přírody (WWF). Jejím cílem bylo zmapovat stravovací návyky Němců a z toho vyplývající dopady na životní prostředí. Studie zjistila, že nadměrná konzumace masa a mléčných výrobků značně přispívá k roční sumě 161 milionů tun emisí oxidu uhličitého vzniklých v zemi spotřebou potravin. Toto číslo navíc podle WWF představuje 17 % z celkové produkce CO2 na území Německa.

„Naše strava by měla být zdravá a zároveň ohleduplná k životnímu prostředí a klimatu,“ prohlásila analytička WWF Tanja Dräger de Teran. „Musíme se ptát sami sebe, za jakým účelem chceme potraviny využívat. Pokud nás bude i nadále sužovat nedostatek orné půdy, nemůžeme si již dovolit současný životní styl,“ dodala. K ročnímu pokrytí výživy jednoho Němce je v současnosti potřeba 1562 metrů čtverečných zemědělské půdy. Toto číslo se však rok od roku zvyšuje.

Podle statistik ročně zkonzumuje každý německý občan 679 kg potravin. Celkovou sumu tvoří například 97,6 kg masa, 95,5 kg zeleniny a obilných výrobků, 71 kg brambor, 48 kg cukru, 110,5 kg ovoce a 119 kg mléčných výrobků. Více masa spotřebuje v Evropě už jen Španělsko, Rakousko a Dánsko.

Alternativy Produkce Masa

Kultivované maso není náhradou rostlin. Prof. Mark Post z nizozemské univerzity v Maastrichtu, která umělé maso vyvíjí, tvrdí, že umělé maso nám dovolí jíst maso i v budoucnu bez negativních následků. Z jedné kmenové buňky je možné získat až pět tun masa. Prof. Post slibuje, že by mohlo být umělé maso do tří let v obchodech.

Metoda laboratorní produkce masa zjednodušeně spočívá v odebrání malé části kmenové tkáně velkému množství zvířat a následovné kultivaci růstu buněk mimo jejich těla. Každý umělý steak se sestává z 20 tisíc vrstev svalových buněk, z hlediska zvířete se jedná o malou biopsií (odebrání buněk ze svalu zvířete) pod anestézií. Genetická modifikace není pro tento proces nezbytná. Buňky dělají to, co by normálně dělali uvnitř zvířete, takže nemusí být žádným způsobem přeprogramovány. Etickým problém je, že se k růstu buněk využívají embrya zvířat.

BIO zemědělství chrání vodu, snižuje zavádění dusíku do půdy v průměru o 28 %. V 71 % případech si bio zemědělství vedlo ve výskytu kritických látek (dusík, pesticidy) lépe. Bio zemědělství udržuje úrodnost půdy a vytváří novou úrodnou půdu, výskyt populací žížal a jejich biomasa je v průměru o 78 %, resp. 94 % vyšší. Bio zemědělství podporuje rozmanitost druhů, má také pozitivní dopad na biodiverzitu. U druhů flóry na ekologicky obdělávané půdě byl zjištěn nárůst dokonce o 95 %. U polních ptáků nárůst činil 35 %. Bio zemědělství podporuje boj proti změně klimatu, ekologicky obhospodařované půdy mají v průměru o 10 % vyšší obsah organického uhlíku a vážou, resp. ukládají více uhlíku - 256 kg C/ha ročně. Bio zemědělství chrání zdraví, dbá na to, aby škodlivé látky nekončily v přírodě a u lidí. Při zpracování bio produktů se nepoužívají žádné škodlivé přísady. A zákazníci, kteří nakupují bio, také raději volí čerstvě připravené jídlo než hotové výrobky a jedí méně masa.

tags: #ekologický #dopad #výroby #vepřového #masa

Oblíbené příspěvky:

• Moravskoslezský kraj: zajímavá místa
• Více o Ekologickém Přírodovědném Slovníku
• Novinky ze světa Škoda
• Princip fungování čističky vzduchu
• Krásy Portugalska: Inspirace pro cestovatele