Charakteristika ekosystému Blanského lesa

31.03.2026

Chráněná krajinná oblast Blanský les (CHKO) byla vyhlášena v roce 1989 k ochraně zachovaných smíšených lesních porostů, floristicky bohatých lokalit na hadcovém a vápencovém podloží a charakteristického krajinného rázu. Leží v Jihočeském kraji na území okresů Český Krumlov, Prachatice a České Budějovice.

Celé území je hodnotné po stránce přírodovědecké, což je kromě geologicko-mineralogické pestrosti území dáno mj. i jeho polohou. Blanský les leží ve srážkovém stínu Šumavy, v jehož důsledku je zde kromě menšího množství srážek i teplejší klima.

Geologická a geomorfologická charakteristika

Oblast je tvořena horninami moldanubika, především prekambrického stáří a variskými hlubinnými vyvřelinami. Granulitový masiv Blanského lesa je ploše uložená čočka oválného tvaru tvořená převážně slídnatým granulitem. V centrální části se vyskytují hadce, v okolí Křemže jsou terciérní zvětraliny s ložisky niklu.

Jih a jihovýchod území je tvořen horninami tzv. pestré českokrumlovské série - mozaika krystalických vápenců, amfibolitů, grafitických hornin a erlánů. Severovýchodní okraj zasahuje do Českobudějovické pánve, která je v této části vyplněna miocénními sedimenty.

Lokalita Blanský les patří do celku Šumavské podhůří, podcelku Prachatická hornatina, která je tvořena územními okrsky Blanský les a Křemžská kotlina, okrajově do lokality zasahují Lhenická brázda na západě a Chvalšinská kotlina na jihozápadě. Malá část území na severozápadě patří k podcelku Bavorovská vrchovina (okrsek Netolická pahorkatina).

Čtěte také: Vlastnosti ekosystému louka

Masiv Blanského lesa je tvořen dvěma výraznými hřbety šumavského (SZ-JV) směru. Má charakter ploché hornatiny, nejvyšší nadmořské výšky dosahuje vrcholem Kletě (1 084 m). Četné tvary mezoreliéfu jsou dokladem intenzivního zvětrávání v periglaciálních podmínkách - balvanité sutě, kamenná moře, mrazové sruby, skalní věže a tory.

V centrální části oblasti se rozprostírá Křemžská kotlina. Její osu tvoří Křemžský potok vlévající se pod zříceninou hradu Dívčí kámen do Vltavy. Údolí Vltavy a jejích bočních přítoků je velmi členité, místy až kaňonovitého rázu. Svahy mají různou orientaci a sklon a dosahují výšky až 100 m. Vyskytují se zde rozsáhlé skalní útvary, suťové svahy a vzácně i blokové sutě.

Nejnižším bodem území je Vltava nad Boršovem nad Vltavou (400 m n. m.). Převládají kambizemě, v nejvyšších polohách kambizemní podzoly, v údolích hydromorfní půdy. Na vápencích jsou vytvořeny kambizemní rendziny, na skalnatých svazích v údolí Vltavy a v okolí mrazových srubů rankery a litozemě.

Podnebí Blanského lesa

Průměrné roční teploty se v území pohybují zhruba od 7,5° C do 5° C, jen na vrcholu Kletě jsou slabě pod 5° C. Roční úhrn srážek na Kleti je pouze 720 mm a v Křemžské kotlině 560 mm. Celkově lze podnebí Blanského lesa charakterizovat jako relativně teplejší a sušší než by odpovídalo normálům v těchto nadmořských výškách.

Flora a vegetace

Blanský les je dobře zachovaný krajinný celek s vyváženým přírodním prostředím bez vážnějších negativních vlivů lidské činnosti, s rozsáhlými plochami přírodě blízkých lesních společenstev a pestrou mozaikou nelesních biotopů v závislosti na pestrosti podloží.

Čtěte také: Lesní ekosystém pro studenty

Lesy pokrývají přibližně 56 % území, podíl listnáčů je 27 %. Nejvýznamnější jsou smíšené podhorské květnaté (L5.1) a acidofilní (L5.4) bučiny s roztroušeným až hojným výskytem jedle bělokoré (Abies alba), místy s příměsí javorů, lip, jilmu horského (Ulmus glabra) a smrku ztepilého (Picea abies).

