Mořské Ekosystémy a Světlo: Klíčové Faktory a Hrozby

Moře jsou jedním z nejdůležitějších ekosystémů na naší planetě. Oceány, jejichž součástí jsou moře, pokrývají přibližně 71 % zemského povrchu a hrají klíčovou roli v udržování života na Zemi. Podle nejnovějších odhadů přitom lidé již ovlivnili 87 - 97 % světového oceánu a na 59 % jeho rozlohy působí současně hned několik vnějších činitelů.

Charakteristika Mořských Ekosystémů

Mořské ekosystémy se skládají z různých oblastí, které se liší hloubkou, teplotou a množstvím světla. Tyto oblasti zahrnují:

• Pobřežní zóny: Tato část moře se nachází blízko pobřeží. Je bohatá na živiny a podporuje velké množství života. V pobřežních zónách najdeme korálové útesy, mangrovové lesy a slané bažiny. Tyto ekosystémy jsou důležité pro ochranu pobřeží před erozí a poskytují útočiště mnoha druhům ryb.
• Otevřené moře: Tato část moře je daleko od pobřeží a je charakterizována hlubšími vodami. Otevřené moře je domovem různých druhů ryb, velryb a dalších mořských savců. V této oblasti se nachází také plankton, který je základem potravinového řetězce.
• Hlubokomořské ekosystémy: Tyto oblasti se nachází ve velkých hloubkách, kde je velmi malý přístup světla. Hlubokomořské ekosystémy jsou domovem pro zvláštní organismy, které se přizpůsobily extrémním podmínkám, jako jsou vysoký tlak a nízké teploty. Příkladem jsou hlubokomořské ryby, které mají bioluminiscenční orgány.

Organismy v Mořských Ekosystémech

Mořské ekosystémy jsou domovem pro širokou škálu organismů. Mezi nejvýznamnější patří:

• Rostliny: Mořské řasy a fytoplankton jsou základními producenty v mořských ekosystémech. Tyto organismy využívají sluneční světlo k fotosyntéze a produkují kyslík, který je nezbytný pro život ostatních organismů.
• Živočichové: Moře je domovem mnoha druhů živočichů, včetně ryb, savců, korýšů a měkkýšů. Některé z těchto druhů, jako jsou velryby a delfíni, jsou vysoce inteligentní a sociální. Dalšími příklady jsou žraloci, kteří jsou vrcholovými predátory v mořských ekosystémech. Mezi vysoce inteligentní mořské savce patří také některé druhy chobotnic.
• Mikroorganismy: V moři žije také mnoho mikroorganismů, které hrají klíčovou roli v cyklu živin. Tyto organismy pomáhají rozkládat organickou hmotu a uvolňovat živiny zpět do vody.

Hrozby pro Mořské Ekosystémy

Mořské ekosystémy čelí mnoha hrozbám, které ohrožují jejich zdraví a biodiverzitu. Mezi hlavní hrozby patří:

• Znečištění: Znečištění moří je vážným problémem. Plastový odpad, chemikálie a ropné skvrny mají negativní dopad na mořské organismy a jejich prostředí. Například plastové odpadky mohou být smrtelné pro mořské živočichy, kteří je považují za potravu. Světový oceán dnes obsahuje více než 150 milionů tun umělých hmot, představujících nejméně 5 bilionů jejich různě velkých částí. Ročně musí vyhledat lékaře v důsledku střevních a dýchacích potíží 250 milionů lidí, protože se koupali ve stále znečištěnějším moři.
• Klimatické změny: Změny klimatu ovlivňují teplotu a chemické složení mořské vody, včetně okyselování oceánů v důsledku zvýšené koncentrace CO2. Zvyšující se teploty mohou vést k úhynu korálových útesů, což má katastrofální dopady na celé ekosystémy. Navíc od konce 80. let 20. století moře reaguje na zvýšený příjem CO2 okyselováním (acidifikací) a od začátku 70. let 20. století ve vodním sloupci kilometr pod hladinou ubývá kyslík.
• Overfishing (přerybnění): Nadměrný rybolov vede k vyčerpání populací ryb a narušení potravinových řetězců. To může mít vážné důsledky pro mořské ekosystémy a místní komunity, které na rybolovu závisí. Počet rybářských lodí ve světovém oceánu se od roku 1950 zdvojnásobil, takže v roce 2015 čítala světová rybářská flotila 3,7 milionu plavidel, provozujících rybolov na nejméně 55 % rozlohy světového oceánu. V současnosti sužuje přelovování, v jehož důsledku již populace nejsou schopné se obnovovat, celou třetinu všech hejn mořských ryb, zatímco ještě v roce 1974 se jednalo jen o 10 %.
• Ztráta biotopů: Ničení přirozených biotopů, jako jsou mangrovové lesy a korálové útesy, má za následek ztrátu biodiverzity. Tyto biotopy jsou důležité pro reprodukci a útočiště mnoha mořských druhů. Rozsáhlá přeměna a ničení mořských a přímořských biotopů lidskou činností, kupř. hlubokomořským rybolovem vlečnými sítěmi taženými po dně, těžbou korálů, fosilních paliv a kovů a budováním zařízení pro chov mořských živočichů, vyvolávají úbytek mořské bioty.

