Dekret prezidenta republiky č. 6/1945 o potrestání nacistických zločinců

Dekrety prezidenta republiky byly právní předpisy s mocí zákona, přijímané československou vládou v exilu po slyšení státní rady. Byly náhradním řešením po dobu neexistence parlamentu. Prezident republiky Edvard Beneš dekrety zpravidla pouze podepisoval. Na některých, nebo jejich částech, se ale aktivně účastnil.

1945, 1. únor, Londýn. - Dekret prezidenta republiky č. 6/1945 Úř. věst. čsl, o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech. O přísnou spravedlnost volají neslýchané zločiny, kterých se dopustili nacisté a jejich zrádní spoluvinníci na Československu. Porobení vlasti, vraždění, zotročování, loupení a ponižování, jehož obětí byl československý lid, a všechna ta stupňovaná zvěrstva, kterým bohužel pomáhali anebo asistovali i zpronevěřivší se občané českoslovenští, z nichž někteří zneužili při tom i vysokých úřadů, mandátů nebo hodností, musí dojíti zaslouženého trestu bez průtahu, aby nacistické a fašistické zlo bylo vyvráceno z kořene.

Proto již nyní v zahraničí, a ovšem s výhradou změn a doplňků, jež by přičinily příslušné zákonodárné instituce ve vlasti, ustanovuji k návrhu vlády a po slyšení Státní rady takto:

Hlava I: Zločiny proti státu

§1 Kdo se v době zvýšeného ohrožení republiky (§ 17) dopustil na území republiky nebo mimo ně některého z těchto zločinů podle zákona na ochranu republiky ze dne 19. března 1923, č. 50 Sb. z. a n.: úkladů o republiku (§ 1), trestá se smrtí; kdo se dopustil přípravy úkladů (§ 2), ohrožení bezpečnosti republiky (§ 3), prorady (§ 4 odst. 1), zrady státního tajemství (§ 5 odst. 1), vojenské zrady (§ 6 odst. 1, 2 a 3) a násilí proti ústavním činitelům (§ 10 odst. 1), trestá se těžkým žalářem od dvaceti let až na doživotí a za okolností zvláště přitěžujících smrtí.

§2 Kdo v době zvýšeného ohrožení republiky (§ 17) byl členem organizací: Die Schutzstaffeln der Nationalsozialistischen Arbeiterpartei (S.S.), nebo Geheime Staatspolizei (Gestapo, německá tajná státní policie), nebo zvláštních oddílů S.S., nebo Die Sturmabteilungen des Fiihrers (S.A.), nebo Freiwillige Schutzstaffeln (F.S.), nebo Rodobrany, nebo Szabadcsapatoku, nebo jiných zde nejmenovaných organizací podobné povahy, trestá se, nedopustil-li se činu přísněji trestného, za zločin těžkým žalářem od pěti do dvaceti let, a za okolností zvláště přitěžujících těžkým žalářem od dvaceti let až na doživotí.

Čtěte také: Kompostování krok za krokem

§3 1) Kdo v době zvýšeného ohrožení republiky (§ 17) propagoval nebo podporoval nacistické nebo fašistické hnutí, nebo kdo v oné době tiskem, rozhlasem, filmem nebo divadlem, nebo na veřejném shromáždění schvaloval nebo obhajoval nepřátelskou vládu na území republiky, nebo jednotlivé nezákonné činy okupačních velitelství a úřadů a orgánů jim podřízených, trestá se, nedopustil-li se činu přísněji trestného, za zločin v úmyslu, aby rozvrátil mravní, národní nebo státní vědomí československého lidu, zejména československé mládeže, těžkým žalářem od deseti do dvaceti let, a za okolností zvláště přitěžujících těžkým žalářem od dvaceti let až na doživotí, nebo smrtí.

2) Kdo v téže době byl činovníkem nebo velitelem v organizacích Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei (NSDAP), nebo Sudetendeutsche Partei (SDP), nebo Vlajka, Hlinkova nebo Svatoplukova garda, nebo v jiných fašistických organizacích podobné povahy, trestá se, nedopustil-li se činu přísněji trestného, za zločin těžkým žalářem od pěti do dvaceti let.

Zločiny proti osobám

§5 1) Kdo v době zvýšeného ohrožení republiky (§17) dopustil se ve službách nebo v zájmu Německa nebo jeho spojenců nebo republice nepřátelského hnutí, jeho organizací či členů, těchto zločinů:

• a) podle trestního zákona ze dne 27. května 1852 čís. 117 ř.z. zločinů veřejného násilí loupeže lidí (§ 90), veřejného násilí nakládání s člověkem jako s otrokem (§ 95), vraždy (§§ 134-137), zabití (§§ 140 a 141) a těžkého poškození na těle (;; 156),
• b) podle trestního zákona zák. či. V z r. 1878 zločinů vraždy (§ 278), úmyslného bití (§ 279), těžkého ublížení na těle s následky smrtelnými (§§ 306 a 307) I loupeže dětí (§ 317), trestá se smrtí.