Převažující jednotkou jsou kostřavové bučiny (asociace Festuco altissimae-Fagetum), vzácněji se vyskytují kyčelnicové bučiny asociace Dentario enneaphylli-Fagetum (obojí L5.1). Na chudších stanovištích rostou acidofilní bikové bučiny asociace Luzulo-Fagetum, ve vrcholových partiích Kletě se zachovaly fragmenty smrkových bučin (L5.4) as. Calamagrostio villosae-Fagetum.

V severozápadní části území a v údolí Vltavy je významný výskyt suťových lesů (L4) svazu Tilio-Acerion, zastoupených asociacemi Lunario-Aceretum, Mercuriali-Fraxinetum, Aceri-Carpinetum a Arunco-Aceretum. Ze vzácných druhů suťových lesů lze uvést např. oměj vlčí mor (Aconitum lycoctonum), měsíčnici vytrvalou (Lunaria rediviva) a kapradinu laločnatou (Polystichum aculeatum).

V Křemžské kotlině rostou na hadcovém podloží typicky vyvinuté hadcové bory (L8.1) as. Asplenio cuneifolii-Pinetum s charakteristickými rostlinnými druhy, např. sleziníkem hadcovým (Asplenium cuneifolium) a hvozdíkem kartouzkem hadcovým (Dianthus carthusianorum subsp. capillifrons). Druhým typem borů jsou tzv. "lesostepní bory" (L8.2)" vyskytující se v návaznosti na vápencové podloží.

Charakteristickým prvkem těchto borů je druhově velmi bohatý bylinný podrost s množstvím chráněných druhů rostlin. V kaňonu Vltavy, v blízkosti větších přítoků a v okrajových partiích Blanského lesa se vyskytují doubravy (L7.1) svaz Luzulo albidae-Quercetum petraeae a hercynské dubohabřiny (L3.1) svaz Carpinion, drobné toky doprovází jasanovo-olšové luhy (L2.2) podsvazu Alnenion glutinoso-incanae, např. horní tok Křemžského potoka.

Čtěte také: Zahrady v Láhvi

V členitém kaňonu Vltavy se nachází kromě pestré mozaiky lesních společenstev (bučiny, doubravy, suťové lesy, reliktní bory, jedliny) místy i skalní výchozy se štěrbinovou vegetací silikátových (S1.2) a vápnitých (S1.1) skal a drolin svaz Asplenion septentrionalis a svaz Potentillion caulescentis s tařicí skalní Arduinovou (Aurinia saxatilis subsp. arduini), vzácný je výskyt kapradinky skalní (Woodsia ilvensis).

Velmi vzácně se v kaňonu Vltavy vyskytuje i skalní vegetace s kostřavou sivou (T3.1) svazu Alysso-Festucion pallentis. Nelesní biotopy jsou reprezentovány především mezofilními ovsíkovými loukami (T1.1) sv. Arrhenatherion elatioris, vlhkými pcháčovými loukami (T1.5) sv. Calthion palustris a společenstvem vysokobylinných tužebníkových lad (T1.6) podsvazu Filipendulenion.

Na extensivně obhospodařovaných loukách jsou vyvinuty střídavě vlhké bezkolencové louky (T1.9) sv. Molinion caeruleae. Po celém území se vzácně vyskytují smilkové (T2.3) sv. Violion caninae a velmi vzácně acidofilní suché trávníky (T3.5) sv. Koelerio-Phleion phleoidis chudých nebo málo produktivních půd na současných popř. bývalých pastvinách nebo jednoročně sečených loukách.

Významným typem nelesní vegetace koncentrované na vápencové vložky jsou širokolisté suché trávníky (T3.4) sv. Bromion erecti, nejvýrazněji vyvinuté jsou v NPR Vyšenské kopce u Českého Krumlova. Tento typ vegetace hostí velké množství světlomilných, vápnomilných a hájových druhů. Rostou zde například hořec křížatý (Gentiana cruciata), vousatka prstnatá (Bothriochloa ischaemum), ostřice Micheliova (Carex michelii) a dominující bělozářka větevnatá (Anthericum ramosum).

Často navazující vegetací jsou křovinná společenstva (K3) sv. Berberidion s dominantní lískou obecnou (Corylus avellana) a hojnými dalšími druhy křovin - trnkou obecnou (Prunus spinosa), dřišťálem obecným (Berberis vulgaris), brslenem evropským (Euonymus europaea), řešetlákem počistivým (Rhamnus cathartica) a další. V bylinném patře převládají hájové druhy: černýš hajní (Melampyrum nemorosum), válečka prapořitá (Brachypodium pinnatum), kopytník evropský (Asarum europaeum), jaterník podléška (Hepatica nobilis) atd.

