Žebříček zemí podle ekologické situace: Kritéria a hodnocení

Koncept ekologické stopy se počátkem 90. let objevil v povědomí veřejnosti. I vy jste nejspíše v novinách narazili na titulky, že „ekologická stopa“ lidstva překročila „biokapacitu“ Země. Tato věta zní hrozivě, jenže neznamená to, co si většina lidí myslí.

Na 22. srpna 2012 podle NEF připadl tzv. Den ekologického dluhu (Earth Overshoot Day). Po zbytek roku prý žijeme na ekologický dluh. Prý ročně spotřebujeme o třetinu více, než je biokapacita planety. Když se v roce 1987 slavil první Den ekologického dluhu, bylo to v prosinci. Dnes je to už v srpnu.

Nejvíce prý planetu zatěžují Spojené státy americké. Kdyby každý člověk žil americkým způsobem života, potřebovali bychom těch planet pět (Moran et al. 2008).

Problémy s konceptem biokapacity a ekologické stopy

Prý jsme překročili jakousi „biokapacitu“. Když člověk slyší, že byla překročena kapacita, představí si třeba hrnec s kapacitou 5 litrů, který je plný po okraj a nic dalšího se už do něj nevejde. Jenže biokapacita je zavádějící termín. Neznamená to maximální možnou kapacitu, ale současný objem produkce. Například v Sudánu je dostatek úrodné půdy (kolem 90 milionů hektarů).

To je v běžné lidské řeči „maximální kapacita“, tedy teoreticky využitelný maximální limit. Většina této kapacity ale zatím není využita. Dnes se z toho využívá jen 18 %, tj. asi 16,4 milionu hektarů. Jenže v absurdní terminologii alarmistů je biologická „kapacita“ Súdánu 16,4 milionu hektarů (krát výnosy na hektar). To vyvolává dojem, že více půdy tam už k dispozici není. Jde ale jen o matení čtenáře. (Eschenbach) Maximální možnou kapacitu planety jsme ve skutečnosti nevyčerpali a stále zbývá dostatek půdy pro nová pole. Jen se podívejte, kolik zemědělské půdy leží ladem v České republice.

Čtěte také: Pardubice: Ekologie a životní prostředí

Dle výpočtu environmentalistů z organizace „One Block Off the Grid“ čtyřčlenné rodině (2 dospělí a 2 děti) k obživě stačí farma o rozloze 2 akrů (tj. necelý 1 hektar). Pro 10 miliard lidí, které se očekávají koncem 21. století, tedy potřebujeme asi 5 miliard akrů zemědělské půdy. Tedy asi 20 milionů km2. Což je asi jako rozloha Ruska (17 milionů km2). Jenže pozor, to jsou výpočty ekologů, kteří prosazují organické bio-zemědělství. Moderní agronomie využívající pesticidy, hnojiva a genetické inženýrství vystačí s daleko menší rozlohou půdy.

Problém 2: Odkdy se plyny měří v hektarech?

Asi si lámete hlavu, jak může být ekologická stopa (spotřeba) vyšší než biokapacita (produkce). Pokud někdo tvrdí, že ekologická stopa překročila biokapacitu, jde jen o statistický trik. Přes polovinu ekologické stopy tvoří hypotetická ekologická stopa, kterou bychom mohli mít za jistých podmínek. Ale nemáme.

Kuriózní je, že autoři ekologické stopy vlastně zacházejí ve svých výpočtech s fosilními palivy jako by šlo o obnovitelný biologický zdroj. Když slýcháte, že spotřebováváme zdroje rychleji než je stíhá příroda regenerovat, nemyslí se tím přehnaný rybolov (overfishing). Myslí se tím, že těžíme uhlí rychleji než se stihne tvořit! Naproti tomu těžbu ostatních neobnovitelných zdrojů, jako je železná ruda či pískovec, nepokutují autoři pro změnu nijak.

