Vztah mezi ekosystémem a lidským blahobytem

Navzdory všemu, co přináší moderní civilizace, zůstává člověk zcela závislý na přírodním světě. Intenzivně (a jaksi samozřejmě) využíváme přírodní zdroje k udržování a dalšímu zvyšování životní úrovně, aniž bychom si tuto svou základní závislost plně uvědomovali.

V České republice (ale platí to i v evropském měřítku) žije dnes většina lidí ve městě a přírodu často vnímáme především jako místo, které je krásné a kde se dá příjemně trávit volný čas. Mít kam vyrazit na procházku, za sportem nebo mít chalupu s pěkným okolím, kde je ticho a klid. Kromě toho má však přírodní svět i obrovskou hodnotu ekonomickou a je klíčovou podmínkou naší hospodářské prosperity.

V posledních letech, zvláště po mezinárodním summitu o biodiverzitě v roce 2022 (COP15 v Montrealu), se nicméně o této provázanosti mezi přírodou a ekonomikou začíná mluvit více. Používá se pojem přírodní kapitál, který zdůrazňuje právě ekonomickou hodnotu přírody: nepřeberné množství přírodních zdrojů, které využíváme a bez nichž bychom se často neobešli.

Příkladem může být třeba zhoršování kvality půdy. Její úrodnost klesá - v důsledku eroze, nepoužívání statkových hnojiv a nadměrného odstraňování biomasy totiž významně ubývá organické hmoty v půdě. A spolu s tím se snižuje i schopnost půdy zadržovat vodu: ta se z ní ztrácí rychleji než z půdy zdravé - a v české a moravské krajině je to čím dál více vidět. Kvůli klesající kvalitě půdy se zemědělcům a na ně navázanému potravinářskému průmyslu a prodejcům potravin výrazně zvyšují náklady a zároveň snižuje zisk. Negativně se to pochopitelně promítá i do cen pro spotřebitele. Zdravá půda je plná života. V jedné kávové lžičce je zhruba tolik organismů, kolik je lidí na Zemi.

Jinou ukázkou narušení dynamické přírodní rovnováhy v důsledku aktivity člověka, která měla velké ekonomické a sociální dopady, byl dramatický pokles v populaci indických supů a následné rozšíření vztekliny v zemi. Supi se v tamější krajině dříve starali o rychlou likvidaci uhynulých kusů skotu. Když však začali indičtí farmáři pro své chovy používat určitý typ léků proti zánětům, ukázalo se, že látky obsažené v lécích jsou pro supy smrtelné. Úbytek těchto velkých ptáků vedl k tomu, že rozkládající se těla dobytka zůstávala dlouhé dny na místě, což způsobilo rychlé přemnožení divokých psů a ti pak rozšířili vzteklinu, jež přivodila smrt tisícům Indů.

Čtěte také: Vlastnosti ekosystému louka

Třetím příkladem obrovské ztráty přírodního kapitálu jsou dopady spojené s bezprecedentním rozšířením kůrovce, k němuž došlo v posledních letech v Česku. Pokračující změna klimatu stále víc oslabuje zdejší lesy, které v důsledku nevhodných pěstebních postupů z minulosti (především vysazování stejnověkých smrkových monokultur) a zhoršujícího se stavu lesní půdy nejsou v dobré kondici, což se pak promítá i do jejich schopnosti přizpůsobovat se měnícím se podmínkám a bránit se škůdcům.

Kromě velmi nápadných krajinných změn v našem regionu má tato situace navíc i dalekosáhlý ekonomický dopad na vlastníky lesů: ti museli kůrovcové dřevo kvůli přebytku prodat hluboko pod cenou a mnohým z nich zůstal de facto holý pozemek, z něhož dlouho nebudou mít žádný zisk a který pro ně naopak znamená další nemalé náklady, pokud na něm chtějí les obnovit. Takto velké změny v lesích pochopitelně dlouhodobě ovlivní i dřevozpracující průmysl, energetiku využívající biomasu a další odvětví - bude trvat celá desetiletí, než stromky znovu vysazené na holinách dosáhnou mýtního věku.

