Jste přesvědčeni, že obaly vyrobené z plastu představují větší dopad na životní prostředí než ty ze skla, papíru nebo plechovky? Opak je pravdou. Není snad kontroverznějšího materiálu, než jsou plasty. Jejich objev v 80. letech 19. století odstartoval revoluci v průmyslu, gastronomii i módě. Od adorace je ale vždy jen malý krůček k nenávisti.
To, že z plastů stala položka číslo jedna na blacklistu, potvrzuje i nedávný výzkum společnosti Perfect Crowd zaměřený na vnímání, třídění a život s plasty. V ní 8 z 10 oslovených tvrdí, že plasty považuje za nejškodlivější materiál z klasických tříditelných odpadů. Paradoxem je, že tento materiál je při správném zacházení pro společnost i životní prostředí přínosný. Plasty mají v řadě oborů (např. Potvrzuje to i nezávislá LCA analýza hodnotící celý životní cyklus různých druhů materiálů.
Environmentání dopad přitom hodnotili globálně na základě poznatků více studií posuzování životního cyklu, tzv. LCA metody. LCA přitom nehodnotí pouze emise uhlíku, ale celou řadu dalších kategorií, jako je spotřeba vody a vznik různých druhů odpadů při těžbě a zpracování. A to ve všech fázích životního cyklu výrobku, včetně jeho zpracování jako odpadu.
V celkovém měřítku se výroba a zpracování plastů podílí z asi 3,8 % na globálních emisích skleníkových plynů. Zatímco ve výrobě automobilů jsou dlouhodobě pro osobní dopravu nastavené limity, pro obaly zatím stanoveny nebyly. Přesto u těch plastových bude podporováno využití recyklátu, který může omezit emitované skleníkové plyny o 25 - 75 % (podle charakteru aplikace) oproti použití virgin materiálu.
Srovnání uhlíkové stopy a spotřeby vody u různých obalů
Jakou ekologickou stopu zanechávají a kolik vody se spotřebuje ve fázi výroby, užívání a recyklace nebo likvidace jednoho balení minerálky, mléka, piva a sycených nealkoholických nápojů z různých materiálů? Pro přesnější analýzu a vyhodnocení je potřeba sledovat více ukazatelů během celého životního cyklu výrobku.
Čtěte také: Životní prostředí Petrohradu
S emisí 663 g CO2 na litrové balení vody, je ekologicky nejméně vhodná nevratná skleněná lahev na minerálku. Uhlíková stopa spojená s její výrobou, balením, dopravou a recyklací je o 374 % vyšší než je tomu u PET lahve. Oproti tomu zálohovaná PET lahev, která během celého životního cyklu vyprodukuje téměř šestkrát méně CO2 (85 g na litrové balení), by byla z tohoto pohledu nejlepším řešením.
Také v případě obalů na mléko se jako nejekologičtější jeví lahev z recyklovaného PETu. Dáváte přednost pivu v PETu nebo nedáte dopustit na skleněné lahve či plechovky? Z hlediska uhlíkové stopy je tradiční vratné sklo pro pivo nejekologičtějším obalem, ve spotřebě vody je však úspornější PET lahev.
Nejhorším řešením by bylo stáčet tyto nápoje do nevratných skleněných lahví. Důvodem větší ekologičnosti PET lahví jsou často nižší energetické výdaje při jejich výrobě i přepravě. Plast je velmi lehký, a proto se při přepravě vypouští méně uhlíkových emisí než v případě jiných obalových materiálů. Výhodou PET je také snadná recyklace.
Pokud tedy chceme srovnat ekologickou stopu 1litrové PET lahve a skleněné lahve na minerálku, pak při výrobě PET lahve je vytvořeno 137 g CO2, zatímco u skleněné 499 g CO2. PET lahev je tedy 3x šetrnější k životnímu prostředí.
Tak by se dalo stručně shrnout zjištění LCA (Life Cycle Assessment) analýzy od rakouské společnosti c7-consult.