Rovněž je záhadou, proč autoři počítají emise CO2 jako něco, co snižuje biokapacitu Země. Oxid uhličitý není toxický jed. Experimenty FACE ukazují, že při atmosférických koncentracích 475 -600 ppm tempo fotosyntézy rostlin vzroste v průměru o 40 % (Ainsworth and Rogers 2007). Je to jako hnojení. Při vyšších koncentracích atmosférického CO2 rostlinám k nasávání CO2 stačí méně pórů v listech (tzv. stomata). Díky tomu rostliny ztrácejí méně vody a dokáží přežít i ve větším suchu - v průměru o 22 % (Ainsworth & Rogers 2007).

Jak uvádí Berner, v éře dinosaurů, byly koncentrace CO2 asi 6x vyšší než dnes. Autoři mají tedy ve svých výpočtech chybné znaménko. Emise CO2 by se ve skutečnosti měly počítat jako ZVÝŠENÍ biokapacity. Nikoli jako zvýšení ekologické stopy. To platí i o zvyšování teplot, ke kterému skleníkové plyny přispívají. Vyšší teploty znamenají delší vegetační období a tedy zvýšení biokapacity. To jsou naměřená satelitní data.

Čtěte také: Obnovitelné zdroje energie - žebříček zemí

Problém 3: Ekologická stopa na osobu klesá

Asi vás to překvapí, ale ačkoli lidé mají v konzumní společnosti stále větší spotřebu, ekologická stopa na osobu neroste. „Na globální úrovni můžeme říci, že ekologická stopa na hlavu se během času relativně nemění, ačkoli populace se zdvojnásobila z téměř 3 miliard v roce 1961 na 6,7 miliardy v roce 2007.“ (Ecological Footprint Atlas 2010, str.

Jenže pozor. Většinu této stagnující ekologické stopy tvoří kontroverzní „uhlíková stopa“. Pokud si CO2 odmyslíme, tak ekologická stopa na osobu desítky let KLESÁ. Jak je to možné? Díky zvyšující se produktivitě zemědělství. Dnes nám stačí méně zemědělské půdy a přesto vypěstujeme více potravin než dříve. Od roku 1961 do roku 2005 se globálně rozloha obdělávané půdy zvýšila o 27 %. Ale výnosy na hektar stouply o 135 %.

Nathan Fiala (2008) píše: „V roce 2006 měli zemědělci v USA o 40 % vyšší výnosy než je světový průměr… Pokud současné trendy budou pokračovat… světový průměrný zemědělský výnos jednoho dne dosáhne úrovně amerického zemědělství z roku 2006 a pak možná ještě vyšší.

Srovnání ekologické stopy jednotlivých států také nedává moc smysl. Pokud se stát specializuje třeba na elektroniku a potraviny dováží, vyjde mu větší ekologická stopa (spotřeba) než jeho vlastní biokapacita (produkce), prý žije na ekologický dluh. Autoři „ekologické stopy“ tedy pokutují každého, kdo dováží potraviny! Ideálem autorů je zřejmě autarkní samozásobitelské hospodaření ze středověku.

Na ekologickastopa.cz (autorem je Moldánovo Centrum pro otázky životního prostředí UK) se můžete dočíst že: „Dostupnou biologickou kapacitu Česká republika přestřeluje v kategoriích pastvin (1,2krát) a mořského rybářství (29krát). Zde úhrnné nároky české populace na maso a ryby jsou saturovány „na dluh“ vůči globální biokapacitě.“ Takže když si v restauraci v Praze dám mořskou rybu, zvyšuji tím ekologický dluh ČR. Když si dám kapra z Třeboně, tak ne. Fascinující.

Čtěte také: Světové žebříčky emisí na hlavu

To, co se vydává, za ekologický dluh určitého státu, ve skutečnosti žádný dluh není. Jde o dělbu práce. Rybáři jsem za mořskou rybu poctivě zaplatil, žádný dluh nemám! Rybář si za moje peníze koupí boty, protože ty si sám vyrobit neumí. Jestliže si ale neumí vyrobit boty, podle Wackermagela nejspíše jsou jeho nohy trvale neudržitelné? Švec zase dělá jenom obuv a neumí si vypěstovat ani mrkev.

