Ekologicky Příznivý Způsob Života: Co to Znamená?

Často dostáváme dotazy, co že to vlastně ten udržitelný životní styl nebo chcete-li udržitelný způsob života je, a co obnáší jej začít praktikovat. Protože odpovědi mohou být jednoduché, ale také složitější a obsáhlé, rozhodli jsme se na toto téma sepsat tento článek. Tak se alespoň sami budete moci rozhodnout, jestli s ním chcete začít nebo ne. Na konci dne totiž bude záležet pouze na Vás samotných, jak Vy sami budete chtít zařadit udržitelný životní styl do vlastního života, života rodiny, společnosti a jestli ho přijmete za vlastní.

Žít přirozeně znamená žít prostě a minimalisticky, aby nás způsob života byl dlouhodobě udržitelný. Takový život umožňuje pečovat o přírodu, o sebe sama i o druhé. Stará se a přijímá zodpovědnost. Prostý způsob života neznamená život bez výzev.

Během posledních let jsem se snažila směřovat svůj život blíž k přírodě. Pokračuji pomalu, ale jistě. Ano, změna je možná! Nestala se přes noc a nebyla vždy snadná, ale naučila jsem se následovat svůj instinkt a hodnoty. Dávala jsem si například pozor na toxiny v kosmetice (minerální oleje, sloučeniny PEG, formaldehyd, parabeny), začala jsem se vyhýbat toxické stravě jako je fast food, čistícím prostředkům obsahujícím toxické látky, ale také tzv. rychlé módě. Mohu vám říci, že za prvé: “Pomalu ale jistě” je výborný způsob, jak se vydat za jakýmkoli cílem. Za druhé: Nezůstaňte jenom u slov. To už jste někdy slyšeli, že? Ale to je právě ta část cesty, která je pro nás těžká. Tyto body slouží k inspiraci, nejsou žádným oficiálním seznamem. Každý bod tvoří jednu část mozaiky, o které můžete přemýšlet. Řiďte se ve spotřebě podle zásad tzv.

Tento seznam určitě není úplný, je to jen můj seznam, můj osobní kompas. Člověk žije na této planetě již nějakou dobu a jistě už také ví, co ke svému životu potřebuje. S nástupem nových technologií a různých inovací, které dál rozvíjí průmysl, dopravu nebo zdravotnictví, bylo vynaloženo mnoho úsilí. Polovina 20.století se stala zlomovým bodem, kdy lidé pokořili hranice planety, ale zároveň pochopili, že jsou tu také hranice, za které prostě nelze dál jít. Nastal tak zrod myšlenky sociálně-ekologicko-ekonomické rovnováhy.

S touto problematikou je pak úzce spjat i název enviromentálně udržitelný životní styl. Jde o pochopení způsobu života, který přímo ovlivňuje ekologickou situaci. Lidé si tak daleko dříve a snáz uvědomují svá rozhodnutí a své činy. Znamená to, že v případě zakoupení jakékoliv věci, je třeba se tak trochu zamyslet nad její výrobou, jak dlouho vydrží, zda se obal, ve kterém produkt je zabalený, dá spolehlivě recyklovat nebo dokonce ekologicky zlikvidovat. Koncept udržitelného rozvoje pak pochází z myšlenky „stabilní ekonomiky“, která byla navržena v sedmdesátých letech minulého století.

Čtěte také: Život s úsměvem a ohledem na přírodu

Takže téma udržitelnosti není až tak neznámé. Určitě je co zlepšovat - a v tomto případě to platí dvojnásob. První, a v podstatě i tou nejdůležitější, věcí je menší spotřeba nejen potravin, ale i obalových materiálů. Klima se prostě rok od roku mění, a to zejména násleedkem lidské činnosti, samotné výrobě i procesům. Svět potřebuje přebudovat ekonomiku a nyní je to určitý trend - přeměna běžné spotřeby na zelenou a ekologickou.

