Ekologický slovník: Definice pojmů a význam v environmentální oblasti

Ekologie je věda zabývající se studiem interakcí mezi živými systémy a mezi živými systémy a prostředím. Jedním z prvních vědců, který definoval pojem ekologie, byl Ernst Haeckel, již v roce 1866 hovořil o ekologii jako o nauce o ekonomii přírody. Současné definici pak předcházela ještě řada dalších, například ekologie jako věda o historii přírody (Elton, 1927) nebo ekologie jako vědecké studium výskytu a hojnosti organismů (Andrewartha, 1961).

Ekologie se zabývá celou řadou procesů odehrávajících se ve všech skupinách organismů, v různých typech prostředí a v různém časovém a prostorovém měřítku. Využívá poznatků z téměř všech přírodovědných oborů. Můžeme jí rozdělit podle hlavního zaměření na ekologii obecnou, aplikovanou, speciální, ekologickou technologii. Podle studovaného objektu pak rozlišujeme například ekologii hub, ekologii člověka nebo synekologii (ekologie společenstev).

V současnosti je také často zmiňován pojem environmentalistika, která je také často používána jako synonymum ekologie. Jde však o obor, jenž využívá poznatků ekologie a zkoumá vzájemné působení člověka a ekosystémů. Kromě jiného se věnuje také prevenci znečišťování životního prostředí a nápravou vzniklých škod. Environmentální výchova je také zařazena jako jedno z průřezových témat ve vzdělávacím programu.

Jako ekologie je často nazývaná ochrana přírody. Toto označení je však zcela chybné. Ochrana přírody je pouze jedním z oborů aplikované ekologie.

Jedním ze základních pojmů ekologie je ekosystém, jde o soustavu biotických a abiotických složek prostředí, které se vzájemně ovlivňují a jsou spojeny výměnou látek, tokem energie a předáváním informací. Jako abiotický faktor je označováno například proudění větru, teplo, světlo nebo srážky. V případě biotických faktorů pak mluvíme o společenstvech rostlin, živočichů a dalších.

Čtěte také: Život s úsměvem a ohledem na přírodu

Také v ekologii se setkáváme s několika ekologickými zákony, se kterými věda pracuje. Mezi nejdůležitější patří zákon minima a s tím související limitující faktor, nebo zákon tolerance.

Dostupné Zdroje a Slovníky

Ekologický anglicko-český slovník terminologie je neocenitelný nástroj pro ty, kteří se zabývají ekologií a ochranou životního prostředí. Slovník obsahuje reprezentativní soubor ekologických termínů včetně pojmů, které se díky rozvoji vědy nově objevily v posledních letech.

Existuje několik zdrojů a slovníků, které se zaměřují na ekologickou terminologii a mohou být užitečné pro překlad a porozumění odborným výrazům:

• Anglicko-český a česko-anglický slovník životního prostředí a udržitelného rozvoje: Tento slovník je cenným zdrojem pro ty, kteří hledají překlady specifických termínů z oblasti životního prostředí.
• Seznam anglických odborných termínů s tématikou životního prostředí: Součást serveru EnviWeb, tento seznam poskytuje užitečný přehled anglických termínů a jejich českých ekvivalentů.
• Slovník EURO ANGLIČTINA: Národní orgán pro koordinaci vydal slovník, který obsahuje odborné výrazy používané v evropských institucích.
• Průběžně aktualizovaný katalog pojmů a definic územního rozvoje a souvisejících oborů: Zpracovává Ústav územního rozvoje z vybraných zdrojů.

Dostupnost a Formáty

Kompletní znění internetové podoby slovníku si můžete stáhnout k okamžitému datu nebo je pololetně zveřejňováno jako ucelený soubor ve formátu PDF.

Studium aplikované ekologie

Sama Katedra aplikované ekologie je na Fakultě zemědělské a technologické Jihočeské univerzity novým přírůstkem. Vznikla totiž k 1. lednu 2021 ze základů Laboratoře aplikované ekologie z jejíhož dlouhodobého působení vychází. Naší zásadní snahou je aplikace poznatků a výsledků v praxi.

Čtěte také: Eko prací prášky: Jak vybrat ten správný?

V první řadě je nutné podotknout, že naše katedra konkrétní studijní obor negarantuje. Značnou pozornost věnujeme přímé výuce studentů v klasické formě studie - tedy pomocí přednášek, seminářů a cvičení. Zároveň však velký důraz klademe i výzkumných aktivit katedry, a to převážně v rámci příprav svých bakalářských, diplomových a zejména doktorských prací.

V případě absolventských prací se pozornost věnuje například problematice vlivu hospodaření v krajině na místní klima, změně biogeochemických cyklů látek, hydrologickému režimu krajiny, hydrobiologii, bioklimatologii (např.

Výzkumné projekty katedry

Naše katedra v tuto dobu pracuje na třech výzkumných projektech. Prvním z nich je projekt Systém pro monitoring sinic ve vodních nádržích s využitím metod dálkového průzkumu Země a umělé inteligence, ve kterém zpracováváme pro Technologickou agenturu ČR způsoby hodnocení znečištění povrchových vod řasami a sinicemi na základě jejich spektrálních vlastností pomocí metod dálkového průzkumu Země s využitím nejmodernějších hyperspektrálních dat a pokročilých metod umělé inteligence.

Dále pak výzkum Optimalizace postupů pro realizaci rostlinné výroby na území zasaženém jadernou havárií. Katedra aplikované ekologie v rámci zahraniční spolupráce navázala vztah s celou řadou institucí po celé Evropě, USA a Kanady. V současné době připravujeme mezinárodní projekt v soutěži ERA-Net Cofound (AquaticPollutants Call 2020).

