Stav ovzduší se na území České republiky v průběhu posledních sedmdesáti let v mnohém proměnil. Po druhé světové válce se na jeho kvalitě podepsalo především zaměření na těžký průmysl v kombinaci s výstavbou hnědouhelných elektráren v oblasti tehdejší Severočeské hnědouhelné pánve.
„Narodil jsem se v Chomutově, v severních Čechách. Je to město, které má kolem sebe zprava i zleva uhelné doly a v okolí čtyři uhelné elektrárny. Když jsem byl dítě, vyráběly tyto elektrárny třetinu veškeré energie v socialistickém Československu. Bylo tam velice znečištěné ovzduší, často jsem měl záněty průdušek a někdy v první nebo druhé třídě jsem prostonal víc hodin, než jsem chodil do školy.
Za komunistů se sice něco měřilo, data ale nebyla veřejná a oficiálně se říkalo, že je to všechno v pořádku a znečištění se řeší. V 80. letech bývaly v zimě smogové situace, kdy z pouliční lampy, která stála ve výši našeho okna, byla vidět jen oranžová mlha. Znečištění bylo i cítit, kolem navíc mřely lesy.
Po převratu, na začátku 90. let, prosytil atmosféru českého politického prostředí optimismus. Dříve tabuizovaná environmentální témata vyplula na hladinu veřejné debaty a dala společnosti pocit, že nyní bude možné měnit i to, co dřív nešlo. V severních Čechách se zrodilo Ekofórum pánevních okresů, které ve spolupráci s vládou připravovalo opatření, jež měla snížit znečištění v kraji, vznikaly nové zákony a zavedlo se povinné odsiřování elektráren.
„Politici i někteří odborníci měli koncem devadesátých let pocit, že vše potřebné k ochraně ovzduší už bylo uděláno. Až někdy v roce 2005 se ukázalo, že znečištění opět stoupá. Sice se zavedly katalyzátory do benzínových aut, ale automobilky začaly vyrábět mnohem víc dieselových vozů, obecně aut ohromně přibylo a samozřejmě se taky zprivatizoval průmysl. Průmysl si mohl více diktovat podmínky a žádat výjimky. Hodně pozdě jsme také zjistili, že velký problém jsou lokální topeniště. V 90. letech se všechny peníze sunuly továrnám na snížení emisí.
Čtěte také: Greenpeace a biomasa
Za znečištěným ovzduším v České republice stojí mix výše zmíněných zdrojů. Zatímco v industriálních regionech převažují průmyslové zdroje znečištění, u větších a rozvinutých aglomerací představuje problém především doprava. Mezi sledované látky patří oxid siřičitý, oxidy dusíku, oxid uhličitý, přízemní ozon, olovo a prachové částice PM10 a PM2,5. Evropská agentura pro životní prostředí považuje z hlediska dopadu na lidské zdraví za nejvýznamnější tři znečišťující látky - jemné prachové částice, oxid dusičitý a benzo[a]pyren. Platí pro ně zákonné imisní limity, vyplývající z české i evropské legislativy.
„Lidé mají pocit, že limity jsou něco, o čem rozhodují odborníci. Ve skutečnosti je to však věc politiků, a ti buď respektují, nebo nerespektují jejich doporučení. Běžně do toho navíc mluví také automobilový a uhelný průmysl. V případě imisních limitů je rozdíl nejvýraznější u jemného polétavého prachu. WHO doporučilo limit 10 (mikrogramů miniaturních popílků PM 2,5 na metr krychlový - pozn. red.), Česká republika a Evropská unie se rozhodly pro limit 25.
Množství imisí, tedy škodlivin rozptýlených v ovzduší, začala v 50. letech monitorovat hygienická služba. Od 60. let bylo měření kvality ovzduší svěřeno především Českému hydrometeorologickému ústavu (ČHMÚ). V 90. letech byl ČHMÚ přesunut pod nově vzniklé ministerstvo životního prostředí a na celém území České republiky vznikla automatizovaná síť sledování kvality ovzduší.