O udržitelnosti se lidé dozvěděli již dříve, pojem tedy zase tak neznámý není. Toto téma ale nebylo v popředí zájmu a lidé se o něj také moc nezajímali. Nyní je ale potřeba změnit přístup. A pokud si člověk postupně zvykne na udržitelný život se vším všudy, bude mu v budoucnu tento stav připadat jako automatický. Za udržitelností se toho ovšem skrývá ještě víc. Je to především schopnost celého systému udržet si svou celistvost, životaschopnost. Ekologicky udržitelný životní styl má tedy několik cílů, kam patří především úspora energie, úspora pitné vody a snížení celosvětového odpadu. Přírodní zdroje nejsou nevyčerpatelné a člověk to ví. Jen se k tomuto problému nechce postavit čelem. Zdroje pitné vody jsou na hranici a hrozí tak v blízké budoucnosti, že se voda bude prodávat za cenu zlata. Jednotlivé státy často řeší vztah ekonomického růstu a spotřeby energie. Celá společnost se ptá, jak to udělat, abychom žili co nejlépe na co nejdéle obyvatelné planetě.

Co to ta udržitelnost tedy je?

Z pohledu a kontextu k lidské civilizaci jde o praktickou schopnost uspokojit základní potřeby dneška bez poškození schopnosti budoucích generací, uspokojit jejich základní potřeby a udržet jejich životní úroveň. Také udržitelná společnost musí být poskládána tak, aby její životní styl a podnikání nebyly v rozporu s neoddělitelnou schopností přírody udržet život. Udržitelnost z pohledu ekologie je schopnost biologických systémů udržovat diverzitu a produktivitu na dobu neurčitou. Pro jednoduchost je to jakákoli činnost, ať už Vaše, společnosti nebo firem, která vede k udržení, zlepšení a nejlépe ke zdokonalení našeho chování k přírodě a planetě. Musíme jednat tak, aby došlo k jejímu zachování pro budoucí generace, a abychom našim budoucím generacím předali planetu v nezhoršeném stavu, ideálně lepším stavu, než jsme ji zdědili my při zachování ekonomické a životní úrovně.

Jak se tedy projevuje udržitelný způsob života v praxi?

Žít udržitelně znamená uvědomovat si svoji spotřebu a její vliv na životní prostředí a také čerpat z přírodních zdrojů bez vzniku odpadu. To umožní zachovat ekologickou rovnováhu nyní i do budoucna. Udržitelný životní styl v úhrnu přináší výhody nejen Vám, ale také lidem ve vašem okolí a nakonec celé planetě. Nakupovat vždy pouze tolik potravin, kolik jich spotřebujeme. Tím zamezíme zbytečné nadprodukci a zátěži přírody při pěstování (a výrobě) a následně výrazně omezíme vyhazování a s tím zvyšování ekologické zátěže při její likvidaci. Potraviny můžeme nakupovat u místních výrobců a pěstitelů, čímž pomůžeme místní ekonomice a zároveň získáme čerstvé potraviny. Oblečení bychom měli nakupovat z potřeby a ne z důvodu „rozmařilosti“.

Stejně jako u potravin, měli bychom se snažit hledat kvalitní produkty. V módním průmyslu to znamená hledat ty, které budou sloužit déle než několik měsíců, budou vyráběny udržitelně a z udržitelných materiálů. Takové produkty můžeme následně prodat nebo věnovat k dalšímu využití (což může pomoci třeba sociálně slabším spoluobčanům ke kvalitnějšímu životu). Nejen, že budete nosit kvalitnější oblečení, ale zároveň se také sníží objem produkovaného odpadu a zátěž přírody při výrobě. Vznikne tlak na výrobce, aby opětovně začali vyrábět kvalitní oblečení, které vydrží. Ideální volbou je začít nakupovat v bezobalových prodejnách nebo e-shopech jako jsou Organikk a další. U výrobků, kde obal musí být, se snažme kupovat ty v recyklovatelných obalech. Pro dobro vašeho těla i životního prostředí se snažit využívat výrobky s přírodními složkami, a snažit se omezit všechny uměle vytvořené produkty plné chemie. Obecně by měl být náš cíl neustále snižovat využívání produktů balených v plastu (plastové dózy nebo láhve) a tím přestat podporovat výrobce s těmito produkty. Přestat využívat jednorázové plastové sáčky a igelitky. Všechny tyto kroky budou mít pozitivní dopad na snížení produkce plastů, které často končí na skládkách a následně v řekách.

Čtěte také: Eko prací prášky: Jak vybrat ten správný?

