Ekologie rozmnožování rostlin

13.03.2026

Ekologie je věda, jejímž zakladatelem je E. Haeckel (1866), rozvíjí se až ve 20. století. Zahrnují živé složky (živé organismy) a neživé abiotické prosředí. Přirozené ekosystémy jsou například louky a pastviny, které nahradily lesy a jejich existence je dána například činností člověka. Umělé ekosystémy, vytvořené činností člověka (pole, ovocný sad, akvárium) se udržují jen dodáváním tzv. energie.

Pohlavní rozmnožování

Při pohlavním rozmnožování vzniká nový jedinec po splynutí dvou pohlavních buněk (gamet), které pocházejí ze dvou rodičovských organismů. K pohlavnímu rozmnožování je obvykle potřeba více jedinců. Potomci vzniklí v rámci pohlavního rozmnožování se tedy liší od svých rodičů. Při pohlavním rozmnožování vzniká více různých kombinací znaků u potomků a dochází k rychlejším evolučním změnám.

Pohlavní proces je znám u všech nižších i vyšších rostlin a je značně důležitý z hlediska dědičnosti a evoluce daného druhu. U rostlin se v životním cyklu střídají dvě generace - gametofyt a sporofyt. Gametofyt je vždy haploidní stélka, tvoří gametangia, ve kterých se diferencují gamety. Gamety stejného tvaru se nazývají izogamety a jejich splývání izogamie. Gamety, které se morfologicky liší jsou anizogamety, anizogamie. Větší gameta, často neschopná aktivního pohybu se považuje za samičí (vaječná buňka = oosféra); menší gamety jsou považovány za samčí, jsou-li pohyblivé nazývají se spermatozoidy, nepohyblivé = spermatické buňky.

Sporofyt je diploidní stélka nebo kormus, jehož základ vzniká mitózou. Zygota je první buňkou sporofytu. Sporofyt tvoří sporangia, ve kterých redukčním dělením vznikají spory (n). Spory mohou být stejného tvaru i velikosti - izospory či různého mikrospory a megaspory (heterosporie). Jedinci v základu mohou být odděleného pohlaví (gonochoristé, samec a samice), nebo mohou být oboupohlavné (hermafrodité, jeden jedinec produkuje samčí i samičí pohlavní buňky).

Nepohlavní rozmnožování

Nepohlavní rozmnožování je charakteristické pro výtrusné organismy, tj. řasy, mechorosty, kapraďorosty a houby. Nový jedinec se při něm vyvíjí se spor, které se tvoří ze sporofytu. Spora - na rozdíl od semene - je jednobuněčný útvar, dávající vznik haploidnímu gametofytu. Nepohlavní rozmnožování neumožňuje rychlé změny znaků organismů.

Čtěte také: Životní prostředí Petrohradu

Nepohlavní rozmnožování je u jednobuněčných organismů. U mnohobuněčných organismů dochází obvykle k oddělení části těla původního organismu, z něhož vznikne nový jedinec. Co se týče mnohobuněčných organismů, nepohlavního rozmnožování jsou schopní někteří bezobratlí živočichové (např. nezmar, ploštěnka v rámci regenerace).

Vegetativní rozmnožování

Vegetativní rozmnožování, při němž nový jedinec vzniká z vegetativní části mateřského organismu, má pro rostliny obrovský biologický význam. U krytosemenných rostlin sehrálo mj. značnou roli v konkurenci s nahosemennými, které se rozmnožují pouze pohlavně (pomocí semen). U mnoha rostlinných druhů je současně vegetativní rozmnožování jedinou formou rozmnožování, zabezpečující jejich rozšíření na Zemi. Vegetativní rozmnožování krytosemenných rostlin vychází z jejich značné regenerační schopnosti. V přirozených podmínkách se vegetativně rostliny rozmnožují např. pomocí šlahounů (jahodník), cibulí (tulipán) či oddenků (přeslička, sasanka hajní, mnohé trávy).

Vegetativní rozmnožování u rostlin využívá i člověk, v zemědělství či zahradnictví je díky němu možné získat větší množství rostlin se stejnými znaky. Lze zachovávat určitou odrůdu (kultivar) rostliny. Roub je část původní rostliny, jejíž odrůdu/znaky chceme zachovat. Podnož je jiná, nová rostlina obvykle vypěstovaná ze semene.

Faktory prostředí a rozmnožování

Už od třicátých let minulého století víme, že se asexuální rozmnožování uplatňuje na rozsáhlejších územích ve vyšších zeměpisných šířkách; tam, kde klimatické oscilace během pleistocénu vedly k výrazné migraci rostlinných (i živočišných) druhů. Důsledkem bylo více příležitostí pro potkávání různých druhů a jejich vzájemné křížení. Proces hybridizace je považován za nejdůležitější faktor pro vznik nepohlavních linií uvnitř druhů.

Produkce potomstva pouze jedním jedincem bez přispění druhého rodičovského organismu může mít řadu výhod, obzvlášť v nepříznivých podmínkách. Nalézt druhého rodičovského jedince, navíc ve stejné fázi vývoje, nemusí být pro rostliny vždy snadné. Pokud rozmnožování zvládne rostlina jediná, může to být nakonec energeticky mnohem výhodnější. Další důležité vylepšení přináší polyploidie, která hraje nepřímou roli zejména ve spojení s přizpůsobením chladnějšímu klimatu. Rostliny se zmnoženou sádkou chromozómů bývají geneticky variabilnější, a lépe se proto přizpůsobují podmínkám prostředí.

Čtěte také: Ekologické aspekty vody v podniku

Čtěte také: Nerezová ocel a životní prostředí

tags: #ekologie #rozmnožování #rostlin