Přírodní kapitál tedy má i významnou ekonomickou hodnotu, a přestože může být někdy obtížné ji jednoduše vyčíslit penězi, v hospodářské prosperitě hraje tento kapitál jednoznačně klíčovou roli. Přírodní kapitál je něčím, co využíváme, ale neprodukujeme.

Nejdůležitější změnou, kterou dnes nutně potřebujeme, je změnit způsob, jak o přírodě přemýšlíme. Do jaké míry jsme schopni dohlédnout její provázanost s ekonomickým růstem a kvalitou našeho života? Umíme rozlišovat mezi hodnotou a cenou? Jsme si vědomi, jaká rizika jsou s ohrožením přírodního kapitálu spojena, a víme, jak jim předcházet?

Samotná změna myšlení ale pochopitelně nestačí - potřebujeme také najít způsoby, jak ji postupně převést do praxe. Konkrétně se to dá ukázat třeba na příkladu lesů, jež tvoří významnou část přírodního kapitálu na naší planetě (a současně, jak už bylo zmíněno v předchozí kapitole, je to příklad velmi relevantní i pro Českou republiku).

Čtěte také: Lesní ekosystém pro studenty

Lesy jsou dnes ve světě s osmi miliardami lidí, rychle mizející biodiverzitou a pokračující klimatickou změnou pod značným tlakem a nemají dostatek času se na tyto rychlé změny podmínek adaptovat. Zaostřeno na Česko: ačkoli si čím dál víc lidí uvědomuje, že se s našimi lesy něco děje (ostatně jde o patrně nejviditelnější projev klimatické změny v našem regionu), k velké proměně přístupu k lesnímu hospodaření u nás zatím nedošlo. Lesy v Česku nejsou významné společenské ani politické téma a mají málo pozornosti médií.

Je klíčové, aby se to brzy změnilo a abychom kromě obecných úvah (či nářků) hlavně začali řešit praktické kroky, které stav našich lesů zlepší. To se ovšem zdaleka netýká pouze lesních hospodářů a vlastníků - důležitost tohoto tématu můžeme každý podtrhnout už svým rozhodováním: jako občané, zákazníci nebo jako voliči. Nejspíš budeme dál chtít kupovat dřevo a výrobky z něj, nadále budeme chtít lesy využívat k rekreaci, po politicích ve své obci či regionu můžeme žádat, aby péči o lesy zařadili mezi své priority, na celostátní úrovni se dá apelovat například na reformu lesního zákona. Významně mohou tématu pomoci také novináři - je třeba o něm mnohem víc mluvit a psát. A dělat to dlouhodobě: ne až ve chvíli, kdy hoří les v národním parku. Vícegenerační projekty celospolečenského významu (a jedním z nich lesy rozhodně jsou) vyžadují dlouhodobou celospolečenskou pozornost.

Ke zdravým a odolným lesům ovšem nedospějeme jednoduše tím, že na jedné straně tu budeme mít více chráněných území či národních parků než dosud a na straně druhé budeme pokračovat ve smrkových či jiných monokulturních plantážích, ze kterých vytěžíme maximum. Potřebujeme spíše skloubit podporu všech funkcí lesa, produkčních i neprodukčních - hospodařit tak, aby v lese vůbec nějaké dřevo vyrostlo (a tedy se i později dalo těžit a následně dále zpracovávat). Tento cíl není nedosažitelný a i v Česku už máme dlouhou řadu příkladů, kde to v praxi funguje, někde dokonce už mnoho let.

I v dalších lesích u nás bude ovšem nutné začít hospodařit jinak - podporovat v lese druhovou, věkovou i prostorovou pestrost a využívat co nejšetrnější pěstební i těžební postupy. Toto přírodě blízké hospodaření v lese mohou významně podpořit oba výše uvedené nástroje: legislativa, konkrétně zákon o lesích (revidovat jej tak, aby stál na dlouhodobé strategii a zohledňoval klima, úbytek biodiverzity a další probíhající změny) a dobře nastavené certifikační či jiné tržní mechanismy - udržitelnější hospodaření v lesích totiž mohou vyžadovat například i firmy, odběratelé a spotřebitelé.

