Ekologie: Význam Slova a Co to Je

Pojmy udržitelnost a ekologie se začínají objevovat stále častěji v běžných konverzacích. Mnohdykrát jsou považovány za synonyma. V následujících odstavcích získáte představu, jaké jsou některé požadavky na ekologické potraviny (nezprocesované i zprocesované) a některé non-food výrobky.

Definice a Historie Ekologie

V obecném slova smyslu je ekologie vědou o vztazích mezi živými organismy a prostředím; poprvé byl tento pojem použit německým biologem a filosofem E. Haecklem. Název ekologie je odvozen z řeckého slova ekos, které znamená prostředí. Jako první definoval ekologii jako vědní obor Ernst Haeckel v roce 1866. Haeckel charakterizoval tuto disciplínu jako "podstatnou část vědomostí, které se týkají hospodářství přírody".

Základem biologického pojetí ekologie je Darwinova teorie tzv. spleti života (web of life), která předpokládá, že mezi prostředím a organismy na jedné straně a mezi jednotlivými organismy na straně druhé existuje dynamická rovnováha, jejíž součástí je přizpůsobování organismů prostředí a bohatá škála vzájemných vztahů mezi organismy, sahající od symbiózy až po boj o výživu, světlo a prostor. „Prostředí, funkce a organismus tvoří základní biologickou trojici. Tato triáda musí být studována jako celek, a právě tento druh zkoumání nazýváme ekologií“ (J. W.

Ekologie Člověka

Obtížnější je vymezení předmětu a metod ekologie člověka. Per analogiam s biologickým pojetím by se dalo říci, že ekologie člověka je zkoumáním vztahu mezi člověkem a jeho prostředím, mezi lidskými individui a také mezi lidskými skupinami. V tomto smyslu by byla ekologie jakousi syntézou všech věd o člověku, využívající výsledků biologie, geografie, psychologie, antropologie i sociologie.

V sociologii se rozumí ekologií člověka nejčastěji zkoumání vzájemných vztahů jednak mezi lidmi, jednak mezi sociálními institucemi v rámci určitého prostoru. Zdůrazňování prostorové složky odlišuje ekologii od ostatních sociologických přístupů k studiu společnosti a vyskytuje se téměř ve všech definicích. N. P. Gist a L. A. Halbert ji definují jako „studium prostorového rozložení osob a institucí ve městě a procesů, které k tomuto rozložení vedou“, J. H. Quinn: „Ekologie člověka se zaměřuje na studium vztahů mezi člověkem a prostředím,“ E. E. Bergel ji označuje za „teorii vzájemných vztahů mezi prostředím a člověkem“.

Čtěte také: Vliv teploty na organismy

Čtvrté pojetí chápe ekologii a sociální organizaci jako kolektivní přizpůsobení populace prostředí. Ekologie člověka zkoumá společnost jako funkční organizaci obyvatelstva, usilující a dosahující adaptace k svému prostředí.

V tomto smyslu jsou hlavními prvky ekologické teorie: obyvatelstvo, prostředí, technologie a organizace, které tvoří tzv. ekologický komplex (O. D. Duncan, L. Někdy se k těmto čtyřem pojetím přidává ještě páté, zdůrazňující sociálně psychologické faktory (N. P. Gist, S. F. Fava).

Tato koncepce ekologie je schopna synteticky pojmout starší, poněkud deskriptivní pojetí ekologie jako zkoumání prostorového rozložení obyvatelstva a sociálních institucí, a také teorii o ekologických vztazích mezi zdroji a obyvatelstvem; není však zatížena biologizujícími analogiemi prvních prací chicagské sociologické školy. Do jisté míry lze říci, že je rozvíjením tzv. sociální morfologie, kterou rozpracoval francouzský sociolog M. Halbwachs.

Ekologický Komplex

Ekologie člověka se vždy zabývá populací v určitém prostoru. Zkoumá míru růstu nebo úbytku obyvatelstva, která umožňuje rozumět lépe využití prostoru. V rámci rozboru obyvatelstva jako jedné ze složek ekologického systému studuje ekologie hustotu obyvatelstva, jeho územní rozložení a různé stránky jeho prostorové distribuce. Součástí novějších ekologických studií jsou analýzy dlouhodobých i krátkodobých změn v rozložení obyvatelstva, to je zkoumání migrací i denního pohybu obyvatelstva a stanovení zákonitostí těchto pohybů (viz též demografie).

V rámci výzkumu zákonitostí pohybu obyvatelstva byla vypracována teorie tzv. ekologických procesů, které jsou označením pro změny v územním rozložení obyvatelstva určitého území. Každá populace žije v určitém prostředí, do kterého se v ekologii zahrnují: poloha, podnebí, přírodní zdroje, flóra a fauna, topografie a geologické podmínky. Přizpůsobení obyvatelstva k prostředí je do velké míry závislé na stupni rozvoje techniky.