Pro většinu sledovaných látek jsou určeny roční limity koncentrací, pro některé z nich, například suspendované částice PM2,5 a oxid dusičitý, však existují limity dva. „Máme limity pro průměrné znečištění za dvacet čtyři hodin, ty by nás měly chránit před akutními účinky, jako jsou záněty dýchacích cest, astmatické záchvaty a další okamžité projevy. Druhý, tedy roční limit, slouží k ochraně před dlouhodobými účinky. Pokud dlouhodobě dýcháme relativně nízkou koncentraci prachu, dochází k poškozování cév, zvyšuje se krevní tlak a nedostatečné okysličování srdečního svalu může vést k infarktu,“ vysvětluje Šuta.
V případě, že úroveň znečištění oxidem siřičitým, oxidem dusičitým, částicemi PM10 nebo přízemním ozonem překročí pro ně stanovenou prahovou hodnotu, vyhlašuje ČHMÚ podle zákona smogovou situaci. Znečištění ovzduší je během smogové situace mimořádně velké a může se dotknout citlivé skupiny populace, tedy dětí, těhotných žen, seniorů a nemocných.
Čtěte také: Vývoj Greenpeace v Česku
Na území České republiky se nachází 127 měřicích stanic spravovaných ČHMÚ, monitorovací síť však doplňují další stanice, spadající především pod Státní zdravotní ústav. Rozmístěny jsou tak, aby naměřené hodnoty byly reprezentativní pro větší územní celky v rámci České republiky, v místech se zvýšenou mírou znečištění je proto hustota stanic vyšší.
Měření znečištění se věnuje i nevládní organizace Centrum pro životní prostředí a zdraví (CpŽPZ), jejímž spoluzakladatelem je také Miroslav Šuta. „V minulosti jsme měřili ultrajemné prachové částice. V souvislosti s kauzou Dieselgate se přišlo na to, že auta s naftovými motory vypouštějí do ovzduší mnohonásobně víc zplodin, než kolik je povoleno v oficiálních testech, a tak se dostal do popředí oxid dusičitý.
Automobilky upravily vozy tak, aby byly schopny rozpoznat, že jsou podrobeny zkoušce emisí výfukových plynů, a produkovaly během ní výrazně méně škodlivin. V Německu například několik desítek měst splňuje limity pro prach, ale ne ty pro oxid dusičitý, právě kvůli velkému množství dieselových aut. Na jaře jsme v Česku provedli měsíční měření oxidu dusičitého na dvou stech místech v devíti krajských městech. Podle očekávání jsme nejhorší výsledky naměřili v Praze a Brně, překvapily nás ovšem vysoké hodnoty v dalších místech. Podle oficiálních měřicích stanic ČHMÚ jsou roční limity překračovány jen na několika málo z nich. Vyšší hodnoty jsme navíc naměřili i ve městech, kde monitorovací stanice vůbec nejsou, například v Karlových Varech,“ hodnotí výsledky Šuta.
Podle poslední zprávy Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) byly v roce 2017 překročeny zákonné limity pro znečišťující látky obsažené v ovzduší v místech pobytu asi 60 procent lidí a v České republice tak kvůli znečištěnému vzduchu zemřelo předčasně kolem 11 tisíc lidí. Nejvíce z těchto úmrtí způsobil mikroskopický prach, oxidy dusíku a benzo[a]pyren.
Data o vlivu na zdraví jsou běžně dostupná především souhrnně pro celou republiku, CpŽPZ si však v roce 2017 nechalo zpracovat hodnocení zdravotních rizik vyplývajících ze znečištění ovzduší prachovými částicemi konkrétně pro město Brno. Z hodnocení vyplývá, že každý rok může být více než 600 obyvatel Brna hospitalizováno pro vážná onemocnění srdce a cév, navíc prachové částice v ovzduší způsobí více než 160 nemocničních příjmů pro vážné nemoci dýchacího systému a téměř stovku předčasných úmrtí. Přesto znečištění ovzduší v Brně dlouhá léta a pravidelně překračuje zákonné imisní limity. Kritika však stále zaznívá pouze ze strany nevládních organizací a občanských spolků.