Voda, životadárná tekutina, které, jak z minulých let víme, nemáme nadbytek, spíše její nedostatek. I zde nám udržitelnost může být skvělou inspirací, jak vodou neplýtvat a naopak se jí snažit šetřit. Začít můžeme při hygieně v koupelně, kdy se můžeme místo napuštění vany jenom efektivně osprchovat a snížit spotřebu vody (v dnešní době jsou již i sprchové sestavy, které umožňují snižovat průtok vody tak, aby jsme jí šetřili). Podobný přístup se dá přenést do kuchyně. V případě, že umýváte nádobí ve dřezu, můžeme dřez napustit, umýt dané nádobí a následně opět v nově napuštěném dřezu nádobí opláchnout (takto to měli vychytané již naše babičky).

Pokládejte si otázky, zajímejte se, zkoumejte příběhy věcí a potravin, které používáte a které Vás obklopují. Ohleduplnost je o nastavení mysli a dokud se ve Vás neprobudí přirozená zvědavost, budete přehlížet mnoho příležitostí, jak žít udržitelně.

Problematice politiky životního stylu, udržitelnosti a soběstačnosti se v publikaci V souladu s přírodou věnuje Marta Kolářová ze Sociologického ústavu AV ČR. Kuchyní se rozlévá vůně čerstvě upečeného domácího chleba. Maminka do ruky vezme nůž a křupavý bochník nakrojí. Krajíc namaže máslem, jak jinak než v biokvalitě, a džemem z vlastnoručně vypěstovaných meruněk. Do sklenic nalije mléko od souseda farmáře a na talířky přidá čerstvé jahody, které před pár minutami posbírala na zahradě. Na snídani si pochutnává celá rodina. Stále více Čechů si totiž uvědomuje dopady svého životního stylu na okolní prostředí, vyznává environmentální hodnoty a snaží se žít v souladu s přírodou. Domácí potraviny jsou nejen šetrnější a ekologičtější, ale také chutnější a zdravější. Rajče utržené ze záhonku vlastní zahrádky chutná vždy lépe než dovezené kamionem přes půlku Evropy.

Změň sebe, změníš svět

Je mnoho aspektů lidského života - přístup ke spotřebě, ekonomické a ekologické žití, nakládání s odpady a další, na něž se jedinec může zaměřit. Jak je to například s cestováním? Zvolit letadlo, auto, vlak či autobus? Věděli jste například, že se letecká doprava na celkovém oteplování planety podílí více než třemi procenty? Také v Česku jsou lidé, kteří záměrně snižují svou ekologickou a uhlíkovou stopu a s ohledem na klimatické změny se dobrovolně vzdávají létaní a cestování autem. I o nich píše Marta Kolářová ze Sociologického ústavu AV ČR, autorka knihy V souladu s přírodou. V publikaci se věnuje problematice politiky životního stylu, udržitelnosti a soběstačnosti.

„K tématu mě přivedl způsob života mé rodiny v dětství, neměli jsme auto, jezdili jsme vlakem nebo na kole. Doma se opravovaly věci, zavařovalo se, šilo oblečení, sbírali jsme byliny. Existují různé typy environmentálních hnutí, která se zasazují o ochranu přírody a veřejně se k této problematice vyjadřují. Je tu ale i méně viditelná forma - individuální. Odehrává se v soukromé sféře jednotlivých domácností a vychází z názoru, že změníš-li sám sebe, můžeš změnit i svět.

Čtěte také: Citrusová kůra jako zdroj ekologického plastu

„Volba žít v souladu s přírodou je pro člověka docela náročná. Ačkoli je tento způsob života stále více populární, je minoritní, není běžný.

Rychlá versus pomalá móda

Jaké oblasti každodenního života eko bio spotřeba zahrnuje? Již byla řeč o stravování a cestování. Co dále? Vezměme si například oblečení. Není to dlouho, kdy se v oděvním průmyslu začaly používat nové termíny. Takzvaná rychlá móda (fast fashion) je snadno dostupná, levná, často nepříliš kvalitní. Výrobci většinou neberou ohledy na životní prostředí ani na pracovní podmínky svých zaměstnanců. Velké množství tohoto zboží pochází z Číny. Další možností, jak se při pohledu do zrcadla chovat ekonomičtěji a ekologičtěji, jsou second handy, obchody s použitou módou.