Problém 5: Znečištění přírody ekologům nevadí

Oči vám otevře, když si přečtete v závěru „Ecological Footprint Atlas“ tu část (str. 90), kde autoři přiznávají nedostatky tohoto indikátoru. Zjistíte, že ekologická stopa vlastně ekologické problémy nehodnotí. Když se řekne ekologie, první co mne napadne je hrozba toxických látek. Vzpomenu si na legendární Erin Brockovichovou, která po urputné soudní válce usvědčila fabriku v obci Hinkley, že z jejích nádrží do okolí unikal jedovatý chrom. Fabrika za sebou zanechala jedovatou stopu smrti. Jenže o tomhle ekologická stopa není.

Ukazatel zvaný „ekologická stopa“ totiž vůbec nehodnotí, zda znečišťujete přírodu. Nehodnotí dokonce ani degradaci půdy. A co když budete používat umělá hnojiva, která se vodami dostanou do moře a způsobí v něm mrtvou zónu bez kyslíku? Ani to nevadí. A to nejlepší nakonec: Využití půdy pro stavbu dálnice se boduje stejně jako využití půdy pro pastvu ovcí (van der Bergh, str. 64).

Grafy

GRAF 1: Regionální rozdíly. Ekologická stopa na osobu v poměru ke globální biokapacitě na osobu. Africký způsob života spotřebuje méně než 1 planetu. Ale v USA je ekologická stopa 5x větší než biokapacita. (Moran et al.

GRAF 2: FAO ve zprávě „World Agriculture: Towards 2015/2030“ odhaduje, že v rozvojových zemích se zvýší od roku 1999 do roku 2030 plocha zemědělsky využívané půdy asi o 13%. Jenže hypoteticky dostupné půdy vhodné pro zemědělství tam je mnohonásobně více. Například Guinea Savannah Zone, jejíž zemědělský potenciál zatím leží ladem.

GRAF 3: Tmavě oranžová je aktivně využívaná zemědělská půda. To je ve skutečnosti ona „biokapacita“. Jde o současnou produkci. Zato světlejší sloupce jsou odhady potenciální půdy, která by se mohla využívat, ale zatím nevyužívá. Zdroj: Hugo Ahlenius, UNEP/GRID-Arendal (Food and Agricultural Organization of the United Nations (FAO). 2003. World agriculture: towards 2015/2030 Summary report.

GRAF 4: USA dnes má ekologickou stopu asi 9,5 globálních hektarů na osobu, ale biokapacitu jen 5 globálních hektarů na osobu.

GRAF 5: Nepočítáme-li spotřebu energií, tak ekologická stopa USA od roku 1960 mírně klesla. Uhlík tvoří asi 5,5 z 9,5 globálních hektarů, tedy více jak 50% ekologické stopy USA.

GRAF 6: FAO uvádí, že z jednoho hektaru dnes získáme více tun úrody než počátkem 60. let. Díky lidskému důmyslu se výnosy na hektar zvýšily.

GRAF 7: Ekologická stopa lidstva. I zde vidíte, že ekologická stopa lidstva roste jedině díky fosilním palivům (carbon footprint). Pokud si odmyslíme nesmysl zvaný „uhlíková stopa“, tak ekologická stopa lidstva prakticky stagnuje! Přestože máme více jak dvakrát tolik lidí co v roce 1960.

GRAF 8: V Německu od roku 1960 stoupla jen spotřeba energií (CO2, nuclear). Ale ostatní složky ekologické stopy klesly. Zejména díky sníženým nárokům na zemědělskou půdu (cropland žlutě).

GRAF 9: Světová ekologická stopa (footprint) na osobu se za půl století prakticky nezměnila. Většinu z toho navíc tvoří emise CO2. Pokud si odmyslíme uhlík, tak ekologická stopa na osobu prudce klesla!

GRAF 10: Levý sloupec je uhlíková stopa lidstva, pravý sloupec je biokapacita. Jak vidíte, situace je v normálu. Iluze, že překračujeme nějakou kapacitu je jen díky přepočtu CO2 na hektary. (Ecological Footprint Atlas 2010, str.

GRAF 11: V Africe populace sice výrazně roste. Ekologická stopa na osobu ale desítky let klesá. (Ecological Footprint Atlas 2010, str.

