Všechny základní pojmy a definice týkající prvků ekologické stability jsou legislativně vymezeny zákonem č. 114/1992 Sb. Prioritní význam pro vytvoření ekologicky stabilní krajiny mají ekologicky významné segmenty krajiny (EVSK). Vesměs se jedná o ty krajinné prvky, u nichž je pozorována relativně vyšší vnitřní ekologická stabilita, nebo části, v nichž takovéto segmenty převažují.
Vybraná soustava stávajících ekologicky významných segmentů krajiny doplněná o další skladebné části, které jsou účelně rozmístěny podle funkčních kritérií a prostorových parametrů, tvoří územní systém ekologické stability krajiny (dále ÚSES). Projektování, realizace a péče o skladebné prvky ÚSES je dnes převážně v rukou specializovaných a ve většině případů i soukromých firem. Před započetím řešení projektu je nezbytné brát na zřetel všechny vlastnické vztahy a získat všechna potřebná opatření. Plochy ÚSES mohou být využívány pouze jako plochy zeleně a vodní plochy.
ÚSES je tedy sítí skladebných částí - biocenter, biokoridorů, interakčních prvků, (ochranných zón), účelně rozmístěných na základě funkčních a prostorových kritérií (BUČEK, LACINA, 1995, s.
Biocentrum (centrum biotické diverzity) je skladebnou částí ÚSES, která je, nebo cílově má být tvořena ekologicky významným segmentem krajiny, který svou velikostí a stavem ekologických podmínek umožňuje trvalou existenci druhů i společenstev přirozeného genofondu krajiny.
Biokoridor (biotický koridor) je skladebnou částí ÚSES, která je, nebo cílově má být tvořena ekologicky významným segmentem krajiny, který propojuje biocentra a umožňuje a podporuje migraci. Kromě migrace, jež je nejčastěji uváděna jako funkce biokoridorů, umožňují tyto elementy také další procesy: vedle kolonizace a rekolonizace jde dále o pohyb druhů v rámci jejich denní aktivity a o periodické kontakty lokálních subpopulací, významné z genetického hlediska (Skelnička, 2003). Biokoridory tedy zprostředkovávají tok biotických informací v krajině. Na rozdíl od biocenter nemusí umožňovat trvalou existencí všech druhů zastoupených společenstev. V naší kulturní krajině je význam biokoridorů nepopiratelný. Bylo by úzkoprsé za jedinou kladnou funkci označit migraci organismů. Rozsáhlé plochy krajiny dělí na jednotlivé segmenty a tímto způsobem ovlivňují oblasti ekologicky nestabilní. Největší souvislou síť biokoridorů tvoří doprovodné břehové porosty tekoucích vod, jež jsou přirozenými biokoridory bez ohledu na jejich vymezení v rámci ÚSES.
Čtěte také: Život s úsměvem a ohledem na přírodu
Interakční prvky jsou ekologicky významné krajinné prvky a ekologicky významná liniová společenstva, vytvářející existenční podmínky rostlinám a živočichům, významně ovlivňujícím fungování ekosystémů kulturní krajiny. V místním územním systému ekologické stability zprostředkovávají interakční prvky příznivé působení biocenter a biokoridorů na okolní, ekologicky méně stabilní krajinu. Interakční prvky jsou součástí ekologické niky různých druhů organismů, které jsou zapojeny do potravních řetězců i okolních, ekologicky méně stabilních společenstev. Slouží jim jako potravní základna, místo úkrytu, místo rozmnožování, a pro orientaci. Přispívají ke vzniku bohatší a rozmanitější sítě potravních vazeb v kulturní krajině.
Územní systém ekologické stability krajiny je vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu. Rozlišuje se místní, regionální a nadregionální systém ekologické stability. Ochrana přírody a krajiny se podle zákona č. 114/92 Sb., zajišťuje mimo jiné ochranou a vytvářením právě územního systému ekologické stability krajiny. systému ekologické stability, zajišťujícího uchování a reprodukci přírodního bohatství, příznivé působení na okolní méně stabilní části krajiny a vytvoření základů pro mnohostranné využívání krajiny stanoví a jeho hodnocení provádějí orgány územního plánování a ochrany přírody ve spolupráci s orgány vodohospodářskými, ochrany zemědělského půdního fondu a státní správy lesního hospodářství. Ochrana systému ekologické stability je povinností všech vlastníků a uživatelů pozemků tvořících jeho základ. Jeho vytváření je veřejným zájmem, na kterém se podílejí vlastníci pozemků, obce i stát.
Ekologická stabilita je významná z hlediska nosné kapacity prostředí. Aby krajina mohla odolávat větším či menším změnám (stresům, zátěži apod.), musí dosahovat určité úrovně ekologické stability. Ekologickou stabilitu území lze považovat přímo za jeden z klíčových principů (environmentální) udržitelnosti.
Části krajiny, které jsou tvořeny ekosystémy s vyšší ekologickou stabilitou nazýváme ekologicky významné segmenty krajiny (např. Soubor ekologicky významných segmentů tvoří kostru ekologické stability. Ta tvoří základ tzv.
Hlavním smyslem ÚSES je působit jako základní prvek ekologické sítě, posílit ekologickou stabilitu krajiny zachováním nebo obnovením stabilních ekosystémů a jejich vzájemných vazeb.
Čtěte také: Eko prací prášky: Jak vybrat ten správný?
V současnosti musí orgán ochrany přírody při vydávání závazného stanoviska k zásahu do VKP formu tohoto závazného stanoviska odvodit ze společných ustanovení obsažených v ZOPK . Závazné stanovisko k zásahu do VKP v případě, že bude následovat povolující řízení jiného správního orgánu, je třeba vydávat ve formě závazného stanoviska podle správního řádu. Jde o správní akt dotčeného orgánu státní správy, který není samostatným správním rozhodnutím a který je závazný pro rozhodování povolujícího správního orgánu.
Čtěte také: Citrusová kůra jako zdroj ekologického plastu
tags: #ekologicky #stabilní #příroda #definice