Čtěte také: Životní prostředí Petrohradu

Nejvýznamnějším prvkem ekologického komplexu je sociální organizace. V lidské společnosti je každá organizace vždy organizací sociální, vzhledem k vzájemné závislosti lidských individuí. Formy této organizace a jejich velikost mohou být velmi rozdílné a sahají od samostatně hospodařící rodiny jako ekologické jednotky až po světové metropole, které představují v současné době vedle městských aglomerací, tzv. konurbací, nejsložitější ekologické soustavy. Součástí všech těchto sociálních organizací je určitá míra dělby práce, v závislosti na stupni společenského rozvoje.

Součástí ekologického komplexu, kterému je věnována v poslední době stále větší pozornost, jsou sociálně psychologické prvky, jako např. postoje vůči místu bydliště, názory na vhodnost a kvalitu prostředí, momenty prestiže, jistoty apod.

Ekologie vs. Environmentalistika

Dobrý den, není mi jasný význam a rozdíl mezi "ekologickým přístupem" a "environmentálním přístupem". Neumím rozlišit mezi těmito slovními spojeními, mohli by jste mi prosím objasnit jaký je rozdíl mezi "ekologický" a "environmentální"? Environmentální - týkající se životního prostředí. Odvozeno z angl.

Zdá se, že užívání daných slov není prozatím v českém jazyce pevně stanoveno. V některých studiích je užíváno těchto slov jako synonym, jiné slovníky užívání slova environmentální v českém jazyce odmítají či považují za nešťastné, jiné slovníky vycházejí při užívání slov ekologický (ecological) a environmentální (environmental) v jednotlivých slovních spojeních z jejich užívání v anglickém jazyce.

Ekologie je pojem odvozený od řeckého slova „oikos“ čili „domácnost“ nebo také „životní podmínky“. Jde o vědu zasahující do mnoha oblastí a disciplín, která se snaží vysvětlit interakci mezi organismy, jejich vztahy a výměnu energií a materiálů s okolím i vzájemnou přizpůsobivost. V současné době je ekologie chápána také v širším smyslu slova jako ochrana životního prostředí, čili světonázor, v jehož popředí stojí starost o přírodu a její poklidné soužití s člověkem (resp. naopak).

Čtěte také: Ekologické aspekty vody v podniku

Ekologii lze podle Jaceka Lejmana z Filozofické fakulty Brněnské univerzity rozebírat na třech úrovních: jako hnutí, postoj a vědu. Ekologové jsou vědci, kteří studují ekosystémy.

Environmentalistika: je věda zabývající se vztahem člověka a životního prostředí.

S pojmem "ekologie" se dnes setkáváme na každém kroku, v nejrůznějších oblastech lidské činnosti. Stal se poněkud módním slovem, bohužel značně zprofanovaným. Málokdo z těch, kdo toto slovo v běžném životě používají, zná jeho skutečný význam.

V pravém slova smyslu slova je EKOLOGIE EXAKTNÍ VĚDNÍ DISCIPLÍNOU, STUDUJÍCÍ VZTAHY ŽIVÝCH ORGANISMŮ A JEJICH PROSTŘEDÍ, VČETNĚ VZTAHU ŽIVÝCH ORGANISMŮ NAVZÁJEM. Je součástí komplexu biologických věd, využívá však i poznatky dalších vědních disciplín: matematiky, fyziky, chemie, geologie atd.

Objekty studia vědní disciplíny ekologie mohou být na různé biologické úrovni: buňky, tkáně, orgány, organismy, populace, společenstva, ekosystémy, biosféra. Těžiště zájmu představují poslední čtyři úrovně, a z nich zvláště ekosystémy.

V případě, že cílem studia je produkční analýza jednotlivých trofických úrovní a sledování koloběhu hmoty a toku energie v ekosystému, jde o produkční ekologii, zvláště blízkou zemědělským oborům. Obecné zákonitosti a výsledky systémové analýzy ekosystému, popř. jejich vyjádření v matematických modelech, jsou náplní systémové ekologie.

Vzájemnými vztahy rostlin a prostředí a rostlinných populací mezi sebou se zabývá ekologie rostlin, podobně vztahy živočichů a jejich prostředí a vztahy mezi živočichy studuje ekologie živočichů. Analogicky lze definovat ekologii mikroorganismů. Podrobněji se např. ekologie živočichů (podobně i ekologie rostlin a ekologie mikroorganismů) dále dělí podle bližšího určení okruhu zájmu na ekologie nižších taxonomických skupin různé úrovně (např. ekologie savců, ptáků, ryb, hmyzu, mechorostů, vstavačovitých rostlin, ...).

