Ekosystém Louka: Zvířata a Původní Podoba Krajiny

Původní podoba krajiny v Evropě, včetně České republiky, byla mnohem otevřenější, než dnes. Její zarůstání a nástup lesů umožnil až člověk, který vybil stáda velkých býložravců, která do té doby bránila dřevinám v ovládnutí kontinentu. Čeští vědci na to upozorňují v rozsáhlém, dvojdílném článku, který publikoval časopis Vesmír.

Krajina tehdejší mamutí stepi se v dnešním mírném pásu podobala krajině dnešního Altaje. Byla mozaikou stepí, sušších i vlhčích trávníků, rašelinišť a řídkých lesíků. „S přítomností velkých savců souvisela diverzita rostlinstva a drobnějších živočichů.

Vliv velkých kopytníků na původní podobu krajiny podle ní nepřímo dokazuje například rozšíření denních motýlů v Evropě a Asii. Denní motýli jsou totiž, s výjimkou tropů, ve většině případů vázaní na otevřená stanoviště a jen málo z nich obývá husté, zapojené lesy. Vyhovovaly jim podmínky utvářené aktivitou velkých býložravců.

Například pastva koní potlačuje trávy a uvolňuje prostor bylinám, jako jsou hořce, krtičníkovité, bobovité či rdesnovité. To vše jsou časté živné rostliny housenek. Příchod moderního člověka a nadměrný lov podle vědců přírodu v Evropě zásadně proměnily.

Kde to srážkové poměry umožnily, tam ji nahradily souvislé lesy. „Na severní polokouli to znamenalo postupné rozdrobení mamutí stepi. Středoevropská krajina byla ale i poté nějaký čas otevřená. Mamuti byli pryč, ale přežívali zde například sobi, velcí tuři a koně.

Čtěte také: Vlastnosti ekosystému louka

Mnohé ze středoevropských ‚stepních‘ lokalit, jejichž vznik byl donedávna přisuzován člověku, ve skutečnosti představují nejstarší zde kontinuálně existující formy vegetace. Přesto podle vědců Evropě fragmenty původních stepí přetrvaly do současnosti. Ti s pomocí stád domácího skotu a koní, kteří byli po staletí velmi podobní svým divokým předkům, zachovali v řadě oblastí krajinu otevřenou. Přežití stepní fauny a flóry v Evropě umožnil příchod pravěkých zemědělců a pastevců. Tam, kde se páslo méně, začaly krajinu sužovat požáry.

Absence pastvy vede k akumulaci odumřelé rostlinné biomasy, ideálního paliva pro požáry. „S decimací velkých býložravců se pojí ještě jedna souvislost - nástup vlády ohně. Právě vyhubení velkých kopytníků podle vědců v současnosti stojí za úbytkem a ohrožením celé řady druhů vázaných na otevřenou krajinu nebo světlé lesy.

V současnosti člověk tato prostředí v rámci ochrany přírody udržuje jen velmi pracně a nákladně. Přesto se mu nedaří obnovovat v krajině pestrou mozaiku, kterou dříve vytvářeli velcí kopytníci. V souvislosti s ochranou klimatu vědci proto varují před zjednodušenými recepty, které požadují výrazné zalesňování, případně redukce stád domácího skotu. Ta v mnoha oblastech nahrazují chybějící divoké velké kopytníky.

Velcí kopytníci mají totiž v souvislosti se změnami klimatu na krajinu pozitivní vliv. Díky pastvě nedochází k rozkladu organické hmoty rostlin a uvolňování CO2 do atmosféry. Trus velkých kopytníků totiž zanášejí do půdy brouci, takzvaní koprofágové, a pomáhají tak vázat uhlík a organickou hmotu v půdě. Ta pak funguje jako houba a udržuje vodu v krajině.

Kromě oblasti střední Evropy pomáhají velcí kopytníci také s ochranou prostředí, které je pro vývoj klimatu naprosto klíčové: permafrostu v severské tundře. S uhlíkem je v permafrostu deponován i dusík. „Celkové množství uhlíku je zde odhadováno na 1300 giga tun, což je zhruba dvojnásobek uhlíku nacházejícího se v atmosféře.

Čtěte také: Lesní ekosystém pro studenty

Při oteplování permafrost taje a v mokřadech nastává mikrobiální rozklad, uvolňující do atmosféry oxid uhličitý, metan a oxid dusný. Návrat velkých kopytníků do polárních krajů by mohl pomoci. V zimě býložravci rozhrabávají sněhovou pokrývku, jež potom hůře izoluje půdu a ta promrzá více do hloubky. Konzumací rostlin umožní rychlejší recyklaci živin a zpomalí akumulaci stařiny.

Poslední dva miliony let se naše fauna a flóra vyvíjela v "savanové" krajině utvářené nejen klimatem, ale i velkými zvířaty. Velká zvířata částečně pufrovala klima, čili i během dob meziledových nebyl v Evropě hustý les - a to pak ani během Holocénu, protože právě to dělal člověk svým drobným zemědělstvím - a to taky dělají ochranáři v péči o chráněná území.

