Urbanizace je jedním ze zásadních faktorů ovlivňujících přírodní prostředí. V současné době se urbanizace stává jedním z klíčových faktorů ovlivňujících biodiverzitu a ekosystémy na celém světě. Rychlý rozvoj městských oblastí přináší nové výzvy, ale také příležitosti pro ochranu přírody a udržitelnost.
Přesun obyvatel a ekonomických aktivit na předměstí není idylickým procesem, ale často s sebou přináší mnoho obtíží. Dopady na přírodní prostředí jsou mnohdy enormní. Zhoršená kvalita ovzduší a kvalita vody, velký zábor a degradace půd, ovlivnění krajinného rázu apod. jsou jen některé z dopadů urban sprawlu.
Mezi další patří homogenizace bioty, fragmentace krajiny, zavlečení nepůvodních druhů, nebo světelné a hlukové znečištění. Tlak je vytvářen na zemědělskou půdu, která je degradována rozsáhlým záborem a zastavěním nepropustnými povrchy.
Města, která jsou většinou považována za betonové džungle, skrývají překvapivě bohaté ekosystémy. Studie ukazují, že v mnoha městských oblastech se vyskytuje více než 1000 různých druhů rostlin a živočichů, včetně ptáků, motýlů a hmyzu. Tato rozmanitost je někdy vyšší než v okolních přírodních oblastech. Například v Paříži, městě známém svým kulturním dědictvím, bylo zaznamenáno přes 300 druhů ptáků, což je více než v mnoha venkovských oblastech Francie.
Rozvoj a rozšiřování měst ovlivňuje evoluci přírodních druhů důležitých pro člověka. Tým vědců ze Spojených států, Británie a Chile zaznamenal změny u stovek rostlinných i živočišných druhů na všech světadílech kromě Antarktidy. V městských oblastech se podle srovnávací studie druhy měnily výrazně rychleji než v divoké přírodě. Může jít o změnu ve velikosti nebo stavbě těla, mohou se měnit vzorce chování i reprodukční mechanismy. Například v roce 2008 francouzští odborníci pozorovali dramatickou změnu ve velikosti semen škardy, což je rostlina, která se svými květy podobá pampelišce. Městské rostliny tohoto druhu se na své životní prostředí adaptovaly tím, že zvětšily svá semena. Vědce přitom překvapuje hlavně rychlost, s jakou se rostliny ve městech změnily oproti jedincům stejného druhu žijícím ve volné přírodě.
Čtěte také: Život s úsměvem a ohledem na přírodu
Studií zabývajících se změnami fenotypu u rostlin a živočichů žijících v městských oblastech existuje víc než 1600. Ve městech a jejich okolí dnes žije víc než polovina lidské populace a podle všeho toto číslo poroste. Podle spoluautorky práce Mariny Albertiové z washingtonské univerzity dnes žijeme na urbanizované planetě, což je něco, co v budoucnu bude znamenat další změny. Vědkyně předvídá změnu funkcí jednotlivých druhů v městských ekosystémech - třeba jejich význam pro koloběh živin, čistotu vody nebo zastoupení živočichů a rostlin na daném městě.
Studie hodnotí zábor půdy podél dálnice D5 areály komerční sub/urbanizace. Dopravní tahy díky výborné dostupnosti jsou místa s největší koncentrací komerčních areálů v současnosti. Studie prokázala, že většina nových budov je stavěna na těch nejúrodnějších půdách, a proto je kladena otázka, jestli je ochrana půd v České republice dostačující. Nepropracované, často i chybějící a nedomyšlené územní plány často situaci ještě zhoršují.
Ačkoli mají legislativní opatření v České republice za úkol kvalitní zemědělské půdy chránit, studie provedená v okolí dálnice D1 ukazuje, že tomu tak rozhodně není; komerční suburbánní výstavba se kolem dálnice D1 ze dvou třetin realizuje na těch nejproduktivnějších a nejcennějších půdách.
Analýza srážkové anomálieUrbanizace má poměrně známý vliv na teplotu, jehož výsledkem je, že ve městech je často měřitelně tepleji než v okolních venkovských oblastech. Tento jev má dokonce pojmenování - nazývá se „efekt teplotního ostrova“. Méně se mluví o tom, že tento efekt má i protipól, jehož důsledky jsou podobně závažné. Jedná se o takzvaný „efekt srážkové anomálie“, který označuje skutečnost, že městský rozvoj viditelně ovlivňuje množství srážek, které spadnou v dané lokalitě.
V nové studii vědci z Texaské univerzity v Austinu shromáždili údaje o srážkových anomáliích v 1056 městech po celém světě, přičemž jejich analýzou dospěli k závěru, že ve více než šedesáti procentech zkoumaných měst prší více než v okolních venkovských oblastech, přičemž v některých případech jsou rozdíly ve srážkách významné. Například v Houstonu, městě s největším počtem obyvatel ve státě Texas, dopadne ročně v průměru o téměř 13 centimetrů srážek více než na území v jeho okolí. Tato skutečnost může mít dalekosáhlé dopady, které se v nejvážnějším případě mohou projevit v podobě prudkých záplav v hustě zastavěných městských oblastech.
Čtěte také: Eko prací prášky: Jak vybrat ten správný?
Výzkumníci konstatovali, že ze všech environmentálních a urbanizačních faktorů vykazuje se srážkovými anomáliemi ve městech nejvyšší korelaci velikost populace. Souvisí to s tím, že čím více má město obyvatel, tím má většinou hustší zástavbu, zástavbu s vyššími budovami a větší koncentraci emisí skleníkových plynů, ze které plyne vyšší teplota ovzduší ve městě.