Čtěte také: Sociální sítě a ekologický aktivismus
Kolem sedmé ráno začíná v druhém největším městě republiky první dopravní špička. Během nejvytíženějších hodin prosviští po větších brněnských tepnách stovky aut, zatímco ve vzduchu za nimi zůstává neviditelná stopa škodlivin. Zákonem stanovený limit pro znečištění polétavým prachem se letos v Brně na ulici Zvonařka povedlo vyčerpat už začátkem dubna. Mikroskopický prach plnými doušky vdechují taktéž obyvatelé ulice Svatoplukova a lidé v okolí Dětské nemocnice. Zdrojům znečištění v tomto velkoměstě kraluje doprava, v celorepublikovém měřítku však představuje jen malý dílek v mozaice příčin žalostného stavu českého ovzduší.
„Zárodečný plán měla Kristýna Fuchsová. Téma nás začalo hlouběji zajímat především poté, co se nám v roce 2012 narodily děti. Přestože se iniciativa dříve více zaměřovala na veřejné akce, v současnosti se soustředí především na monitoring. „Tím, že nás bylo málo, neměli jsme ambice změnit myšlení lidí v Brně, proto jsme se rozhodli spíše tlačit na politiky. Nejdřív jsme pořádali akce, které měly vyvolat veřejnou diskusi a donutit místní politickou reprezentaci k reakci. Například jsme kočárky zablokovali jednu z nejfrekventovanějších ulic Úvoz. Nebo jsme napekli cukroví a rozdávali ho na Hlavním nádraží jako poděkování lidem za to, že nepřijíždějí do města autem.
V roce 2014 navázala iniciativa spolupráci s Miroslavem Šutou a do města pozvali dánského vědce Kaareho Press-Kristensena, zkoumajícího vliv polétavého prachu. „Pro nás to bylo zlomové. Vědec, muž, nás protlačil do médií, a politici najednou museli zodpovídat nepříjemné otázky. Na konci roku 2014 proběhly v Brně volby do zastupitelstva, ve kterých poprvé zvítězilo hnutí ANO 2011 před ČSSD a Žít Brno. Náměstkem pro rozvoj, územní plánování a životní prostředí se stal Martin Ander za Stranu zelených. „Hodně jsme si slibovali od toho, že se na radnici dostali Zelení a Žít Brno, doufali jsme, že se z ovzduší stane opravdové téma. To nadšení brzo opadlo, nic se nezměnilo. Protože jsme to tu vnímali jako zmar, posunuli jsme se směrem k národním dokumentům.
V reakci na to, že Evropská komise už před vznikem Dejchej Brno hrozila České republice žalobou za nedostatečnou ochranu svých obyvatel před zhoršenou kvalitou ovzduší, zažalovali jsme ministerský dokument Program zlepšování ovzduší pro aglomeraci Brno. Podařilo se nám to, jelikož nebyl absolutně vymahatelný a opatření nebyla specifikovaná. Programy zlepšování kvality ovzduší (PZKO) mají za cíl snížit znečištění ovzduší v dané oblasti na zákonný limit v co nejkratší době. Vydává je MŽP, jak nařizuje zákon o ochraně ovzduší. Advokátní kancelář Frank Bold ve spolupráci s místními spolky a organizacemi zažalovaly v roce 2016 programy PZKO pro ostravskou aglomeraci, Ústecko, Brno a Prahu.
