Klimatické anomálie: Názvy a příklady

Globální oteplování, klimatické změny a existence skleníkového efektu se nezřídka stávají argumentem spíše v rukou politiků než erudovaných odborníků. V médiích ústí často tato problematika do katastrofálních vizí a jiných hrozeb lidstvu.

Ještě je nutné zmínit se o rozdílu mezi počasím a podnebím (klimatem). Vědou o počasí - meteorologií rozumíme měření např. teplot, srážek v jednotlivých dnech, jejich statistické zpracování v sezónách nebo i v jednotlivých letech a vědecké objasnění procesů v atmosféře. Oproti tomu klima se zabývá určitým zprůměrováním počasí za 30 až 50 let nebo i za delší dobu a pro takto určené údaje hledají klimatologové teoretické objasnění. Bohužel i v některých odborných publikacích jsou uvedené dva pojmy zaměňovány, píše se například o změně klimatu v posledním roce nebo pěti letech. Někdy se jako doklad změny klimatu uvedou teploty v létě minulého roku. Chybnost takových výroků je zřejmá.

Výrazné odchylky a oscilace od průměrných klimatických charakteristik se nazývají anomálie. Anomálie však není ztotožnitelná se změnou klimatu. Teplejší, chladnější či vlhčí rok, než je klimaticky průměrný, je pouhá anomálie, nikoliv změna klimatu.

Klima a počasí Země se do velké míry pohybuje v různých cyklech a fázích. Jedním z těch nejdůležitějších je ENSO, přirozený klimatický jev, který způsobuje kolísání teploty povrchu moře v Tichém oceánu. Má dvě fáze: oteplování, známé jako El Niño, a ochlazování, známé jako La Niña. A ty ovlivňují v závislosti na cyklu průběh počasí na různých místech světa.

Jde o zkratku termínů El Niño a jižní oscilace (Southern Oscillation). Používá se jako souborné označení oscilace mající původ v tropickém Tichomoří. Interakce atmosféry a oceánu zde způsobuje provázání jižní oscilace se střídáním teplé a studené fáze ENSO (El Niño a La Niña). Cyklus ENSO je nepravidelný, s délkou dva až sedm let, přičemž jednotlivé fáze v délce cirka devíti až dvanácti měsíců jsou proloženy podmínkami blízkými klimatologickému normálu. Během cyklu se v různých částech tropického Tichého oceánu mění teplota povrchu moře, teplota vody v hloubce i výška mořské hladiny. Dochází ke vzniku klimatických anomálií, především srážek a teploty vzduchu, i ke změnám intenzity a polohy subtropického tryskového proudění. Anomálie se projevují nejen v samotném Tichomoří, nýbrž prostřednictvím dálkových vazeb i jinde na Zemi.

Čtěte také: Klimatické podmínky

Pro takové oblasti je predikce vývoje ENSO důležitým nástrojem dlouhodobé předpovědi počasí, neboť umožňuje na příklad odhalit hrozbu nahodilého sucha nebo posoudit budoucí sezonu z hlediska nebezpečí tropických cyklon.

Australský tým vědců poprvé zkombinoval algoritmy strojového učení s družicovými snímky světových pobřeží, aby dokázal popsat, jak přímořské regiony od Austrálie po Kalifornii ovlivňují fáze El Niño a La Niña. Podle všeho písek na plážích přesypávají z východu na západ a zpět jako v přesýpacích hodinách; studium písečné eroze může sloužit i pro přípravu na změny klimatu.

„Nástroj automaticky mapuje polohu hranice mezi pískem a vodou. Provedeme-li to na více snímcích a plážích a korigujeme-li to na příliv a odliv, můžeme zjistit změny pobřeží ve velkém časovém a prostorovém měřítku a to, jak to koreluje s cykly ENSO,“ říká Kilian Vos, který výzkum vedl.

Pomocí tohoto nástroje vědci zpracovali 38 let satelitních snímků z družice Landsat a našli korelace v šířce pláží a cyklech El Niño a La Niña na více než 8000 kilometrech písečného pobřeží od východního pobřeží Austrálie až po břehy Kalifornie a Chile.