GRAF 12: V Severní Americe ekologická stopa na osobu už desítky roků neroste, ani když se započte uhlíková stopa. Odmyslíme-li si CO2, tak ekologická stopa na osobu výrazně klesla o třetinu! Ecological Footprint Atlas 2010, str.

Světový index míru a bezpečnost

Každý rok se sejdou experti ze společnosti Institute for Economics and Peace a ve svém sídle v australském Sydney sestavují Světový index míru. Zjednodušeně se jedná o žebříček zemí od nejbezpečnější až po tu nejrizikovější.

Dle celkového souhrnu je situace rok od roku o kousek horší - od minulého roku se například bezpečnost celosvětově snížila o 0,53 procent. Hodnocení jednotlivých zemí, v tomto případě celkem 163, je však o něco pozitivnější.

Nejmírumilovnějším kontinentem je Evropa a Česká republika si mezi ostatními zeměmi vede více než uspokojivě. Konkrétně jsme na šestém místě, takže v době hrozících teroristických útoků jsme opravdovou oázou klidu a míru. Sousední země jsou na tom o něco hůře - Německo je na 16. místě, Polsko na 22. a Slovensko dokonce na 24. místě. Před Českou republikou je pouze Rakousko, na 4. místě. Naopak na konci jsou především africké státy, nejhůře si vede Sýrie. Zle je na tom také Chicago, konkrétně kvůli boji s vraždami mezi gangy.

1. Už celých 10 let se Island drží na špičce tohoto žebříčku a rozhodně není divu - klidná společnost, minimum mezinárodních konfliktů, pořádek a nulová tolerance k držení jakýchkoli drog, to vše jsou vlastnosti, díky kterým Island nemá konkurenci. Nebezpečí zde však může hrozit z jiných směrů. Můžete na něj narazit ve vulkanických oblastech, nebezpečná je především vařící voda ve vulkanických jezírkách. Velmi nekvalitní jsou také silnice plné děr a výmolů, některé cesty mohou být navíc plné brodů. K tomu všemu je mobilní síť pouze v osídlených oblastech, pomoci se tak dovoláte jen těžko.
2. Otázka bezpečnosti se nemusí vždy pojit pouze lidmi. Na Novém Zélandu se nemusíte bát téměř žádných nebezpečných tvorů, rozhodně však nevyjíždějte objevovat krásy této země bez repelentu. Kvalitní bezpečnost zde zajišťuje také celní kontrola. Při příjezdu do země je na místě připravit si veškeré doklady, pas, zákonem stanovené minimální množství peněz ke kontrole a dokumenty o účelu cesty. Chráněn je nejen lid, ale také zdejší ekonomika - pokud do země přivezete jídlo, je třeba jej uvést ve vstupní kartě. I přes všechna tato opatření jsou paradoxně nejvíce ohroženi turisté.
3. Ani třetí nejbezpečnější země není bez pravidel. V Portugalsku například platí zákaz dovozu a držení pepřových sprejů. I přes to se ani zde nedá zcela zabránit drobné kriminalitě. Nebezpečné jsou například vlakové stanice nebo zastrčené ulice.

Ať už cestujete kamkoli, vždy je lepší se spolehnout spíše na vlastní připravenost než na aktuální bezpečnostní situaci. Pro jistotu si vytvořte kopie dokladů a kontakty na rodinu a přátele noste odděleně. Nikdy nevíte, kdy může být třeba požádat o peníze, číslo na banku, či jinou pomoc. Dále je zde možnost registrace v aplikaci DROZD - dobrovolná registrace občanů při cestách do zahraničí. Společnost organizuje pomoc českým občanům, kterým stačí vyplnit jednoduchý formulář a dobrovolně sdělit potřebné informace o své cestě.

TOP 6 nejrizikovějších zemí pro cestovatele

Následující země se v žebříčku bezpečnosti umístily na posledních místech. V našem přehledu je řadíme od nejvíce nebezpečných po ty méně nebezpečné.