Ekologické studium na úrovni jednoho druhu je autekologie. Tak lze hovořit např. o autekologické studii kapra obecného, tetřívka obecného, včely medonosné, smrku obecného, apod. Studiem populací se zabývá populační ekologie (demekologie), ve vztahu k lidské populaci demografie.

Vědní disciplína, studující celá společenstva, jejich složení, vývoj, vzájemné vztahy mezi jednotlivými populacemi tvořícími společenstva atd. se označuje jako synekologie.

S rozvojem přírodních věd dochází nejen k úzké specializaci, ale také k propojování různých vědních disciplín, často vzájemně zdánlivě nesouvisejících. V přírodě však opravdu souvisí “vše se vším”. Poznatky z oblasti ekologie se promítají i do vzájemně vzdálených oblastí biologických disciplín, setkáváme se tedy s různými mezioborovými vědními disciplínami.

Za mnohé příklady uveďme např. ekologickou fyziologii (ekofyziologii rostlin, živočichů, člověka...), která se zabývá studiem změn a adaptací fyziologických funkcí v závislostech na změnách prostředí a sleduje jejich mechanismy. Poznatky této vědy jsou přímo aplikovány např. v zemědělství, v lékařských oborech, týkajících se člověka v extrémních podmínkách: sportovním lékařství, podobně v medicíně týkající se problematiky letců, kosmonautů, potápěčů, horolezců atd.

Další mezioborovou vědou je např. ekoimunologie, která sleduje vlivy prostředí na činnost a změny imunitního systému organismu - tyto souvislosti jsou stále významnější vzhledem k stále vyšší frekvenci patologických stavů imunitního systému, kladených do přímé souvislosti se změnami řady faktorů prostředí.

Praktickou aplikací ekologických poznatků se zabývají různé směry aplikované ekologie. Zde je možno rozlišit dva základní směry: oblasti, kdy je ve středu pozornosti organismus, zejména člověk, a vlivy prostředí na něj působící. Do této kategorie patří hygienické a příbuzné obory, ale také sociální ekologie.

Kromě člověka může být objektem aplikovaně ekologického studia tohoto zaměření kterýkoliv pro nás významný druh nebo společenstvo; disciplíny, kde je v centru pozornosti prostředí (člověka, popř. dalších organismů) jako takové. Do této skupiny aplikovaných ekologických věd lze zařadit krajinnou ekologii, do jisté míry i urbanistiku, a vlastní nauku o ochraně životního prostředí (environmentalistiku).

Zde se teprve dostáváme k tomu, co většina laické veřejnosti označuje za ekologii. Aplikované poznatky ze základních ekologických disciplín jsou používány i v různých dalších oborech lidské činnosti: zemědělství, krajinném plánování, architektuře, těžbě surovin atd.

Je tedy zřejmé, že i název „Ekologická sekce“ je terminologicky zavádějící a poplatný nesprávným představám, správnější by byl název „Environmentalistická sekce“.

Pro srovnání lze uvést, že často zaměňované pojmy "ekologie" a "ochrana životního prostředí" jsou v podobném vztahu jako např. "zoologie" (teoretická věda studující všechny živočichy) a "zootechnika" (praktická disciplína zabývající se technologií chovu a využití hospodářských zvířat). Podobně teoretickými základy lékařských věd jsou např. anatomie a fyziologie člověka, biochemie, mikrobiologie, imunologie a další základní obory.

Současný Význam a Ohrožení

Zájem o studium vztahu organismů (včetně člověka) a prostředí v posledních desetiletích stoupá. Je to způsobeno vzrůstajícím tlakem lidské civilizace na přírodu, majícím negativní dopady v řadě oblastí a obracejícím se ve svých důsledcích také proti člověku samotnému. Hrozí nejen vážné nebezpečí ohrožení biologické rovnováhy, existence genofondu nesmírného množství taxonů organismů, ale i těžké ohrožení zdraví lidských populací.

Existují dokonce rizika ohrožení veškerého života určitých oblastí a ve zvyšující se míře se uplatňují ohrožení, která mají celosvětový dopad. I když jsou tato zjištění stále obecněji zjevná a prokazatelná, jejich řešení stále pokulhává za technickým rozvojem. Momentální ekonomický efekt má však bohužel často přednost před zájmy zachování zdravého prostředí Země včetně zdraví lidské populace.

Z hlediska posledně jmenovaného je vhodné uvést, že právě medicína se v současné době orientuje více na otázky podmínek prostředí ve vztahu ke zdraví. Podle některých odborníků lékařské sféry nastává další etapa historického vývoje poznání v medicínských vědách - éra ekologická.

tags: #ekologie #význam #slova #co #to #je

Oblíbené příspěvky:

• Cena instalace klimatizace
• Efektivita environmentální výchovy
• Koně Schleich v přírodním prostředí
• Bonitovaná půdně ekologická jednotka
• Nová ochrana dětí před exekucemi za odpady