Trvale Udržitelný Rozvoj: Definice a Koncept

Trvale udržitelný rozvoj (TUR) je rozvoj lidské společnosti (civilizace), který dokáže naplnit potřeby současné generace, aniž by ohrozil uspokojení potřeb generací následujících nebo se uskutečňoval na úkor jiných národů, přičemž neohrožuje podstatu přirozené funkce ekosystémů, nesnižuje biologickou rozmanitost přírody, neohrožuje podstatu přirozených zdrojů přírody a nepřekračuje (asimilační) samočisticí kapacitu přírodního prostředí. Primární význam pro TUR má nepřetěžování ekologického potenciálu planety (samočištění, recyklace, tvorba obnovitelných zdrojů) (NOVOTNÁ, 2001, s. 343).

Základní aspekt udržitelného rozvoje asi nejlépe vystihuje definice ze Zprávy pro Světovou komisi OSN pro životní prostředí a rozvoj (WCED) nazvané "Naše společná budoucnost", kterou v roce 1987 předložila její tehdejší předsedkyně Gro Harlem Brundtlandová. Udržitelný rozvoj je novým rámcem strategie civilizačního rozvoje. Vychází z klasické a široce přijaté definice Komise OSN pro životní prostředí a rozvoj z r. 1987, která považuje rozvoj za udržitelný tehdy, naplní-li potřeby současné generace, aniž by ohrozil možnosti naplnit potřeby generací příštích. Jeho obsah byl poté rozvíjen jednotlivými státy i v mezinárodním měřítku.

Udržitelný rozvoj sice historicky vychází z potřeby lépe chránit přírodu a životní prostředí, dnes se však vztahuje i na oblast dobrého a efektivního vládnutí a správy věcí veřejných. Aby bylo dosaženo skutečného udržitelného rozvoje, je třeba vytvářet soudržné veřejné politiky ve všech jejich formách (strategie, zákony, finanční nástroje). Toho lze dosáhnout při rozhodování podloženém fakty a zlepšováním podmínek pro účast veřejnosti, aby mohl být vytvořen smysluplný společenský dialog.

Pilíře udržitelného rozvoje

Je třeba si uvědomit, že sociální, environmentální a ekonomický pilíř společnosti jsou úzce propojeny a že nelze jeden z nich upřednostnit na úkor ostatních. Udržitelný rozvoj je takový druh rozvoje, který se zároveň snaží odstranit nebo zmírnit negativní projevy dosavadního způsobu vývoje lidské společnosti. Minulý i současný vývoj založený především na ekonomickém růstu se nezvratně podepisuje na podobě a fungování naší planety. Ústřední otázkou proto je jak uchovat kvalitu života a zajistit potřeby současných generací, aniž by bylo ohroženo naplnění potřeb budoucích generací a jiných lidí.

Udržitelný rozvoj je založen na třech hlavních pilířích:

Čtěte také: Životní prostředí Petrohradu

• Sociální pilíř: příležitostí i zodpovědnosti by měly být děleny mezi země, regiony i mezi rozdílné sociální skupiny. Chudoba je ohrožující faktor udržitelného rozvoje; proto je až do jejího odstranění naše odpovědnost společná, ale diferencovaná. Sociálnímu pilíři udržitelného rozvoje se přikládá stále větší význam a udržitelný rozvoj je čím dál častěji chápán jako "Trvalé zlepšování sociálních podmínek v rámci ekologické únosnosti Země".
• Ekonomický pilíř: V popředí je vývoj průmyslu, v menší míře dopravy. Nejsnazší a nejlevnější je rozvoj průmyslu v tradičních průmyslových centrech. Hospodářství je zaměřeno na zásobování zahraničních trhů a o něco později na trh domácí. Sloganem vlády je "masová produkce pro masovou spotřebu". S rozvojem průmyslu vzrůstá kupní síla a materiálové bohatství českých občanů, rostou výdaje za spotřební zboží.
• Environmentální pilíř: zapojením veřejnosti již od počáteční fáze plánování vytváříme nejen objektivnější plány, ale také obecnou podporu pro jejich realizaci. Při plánování rozvoje i při řešení problémů jsou současně zohledňovány všechny aspekty problému (sociální, ekonomické, ekologické a další). Pokud upřednostníme jeden ze zmíněných aspektů na úkor druhých, jedná se o dlouhodobě neudržitelné řešení problému.