1. Afghánistán: Afghánistán dlouhodobě patří mezi nejnebezpečnější země planety. Po odchodu zahraničních vojsk v roce 2021 převzal vládu Tálibán, čímž se země dostala do další fáze nejistoty. Ozbrojené útoky, nestabilita a porušování lidských práv z něj činí zcela nevhodnou destinaci pro běžné cestovatele. Těm zde hrozí nejen riziko cílených či náhodných útoků, ale také únosy a následné požadování výkupného. Na území této země nefunguje v současnosti žádný ze zastupitelských orgánů EU, pokud se tedy turista ocitne v nebezpečí, je řešení situace o to komplikovanější.
2. Jemen: Jemen je sužován vleklým ozbrojeným konfliktem, který v této zemi rozvrátil infrastrukturu a způsobil humanitární krizi. Kvůli občanské válce není možné komunikovat s jemenskými úřady a řada zastupitelských úřadů, včetně české ambasády, je zcela uzavřena. V zemi je rozšířený výskyt žloutenky a dalších nemocí, zdravotní péče je téměř nedostupná. Situaci zhoršuje přítomnost ozbrojených skupin jako Al-Káida nebo Islámský stát. Cestovatelům hrozí nejen útoky ozbrojenců, ale také únosy nebo vydírání.
3. Demokratická republika Kongo: Také v Konžské demokratické republice se bezpečnostní situace nadále zhoršuje. Nejhůře je na tom východ této země, kde dochází k častým ozbrojeným bojům. S jejich dopady se však potýkají i další části země, včetně hlavního města Kinshasy. Pokud se český turista ocitne v nouzi, MZV ČR má jen omezené možnosti, jak mu poskytnout nezbytnou pomoc.
4. Súdán: Tato africká země čelí vnitřním konfliktům i mezinárodní izolaci. Oblast Dárfúru je dějištěm násilných střetů, které si vyžádaly statisíce obětí. Tamní režim je autoritářský a kontrolu v mnoha oblastech přebírají milice, což výrazně zvyšuje riziko únosů či útoků na civilisty. V zemi chybí základní potraviny i pohonné hmoty, v některých částech nefungují ani služby. Země se také potýká s vysokou inflací dosahující téměř 200 %.
5. Ukrajina: V důsledku ruské invaze je Ukrajina v mnoha oblastech válečnou zónou. Ministerstvo zahraničí důrazně doporučuje necestovat do oblastí mimo kontrolu ukrajinské vlády, jako jsou části Donbasu nebo Krym. I v jiných regionech platí zvýšené bezpečnostní riziko.
6. Rusko: S ohledem na přetrvávající vojenský konflikt s Ukrajinou není situace na území Ruské federace bezpečná a Ministerstvo zahraničních věcí ČR nedoporučuje do této země cestovat. Vyhrocené vztahy s Evropou a NATO mají za následek, že na ruském území dochází k omezení zastupitelských úřadů. Vycestovat z Ruska může být také velmi problematické, neboť mnohé evropské státy uzavřely svůj letecký prostor pro ruské dopravce.

Bez cestovního pojištění ani ránu

Ani státy, které se pyšní nízkou kriminalitou a stabilní politickou situací, nejsou zcela bez rizika. Je dobré myslet na bezpečnost a kromě běžných bezpečnostních pravidel doporučujeme sjednat si kvalitní cestovní pojištění.

Cestovní pojištění vám poskytne při cestách klid, pokud se jedná o riziko úrazu nebo nemoci. Nikdy nevíte, co se může během dovolené stát, a mít jistotu, že jste kryti v případě zdravotních problémů, ztráty zavazadel nebo jiných nepříjemností, je k nezaplacení. Před zdravotními komplikacemi vás sice neochrání, ale vyřeší nepříjemnou finanční stránku věci. Při výběru pojištění dbejte především na dostatečně vysoké pojistné limity, které vyjadřují, kolik maximálně pojišťovna zaplatí v případě pojistné události, tj. při úrazu, onemocnění, hospitalizaci atd.

tags: #žebříček #zemí #podle #ekologické #situace #kritéria

Oblíbené příspěvky:

• Více o Jaderné Skládce Šumava
• Hodnota přírody v osvícenství
• Vztah k životnímu prostředí
• Nakládání s odpady v kadeřnictví
• Obnovitelné zdroje v Česku