Co se týče legislativy, v Česku je dnes důkladná novelizace zákonů spojených s lesy (včetně navazujících předpisů), které budou klást vyšší nároky na přírodě blízké hospodaření a flexibilní přístup a které budou brát v úvahu změny klimatických podmínek a předpokládaný vývoj v dalších dekádách, velice potřebná. Potřebu mnoha změn na legislativní úrovni vnímá také Evropská unie a některé z nich se už připravují, v souladu s Lesní strategií EU do roku 2030.

Čtěte také: Zahrady v Láhvi

I přes snahy Evropské komise formulovat společné další směřování evropského lesnictví a vytvořit společný legislativní rámec však velká část práce zůstává na jednotlivých členských státech a neobejde se bez jejich vlastní iniciativy. Jinak to ani nejde - v různých částech Evropy vypadají lesy velmi odlišně (stačí porovnat například Řecko a Švédsko) a stejně tak se liší i jejich legislativa spojená s lesním hospodařením. České lesnictví má dlouhou tradici, na které může při své transformaci v době klimatické změny stavět. Bez dlouhodobé strategické podpory a pobídek ze strany státu se však neobejde. Týká se to především ministerstva zemědělství a ministerstva životního prostředí.

Revize zákonů a vyhlášek jsou zároveň důležité i v tom, že je lze dobře provázat s dotačními a dalšími podpůrnými programy. Pro vlastníka to může být další motivace, aby se snažil v lese hospodařit jinak než dosud a preferoval přírodě blízké postupy, pokud to předtím nedělal.

METSO je program na podporu lesní biodiverzity využívaný ve Finsku - lesy v majetku vlastníka jsou buď ponechány přírodě trvale (lze je i výhodně odprodat státu), nebo na dobu 10 či 20 let, kdy jsou vlastníkům vypláceny ekosystémové kompenzace (v roce 2021 byla průměrná kompenzace za hektar lesa pod trvalou ochranou cca 7 tisíc eur). Cílem do roku 2025 je mít pod trvalou ochranou asi 100 000 ha finských lesů a pod dočasnou dalších 80 000 ha. O program je mezi vlastníky zájem, velká část uvedeného cíle již byla splněna a uvažuje se o rozšíření.

Rozhodně by ale i v Česku šlo o vykročení dobrým směrem, neboť koncept plateb za ekosystémové služby je jednou z možností, jak vnímat (a ocenit) hodnotu lesa mnohem šířeji než jen jako cenu prodaného dřeva. Jiným možným nástrojem, s nímž se do budoucna počítá a který propojuje regulace a trh, jsou tzv. uhlíkové certifikáty. S těmi budou vlastníci lesů (ale například i zemědělci) moci obchodovat, v principu podobně jako se dnes obchoduje na trzích s emisními povolenkami - rozdíl je v tom, že v případě uhlíkových certifikátů nepůjde o princip „znečišťovatel platí“, ale o zvýhodňování šetrného hospodaření.

V zdravé, kvalitní půdě na poli či v lese je totiž uloženo více uhlíku než v půdě degradované, a citlivé nakládání s půdou tak kromě jiného přispívá i ke zmírňování klimatické změny. Dobrému hospodáři, který bude splňovat podmínky pro získání uhlíkového certifikátu, může tento nástroj přinést další potřebné finanční prostředky.

Národní platforma pro ekosystémové služby

V říjnu 2022 se v rámci integrovaného projektu LIFE „Jedna příroda“ uskutečnilo ustavující zasedání Národní platformy pro ekosystémové služby (NPES). Vznik platformy reflektuje dlouhodobý vývoj v oblasti hodnocení ekosystémových služ- žeb na domácí i mezinárodní scéně. V současnosti jsme svědky posunu cílů a postupů ochrany přírody, které v rostoucí míře zahrnují rámec ekosystémových služeb, přínosů přírody lidem a v širším kontextu hodnot přírody.