Pokud bude byť jen jedna noha trojnožky kratší (nohy jsou pilíře TUR představující ekonomiku, ŽP a společnost), rozvoj coby kulička se neudrží na ploše a spadne. TUR se týká celá řada mezinárodních konferencí.

Cíle udržitelného rozvoje

Potřeba učinit náš svět udržitelným se v posledních letech stala významnou v Evropě i ve světě. Téměř všechny země světa totiž musí řešit palčivé výzvy, jimiž jsou změna klimatu, demografické změny, ztráta úrodné půdy či prohlubující se nerovnosti. Zrychlující se technologická změna a narůstající propojování současného světa znamená, že je nutné vnímat svět v souvislostech a brát ohled na zodpovědnost každého státu vůči globálnímu společenství.

V roce 2015 přijalo Valné shromáždění OSN Agendu 2030 pro udržitelný rozvoj a 17 Cílů udržitelného rozvoje (Sustainable Development Goals, dále jen „SDGs“), jež navázaly na tzv. Rozvojové cíle tisíciletí zaměřené na problémy rozvojových zemí. SDGs se týkají všech států a každý může přispět k jejich naplnění.

Českou odpovědí na přijetí globální rozvojové agendy je Strategický rámec Česká republika 2030 (dále jen „ČR 2030“), který vláda přijala v dubnu 2017. ČR 2030 je zastřešující dlouhodobou vizí pro udržitelný rozvoj a kvalitu života v České republice, která zároveň přenáší SDGs do domácího prostředí. V šesti klíčových oblastech shrnuje, kam rozvoj České republiky dospěl, jakým čelí rizikům a jakých příležitostí může využít. Pro každou oblast formuluje strategické i specifické cíle. Jejich naplnění leží na všech ministerstvech. Klíčové oblasti se kromě tradičních tří pilířů rozvoje (sociálního, environmentálního a ekonomického) věnují životu v regionech a obcích, českému příspěvku k rozvoji na globální úrovni a dobrému vládnutí.

Trendy vývoje v zemědělství

Cesty vývoje zemědělství se mohou v závislosti na trendech české společnosti ubírat různými směry. Je třeba si uvědomit, že ELZAKKER publikoval své vize v r. Volný trh (ELZAKKER, 1994, s. Další slogan vlády je "nejdříve ekonomika, potom ekologie". Aby se udržely nízké výrobní náklady českých výrobků, je životní prostředí zanedbáváno až do doby, dokud to tolerují sousední státy. Daně jsou nízké, v důsledku toho jsou státní služby (soc. péče, školství...) udržovány na minimální úrovni. Zemědělství je zanedbávaným sektorem, který není modernizován. Není investováno do jeho restrukturalizace a je zřejmé, že nebude moci konkurovat produkci (dotované) EU. Zemědělství se snaží co nejvíce snižovat náklady na mzdy, energii, agrochemikálie a mechanizaci - aby konkurenceschopnost udrželo. Vyšší polohy zemědělství opouští, v nížinách pokračuje intenzifikace. Pokračuje devastace půdy. Soukromí hospodáři nemohou přežít. Státní ochrana přírody nemá reálný vliv. Nevěnuje se pozornost kvalitě vod ani kvalitě produktů, klíčovým heslem je kvantita. Urbanizace pokračuje zásluhou vyšších mezd v průmyslu. Venkov a jeho infrastruktura se nerozvíjí. Prioritou jsou dálnice spojující zahraniční trhy. Nejlepší zemědělská půda je v roce 2010 již neschopná produkce (důsledek eroze a znečištění spodních vod). Republika využívá české uhlí a soustředí se v ní energeticky náročný průmysl ze zahraničí. Alternativní energetické zdroje a programy na úsporu energie nejsou z důvodu nákladných investic rozvíjeny. Okolní státy přestávají tolerovat znečištění ovzduší přicházející k nim přes hranice, ČR v r. Výměra zemědělské půdy poklesne o 50 %, s tím souvisí i pokles produkce. Příjmy v zemědělství jsou nižší než v průmyslu. Části krajiny jsou opuštěné a stávají se divočinou. Venkov se stává nepřitažlivým a žije zde málo lidí - stěhují se do průmyslových center za prací. Technologie se zlepšuje, zvyšuje se nezaměstnanost a tím sociální napětí. Na severu exhalace znemožňují lesnictví. Pohnutkou pro zlepšení ŽP jsou ohromné náklady na zdravotní péči. Kvalita vody je špatná, pitná voda je vzácným zbožím. Velkým problémem je odpad.