Vodní společenstva (V4A) sv. Batrachion fluitantis s lakušníkem vodním (Batrachium aquatile) a stolístkem střídavokvětým (Myriophyllum alterniflorum) se nacházejí v řečišti Vltavy. Na rybnících se vyskytují porosty okřehků (V1) sv. Lemnion minoris a na jejich okrajích mokřadní společenstva s porosty rákosin (M1.1) a vysokých ostřic (M1.7) svazu Phragmition communis a svazu Magnocaricion elatae.

Hořeček český (Gentianella bohemica) se vyskytuje na jediné lokalitě, přiléhající k severnímu kraji NPR Vyšenské kopce u obce Vyšný. Nepřehlédnutelným druhem EVL Blanský les je subendemit České kotliny hořeček český (Gentianella bohemica). Zdejší populace čítá stovky jedinců.

Fauna

V lokalitě Blanský les bylo zaznamenáno přibližně 52 druhů savců, 115 druhů ptáků, 6 druhů plazů, 10-12 druhů obojživelníků, 19 druhů ryb a kruhoústých. Naprostou většinu fauny představují bezobratlí.

Charakteristická je lesní fauna, především přírodě blízkých souvislých bukových lesních porostů, ale i smíšených porostů vyšších poloh, kde se vyskytují rys ostrovid (Lynx lynx), čáp černý (Ciconia nigra), holub doupňák (Columba oenas), jeřábek lesní (Bonasia bonasia), sýc rousný (Aegolius funereus), výr velký (Bubo bubo), kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum), včelojed lesní (Pernis apivorus), datel černý (Dryopopus martius), lejsek malý (Ficedula parva).

Z bezobratlých zde žije celá řada druhů hmyzu, pavouků a měkkýšů. Mimořádně pestrou faunu najdeme na výchozech vápenců, kde žijí nejcennější stepní, xerofilní a xeromontánní společenstva živočichů, popř. dealpinské druhy.

Významné jsou druhy motýlů jako např. soumračník západní (Pyrgus trebevicensis), bělásek hrachorový (Leptidea sinapis), modrásek hnědoskvrnný (Polyommatus daphnis), perleťovec prostřední (Argynnis adippe), okáč kluběnkový (Erebia aethiops), zelenáček devaterníkový (Adscita geryon), sedm druhů vřetenušek a přástevník kostivalový (Callimorpha quadripunctaria).

Mezi významné druhy motýlů vázané na mokřadní biotopy jsou modrásek očkovaný (Maculinea teleius), hnědásek rozrazilový (Melitaea diamina) vyskytující se např. v PP Provázková louka a navíc v Zámeckém parku Červený dvůr i modrásek bahenní (Maculinea nausithous).

Mimořádná je i fauna brouků a blanokřídlých - skupina žahadloví (Acaluata) s 225 druhy, ploštic se 70 druhy a měkkýšů např. drobnička válcovitá (Truncatellina cylindrica), bezočka šídlovitá (Cecilioides acicula), zrnovka mechová (Pupilla muscorum) a oblovka drobná (Cochlicopa lubricella).

Fauna potoků, rybníků, mokřadů a niv není na území Blanského lesa dominantní, ale představuje významný podíl biodiverzity. Vyskytují se zde např. vydra říční (Lutra lutra), chřástal vodní (Rallus aquaticus), čáp bílý (Ciconia ciconia), moták pochop (Circus aeruginosus), ledňáček říční (Alcedo atthis), slavík modráček (Luscinia svecica), čolek velký (Triturus cristatus), kuňka obecná (Bombina bombina) a vrkoč útlý (Vertigo angustior), jehož populace žijí na vlhkých loukách (např. v PR Dobročkovské hadce v nivě Křemžského potoka).

Křemžský i Chvalšinský potok je osídlen také mihulí potoční (Lampetra planeri), vrankou obecnou (Cottus gobio) a vzácně i střevlí potoční (Phoxinus phoxinus). V Křemžském potoce byla v minulosti také zaznamenána menší populace perlorodky říční (Margaritifera margaritifera).

Významné jsou též letní kolonie netopýra velkého (Myotis myotis), soustředěné do půdních prostor kostelů v sídlech Brloh a Chvalšiny.