NPES nevzniká ve vzduchoprázdnu, v současnosti se problematika ekosystémových služeb řeší na mnoha úrovních. Koncept ekosystémových služeb (ES), tedy přínosů poskytovaných přírodou lidské společnosti, byl zaveden jako ústřední východisko Hodnocení ekosystémů na začátku tisíciletí (MA 2005). Od té doby došlo k prudké explozi vědeckého výzkumu ekosystémových služeb. Důsledkem bylo mimo jiné založení mezinárodních platforem, jako je Partnerství pro ekosystémové služby (ESP), a zahájení několika dalších procesů, jako je Ekonomika ekosystémů a biodiverzity (TEEB).

Úsilí mezinárodních úmluv v ochraně přírody, mezinárodních organizací a vlád jednotlivých států vedlo v roce 2012 k ustavení Mezivládní platformy pro biodiverzitu a ekosystémové služby (IPBES, více Plesník, Ochrana přírody 3/2016). Na celoevropské úrovni probíhá proces Mapování a hodnocení ekosystémů a jejich služeb v EU (MAES). Technická zpráva shrnuje dosavadní poznatky o stavu ekosystémů a ekosystémových služeb na území EU a podporuje hodnocení cílů v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2020 (Maes et al. 2020). Rovněž poskytuje základní údaje pro budoucí hodnocení a vývoj politik, zejména s ohledem na program obnovy ekosystémů na příští desetiletí (2030). Hodnocení ekosystémových služeb probíhají také v jednotlivých státech (UK NEA 2011, Schröter et al. 2016). Důležité je rovněž uvést relativně nově se rozvíjející oblast ekosystémového účetnictví SEEA EA (UN 2021).

Koncept ekosystémových služeb zaznamenal rovněž několik posunů. První z nich je posun od důrazu na instrumentální přínosy ekosystémů pro společnost k důrazu na rozmanité hodnoty přírody. Zatímco dříve hlavní studie ekosystémových služeb zdůrazňovaly ekonomický příspěvek k lidskému blahobytu (Costanza et al. 2014), nyní se v návaznosti na koncepční rámec IPBES zdůrazňují různorodé hodnotové a znalostní rámce, zahrnující vnitřní hodnotu přírody a vztahy různých komunit k přírodnímu prostředí. Komplexita řešených problémů vyžaduje diverzitu různých pohledů, znalostí a zkušeností.

Další posun lze zaznamenat v širším kontextu mezery mezi vědeckým poznáním a každodenní praxí ochrany přírody. Ačkoliv vědecká a metodologická základna hodnocení ekosystémových služeb a přínosů je dnes poměrně rozsáhlá a etablovaná, v praxi ochrany a obnovy přírody není koncept přínosů přírody plně integrován a využíván. Součástí této výměny na rozhraní vědy, politiky a praxe je spoluvytváření znalostí (Balvanera et al. 2020), často v rámci více či méně formalizovaného dialogu či participativních a transdisciplinárních přístupů.

Hodnoty přírody ovlivňují nejenom postoje veřejnosti k ochraně přírody a environmentální chování lidí, ale také přístup ke správě a managementu ekosystémů a jejich přínosů v návaznosti na existující a připravované strategické a legislativní nástroje. NPES reprezentující vědecko-politický proces podporující ochranu a obnovu přírody musí nutně vycházet z pluralitního rámce hodnot a přínosů přírody. Vhodný koncepční rámec poskytuje IPBES (2019), který usiluje o širší začlenění různorodých perspektiv a hodnot přírody, stejně jako různorodých hlasů vědecké komunity, vládních institucí a občanské společnosti. Hodnoty přírody jsou širší než pouhý užitek pro člověka (obr. 1).

Vnitřní hodnota vyjadřuje význam přírody sám o sobě, bez ohledu na lidské užití. Vnitřní hodnotu přírody můžeme nahlížet prizmatem biocentrického pohledu a rovněž v kontextu různých kulturních okruhů, v rámci IPBES vyjádřených jako Gaia nebo Matka Země. Odráží etické aspekty života na Zemi, evoluční souvislosti, genetickou rozmanitost či práva zvířat a nakonec i práva přírody jako takové.

Užitná (instrumentální) hodnota přírody je zaměřena na lidské využití přírody a z větší části se překrývá s konceptem ekosystémových služeb. Zahrnuje materiální a regulační přínosy, které mohou být využívány lidmi přímo jako produkty a zboží, rekreace a ochrana před živelními pohromami nebo nepřímo jako regulace změny klimatu, zajištění kvalitní vody a opylování.