Urbanizace bude vždy snižovat počet druhů. Tak je tomu i v případě této studie na australských ptácích. Zde ovšem navíc zjistili, že intenzita úbytku a to, jaké druhy mizejí, závisí na typu rozvoje města. Bylo porovnáváno tzv. kompaktní město (tj. nahusto vystavěné domy s velkými volnými plochami zeleně) oproti tzv. sídelní kaši (rozrůstání měst formou předměstí z rodinných domků). Kompaktní rozvoj prospívá hlavně na město citlivým ptákům, kteří jsou schopni najít si dostatek vhodného prostředí v ponechaných velkých zelených plochách.
Naproti tomu sídelní kaše nejvíce vyhovovala nepůvodním druhům. Navíc, jelikož kompaktní město má přirozený tlak na zmenšení zahrádek kolem domů, nutí to lidi chodit ven do přírody a tedy i ta by měla zůstat dostupná. Pokud tedy chce město co nejvíce snížit svůj ekologický impakt, mělo by mít vysokou hustotu obyvatel a velké volné zelené plochy.
Studie byla provedena na území australského města Brisbane, které se v současné době poměrně intenzivně rozrůstá (nárůst populace o 2,2 % mezi lety 2001 a 2006) a zároveň není tak velké, aby se už nemělo kam rozrůstat (1,82 milionu obyvatel, 918 obyvatel na km2). U sídelní kaše došlo k poklesu citlivých ptáků o 15 % vlivem výrazných změn v prostředí. U kompaktního rozvoje byl tento pokles o dost menší. Pokud se rozvoj města odehrával již v urbanizované oblasti, tak tam k poklesu citlivých druhů nedošlo z jediného důvodu: už jich tam mnoho nebylo.
Lokální extinkce se lišily druh od druhu, ale taktéž záleželo na typu rozvoje města. Sídelní kaše i kompaktní město se v zásadě nelišily v celkovém počtu druhů, nicméně první vedlo k 18 000 lokálních extinkcí, zatímco druhá varianta jen k 10 000. U sídelní kaše navíc docházelo k úbytku citlivých i adaptovaných druhů. U ptáků adaptovaných byl následně pokles z valné většiny vykompenzován migrací nových druhů. U citlivých druhů se však nic takového nedělo. Komu ale sídelní kaše vyloženě prospívaly, byly nepůvodní druhy ptáků.
Čtěte také: Citrusová kůra jako zdroj ekologického plastu
Kompaktní rozvoj města naproti tomu výrazný úbytek citlivých druhů nevyvolal. Výhodou kompaktního stylu je tedy zachování původní zeleně a její biodiverzity, která se zpřístupní obyvatelům města. Kompaktní rozvoj by tak měl být prospěšný hlavně tam, kde sídlí velké množství druhů na volných zelených plochách.
Vztah mezi dopravou a růstem měst je zjevný. Města vznikala na křižovatkách obchodních cest a jejich růst byl determinován technickými a ekonomickými možnostmi dopravy. Pokud chceme odpovědně předvídat a prognózovat rozvoj jak měst, tak dopravy, musíme mít představu, jak tento vztah bude vypadat v budoucnosti.
Doprava byla hlavním faktorem jak v procesu urbánní centralizace, tak v procesu decentralizace a rozrůstání města. Zintenzívnění městské dopravy vedlo jak k dopravním zácpám na straně jedné, tak k odtrženým, dopravními artériemi chodcům izolovaným oblastem na straně druhé. Levná, rychlá a bezpečná doprava je sociální nutností. Proto se sociologové zajímají o všechny způsoby přepravy materiálů a osob v prostoru města i mezi městem a jeho zázemím. Jejich zájem se vztahuje jak k dopravě veřejné, masové, tak soukromé. Zejména vztah osobní automobilizace a životního prostředí se stává v souvislosti s dosavadními formami urbanizace a suburbanizace předmětem praktického i teoretického zájmu urbanistů, sociologů, psychologů a dalších společenskovědních disciplin za značného zájmu zdravotníků. Jde o celosvětový problém, který je intenzívně zkoumán.
Města se nyní mění s takovou frekvencí, že implementace mnohých rozvojových strategií vyznívá již nyní jako zastaralá či opožděná. Od šedesátých let se ve statistice měst a městských populací Západní Evropy a USA objevuje nový fenomén: největší města se přestávají zvětšovat a navíc se objevuj stopy dekoncentrace. Geografové sídel v té době přicházejí s "všeobecnou teorií moderního urbánního rozvoje".
Rozvoj techniky (ve smyslu technologie) je klíčovým činitelem, který ovlivňuje rozvoj moderního města. Umožňuje masovou produkci, distribuci i konzumování zboží. Technologické změny v určité oblasti jsou vždy doprovázeny změnami v sociální struktuře. Např. změny ekonomických institucí vyvolávají změny ve struktuře rodiny a v její funkci. Rychlá industrializace vyvolává potřebu nového vzdělávacího systému, který zase produkuje množství vzdělaných a vyučených pracovníků. Rozvoj průmyslu je doprovázen mnohými sociálními a ekonomickými změnami, které ovlivňují tempo urbanizace. Rychlá industrializace a vyvolaná urbanizace umožňují v otevřených společnostech značnou míru sociální mobility. Politický a ekonomický systém se tak adjustuje technologickým změnám.
tags: #ekologický #vliv #urbanizace #studie