Čtěte také: Ekologické aspekty vody v podniku
Sklo: Výroba, vlastnosti a recyklace
Sklo se vyrábí kompletně z přírodních surovin - písku, vápence, sody, potaše a drcených skleněných střepů. Právě písek, získávaný z pláží a ze dna moří a řek, spotřebováváme jako řadu jiných surovin až příliš rychle, ročně se jedná o cca 50 miliard tun písku (zdroj: Business Insider). Po vzduchu a vodě je třetí nejpoužívanější přírodní surovinou na světě. Jeho těžba má negativní důsledky pro životní prostředí, jelikož tenká vrstva písku na dně oceánů je domovem mikroorganismů, které jsou základem potravního řetězce. Těžba narušuje mořský ekosystém a přímořské oblasti kvůli ní častěji trpí povodněmi a erozí půdy.
Sklářská výroba je také velice energeticky náročný proces. Sklo se taví při teplotách od 1450°C do 2000°C v závislosti na typu skla. Použití drcených skleněných střepů ve výrobě umožňuje tyto teploty snížit. Sklo je velice trvanlivé a současně křehké. Jeho velkou nevýhodou je vysoká hmotnost. Výborně se hodí v domácnosti ke skladování a uchování potravin. Je naprosto zdravotně nezávadné, neuvolňují se z něj žádné látky, naopak pomáhá uchovat přirozenou vůni a chuť skladovaných potravin.
Pokud se rozhodnete sklo vyhodit do příslušného kontejneru, máte téměř jistotu, že z něj vznikne nový skleněný produkt, stejně kvalitní jako ten původní. V Evropě jsme velice úspěšní, v některých zemích se daří zrecyklovat více než 90 % skla. Každých 10 % skleněných odpadních střepů, kterými je nahrazen nový materiál při výrobě skla, navíc znamená úsporu 5 % emisí CO2 (zdroj: Glass Packaging Institute).
Spojené státy v tomto ohledu zaostávají, sklo se tam recykluje pouze z jedné třetiny, zbytek končí na skládkách. Na vině je tamější recyklační systém. Převažuje „single-stream“, při kterém lidé házejí do recyklačních kontejnerů společně se sklem také plechovky, plasty, noviny, kartony atd. Tímto způsobem se podaří zrecyklovat pouze 40 % vytříděného skla. Při použití „multistream“ je to více než 90 %.
Proces rozkladu skla je velice pomalý, v přírodě nebo na skládce trvá milión let.
Čtěte také: Nerezová ocel a životní prostředí
Sklo: Výhody a nevýhody
Vyšší hmotnost a křehkost - skleněné obaly jsou těžší a náchylné k rozbití. Vyšší cena - celkové náklady (materiál, výroba) bývají 3-5× vyšší než u plastových variant a opět se promítají do konečné ceny.
Plasty: Výroba, vlastnosti a recyklace
Hlavní surovinou pro výrobu plastů jsou ropa, zemní plyn a uhlí, tj. vyčerpatelné přírodní zdroje. Emise skleníkových plynů jsou spojeny s každou fází životního cyklu plastů - těžbou a dopravou fosilních paliv; rafinací a výrobou plastů i nakládáním s plastovým odpadem. Jejich výhodou je tvárnost, mohou být vymodelovány v podstatě do jakéhokoliv tvaru, příjemného a vyhovujícího koncovému spotřebiteli. Výhodou plastů je nízká hmotnost, uhlíková stopa spojená s jejich přepravou je proto mnohonásobně nižší, než je tomu u skla.
Opakované použití v domácnosti se tolik nenabízí a často ani není žádoucí, pokud se ovšem nejedná například o opětovné plnění nádob stáčenými čisticími prostředky nebo kosmetickými přípravky. Ke skladování potravin se lépe hodí skleněné nádoby. Jednorázové plastové nádobí a lahve na nápoje nebo sportovní vybavení totiž může obsahovat bisfenol A (BPA), který byl klasifikován jako endokrinní disruptor, což znamená, že má toxický účinek na lidskou reprodukci. V roce 2011 Evropská unie zakázala používat BPA při výrobě kojeneckých láhví. Byl nahrazen bisfenolem S (BPS), který je však analogickou sloučeninou BPA a za neškodný jej budeme považovat, zřejmě jen dokud nebude prokázán opak. BPA se může do potravin uvolňovat především, pokud je plast zahříván.