Lesní Hřbitovy

Lesní hřbitovy zakládáme na místech, která mají historický a kulturní přesah, významný krajinný prvek (například zříceninu hradu) nebo přírodní rezervaci a také vodní prvek (např. říčku či rybník). Hřbitovy zakládáme na místech, která mají historický a kulturní přesah, významný krajinný prvek (například zříceninu hradu), přírodní rezervaci a případně jsou blízko vodě (například říčka nebo rybník).

Na našich hřbitovech pohřbíváme popel zesnulých - lidí i zvířátek. Popel lze uložit ke kořenům stromu na předem určené hrobové místo, rozptýlit na rozptylové loučce nebo do vody. Na místo můžeme popal buď vsypat do předem připravené jamky, nebo uložit v biologicky rozložitelné urně.

Místo, kde je uložen popel zesnulého, je označeno jmenovkou na stromě. Hrobové místo je vaše na deset let, s možností neomezeného prodloužení vždy o dalších deset let. Nestavíme žádné náhrobky, kříže, ani jiná označení hrobů. Lesní pohřebiště zůstává součástí přírody a snažíme se zachovat přirozený charakter lesa.

Čtěte také: Zahrady v Láhvi

O přirozenou krásu místa pečuje sama příroda - zelené kapradiny, mechy a kvetoucí rostliny, podzimní barevné listí, jemná jinovatka, třpytivé krystalky ledu i sněhová pokrývka. Prostor oživuje zpěv ptáků, šumění korun stromů a klidné zurčení vody. Svíčky nebo jakýkoliv otevřený oheň lze na hřbitově zapalovat pouze během obřadů nebo akcí, a to vždy za přímého vizuálního dohledu účastníků (kontrolované hoření).

Les je živý ekosystém, který podléhá přírodnímu cyklu, počasí, nemocem a nenadálým událostem. Pokud strom odumře, vysadíme na jeho místě nový. Pokud se strom poškodí (například při bouřce), snažíme se jej ošetřit tak, aby se správně zahojil, a poté ho výchovnými řezy zmladit tak, aby obrazil a byl vyvážený a hezký. Toto vše je garantováno ve smlouvě.

Kůrovec napadá smrky (taky se odborně jmenuje lýkožrout smrkový) a v našich lesích žádné vzrostlé smrky nejsou. Naše lesy jsou smíšené, většina stromů je ale listnatých a jsou různého stáří, typicky 80-200 let. Kůrovec má rád monokulutry, hospodářské lesy.

Lesní hřbitovy zakládáme na místech, která jsou odlehlá a odstíněná od zvědavých pohledů - nabízí tak prostor pro klid a ztišení v přírodě. K našim hřbitovům je dobrý přístup běžným autem, včetně například aut s nižším podvozkem, nebo včetně dodávek a parkování je vždy do 100 metrů od hřbitova, nicméně je potřeba počítat s chůzí po lesním chodníčku a občasným překonáváním drobných překážek, které jsou přirozenou součástí pohybu v lese.

Vnímáme velký rozdíl mezi našimi lesními hřbitovy a tzv. "lesy" vznikajícími na městských hřbitovech (jako je Les vzpomínek nebo Údolí vzpomínek). Tato místa jsou ve městě, často se na nich pohybuje mnoho lidí, a to i během obřadu a mají omezený přístup. Navíc se zde popel neukládá po celý rok.

Přístup do našich lesů není omezený - můžete sem přijít a zavzpomínat kdykoli. S místní komunitou vždy komunikujeme, pomáháme si a hledáme cesty, jak si vycházet vstříc. Chápeme, že ne každému se líbí mít hřbitov v lese, ale snažíme se všechno dělat tak, abychom co nejméně rušili a hřbitov byl obohacením pro okolí. Obyvatelé okolních obcí mají možnost využít “sousedskou cenu” na pohřbení v našich lesích, která je výrazně nižší.

Je pro nás velmi důležité udržovat dobré vztahy s místními. Proto prosíme návštěvníky, aby se vyhnuli činnostem, které by mohly místní obyvatele omezovat, jako je bezohledné parkování, hlučné příjezdy nebo odjezdy, zvířata mimo vodítko, nebo poškozování okolí příjezdu, informačních cedulí či odpočívadel. S lesy hospodaříme tak, abychom neohrožovali lesy sousedních vlastníků a chránili je před znečištěním.

Samotné uložení probíhá tak, že pohřební průvodce předem připraví jamku a ozdobí ji zelení. Smuteční hosté poté mohou urnu do jamky vložit sami, nebo za asistence průvodce. Mohou také sami vsypat popel lopatkou (průvodce lopatku každému nabídne), nebo to udělá průvodce. Na závěr každému nabídne lopatku s hlínou, aby každý mohl přispět svým dílem k poslednímu odpočinku zesnulého.

Na lesních hřbitovech pořádáme pravidelné prohlídky. Více než polovina našich klientů si domlouvá pohřeb a hrob už za svého života (nebo jim to domlouvají jejich blízcí).

Ceník

tags: #ekosystém #louka #zvířata #wikipedie

Oblíbené příspěvky:

• Územní ekologické limity a Piráti
• Frýdek-Místek: Dopravní uzel
• Tipy na jídlo do přírody
• Kontejnery na třídění v Novém Bydžově
• Kritika obnovitelných zdrojů v České republice