2) Kdo v téže době, za týchž okolností a za týmž účelem se dopustil těchto ločinů:

• a) podle trestního zákona ze dne 27. května 1852 čís. 117 ř. z. zločinů veřejného násilí neoprávněným omezováním osobní svobody člověkovy (§ 93), veřejného násilí vydíráním (§ 98), veřejného násilí nebezpečným vyhrožováním (§ 99) a těžkého poškození na těle (§§ 152 a 155),
• b) podle trestního zákona zák. či. V z r. 1878 zločinů bezprávného omezování osobní svobody člověka (§§ 232, 234 a 325), těžkého ublížení na těle (§ 301) a vydírání (§§ 350 a 353), trestá se těžkým žalářem od deseti do dvaceti let.

§6 1) Kdo v době zvýšeného ohrožení republiky (§ 17) nařídil ve prospěch válečného úsilí Německa nebo jeho spojenců nucenou nebo povinnou práci a ten, kdo při vydání a výkonu takového nařízení spolupůsobil, trestá se, nedopustil-li se činu přísněji trestného, za zločin těžkým žalářem od pěti do deseti let.

Čtěte také: Ekologická likvidace

2) Byl-li však takovým nařízením obyvatel republiky donucen pracovati v cizině nebo za okolností nebo na místech jeho životu nebo zdraví nebezpečných, trestá se viník bez ohledu na účel práce těžkým žalářem od deseti do dvaceti let.

§7 1) Kdo sám nebo v součinnosti s jiným v době zvýšeného ohrožení republiky (§ 17) ve službách nebo v zájmu Německa nebo jeho spojenců nebo republice nepřátelského hnutí, jeho organizací či členů zavinil ztrátu svobody obyvatele republiky bez jiných následků, trestá se za zločin těžkým žalářem od pěti do dvaceti let. Způsobil-li viník takto ztrátu svobody většího počtu obyvatel republiky, může soud uložiti trest těžkého žaláře od dvaceti let až na doživotí, za okolností pak zvláště přitěžujících trest smrti.

2) Kdo v téže době, za týchž okolností, za týmž účelem a týmž způsobem způsobil obyvateli republiky těžké ublížení na těle bez těžkých následků (odst. 3), trestá se za zločin těžkým žalářem od deseti do dvaceti let, a za okolností zvláště přitěžujících žalářem od dvaceti let až na doživotí. Byl-li však takto postižen větší počet osob, může soud uložiti trest smrti.

3) Kdo v téže době, za týchž okolností, za týmž účelem a týmž způsobem způsobil udáním, soudním usnesením, rozsudkem, nařízením nebo správním rozhodnutím jakéhokoliv druhu, výkonem rozsudku, nařízení nebo správního rozhodnutí nebo jinak smrt obyvatele republiky, těžké ublížení na těle obyvateli republiky s následky označenými v § 156 trest. zák. čís. 117 z r. 1852 a v §§ 306, 307 trest, zákona zák. či. V z r.

Zločiny proti majetku

§8 1) Kdo v době zvýšeného ohrožení republiky (§ 17) se dopustil ve službách nebo v zájmu Německa nebo jeho spojenců republice nepřátelského hnutí, jeho organizací či členů těchto zločinů:

Čtěte také: Množství CO2 v prehistorické atmosféře

• a) podle trestního zákona ze dne 27. května 1852 č. 117 ř. z. zločinů veřejného násilí poškozením cizího majetku (§ 85) s následky podle § 86 odst. 2, žhářství (§ 106) za okolností a s následky podle § 167 písm. a), loupeže (§ 190) za okolností a s následky podle § 195;
• b) podle trestního zákona zák. či. V z r. 1878 zločinů žhářství (§ 424), loupeže (§§ 344 a 345), za okolností a s důsledky podle § 349 bod 2 a odst. III, trestá se smrtí.