Nemateriální přínosy přírody se částečně překrývají s kulturními službami ekosystémů, ale v rostoucí míře se začleňují do hodnotového rámce relačních (vztahových) hodnot. Relační hodnoty jsou spojeny s naplněností vztahů a toho, co lidé považují na přírodě za smysluplné, např. identitu, odpovědnost, závazek či péči. Zahrnují jak vztahy mezi lidmi a přírodou, tak vztahy mezi lidmi navzájem prostřednictvím přírody (Chan et al. 2016). Relační hodnoty mohou být spojeny i se vztahy k přírodě k dosažení dobrého života.

Hodnoty přírody do určité míry spoluurčují přístup, jakým budeme ekosystémové služby hodnotit. Různé typy hodnot nejsou vždy vzájemně souměřitelné. Například vnitřní hodnotu přírody či udržování identit v principu nelze či spíše nemá smysl přepočítávat na peníze. Naopak užitné přínosy lze vyjádřit jako ekonomickou hodnotu a to umožňuje mimo jiné srovnání přínosů s náklady vynaloženými na obnovu ekosystémů. Stejně tak ale můžeme toky ekosystémových služeb měřit v biofyzikálních jednotkách či vyjadřovat jejich význam v sociokulturním hodnocení.

Pro hodnocení přínosů přírody existuje celá řada přístupů, není tedy pouze jediný „správný“ přístup. Výběr přístupu hodnocení odráží cíle a účel hodnocení stejně jako celkový rozhodovací kontext. Obvykle se přístupy k hodnocení ES rozdělují na biofyzikální, ekonomické a sociokulturní. Stejně tak můžeme ekosystémové služby hodnotit kvalitativně, kvantitativně či v peněžních jednotkách. Mnoho přístupů však kombinuje a integruje různé postupy na různé úrovni složitosti, např. analýza synergií a trade-offs či ekosystémových účtů.

Právě participace aktérů, zahrnutí místních znalostí a snadnost komunikace jsou jedněmi z klíčových faktorů při výběru metody hodnocení ekosystémových služeb (Harrison et al. 2018). Pokročilejší přístupy využívají deliberativní postupy, kdy účastníci hledají shodu či sdílejí svoje pohledy na přínosy přírody. Například ve zvláště chráněných územích jsme aplikovali participativní tvorbu scénářů v rámci životních hodnot (Harmáčková et al. 2021). Podobné přístupy jsou rozvíjeny i v případových studiích projektu Jedna příroda ve vybraných oblastech Natura 2000 (obr. 2, 3) a umožňují zmíněný proces spoluvytváření znalostí (Norström et al.

Strategická vize Úmluvy o biologické rozmanitosti do roku 2050 hovoří o životě v harmonii s přírodou, Strategie ochrany biodiverzity EU do roku 2030 o navracení přírody do našich životů. Všechny tyto apely jsou součástí širšího uvědomění potřeby transformativní změny směrem k udržitelnosti, kdy uspokojující kvalita života není v rozporu se zdravím a integritou biosféry.

Strategické cíle ochrany a obnovy přírody nebude možné naplnit bez dialogu a spolupráce mezi různými aktéry, kteří ovlivňují stav přírody a jejích služeb, podílejí se na její obnově a mají užitek z různorodých přínosů, které příroda lidem poskytuje. Různorodé hodnoty a postoje se vzájemně nevylučují a nemusejí vést k různým výsledkům pro ochranu a obnovu přírody.

Cílem Národní platformy pro ekosystémové služby je podporovat vědecko- politický dialog v oblasti ekosystémových služeb (box 1). Hodnocení ekosystémů a jejich služeb bylo definováno jako sociální proces, jehož prostřednictvím jsou hodnoceny vědecké poznatky týkající se příčin změn ekosystémů, jejich důsledků pro kvalitu života a možností řízení a politiky a který spojuje různé oblasti znalostí užitečným způsobem pro podporu rozhodování (Allison a Brown 2017). To vyžaduje strukturovanou diskusi mezi vědeckou sférou, politiky a dalšími klíčovými aktéry.