Možnosti uplatnění absolventů

Studium hydrobiologie je mimo pravidelné semestrální cykly přednášek orientováno i na turnusovou výuku na terénních stanicích. Poskytuje absolventům širší teoretické zázemí v oboru ekologie.

Čtěte také: Citrusová kůra jako zdroj ekologického plastu

Absolventi, vedle kvalifikace pro výzkumnou činnost, získají vzdělání v oblasti praktických aplikací ekologie, které jsou využitelné např. Do navazujícího magisterského studia se mohou přihlašovat i absolventi jiných bakalářských oborů, včetně zájemců z ostatních vysokých škol.

Těžištěm magisterského programu Biologie na PřF UK je zejména práce na vlastním diplomním projektu (čemuž odpovídá i dvoutřetinové kreditové ohodnocení ve studijním plánu). Je proto klíčové mít představu o tématu a školiteli diplomové práce již při přihlašování do navazujícího magisterskému studia.

Studenti jsou zapojeni do výzkumných témat prováděných na katedře; často ve spolupráci s dalšími katedrami biologické sekce nebo Ústavem pro životní prostředí PřF UK či jinými výzkumnými pracovišti. Mezi ně patří např.

Doporučená literatura

• BRANIŠ, M., Základy ekologie a životního prostředí, 3. vyd. Praha: Informatorium, 2004.
• BROŽOVÁ, K., Hospodářství a životní prostředí v České republice po roce 1989, 1. vyd. Praha: CENIA, 2008.
• CUNNINGHAM, W. P., Principles of environmental science: Inquiry and applications, 5. vyd. Boston: McGraw Hill, 2009.
• ČAMROVÁ, L., Ekonomie a životná prostředí - nepřátelé, či spojenci? 1. vyd. Praha: Alfa publishing, 2007.
• ČERVINKA, P., Ekologie a životní prostředí, 2. vyd. Praha: Česká geografická společnost, 2012.
• ĎURICA, D., Člověk jako geologický činitel, 1. vyd. Brno: Moravské zemské muzeum, 2008.
• ELLENBERG, H., Vegetation ecology of central Europe, 4. vyd. Cambridge: Cambridge University Press, 2009.
• HALKOVOVA. L., Environment for life, Prague: Ministry of the Environment of the Czech Republic, 2011.
• HAMPL, M., Vyčerpání zdrojů: skvěle prodejný mýtus, 1. vyd. Praha: Centrum pro ekonomiku a politiku, 2004.
• JAKRLOVÁ, J., Ekologický slovník terminologický a výkladový, 1. vyd. Praha: Fortuna, 1999.
• JANČAŘÍKOVÁ, K., Ekologie čtená podruhé, 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova Pedagogická fakulta, 2013.
• JORGENSEN, S., Ecosystem ecology, 1. vyd. Amsterdam: Elsevier, 2009.
• KADRNOŽKA, J., Globální oteplování Země: příčiny, průběh, důsledky, řešení, 1.vyd. Brno: VUTIUM, 2008.
• KOVÁŘ, P., Ekosystémy a krajinná ekologie, 1. vyd. Praha: Karlonimu, 2008.
• LAPKA, M., Towards an environmental society? 1. vyd. Prague: Carolinum Press, 2012.
• MALHOTRA, G., Environmental growth: a global perspective, 1. vyd. New Delphi: Macmillan, 2009.
• MEZŘICKÝ, V., Environmentální politika a udržitelný rozvoj, 1. vyd. Praha: Portál, 2005.
• MIKO, L., ŠTURSA, J., Národní parky a chráněné krajinné oblasti České republiky, 2. vyd. Praha: Ministerstvo životního prostředí, 2010.
• MOLDACH, B., Podmaněná planeta, 2. vyd. Praha: Karolinum, 2015.
• MOZGA, J., Sociální ekologie, 1. vyd. Hradec Králové: Gaudeamus, 2008.
• NAEEM, S., Biodiversity, ecosystem functioning, & human wellbeing, Oxford: Oxford University Press, 2009.
• PELC, F., Aktualizace Státního programu ochrany přírody a krajiny České republiky, 1. vyd. Praha: Ministerstvo životního prostředí ČR, 2010.
• POLÁŠKOVÁ, A., Úvod do ekologie a ochrany životního prostředí, 1. vyd. Praha: Karolinum, 2011.
• PURŠ, J., Historická ekologie. 1, 2.vyd.
• SÁDLO, J., Krajina a revoluce: významné přelomy ve vývoji kulturní krajiny českých zemí, 3. vyd. Praha: Malá Strana, 2008.
• SHERRATT, T., Big questions in ecology and evolution, New York: Oxford University Press, 2009.
• SMIL, V., Global catastrophes and trends, 1.vyd.
• STEJSKAL, V., Zákon o předcházení ekologické újmě a její nápravě s komentářem, související předpisy a s úvodem do problematiky ekologicko - právní odpovědnosti, 1. vyd. Praha: Leges, 2009.
• SUNDSETH. K., Natura 2000 : Ochrana biodiverzity Evropy, 1.vyd. Lucemburk: Úřad pro úřední tisky Evropských společenství, 2009.
• TKADLEC, E., Populační ekologie: struktura, růst a dynamika populací, 1. vyd.

tags: #ekologický #slovník #definice #pojmů #jakrlova

Oblíbené příspěvky:

• Klíčové vybavení pro hasiče
• Příroda a kaligrafie v tušové malbě
• Recyklace Papíru
• Důležité informace pro obyvatele Chrastu
• Příčiny a důsledky klimatických anomálií