„Oblečení si kupuji z druhé ruky, a dokonce jsem si šila ručně boty,“ říká socioložka a naznačuje ještě jednu možnost, jak při oblékání „myslet na přírodu“, a tou je vlastní výroba. Pletené svetry od babičky, háčkované ubrusy nebo dětské čepičky nejsou ničím novým. Dnes se k pletení, háčkování, paličkování a šití lidé opět vracejí. Právě móda je ideálním příkladem, jak přiblížit jednu z oblastí, které se Marta Kolářová věnuje, a tou je politický konzumerismus. Jde o spotřebitelskou volbu výrobků a výrobců založenou na politických a etických kritériích. Zákazník si klade otázky typu: zaměstnává firma děti? Jak platí své zaměstnance? Využívá ekologické formy dopravy? Jak přistupuje k plýtvání a odpadům? Odhalení „neetických“ výrobních praktik firem tak vedlo k zavedení sociální odpovědnosti korporací zejména v oděvním průmyslu a dalo vzniknout takzvanému udržitelnému podnikání. Ekologický přístup k módě - second handy.

Udělej si sám

Od ručně šitého oblečení už je jen krůček ke kutilství a kultuře DIY (z anglického Do It Yourself). Pokud zvládneme ušít šaty, třeba bychom dokázali vyrobit poličku či koženou brašnu, případně uvařit mýdlo nebo namíchat léčivou směs proti kašli. Do všech těchto činností přístup „udělej si sám“ zasahuje. Kutilství má u nás historické kořeny, populární (a z ekonomických důvodů mnohdy i nezbytné) bylo před revolucí. Dnes se k němu lidé opět vracejí, často však mají jiné motivace. V přístupu k DIY se prolínají dva aspekty. Příznivci soběstačnosti kladou důraz na autonomii, jde jim o nezávislost, autenticitu a převzetí kontroly nad vlastním životem. Roli hraje také nostalgie. Dělat něco pomalu, postaru, tak jako naši předkové. DIY je především vlastní produkcí. Je to sféra mezi domácností a trhem, spotřebou a výrobou, prací a volným časem. Někdy se označuje termínem „prozum“.

Hovoříme-li o životních volbách spojených s šetrným přístupem k životnímu prostředí, neměli bychom vynechat ani další důležitý aspekt a tím je nakládání s odpady. Lidé z eko bio subkultury často usilují o „zero waste“. Život bez odpadu je však velkou výzvou. Nicméně i v České republice už fungují „bezobalové“ obchody, kde si lze potraviny a drogerii nakoupit do vlastních nádob. Obalový materiál, plast, papír, sklo a kov, totiž tvoří až čtvrtinu obsahu komunálního směsného odpadu, přičemž by šel alespoň roztřídit do „barevných“ kontejnerů. Jsou i jiné cesty ke snížení množství odpadů? Marta Kolářová ukazuje tu svou: „Bio odpad kompostuji. Dětem jsem dávala látkové pleny. Snažím se nekupovat výrobky na jedno použití. Bezobalové obchody už si našly místo i v Česku.

Kdo jsou bionýři?

„Vážím si lidí, kteří překračují své pohodlí a snaží se konat dobro pro ochranu přírody a pro ostatní. Mají ze svého jednání dobrý pocit a žijí v souladu se svými environmentálními a etickými hodnotami,“ podotýká socioložka a na druhou stranu dodává, že aktivita jedince je jen kapkou v moři. Ekologicky udržitelně by se měla chovat celá společnost. Tito lidé, bionýři, razí určitou cestu a na jejich úspěších či nezdarech můžeme vidět, zda je uskutečnitelná i pro ostatní. Sami jdou spíše příkladem, než aby někoho přesvědčovali. Nejde o žádnou sektu, která by lpěla na jediné možné cestě.

Až si zase někdy ráno budeme k snídani připravovat chléb s máslem a džemem, zkusme se zamyslet, zda je pečivo jen rozmražený polotovar, řemeslný pecen z místní pekárny nebo jestli by nebyl nejlepší ještě vlažný vlastnoručně upečený křupavý bochník. A co džem - je vyrobený z českého ovoce? Jaký má vůbec podíl ovocné složky? Neobsahuje příliš „éček“ a konzervantů? Což takhle zkusit vlastní výrobu?

tags: #ekologicky #priznivy #zpusob #zivota #co #se

Oblíbené příspěvky:

• Údržba podlouhlého sprchového odpadu
• Srovnání emisí: biomasa a tepelná čerpadla
• Aktuality o odpadu
• Práce zoologa: Detaily
• Definice Mobilních Čerpacích Stanic