Vliv Světla na Mořské Organismy

Téměř po celou dobu existence planety Země a života na ní platilo, že v noci je tma. Pravidelnému střídání dne a noci, období světla a tmy se život během milionů let přizpůsobil a má ho zakódován hluboko v sobě. Většina živočichů a téměř všechny rostliny řídí svoje chování a životní aktivitu na základě množství světla v okolním prostředí.

Čtěte také: Vlastnosti ekosystému louka

Překvapivá může být pro někoho skutečnost, že více než polovina živočišných druhů je alespoň částečně aktivních v noci! Důvody pro toto zdánlivě zvláštní chování jsou evolučně dané - ve tmě nočního prostředí je mnohem větší šance, že jedinec unikne pozornosti predátorů a zůstane naživu. Ovšem i predátoři se naučili využívat příležitostí, které jim noční prostředí skýtá - mohou se nepozorovaně přiblížit ke své kořisti.

Umělé osvětlení se stalo dominantou nočního prostředí, důsledky takové změny mohou být pro živou přírodu závažné. Buďme k okolí ohleduplní a sviťme jenom tam, kde je potřeba. Umělé osvětlení v nočním prostředí chování živočichů logicky ovlivňuje. Světlem je přitahováno např. mnoho druhů zejména létajícího hmyzu. Hmyz je ke světelným zdrojům instinktivně přitahován. Venkovní osvětlení tak funguje jako velkoprostorový lapač hmyzu.

Umělé osvětlení vnášené do nočního prostředí má dopad i na obojživelníky, kteří jsou důležitou součástí mnoha biotopů, zejména v okolí vodních ploch a toků. Některé druhy žab, mloci a další patří mezi noční tvory a umělé osvětlení pro ně představuje změnu jejich životního prostředí, již tak zatěžovaného lidskou činností a znečištěním, na kterou citlivě reagují. Umělé světlo narušuje jejich adaptaci na tmu a schopnost orientace.

V přímořských oblastech je živě diskutován a zkoumán vliv umělého osvětlení na populaci mořských želv. Tito tvorové využívají jemných rozdílů mezi jasem moře a pevniny k orientaci během kritické fáze svého života - líhnutí na plážích.

Dezorientace umělým osvětlením postihuje i ptactvo. Stěhovaví ptáci podnikají své dlouhé lety téměř výlučně v noci, přičemž využívají Měsíc a hvězdy, stejně jako obrysy význačných krajinných prvků (pobřeží, řeky…) k orientaci. Ptáci, kteří vlétnou do světelného kužele svítícího zespoda jsou oslnění, zmatení a mají strach vyletět mimo něj do tmavého okolního prostředí.

Čtěte také: Lesní ekosystém pro studenty

Stále se rozšiřující umělé osvětlení ovlivňuje i savce. Bohužel, stále máme jen velmi hrubé povědomí o tom, jak tito živočichové na změny v nočním prostředí reagují a jaké to pro ně má důsledky. Mezi savce patří např. i netopýři - typičtí představitelé nočních živočichů. Tito chránění tvorové velmi citlivě vnímají množství světla v okolním prostředí, neboť jejich hlavní denní aktivita se soustředí do poměrně úzkého časového okna na rozhraní dne a noci.

Rostliny jsou na světle životně závislé, neboť energii potřebnou pro své metabolické procesy získávají ze slunečního svitu prostřednictvím fotosyntézy. Vzhledem k pravidelnému střídání dne a noci (a také krátkých dnů v zimě a dlouhých dnů v létě) se u nich vyvinul mechanismus řídící životní funkce v závislosti na množství světla v okolním prostředí.