Čtěte také: Ekologické aspekty vody v podniku

Ekonomika se soustřeďuje na soběstačnost. Zvyšuje se míra nacionalizace. Většina lidí oceňuje životní jistoty. Mít práci, příjem a důchod je důležitější než cokoli jiného. Mzdy a příjmy jsou nízké stejně jako ceny životních potřeb. Služby (zdravotnictví, školství...) jsou laciné. Korupce je nezbytná, ale tutlá se. Klesá produktivita práce, probíhá proces úniku mozků. Inteligence je nežádoucí. Neexistuje žádná snaha o úsporu energie, vyrábí se laciná, později jaderná energie. O stavu ŽP je společnost udržována v nevědomosti. Ekologické nevládní organizace tu nemají místo. Zemědělství je soběstačné s mírnou nadprodukcí. Zaměřeno je na produkci potravin. Jejich kvalita se zlepšuje. Rozvíjí se rostlinné a živočišné genové inženýrství. Modifikované organismy se uvolňují s laboratoří, rozšiřují se, což vyvolá nesouhlas na mezinárodní úrovni. Nedostatek pitné vody je řešen dovozem z Rakouska a Slovenska. Města jsou propojena vodovodním potrubím. Vláda se musí uchylovat k zahraničním půjčkám. Později se projevuje zadluženost. Ekonomické aktivity jsou podřízeny vládní regulaci. Demokratická a lidská práva jsou omezena výměnou za jistotu získání práce, příjmu a bytu. Oceňuje to dělnická třída, ale nesouhlasí ti, kteří chtějí zemi opustit. Život se stává nepříjemným. Zemědělství je provozováno i v oblastech, které pro ně nejsou vhodné. Země je více než soběstačná. Novou hrozbou je použití genové technologie, ČR se pasuje za průkopníka v této oblasti. Lidé jedí především vepřové, hovězí, cukr, chléb a brambory. Ceny potravin jsou nízké. Stav ŽP je horší než v r. 1990. Zdravotní stav je na úrovni roku 1990. Svoboda myšlení je na úrovni 50. let. Nastává dluhová krize. Vládní úředníci odmítají změny politiky a možnost svého odchodu. Je naznačena možnost agrese, ale ČR je malá, nemůže najít spojence a tak je možnost války zažehnána. Země se ocitá v naprosté izolaci, kvasí revoluce. Podobný vývoj byl za totalitního režimu. Pro venkovské obyvatelstvo může být tento scénář příznivější než scénář volného trhu.