NPES byla ustavena v projektu Jedna příroda a postupně by měla fungovat jako poradní orgán Ministerstva životního prostředí. Vize a cíle platformy se budou bezpochyby dále vyvíjet v návaznosti na potřeby a požadavky v oblasti hodnocení ekosystémových služeb. Vzhledem ke svému složení, zahrnujícímu zástupce různých sektorů, akademické sféry i nevládních organizací poskytuje vhodný základ pro budování informačního a vědecko-politického rozhraní pro téma ekosystémových služeb.

Nelze opomenout ani možné nástrahy, aby se NPES nestala nehybným tělesem bez dostatečné inkluze a různorodosti. Kromě hlavních cílů by NPES měla dále nalézat způsoby, jak zohlednit, sdílet a komunikovat široké spektrum hodnot přírody vztažených k přínosům lidem.

Hodnocení ekosystémů k miléniu

Ekosystémy také zajišťují řadu služeb, ale ne za všechny lidé platí a ne všech jsou si plně vědomi. Ekosystémy bývají využívány na dluh. Ještě před několika desítkami let bylo těžké si představit zrezivělé lodě na břehu Aralského jezera či zavřené rybárny u východního pobřeží Kanady. Jak ukazují výsledky čtyřletého mezinárodního projektu Hodnocení ekosystémů na počátku tisíciletí (Millennium Ecosystem Assessment), s globálním domem něco není v pořádku.

Projekt byl zahájen r. 2001 pod záštitou generálního tajemníka OSN Kofiho Annana. Jedním z jeho cílů je vybavit dostatečnými informacemi politiky, podnikatelskou sféru, nevládní organizace i širokou veřejnost. Výsledky (změny vodních či potravinových zdrojů, změny klimatu, šíření nemocí) jsou důležité pro zdravotnický sektor.

Protože ekosystémové služby probíhají v rozsahu „od povodí po celou planetu“, zahrnuje Hodnocení ekosystémů na počátku tisíciletí různá měřítka. Kromě globálních trendů jsou jeho součástí i případové studie z vybraných regionů. Ke každé informaci je v Hodnocení přiřazen stupeň nejistoty. S vysokou jistotou můžeme například konstatovat, že nejméně čtvrtina komerčně důležitých druhů mořských ryb je lovena nad udržitelnou míru.

Ekosystémové služby a jejich změny

Lidé od ekosystémů očekávají základní služby. Jedním z hlavních poznatků Hodnocení je, že 60 % ekosystémových služeb (15 z 24 posuzovaných) je znehodnocováno nebo využíváno neudržitelným způsobem. Ovšem spotřeba služeb ekosystémů se pomalu odpoutává od ekonomického růstu (ekosystémové služby jsou využívány účinněji v důsledku nových technologií).

V absolutních číslech však spotřeba nadále roste zároveň s růstem populace. Navíc vzrůstají nároky lidí na pitnou vodu, potraviny a přírodní vlákna. Materiální nároky lidí uspokojuje společnost tím, že území využije zemědělsky, popř. upraví vodní tok. Ačkoliv poptávka po lecčems klesla v důsledku zavedení náhrad (např. plastů a kovů místo dřeva), v úhrnu se rostoucí nároky podepsaly na stavu ekosystémů nepříznivě.

Hodnocení se nezaměřuje jen na jednotlivé služby, ale také na změny ekosystémů v celosvětovém i regionálním měřítku. Struktura světových ekosystémů se v druhé polovině 20. století měnila rychleji než kdykoliv ve známé lidské historii a veškeré ekosystémy jsou tak v současnosti významně zasaženy činností člověka. Výrazně pozměněné lidskými aktivitami jsou zejména mořské a sladkovodní ekosystémy, listnaté lesy a travinné ekosystémy mírného pásu, středomořské lesy a tropické suché lesy. Lovené ryby pocházejí stále častěji z nižších potravních úrovní a je nutné pro ně sáhnout do větších hloubek.