Umělé osvětlení může rovněž negativně ovlivňovat mechanismus otevírání a uzavírání průduchů na listech. Společně s ostatními negativními faktory vyskytujícími se v blízkosti lidských sídel (znečištění ovzduší, nedostatek či nadbytek využitelné vody a její znečištění, mechanické poškozování) je umělé osvětlení pro rostliny dalším stresovým činitelem.

Umělé osvětlení rovněž dramaticky mění noční krajinu a její ráz, a to takovým způsobem a v takovém měřítku, které bychom ve dne považovali za zcela nepřijatelné. Umělé osvětlení, zvláště pokud s ním není nakládáno ohleduplně a s rozvahou, ovlivňuje život a narušuje periodické vzorce chování od úrovně jedinců po celé ekosystémy.

Na rozdíl od člověka, který dnes čas určuje převážně pohledem na hodinky a do kalendáře a své aktivity široce přizpůsobuje vlastnímu přání, jsou živočichové v odhadu času mnohem více závislí na množství světla a jeho dalších parametrech. Podle světla odhadují správnou dobu pro rozmnožování, hledání potravy či odpočinek, světlo slouží jako orientační pomůcka, živočichové jsou k němu přitahováni, či se mu naopak vyhýbají.

Čtěte také: Zahrady v Láhvi

Známé jsou případy dezorientace či úmrtí ptáků při setkání s výraznými světelnými zdroji a objekty - výškové domy, památky, majáky, ropné plošiny, billboardy a výkonné světlomety. Tyto efekty jsou navíc výraznější při špatném počasí a snížené viditelnosti. Ptáci mají také tendenci u silných zdrojů světla kroužit až do úplného vyčerpání, přičemž intenzita světla je přímo úměrná atraktivitě pro ptáky.

Netopýři jsou jediní létající savci a výlučně noční živočichové. Vyšší množství umělého světle v noci má za následek zkrácení aktivní doby lovu - netopýři vylétají z hnízdiště později a dříve se vrací. I netopýři, kteří umělého světla využívají k lovu, jsou na světlo citliví, pokud je osvětlen vstup jejich hnízdišť, kterými často bývají kostelní věže. Vysoká intenzita osvětlení může vést až k úplnému opuštění hnízdiště.

Velká část vodních ploch a toků, jako řeky, vodní nádrže a pobřeží jezer, moří a oceánů, je dnes přímo či nepřímo osvětlena umělým světlem. Změny chování se projevují například u hrotnatek (Daphnia sp.), které v přirozených podmínkách ve dne klesají ke dnu a v noci stoupají k hladině, kde se živí řasami. Migrace z moří zpět na trdliště (např. u úhoře evropského či lososů) se odehrává pouze v noci a může být narušena i osvětlením o nízké intenzitě.

Důležitou schopností některých živočichů je orientace s pomocí Měsíce a jeho polarizovaného světla, hvězd či Mléčné dráhy, která byla pozorována u obojživelníků, plazů (zejména mladých želv), brouků či ptáků; tato orientace je v případě zvýšeného jasu oblohy či přemíry umělých zdrojů světla nefunkční.

Je známo několik tisíc druhů, jež pomocí biochemických reakcí světélkují - toto světlo slouží k různým účelům, od lovu a obrany po rozmnožování, ale jeho intenzita je velmi malá. Tito živočichové proto preferují výskyt v oblastech s nízkou mírou světelného znečištění, ať už jsou to oceány (bioluminiscentní plankton, ryby, měkkýši) či lesy (světlušky, chrobáci, Phengodidae), kde se může jejich evoluční přizpůsobení projevit.

Ochrana Mořských Ekosystémů

Ochrana mořských ekosystémů je nezbytná pro zachování jejich zdraví a biodiverzity. Existuje několik způsobů, jak můžeme přispět k ochraně moří:

• Omezení znečištění: Je důležité snížit množství odpadu, který končí v moři. To zahrnuje recyklaci, používání ekologických produktů a snižování používání plastů.
• Udržitelné rybolovné praktiky: Podpora udržitelného rybolovu a dodržování rybářských kvót může pomoci chránit mořské populace a zajistit, že budou i nadále dostupné pro budoucí generace.
• Ochrana biotopů: Vytváření chráněných mořských oblastí může pomoci zachovat důležité biotopy a podporovat obnovu mořských ekosystémů. Zatímco soustavné vyhlašování chráněných území v suchozemském prostředí má již téměř dvousetletou tradici a k 1. 6. 2021 oficiálně vyhlášená chráněná území pokrývala 15,7 % souše, v případě mořských ekosystémů je situace naprosto rozdílná. K témuž datu na naší planetě existovalo 17 852 mořských chráněných území, zabírajících plochu více než 28 milionu km2, tedy území téměř třikrát větší než Evropa. Nicméně toto na první pohled ohromné číslo představuje jen 7,9 % celkové rozlohy světového oceánu.