Ochrana přírody

Blanský les je členěn do 4 zón. Jednotlivé zóny odstupňované ochrany přírody představují míru usměrňování lidské činnosti, respektive jejích dopadů na přírodní kvalitu daného území. Nejpřísnější režim ochrany má první zóna, nejmírnější IV.

Do I. zóny jsou zařazena území s nejvýznamnějšími přírodními hodnotami, biologickou rozmanitostí či vysokou ekologickou stabilitou krajiny, zejména území přirozených a člověkem málo pozměněných lesních ekosystémů s vysokým podílem autochtonních dřevin s pestrou druhovou, prostorovou a věkovou skladbou, dále přirozené a přírodě blízké luční ekosystémy vzniklé a udržované zemědělským hospodařením a další zvláště významná území z hlediska biologické rozmanitosti, často s výskytem zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů.

Nejzachovalejší a nejcennější částí lokality Blanský les jsou listnaté a smíšené přírodě blízké lesní porosty (květnaté a acidofilní bučiny) v masívu Kleti, Vysoké Běty, Buglaty a vrchu Bulový (nejcennější porosty jsou dnes součástí MZCHÚ).

Mezi zachovalé lesní porosty lze řadit reliktní hadcové bory a lesostepní bory na vápencích, popř. suťové lesy soustředěné na kaňon řeky Vltavy, její přítoky a skalní rozpady. Významná je vegetace hostící řadu hájových a světlomilných druhů rostlin řazená k suchým acidofilní doubravám a hercynským dubohabřinám.

K významné nelesní vegetaci patří semixerotermní travinobylinná společenstva širokolistých a acidofilních suchých trávníků, zvláště vyvinutá v NPR Vyšenské kopce a PP Kalamandra, kde hostí celou řadu ohrožených, vzácných a významných druhů např. sasanku lesní (Anemone sylvestris), kruštík tmavočervený (Epipactis atrorubens), zárazu bílou pravou (Orobanche alba subsp. alba).

Charakteristickou vegetací skal kaňonu Vltavy, mrazových srubů a skalních věží je štěrbinová vegetace silikátových skal a drolin a ojedinělý výskyt skalní vegetace s kostřavou sivou (Festuca pallens). Další významnou vegetací jsou smilkové trávníky, mezofilní luční společenstva a vegetace luk s vyšší (nebo kolísající) hladinou podzemní vody (pcháčové, tužebníkové a bezkolencové louky.

V pozdně letním období vytváří výrazný aspekt makrofytní vegetace vodních toků v řece Vltavě. Vyskytují se zde vzácné druhy vodních rostlin, např. rdest prorostlý (Potamogeton perfoliatus) a stolístek střídavokvětý (Myriophyllum alterniflorum), jehož centrum výskytu je právě v jižních Čechách.

Rozsáhlé lesní komplexy sousedící s nedalekou Šumavou jsou vhodným útočištěm rysa ostrovida (Lynx lynx), ze kterého může pronikat na další lokality ve volné krajině. Pro mihuli potoční (Lampetra planeri) je velmi významnou lokalitou Křemžský potok (od Dobročkova po Cvrčkův mlýn nad obcí Brloh, říční km 15), pro vranku obecnou (Cottus gobio) je nejvýznamnější úsek Chvalšinského potoka na území PP Meandry Chvalšinského potoka.

PR Dobročkovské hadce je významnou lokalitou vrkoče útlého (Vertigo angustior). Lokality přástevníka kostivalového (Callimorpha quadripunctaria) ležící v rámci lokality Blanský les (zejména Brloh, Dívčí kámen, Holubovské hadce, Vyšenské kopce) jsou vymezeny jako místa jeho nejsilnějšího výskytu v horním Povltaví.

V oblasti se nacházejí dvě lokality (Brloh, Chvalšiny), které jsou sídlem regionálně významných letních kolonií netopýra velkého (Myotis myotis). Na území PP Provázková louka a Zámeckého parku Červený dvůr se vyskytují populace motýlů: modráska bahenního (Maculinea nausithous) a modráska očkovaného (Maculinea teleius).

Na poměrně velkých plochách jsou zde zachována lesní společenstva, jejichž druhové složení a struktura se blíží předpokládanému původnímu stavu vegetace. Velmi cenná je lesní a nelesní vegetace na vápencových a hadcových podkladech.

Kromě přírodních krás je území bohaté na historické památky a lidovou architekturu. Zájemci o podrobné informace o přírodních hodnotách Blanského lesa mohou navštívit informační středisko v Holubově nebo internetové stránky (www.blanskyles.nature.cz).