V případě Brna však Chalupská přece jen vnímá jistou změnu k lepšímu. „Nový náměstek za lidovce Petr Hladík je člověk, se kterým se o tématu ráda pobavím, na radnici jsou teď podle mě lidé, kteří problematiku chápou, větší pozornost se dává faktickému formulování otázek a odpovědí. Krom politiků jsou tu ale i úředníci, jejichž sekce je zkostnatělá a vedoucí odboru životního prostředí bude podle mého ještě deset let tvrdit, že Brno nemá s kvalitou ovzduší problém.
Brno nejvíce trápí doprava, často proto padají návrhy, podle nichž by ideálním řešením mohlo být vytvoření nízkoemisních zón. Ty by omezily přístup automobilů do města na základě výše jejich emisí. Neméně diskutovaná je stavba Velkého městského okruhu. S tím však Chalupská nesouhlasí: „Nízkoemisní zóna sama o sobě nic nezmůže. Z okruhu se zase stala modla a není pravda, že nás zachrání, protože nasaje další dopravu a bude tu ještě hůř. Každé město potřebuje jiný koktejl opatření. U Brna mi přijde, že vlastně neví, kam až chce růst. Kdyby s okruhem šla synchronně i další opatření, z širšího centra se stala nízkoemisní zóna a na to se napasovala podpora pěší dopravy, cyklistů a hromadné dopravy, pak to možná bude fungovat.
Svůj podíl má doprava také na znečištění v Ostravě. Zdrojů škodlivin v ovzduší zde však najdeme mnohem víc. „Ostrava, to je mix všeho. Jsou tu průmyslové zdroje, hustá doprava, významný vliv znečištění z Polska a rozptýlená zástavba rodinných domů, takže lokální topeniště jsou tu velký zdroj. V každé části města je primární něco jiného. Navíc se nacházíme v dolině, kde se znečištění drží,“ popisuje situaci ředitelka ostravské obecně prospěšné společnosti Čisté nebe Nela Římanová Vachtarčíková.
Posláním společnosti je hájit právo občanů Ostravy na čistý vzduch a podle jejího zakladatele Jana Koziny vznikla roku 2010 v reakci na dění v médiích. „Pan doktor Radim Šrám z Ústavu experimentální medicíny Akademie věd ČR zveřejnil v březnu 2010 výsledky studie o stavu životního prostředí na Ostravsku a požádal magistrát o spolupráci při dalším výzkumu. Tehdejší magistrát v čele s náměstkem pro životní prostředí Daliborem Madejem za ODS však plánoval podat na vědce žalobu za šíření poplašných zpráv s cílem, aby vědec část svých tvrzení o alarmujícím stavu ovzduší odvolal a veřejně se omluvil.
Čisté nebe se mimo jiné zaměřuje na sledování činnosti průmyslových podniků. Aktuálně například provozu Ostravsko-karvinské koksovny Svoboda. „Koksovna zpracovává uhlí pocházející úplně odjinud, prodává velkou část koksu mimo republiku a tady zůstává znečištění, které dýchá tři sta tisíc obyvatel města. Stojí půl kilometru od nejbližšího obytného domu, půl kilometru navíc měří samotná továrna, je ke všemu kolem blízko. Mají tam poměrně časté havárie, sice v délce minut, ale i tak vypustí obrovské mraky nekontrolovatelných škodlivin.
Integrované povolení (IP) vydává krajský úřad a stanoví podmínky provozu velkého zdroje znečištění. Vychází z celoevropsky dohodnutých dokumentů a vydává se podle směrnice o integrované prevenci a snižování znečištění (IPPC). IP se po vydání dále upravuje formou takzvaných podstatných a nepodstatných změn. Účastníkem řízení o nepodstatné změně je však ze zákona pouze žadatel a úřad. Podle Šuty se však nepodstatné změny provádějí často, někdy i několikrát ročně. „U nás se směrnice uplatňuje formálně tak, že se povoluje, co jde, a znečišťovatelům stát dokonce vydává výjimky. Z hlediska průmyslového znečištění jsou změny v neveřejném režimu klíčovým nedostatkem rozhodování státu. Výjimky se u nás zase využívají jako systémový nástroj. Při exportu elektřiny konkurujeme zemím západní Evropy, ale výjimkami znevýhodňujeme slušné podnikatele.