Vzhledem k současným trendům vývoje vzájemných vztahů mezi lidskou civilizací a mořským prostředím se nedá předpokládat, že negativní působení vnějších faktorů na světový oceán v budoucnosti výrazněji zeslábne. Proto uznávané prognózy tvrdí, že ve 21. století dojde jak k snížení biomasy společenstev mořských živočichů včetně ryb, tak ke změnám jejich druhového složení.

Svítící Moře na Maledivách

Takzvané svítící moře je jedním z několika zajímavých úkazů, kterými se mohou pochlubit na Maledivách. Maledivy tvoří souostroví devatenácti korálových útesů, které se táhnou Indickým oceánem a společně tak tvoří dle rozlohy nejmenší asijský stát.

Ti, kteří chtějí zažít tento jedinečný jev, mohou navštívit atol Raa, konkrétně ostrov Vaadhoo. Zdejší moře v noci svítí! Tajemství toho zajímavého jevu je v malých mořských tvorech, které se nazývají světélkující plankton. Při svém samovolném pohybu tento plankton dokáže produkovat světlo díky chemické reakci mezi enzymem luciferázou a organickou látkou luciferinem. Když se voda rozvíří, plankton reaguje vyzařováním modrého světla. Tento efekt - tzv. bioluminiscence - je obranným mechanismem proti predátorům - oslní nebo zmate útočníky.

Pokud toužíte vidět tuhle světelnou krásu na vlastní oči, je dobré pro cestu na Maledivy zvolit správný termín. Plankton je sice aktivní v průběhu celého roku, ale největší šance spatřit světelnou show je v době od června do října, kdy je v okolním moři planktonu nejvíce.

Ačkoliv Maledivy a jeho ostrov Vaadhoo patří k nejslavnějším místům, kde se jev svítícího moře vyskytuje, lze ho spatřit i na dalších vybraných světových lokalitách: Mosquito Bay (Portoriko), Toyama Bay (Japonsko), San Diego (USA), Gippsland Lakes (Austrálie).

Ochrana Bioluminiscence

Bioluminiscence je přírodní jev, ale lidská činnost ji může negativně ovlivnit. Proto si, jako mnohé jiné krásy naší modré planety, zaslouží ochranu. Ublížit mu mohou např.: znečištění oceánů, masový turismus a globální oteplování.

Změna Barvy Oceánů

Podle nových zjištění vědců z amerického Massachusettského institutu pro technologie a Národního centra pro oceánografii v Anglii se barva oceánů za posledních dvacet let výrazně změnila i z dlouhodobého pohledu. Zejména v subtropických a tropických oblastech oceány postupně zelenají.

Tmavě modrá barva značí velmi málo života, zatímco zelené vody ukazují na přítomnost četných živých ekosystémů, a zejména fytoplanktonu obsahujícího zelené barvivo chlorofyl. Fytoplankton je jednak základní součástí mořského potravinového řetězce, ale také hraje důležitou roli ve schopnosti oceánu zachycovat a ukládat oxid uhličitý.

Simulace zahrnující skleníkové plyny ukázaly výsledky, které souhlasí s pozorovanými změnami barvy oceánu na nejméně padesáti procentech jeho povrchu. To zhruba odpovídá tomu, co vědci zjistili při vyhodnocování reálných dat - a tedy že barva oceánů se opravu mění kvůli měnícímu se klimatu.

Určitým problémem zatím zůstávají vlastní příčiny této změny. Jednou z možností je, že pozorovaný posun barev může mít něco společného s tím, jak jsou živiny distribuovány v oceánu. Když se povrchové vody ohřívají (což nastává v oteplujícím se klimatu), vznikají výraznější rozdíly teploty v horních vrstvách oceánu, což živinám ztěžuje schopnost stoupat k povrchu. Když je živin méně, menší fytoplankton přežívá lépe než větší, a tak změny v množství živin mohou vést ke změnám v ekosystému, které se pak projeví proměnou barvy vody.

tags: #ekosystém #moře #a #světlo

Oblíbené příspěvky:

• Třídění hliníkového odpadu
• Problém nadměrného odpadu
• Podrobný rozbor znečištění ovzduší
• Udržitelná energetika v Německu
• Změny v ochraně přírody