Plasty se samozřejmě také recyklují, počet cyklů je však omezený. Po dvou až třech recyklačních cyklech se jedná o downcyklaci, tj. použití v produktu nižší kvality. Je alarmující, že dosud bylo zrecyklováno pouze 9 % všech vyrobených plastů. Dalších 12 % bylo spáleno a zbylých 79 % tleje na skládkách (zdroj: National Geographic). A ještě nějakou dobu tlít bude, jelikož trvá 400 let, než dojde k jeho rozkladu, respektive rozpadu na mikroplasty, které se dnes vyskytují již naprosto všude - v půdě, v jídle, ve vodě.
Běžnou mechanickou recyklací se v Česku zužitkuje méně než polovina použitých plastů. Potenciál recyklace plastového odpadu je tedy z velké části nevyužitý, zejména ve srovnání s materiály, jako je papír, sklo nebo kov. Zefektivnění recyklace plastů by přitom přineslo úsporu ropy i menší poškozování životního prostředí skládkováním.
Chemická recyklace
Nízkou kvalitu výsledných mechanicky recyklovaných výrobků i nízkou efektivitu mechanické recyklace může vyřešit komplexnější přístup k recyklaci, kterým je tzv. chemická recyklace.
Tou lze zpracovat kromě vytříděných plastů právě i výmět a zajistit tak jeho opětovné využití namísto jeho dosavadního spalování. Pod pojmem chemická recyklace si lze představit zpětné „rozebrání“ odpadního plastu na základní molekuly - petrochemikálie, ze kterých lze opět vyrobit zcela nové plasty, ale také léčiva a další chemikálie.
Základem chemické recyklace je přeměna odpadních plastů na kapalinu pomocí procesu pyrolýzy. Při ní dochází při vysoké teplotě kolem 500 °C za nepřístupu vzduchu ke štěpení polymerních řetězců na kratší molekuly. Vzniká při tom pyrolýzní plyn, pyrolýzní olej a pevný uhlíkatý zbytek.
Právě zmíněný pyrolýzní olej představuje jakousi „syntetickou ropu“ a lze jej zpracovávat pomocí standardních rafinérských technologií zaměřených na výrobu základních petrochemikálií, jako jsou benzen, toluen, xyleny, etylen, propylen a buta-1,3-dien. Z těchto „základních stavebních kamenů“ se pak produkují nové, stejně kvalitní plasty.
Recyklace hliníku
Mezinárodní institut pro hliník (International Aluminium Institute (IAI)) zpracoval studii, která analyzovala celý proces recyklace jednorázových nápojových obalů v pěti klíčových regionech světa. Výsledky hovoří jednoznačně, vítězem je hliník, konkrétně hliníkové plechovky.
Studie porovnávala recyklaci tří nejpoužívanějších materiálů na výrobu jednorázových nápojových obalů - hliníku, skla a plastu (PET). Institut IAI se sídlem v Londýně zadal zpracování studie společnosti Eunomia Research and Consulting. Zkoumaly a zpracovávaly se údaje z pěti regionů: Brazílie, Číny, Evropy, Japonska a USA.
Studie se zaměřila na ztráty vznikající při zpracování hliníkových plechovek a skleněných i plastových (PET) lahví po skončení jejich životnosti. Zkoumala také sběr, třídění, znovuzpracování a tepelné zpracování, recyklaci v uzavřené smyčce a recyklaci v otevřené smyčce.
Výsledná data ukazují, že přes 70 % materiálu užitého v hliníkových plechovkách je recyklováno do nových produktů, je to tedy téměř dvojnásobek oproti sklu (34 %) nebo plastu (40 %).
„Ačkoli celý potenciál recyklace nebyl zatím naplněn u žádného typu nápojového obalu, hliník v tomto ohledu překonává sklo i plast (PET), a to ve všech fázích systému odpadového hospodářství. Hliníkové plechovky jsou dnes nejrecyklovanějším nápojovými obalem na světě. Efektivita procesu třídění, znovuzpracování a termálního zpracování po odběru od spotřebitele dosahuje u hliníku plných 90 % oproti 67 % u skla a 66 % u PET lahví.
Principu tzv. cirkulární ekonomiky podle studie nejlépe vyhovují hliníkové plechovky. Ukazuje se, že ve srovnání s hliníkovými plechovkami končí větší podíl skleněných a plastových lahví na skládkách z důvodu nedostatečného sběru. Mimoto u PET a skleněných lahví dochází v procesu recyklace k třikrát vyšším ztrátám než u hliníkových plechovek.