2) Kdo v téže době, za týchž okolností a za týmž účelem se dopustil těchto zločinů:

• a) podle trestního zákona ze dne 27. května 1852 č. 117 ř. z. zločinů veřejného násilí vpadnutím do cizího nemovitého statku (§ 83), veřejného násilí zlomyslným poškozením cizího majetku (§85 odst. 1), žhářství (§ 166) za okolností a s následky podle § 187 písm. b-g), krádeže (§§ 171-180), zpronevěry (§§ 181-183), podílnictví na krádeži nebo zpronevěře (§§ 185 a 186), loupeže (§ 190) za okolností a s následky podle §§ 191-194, podílnictví na loupeži (§ 196), podvodu (§ 197- 201 a § 203);
• b) podle trestního zákona zák. či. V z r. 1878 zločinů porušení domácnosti soukromými osobami (§§ 330 a 331), přečinu poškození cizího majetku (§ 418 a 420), který se za okolností odst. 1 tohoto paragrafu kvalifikuje jako zločin, žhářství (§§ 422 a 423), krádeže (§§ 333-341), zpronevěry (§ 355), loupeže (§§ 344-346), nakolik čin není trestný podle odst. 1 písm. b) tohoto paragrafu, podílnictví (§ 370), podvodu (§ 379 ve znění § 50 trestní novely) za okolností a podle § 383 odst. II s výjimkou § 382, trestá se těžkým žalářem od deseti do dvaceti let, a za okolností zvláště přitěžujících těžkým žalářem od dvaceti let až na doživotí.

§9 Kdo sám nebo v součinnosti s jinými v době zvýšeného ohrožení republiky (§ 17) ve službách nebo v zájmu Německa nebo jeho spojenců nebo republice nepřátelského hnutí, jeho organizací či členů způsobil udáním, soudním usnesením, rozsudkem, nařízením nebo správním rozhodnutím jakéhokoliv druhu, nebo výkonem rozsudku, nařízení nebo správního rozhodnutí, že československému státu nebo právnické či fyzické osobě bylo proti zákonu republiky odňato jmění zcela nebo zčásti, trestá se, nedopustil-li se činu přísněji trestného, za zločin těžkým žalářem od deseti do dvaceti let, a za okolností zvláště přitěžujících žalářem od dvaceti let až na doživotí.

Všeobecná ustanovení

§11 Podle tohoto dekretu bude potrestán i cizinec, jenž se dopustil zločinu uvedeného v § 1, nebo některého ze zločinů uvedených v §§ 4-9 v cizině, dopustil-li se jich na československém státním občanu neb na československém veřejném nebo soukromém majetku.

§12 1) Jednání trestné podle tohoto dekretu není ospravedlněno tím, že je nařizovaly nebo dovolovaly předpisy jiného práva než československého nebo orgány zřízené jinou státní mocí než československou, aniž jest omluveno tím, že pachatel takové neplatné předpisy za ospravedlnění považoval.

2) Jednání trestné podle tohoto dekretu se však nepřičítá k vině pachateli, který podnikl toto jednání jen proto, aby odvrátil nebo zmenšil skutečné nebezpečí bezprávně hrozící životu, nebo svobodě, nebo hrozící naprostou zkázou hospodářské existence jeho nebo jiných lidí, anebo aby odvrátil nebo zmenšil škodu hrozící republice. Nešlo-li však při tom o donucení neodolatelné, bude pachatel ospravedlněn jenom tehda, nepřevýšila-li mravní nebo hmotná škoda z jednání vzešlá neúměrně prospěch jím sledovaný, a učinil-li pachatel vše, co bylo v jeho moci, aby škoda byla odčiněna.

3) Neodolatelné donucení rozkazem představeného nezprošťuje viny nikoho, kdo se dobrovolně stal členem organizací, jejichž členství ukládalo vykonat každý, i zločinný rozkaz.

§13 Odsoudí-li soud pro zločin v tomto dekretu uvedený a neupustí-li od trestu (§15 odst. 2), vysloví zároveň:

• a) že odsouzený pozbývá na určitou dobu nebo navždy občanské cti (§ 14);
• b) že odsouzený část trestu na svobodě nebo celý trest odpyká ve zvláštních nucených pracovních oddílech, které se zřídí zvláštním zákonem;
• c) že celé jeho jmění nebo část jeho jmění propadá ve prospěch státu.

§14 Pozbytí občanské cti (§ 13 a) znamená:

1. trvalou ztrátu vyznamenání, řádů a čestných odznaků, veřejných služeb, hodností a funkcí, akademických hodností, jakož i ztrátu odpočivných a zaopatřovacích požitků, platů z milosti a všelikých jiných platů z peněz veřejných;
2. u poddůstojníků degradaci a u důstojníků kasaci;
3. ztrátu způsobilosti k nabytí výkonu a opětnému nabytí práv uvedených pod čís. 1) a 2) a práv ztracenými hodnostmi podmíněných;
4. ztrátu práva voliti a volen nebo povolán býti k veřejné funkci nebo hlasovati ve věcech veřejných;
5. ztrátu způsobilosti zastávati funkce ve sdruženích (spolcích nebo jiných útvarech podobných);
6. ztrátu způsobilosti býti vlastníkem, vydavatelem nebo redaktorem, nebo jakkoli spolupůsobiti při vydávání a redakci periodického tiskopisu, jakož i nakládati, vydávati a uveřejňovati tiskopisy neperiodické;
7. ztrátu způsobilosti konat veřejné přednášky nebo projevy;
8. ztrátu způsobilosti k práci ve výchovných nebo uměleckých institucích nebo podnicích;
9. ztrátu způsobilosti býti zaměstnavatelem nebo spoluzaměstnavatelem;
10. ztrátu způsobilosti provozovati svobodná zaměstnání;
11. ztrátu způsobilosti býti členem představenstva (správní rady) společností a společenstev;
12. ztrátu způsobilosti býti vedoucím úředníkem v podniku soukromém.

Kdo přestoupí zákazy v tomto paragrafu obsažené, bude potrestán řádným soudem pro přestupek vězením od jednoho týdne do tří měsíců.

§15 1) Trest na svobodě nelze snížiti pod dolní hranici sazby a zaměniti jeho způsob za mírnější.

2) Jen tehdá, je-li obecně známo, nebo lze-li prokázati bez průtahu, že obžalovaný se pozdější svou činností zasloužil o osvobození republiky z nepřátelské moci, anebo o nápravu nebo zmenšení zla nepřítelem způsobeného, a že po svém obrácení na cestě povinnosti už vytrval, může soud snížiti trest i pod dolní hranici sazby a zaměniti jeho způsob za mírnější, v případech pak zvláštního ohledu hodných i v odsuzujícím výroku od potrestání upustiti.

§ 16 Zločiny trestné podle tohoto dekretu a výkon trestu se nepromlčují.

§ 17 Dobou zvýšeného ohrožení republiky rozumí se doba od 21. května 1938 do dne, který bude určen vládním nařízením.2

§18 Zločiny trestné podle tohoto dekretu buďtež pokládány vždy za zvlášť zavržitelné ve smyslu § 1, odst. 1 zákona o státním vězení ze dne 16. července 1931 čís. 123 Sb. z. a n.

§19 Nadržování zločinům trestným podle tohoto dekretu trestá se podle platných trestních zákonů s těmito změnami:

1. u zločinů proti státu trestá se nadržování stejně jako tyto zločiny;
2. u týchž zločinů je i nadržování ukrýváním osob blízkých (§ 39 ad 4 zák. č. 50/23 na ochranu republiky) trestné jako zločin a trestá se těžkým žalářem od pěti do dvaceti let, ukládá-li však na zločin sám tento dekret trest smrti, těžkým žalářem od jednoho do deseti let;
3. u ostatních zločinů trestá se nadržování těžkým žalářem
   • a) od deseti do dvaceti let, ukládá-li na zločin sám tento dekret trest smrti nebo těžkého žaláře v trvání více než dvaceti let,
   • b) od jednoho do deseti let, ukládá-li na zločin sám tento dekret trest nižší.

Hlava II: Mimořádné lidové soudy

§20 1) Mimořádným lidovým soudům přísluší souditi všechny zločiny trestné podle tohoto dekretu, odpovídají-li za ně trestně jako pachatelé, spolupachatelé, spoluviníci, účastníci nebo nadržovatelé osoby uvedené v § 2 a v § 3 odst. 2; odpovídají-li za ně trestně osoby jiné, soudí je mimořádné lidové soudy tehdy, navrhne-li jejich stíhání před nimi veřejný žalobce.

Složení a sídlo mimořádných soudů

§21 1) Mimořádný lidový soud vykonává svoji pravomoc v tříčlenných senátech, složených z předsedy, jímž musí býti soudce z povolání (občanský nebo vojenský soudce), a ze dvou soudců z lidu.

2) Předsedy mimořádných lidových soudů, jejich náměstky a soudce z povolání (odst. 1) jmenuje prezident republiky k návrhu vlády ze seznamů osob pořízených za tím účelem okresními národními výbory. Z jiných seznamů okresními národními výbory pořízených jmenuje vláda soudce z lidu.

3) Předsedovi mimořádného lidového soudu nebo jeho náměstku náleží, aby z osob jmenovaných v odst. 2 sestavil senát nebo senáty s potřebnými náhradníky.

4) Mimořádné lidové soudy se zřídí v sídlech krajských soudů. Každý senát mimořádné...

tags: #kdo #v #dobe #zvyseneho #ohrozeni #republiky

Oblíbené příspěvky:

• Strategie ochrany přírody
• Charakteristika horských oblastí
• Více o řízení vnitřního prostředí
• Měřítko a význam v krajinné ekologii
• Tipy na pobyty pro dva v přírodě