Zjistili, že pláže na jihovýchodním pobřeží Austrálie se během dlouhotrvajícího období La Niña zužují, zatímco během období El Niño se rozšiřují nebo zvětšují. Na plážích na druhé straně Pacifiku však dochází k opačnému efektu - během období El Niño se pláže rozšiřují a během období La Niña se obnovují.

Čtěte také: Změny v jet streamu v důsledku klimatu

Podle vědců může pochopení dopadu cyklů ENSO na různá pobřeží Tichého oceánu pomoci správcům pobřeží a obyvatelům předvídat rizika pobřežní eroze a připravit se na ně pomocí ochranných opatření, jako je například zpevňování pláží.

Stačilo, aby roku 2005 tolik nezlobilo El Niňo - známá klimatická anomálie jižního Pacifiku - a letošní září by se stalo nejteplejším v moderní historii. Koncentrace CO2 poprvé překonala symbolickou hranici 400 ppm a klimatologové opět navýšili odhady, o kolik - pakliže se ale honem nevzpamatujeme - do konce století stoupne teplota atmosféry i hladina oceánů.

V roce 2024 byly miliardy lidí po celém světě vystaveny klimatickým podmínkám, jež boří rekord po rekordu. Lidé jsou svědky stále vyšších teplot, záplav, bouří, požárů a sucha. Závěry, které si z uplynulého roku můžeme odnést, jsou bezútěšné a do očí bijící: rok 2024 byl podle evropských klimatologů nejteplejším rokem od počátku měření.

Nejteplejší naměřený den v historii byla letošní neděle 21. června. Až do pondělí 22. června. Den nato se trochu ochladilo. Tyto po sobě jdoucí rekordy zaznamenali meteorologové během rekordně nejteplejšího období na Zemi - od června do srpna 2024, uvádí Climate Central.

Vlny veder mění zásadním způsobem situaci, řekla Friederike Ottová z organizace World Weather Attribution (WWA), která zkoumá, jaký vliv má klimatická změna na extrémní počasí. Mezi 16. a 24. červnem trpělo více než 60 procent světové populace extrémním horkem, které způsobila změna klimatu.

Čtěte také: Luboše Motla o klimatické změně

Horko a sucho podnítily požáry ve Středomoří, Spojených státech a Latinské Americe. Požáry ale propukly i v brazilské močálovité krajině Pantanal.

V letošním roce mimo jiné udeřily ve Spojených státech dva ničivé hurikány - Milton a Helene. Španělsko zasáhly smrtící povodně.

Nové "normální" teploty dopadnou nejvíce na nejzranitelnější. "Pokud jste dostatečně zámožný člověk, můžete si dovolit klimatizaci, máte vozidlo, které vás dopraví tam, kam potřebujete, máte způsoby, jak se ochladit. V Africe je téměř 93 procent pracovníků vystaveno extrémním vedrům. Na Arabském poloostrově je to více než 83 procent pracujících.

Klimatická klasifikace Köppen-Geigerova

Köppen-Geigerova klasifikace představuje ve světě nejpoužívanější klasifikaci klimatu. Její základ pochází od německého klimatologa Wladimira Köppena, který její první verzi publikoval již na sklonku 19. století. Následně představil několik dalších modifikací včetně té, na které spolupracoval s německým klimatologem Rudolfem Geigerem. Dnes se můžeme také setkat s jejími úpravami provedenými současnými klimatology.

Konceptem Köppenovy klasifikace je předpoklad, že přirozená vegetace je nejlepším odrazem klimatu daného území. Proto zohledňuje Köppenovo vymezení klimatických zón/pásů výskyt konkrétního vegetačního pokryvu. V zásadě je však založena na hodnocení průměrné roční a měsíční teploty a srážkových úhrnů a sezónnosti srážek.

Köppen tak vymezil 5 hlavních skupin klimatu, které dále rozdělil na typy a podtypy.

Hlavní skupiny klimatu podle Köppena

tags: #klimatické #anomálie #názvy #příklady

Oblíbené příspěvky:

• České listnaté stromy
• Vzor plné moci pro ekologickou likvidaci
• Příspěvek Paula Ehrlich a ekologie
• Nakládání s odpady v nemocnici
• Výskyt spektrálních barev