Důležitější než vydělávání peněz je vyčištění prostředí, vývoj moderních technologií přátelských k ŽP, účelné využívání přírodních zdrojů. Dochází k celkové popularizaci ŽP. Vše co škodí, je silně zdaněno, od benzínu a cigaret až po produkci odpadů. Významně se investuje se do veřejné dopravy, rostoucí znečištění z provozu soukromých dopravních prostředků je zastaveno ekologickou daní, která se stává významným zdrojem státních příjmů. Podporují se obnovitelné energetické zdroje a např. větrná energie a komunální vytápění dřevem. Princip znečišťovatel platí se stává státní politikou. To vede k uzavírání zastaralých průmyslových podniků. Nutný je vývoj ekologicky šetrných technologií. Dochází k rozvoji lesnictví a služeb, zvláště turistiky. ČR má image zelených plic Evropy. Zemědělství se musí přizpůsobit přísným omezením ochrany ŽP. Meliorační program se obrací a velké lány zemědělské půdy jsou měněny na mokřady. Zemědělství je extenzifikováno. Polní plodiny se pěstují s minimálními vstupy, dovážíme obilniny a brambory. Expanduje pěstování zeleniny. Farmáři dostávají finanční příspěvek za udržování krajiny (kosení květnatých luk, pěstování živých plotů na hranicích pozemků apod.). Živočišná výroba využívá celoletního výběhu. Také se snižuje množství dobytčí jednotky na hektar. Spotřeba živočišných produktů klesá. Klíčovým slovem je kvalita. Lesníci používají k zalesňování původní dřeviny pro konkrétní podmínky, les je převážně smíšený. Země a ŽP je čitá, ale příjmy jsou nízké. Zvyšuje se nezaměstnanost (technologická vyspělost a úbytek práce v extenzifikovaném zemědělství). Ceny potravin jsou vysoké (zvláště živočišné výrobky), do jejich ceny se započítávají výdaje na ochranu ŽP. Mají však dobré jméno a mohou konkurovat výrobkům v EU. Průměrná délka života se prodlužuje, ubývá alergií. 1/3 zemědělské půdy je vyjmuta z produkce a je využita na obnovu mokřadů a osázení energetickými dřevinami. Zemědělství je extenzivní. A často ekologické. Produkční lesnictví se zvýšilo v oblastech s dostatkem vody. Retence v krajině se zlepšuje, voda je kvalitní. Ukončení výroby v tradičních průmyslových centrech z důvodu ekologické zaostalosti může vyvolat dramatickou míru nezaměstnanosti. K rozvinutí ekologicky šetrných technologií spotřebuje vysokou míru investic. Lidé by museli upřednostnit zdraví a budoucnost před materiálním bohatstvím.

Společnost si uvědomí zvláštní význam venkova a volá po jeho obrodě. Podporují se střední vrstva rodinných podnikatelů formou možnosti poskytnutí rozsáhlých úvěrům s dlouhou dobou splatnosti. To vede k zlepšení venkovské infrastruktury a služeb. Zvyšuje se kultura, folklór a řemesla. Zemědělci přecházejí na soukromé hospodaření se smíšenými farmami. Podporuje se integrace živočišné a rostlinné výroby a přímý prodej v rámci téhož regionu. Různé aktivity v mnoha odvětvích (zemědělství, potravinářský průmysl, rybářství, malovýroba, turistika, stavebnictví) jsou podporovány. Region je rozmanitý a tato regionální rozmanitost činí místní ekonomiku méně závislou na jednom odvětví. Každá nově budovaná výroba využívá čistší technologii. Zavádí se komunální vytápění, snižuje se znečištění ovzduší. Krajina je atraktivní. Je to vedlejší produkt soukromého hospodaření. Významná je venkovská turistika. Rozvíjí se technologie směřující k trvale udržitelnému zemědělství. K zadržování vody se staví rybníky. Lesy jsou upraveny tak, aby přitahovaly turisty. Rybaření a myslivost se stávají průmyslem. Zemědělská výroba není v rozporu s ochranou přírody. Pěstováním vlastní zeleniny dosahují lidé úspor. V zemědělství jsou nižší výdělky, ale zvyšují se vedlejšími aktivitami. Náklady na život na venkově jsou nižší. Nezaměstnanost je velmi nízká (zejména na venkově). Kvalita života vysoká. Země je soběstačná v produkci obilovin, ne však v produkci cukru a brambor, které jsou levnější z dovozu. Probíhá úspěšný vývoz našich potravin. Všeobecně se používá málo vnějších vstupů. Zůstává určitá míra znečištění ŽP. I tento scénář je extrémní, může přinést ekonomické problémy celé společnosti. Předpokládá změnu žebříčku hodnou.

Čtěte také: Nerezová ocel a životní prostředí

tags: #ekologie #udržitelný #rozvoj #definice

Oblíbené příspěvky:

• Ohrožení v Star Trek Enterprise
• Dobrodružství v Íránu, Iráku a Arábii
• Spolehlivá taxislužba na Florenci
• Umělé zasněžování
• BAT a emise amoniaku