Ekologie Stanovišť FŽP: Co to je?

04.12.2025

Ochrana přírody a aktivní péče o životní prostředí jsou samozřejmou součástí kultury vyspělé moderní společnosti a nadále získávají na významu. Fakulta životního prostředí ČZU v Praze poskytuje komplexní vzdělání v širokém spektru environmentálních disciplín. Respektovaným multioborovým přístupem reagujeme na globální výzvy, moderní vzdělávací trendy a poptávku praxe. Náš zkušený tým vychovává a inspiruje kvalitní profesionály, kteří nacházejí konkrétní uplatnění ve státní i komerční sféře.

Absolventi předmětu Ekologie stanovišť mají základní znalosti o struktuře a funkci vodních a terestrických ekosystémů. Znají příklady druhů vyskytující se v jednotlivých ekosystémech i jejich adaptace na specifické stanovištní poměry. Znají základní klasifikaci a třídění stanovišť i jejich vnitřní podrobnější členění. Znají historické souvislosti využívání ekosystémů ze strany člověka a jejich vliv na přeměnu stanovišť a výskyt rostlinných a živočišných druhů. Největší důraz je kladen na vodní a mokřadní stanoviště, lesní ekosystémy a travinné ekosystémy a agroekosystémy.

Vliv Člověka na Ekosystémy

Pokud sledujeme člověka a jeho působení v pozemských ekosystémech, musíme konstatovat, že v každém případě zůstává jejich součástí a je zapojen do energetického toku a biochemických cyklů přírody, i když má někdy pocit, že je od ní odtržen. Způsob zapojení člověka do pozemských ekosystémů se od doby prvních lidí neustále mění. To je vidět nejlépe na jeho zpočátku pasivní, později aktivní účasti v energetickém toku. Z tohoto hlediska můžeme vytýčit 3 základní etapy, které ovšem dodnes na zemi existují paralelně vedle sebe.

První etapa zahrnuje člověka sběrače a lovce, kdy člověk dokonale splýval s okolní přírodou a dá se říci, že byl součástí přírodních ekosystémů, v nichž je samozřejmě výhradním zdrojem energie sluneční záření.
V primitivním zemědělském ekosystému zůstává jediným výchozím zdrojem sluneční energie, kterou asimilovaly autotrofní rostliny fotosyntézou. Rozdíl oproti přírodnímu ekosystému je však v tom, že záměrným výběrem a pěstováním žádaných plodin zemědělec usměrňuje ukládání primární produkce do jedlých orgánů (plodů, listů, kořenů, hlíz). Přírodní výběr na polích, ale i na lukách či zahradách je doplňován nebo zcela nahrazen umělým výběrem, který řídí člověk. Navíc zemědělec upravuje jednoduchými agrotechnickými zásahy půdní vlhkost a půdu jako takovou.

Zemědělství a jeho Důsledky

Je nutné rozlišovat primitivní zemědělský ekosystém a zemědělsko-průmyslové ekosystémy. Další osudy energie získané z pěstovaných rostlin jsou zemědělcem záměrně řízeny. Pěstuje např. domestikované zvířectvo, které konzumuje značnou část primární produkce, aby získal maso, mléko či vejce. Zvláštní postavení má pastevectví, které je jinou formou poněkud usměrněného a upraveného toku energie - posílení pastevního řetězce. Při pěstování kulturních rostlin i při chovu domácích zvířat zůstává limitujícím činitelem sluneční energie.

Chemizace a Její Vliv na Půdu

Obecně chemizace, ale zejména některé pesticidy (herbicidy, insekticidy, fungicidy…) působí velmi negativně přímo opět na edafon, ale i na planě rostoucí rostliny, velké množství druhů bezobratlých, zejména hmyzu. Velkým a dost těžko řešitelným problémem je fakt, že je velmi obtížné optimálně dávkovat množství umělých hnojiv. I v rámci jednoho pole by se mělo často diferencovaně dávkovat - to je dost těžko proveditelné. Proto dochází pravidelně k úniku producenty nespotřebovaných živin z umělých hnojiv do povrchových vod - ve stojatých vodách entrofizace, dochází i k ohrožení spodních vod (NO₂, NO₃ při 15 mg NO₃/l - methemoglobivenie kojenců). Rostliny využijí podle okolností 10 - 95 % z aplikovaných umělých hnojiv - nevyužitá část splachována a vymývána dešťovou vodou.

Čtěte také: Ochrana stanovišť v České republice

K dalším problémům a narušení biologické hodnoty půdy dochází při nevhodné aplikaci některých živočišných hnojiv - kupř. kejdy (výkaly hospodářských zvířat - u prasat a u krav při roštovém ustájení - přebytek vody). Při aplikaci kejdy - snižování pórovitosti (až o 5,2 %) - snížení negativního dopadu - současné zaorávání slámy. Při hnojení kejdou vzrůstá objemová hmotnost půdy (1,34 - 1,41 g/cm³) - snižování minimální vzdušnosti - zhutnění půdy - větší půdní vlhkost. Kejda je dobrým zdrojem minerálních látek, ale schopna zvyšovat podíl humusových látek.

Čtěte také: Ekologie stanovišť BVH: Petrografie a petrologie

Čtěte také: Životní prostředí Petrohradu

tags: #ekologie #stanovist #fzp #co #to #je