„Procento hliníkových plechovek, které se po skončení jejich životnosti daří sbírat, je přibližně o 18 % vyšší než v případě PET lahví a o 30 % vyšší než u skleněných lahví.
V kontextu dekarbonizace to pravděpodobně přispěje k vyšší poptávce po recyklovaném i primárním hliníku,“ upřesňuje Andrew Wood, výkonný ředitel pro strategii a rozvoj obchodu ve společnosti Alumina Limited.
Důležitost recyklace a správného třídění
Jedním z klíčových závěrů LCA analýzy je důležitost recyklace. Použití recyklovaných materiálů, jako je rPET, významně snižuje uhlíkovou stopu. Recyklované PET lahve mají například až o 18 % nižší emise než jednorázové PET lahve. Vratné obaly, ať už plastové nebo skleněné, také přispívají ke snížení ekologického dopadu.
V České republice jsou za symbol ekologické volby považovány skleněné lahve. Nová data z LCA analýzy mohou ale mnohé překvapit. Ukazuje se, že moderní plastové obaly, zvláště ty vyrobené z recyklovaných materiálů, mají mnohem menší dopad na životní prostředí než tradiční sklo.
Evropská unie je zároveň v plném proudu implementace iniciativ, které mají snížit plastový odpad a posílit oběhové hospodářství. A právě recyklované PET lahve mohou hrát zásadní roli v této ekologické transformaci. Zavádění systémů zálohování a pokročilé recyklace „z lahve do lahve“ znamená, že až 80 % původního materiálu může být znovu použito k výrobě nových lahví. Tato efektivní cesta ke snižování odpadu nejenže šetří zdroje, ale také výrazně snižuje uhlíkovou stopu.
Na fakta o plastech, jejich recyklaci a správné ekologické využití upozorňuje edukativní kampaň Replastuj (www.replastuj.cz).
Plechovky a plastové lahve v současnosti totiž jen zabírají místo v černých popelnicích se směsným odpadem, a zvedají tak obcím náklady na odpadové hospodářství. Podle Ministerstva životního prostředí se v přepočtu shromáždí a zrecykluje pouze 26 % hliníku ročně. I přesto, že jsou Češi v třídění plastů profíci, hliník jim stále dává zabrat. Podle dostupných dat, roční objem nerecyklovaného hliníku dosahuje až 11 100 tun, což je pro představu o 1 000 tun více, než váží například Eiffelova věž.
Řešením problému by mohl být připravovaný zálohovací systém podobný tomu, který už léta funguje pro lahve od piva nebo minerálky ve skle. Přes to, že například hliník má velmi dobré předpoklady pro opakované využití, recyklace se stále dočká jen nepatrný zlomek materiálů. Situaci se snaží řešit Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s největšími nápojářskými firmami a to tak, že se Česká republika zavázala do roku 2025 dosáhnout až 77 % míry recyklace PET lahví, a do roku 2029 až 90 %.
Systém zálohování funguje na principu, kdy se sesbíraný hliník roztaví a vyválcuje na plech, ze kterého jsou vyrobeny další plechovky. Tento proces pak může probíhat v podstatě donekonečna. Zákazník navíc zaplatí pouze cenu zálohy, která mu po vrácení obalu na sběrném místě bude v plné výši vrácena. Tato částka bude stejná pro všechny obaly - v současné době se mluví o 4 Kč.
A jak si s hliníkem poradit v domácnostech, dokud se zálohovací systém nezavede? Plechovky se správně vyhazují do šedého kontejneru určeného ke třídění kovů. Momentálně mohou lidé použité plechovky vyhazovat i do žlutého kontejneru na plasty, který slouží i pro kombinovaný sběr plechovek a konzerv s plasty nebo s nápojovými kartony. Takový kontejner by pak měl být vždy označený speciálním symbolem.
Přesto, že třídění odpadu v tuzemsku není perfektní, neustále se zlepšujeme. V roce 2017 vytřídil každý občan ČR průměrně 47 kg odpadů z papíru, plastů, skla nebo nápojových kartonů. 73 % všech obyvatel aktivně třídilo odpady a 74 % obalů bylo vytříděno a předáno k využití nebo recyklaci. Třídit se proto u nás stále vyplácí i bez zálohovacího systému.
tags: #ekologie #recyklace #plechovky #skla
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]