Zatímco nástroje pro zmírnění průmyslového a dopravního znečištění ovzduší fungují stále více na papíře než v realitě, snahy o systémovou změnu v domácnostech nabývají pevných tvarů. Ministerstvo životního prostředí vyhlásilo v roce 2014 dotační program, známý jako kotlíkové dotace. Jeho cílem je do roku 2020 snížit emise z lokálních topenišť výměnou nejméně 85 z 350 tisíc neekologických kotlů.
Čisté nebe efekt kotlíkových dotací konkrétně v Moravskoslezském kraji oceňuje. V Ostravě je podle něj pro majitele kotlů rozhodující nejen finanční, ale i praktická dostupnost paliv. „Kdyby nebyly dotace, lidé si kotle nevymění vůbec. Protože nechtějí nebo nemůžou. Elektřina je drahá a tady moc variant není, na periferiích jsou domky v krajině rozmístěny daleko od sebe, což znemožňuje plynofikaci. Kraj navíc nabízí bezúročné půjčky, v nejvíce znečistěných místech doplácí obce cenu kotlů až do 100 procent. Když ale lidé budou spalovat špatně, nepomůže ani ekologický kotel, proto je důležitá osvěta,“ připomíná Kozina.
Osvětu a informovanost obyvatel Moravskoslezského kraje se Čisté nebe pokouší podpořit v mezinárodním projektu Clean Air. Na konci letošního ledna zveřejnil Nejvyšší kontrolní úřad výsledky prověrky, podle které Česko neplní opatření pro zlepšení kvality ovzduší, a hrozí, že nebude schopno splnit limity stanovené pro rok 2020. Pro přípravu národních opatření na zlepšování ovzduší doporučilo ministerstvu úzce spolupracovat s Polskem. Přeshraniční přenos škodlivých látek v ovzduší je totiž za určitých rozptylových podmínek v ...
Greenpeace proti prodloužení provozu elektrárny Chvaletice
Greenpeace bude požadovat po krajských i celostátních politicích, aby jasně odmítli prodlužování provozu největšího zdroje znečištění v Pardubickém kraji, který podle vědců ročně způsobí předčasné úmrtí 80 lidí. Dosavadní hejtman Martin Netolický se přitom odmítá k této otázce jasně vyjádřit.
Uhelná elektrárna Chvaletice je největším zdrojem znečištění v kraji a třetím největším v celé zemi. Současné úpravy sice množství zplodin o něco sníží, aby byly dodrženy limity na jejich vypouštění, zároveň to ale dá majitelům možnost znečišťovat životní prostředí minimálně dalších deset let.
Vedoucí energetické kampaně Greenpeace ČR Jan Rovenský uvedl: “Chvaletice jsou největším zdrojem znečištění ovzduší v kraji a jedním z největších znečišťovatelů v celé zemi. Podle vědců ročně způsobí předčasné úmrtí desítek lidí. Považujeme za neuvěřitelné, že plánované prodloužení jejich provozu o 10 let politici až dosud, navzdory blížícím se volbám, prakticky ignorují.
Greenpeace včera na pěší zóně v centru Pardubic umístili informační stánek, u kterého se mohou lidé připojit k petici požadující ukončení provozu elektrárny. Na místě si mohou bezplatně změřit tzv. Součástí infostánku je i obří maketa plic, jejíž autorkou je výtvarnice Markéta Stará.
Usilovnou vitální kapacitu plic, vzít placku s obrázkem elektrárny či získat podrobné informační materály o elektrárně a jejím vlivu na životní prostředí.
tags: #greenpeace #neviditelni #zabijaci #fakta
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]