Základním zájmem Hodnocení je biodiverzita - rozmanitost v rámci druhů, mezi druhy i mezi ekosystémy. V mnoha případech biodiverzita poskytuje služby bez odpovídajícího trhu, což však neznamená, že nemá hodnotu. Např. u lesních nebo mokřadních ekosystémů netržní užitek značně přesahuje cenu získaných tržních komodit.

Stále se snižuje pestrost druhového složení společenstev na Zemi, u řady druhů navíc klesá početnost populace nebo se zmenšuje areál rozšíření. Vyhynutím je ohroženo 10-30 % druhů savců, ptáků a obojživelníků.

Ekosystémy a blahobyt

Miléniové hodnocení se jako jedinečný audit planety Země snažilo poskytnout věrohodnou odpověď na otázku, nakolik rostoucí a technicky vybavenější civilizace ovlivnila ekosystémy a jak hluboce výsledné změny ekosystémových služeb ovlivnily lidské živobytí a kvalitu lidského života.

V Miléniovém hodnocení se mimo jiné uvádí: změny služeb ekosystémů ovlivňují veškeré složky lidského blahobytu, včetně základních hmotných potřeb pro pohodlný život, zdraví, dobré mezilidské vztahy, bezpečnost a svobodu volby. Jeho poselstvím je skutečnost, že změny ekosystémů mohou být neutrální z vědeckého hlediska, ale nikoli z hlediska různých „uživatelů“ ekosystémových služeb. Nepříjemných důsledků nemusí být ušetřeni ani bohatí obyvatelé vyspělých zemí, a pro chudé obyvatele rozvojových zemí mohou nabývat životní důležitosti. Zatímco bohaté země často přesouvají zátěž ekosystémových služeb za své hranice, v chudých zemích není čím místní zdroje a služby nahradit. Mezinárodní obchod s obilím, rybami, dřevem apod. je doprovázen „virtuálním obchodem“ s dalšími ekosystémovými službami. Jeho důsledky se projevují v místě produkce - tíhu důsledků nenesou spotřebitelé, ale místní obyvatelé. Tím, že se zhoršují rybářská loviště, jsou někteří z obyvatel ochuzeni o jediný zdroj bílkovin.

Ekosystémy šetří kapsu

Vliv člověka na ekosystémy nemá lineární průběh - zpočátku se rozvíjí pomalu, má značnou setrvačnost, a pak se náhle úplně změní, bez předchozího varování. Jedním z nejpostiženějších typů ekosystémů jsou mangrove (tedy bažinaté lesy na mořském pobřeží). Ustupují rekreačním centrům či akvakulturám pro pěstování mořských korýšů. Lidskou činností jich bylo zničeno až 35 %.

Také dopad silných povodní, které v posledních letech postihují střední Evropu, byl ničivý nejen kvůli rozsahu a intenzitě, ale zejména proto, že se lidé nenaučili brát ohledy na ekosystémy. Většina toků přírodního charakteru byla upravena, napřímena či přehrazena. Většina přírodních niv a lužních lesů byla zničena či zastavěna.

Miléniové hodnocení naznačuje, že ekosystémy poskytují užitek, který nemusí mít vždy ekonomické vyjádření. Citlivá péče o ekosystémy však přináší dlouhodobé zisky. Například v New Yorku by výstavba úpravny pitné vody stála 4-6 miliard dolarů a provoz dalších 250 milionů ročně. Místo toho město investuje do výkupu pozemků potřebných pro filtrování i zadržování vody a podporuje zemědělství citlivé k vodním zdrojům.

V rámci Hodnocení bylo posouzeno přes 70 možností správy ekosystémů. A co z toho vyplývá? Je potřeba především vytvářet instituce umožňující integrovanou správu ekosystémů, zavést tržní pobídky podporující zlepšení ekosystémových služeb, odstranit dotace, které jsou ve svém důsledku nepříznivé, hledat řešení založená na znalostech a vzdělání.

tags: #ekosystém #a #lidský #blahobyt #vztah

Oblíbené příspěvky:

• Aktuality z AOPK ČR
• Dopady znečištění plasty na asijské řeky
• Sůl v přírodě
• Mendelova univerzita a ekologické zemědělství
• Česká krajina