Ekosystém zajíce polního a jeho charakteristika

Zajíc polní (Lepus europaeus) je druh, který obývá téměř celý svět. Nejvíce mu vyhovují nížiny a pahorkatiny v teplých oblastech, kde se střídá úrodné pole s malými lesíky. V podhorských oblastech je méně častý, ale ojediněle se vyskytuje i v horách.

Zbarvení zajíce je přizpůsobeno jeho životnímu prostředí. Má svalnaté tělo s nápadně dlouhými zadními běhy. Délka těla zajíce i zaječice je 60 až 80 cm. Ocas (pírko) je dlouhý 7 až 11 cm. Hmotnost zajíce je 3,5 až 7 kg. Srst (vlna) je hnědá s příměsí barvy světlejší i tmavší. Břicho je bílé, v přechodu na boky je rezavohnědý pruh. Pírko je bílé, na horní straně má černý pruh. Slechy jsou na konci z vnější strany černě lemovány. Na obou stranách horního pysku a nad světly vyrůstají bílé hmatové vousy (kníry), které jsou loveckou trofejí.

Na štíhlé vejčité hlavě jsou velké oči, které mu umožňují vidět dozadu i bez otáčení hlavy. Díky stavbě těla s dlouhými zadními nohami a krátkými předními nohami, umožňuje zajíci rychlý start a kličkující útěk v otevřeném prostoru. To je však nevýhodou ve vysokém a hustém porostu. Spodek tlapek je zarostlý širokými chlupy, které zabraňují klouzání. Mezi pohlavím není viditelný rozdíl.

Ze smyslů je výborně vyvinutý sluch a na kratší vzdálenost je velmi dobrý i čich. Zrak je slabší, zpozoruje jen pohyb. Zajíc žije samotářsky a ve svém teritoriu má vydupané chodníčky, po kterých vychází na pastvu. Při pasení se pohybuje velmi pomalu, hopsá a tichounce si mumlá. Často panáčkuje a sleduje okolí. Při vyrušení se zachraňuje rychlým během. Dokáže vyvinout rychlost až 60 km za hodinu. Dokonce umí bleskově změnit směr, kličkuje a jeho odskoky bývají až 7 m dlouhé. V nebezpečí hlasitě vřeští.

Potravou jsou mu zemědělské plodiny, trávy, plevele, letorosty keřů a stromů. Rád ohlodává i kůru stromků.

Čtěte také: Vlastnosti ekosystému louka

Stavy zaječí zvěře a faktory, které je ovlivňují

Stavy zaječí zvěře u nás nejsou dobré, hlášené sčítané stavy zřejmě již nedokáží exaktně popsat počty ani trendy toho, co se se zbylými zajíci děje. Podobně je to s výkazy lovu, při stejných stavech se někde ještě loví a jinde již ne. Většina rozumných hospodářů raději zastavuje lov zaječí zvěře, nebo plánuje jen několik málo kusů „do tomboly“.

Skutečností je, že v České republice se exaktně, s výsledky pro praxi, po mnohá léta zabývalo jen velmi málo odborníků. Jsou zřejmě důležitější a atraktivnější problémy, než stabilizace, ne-li záchrana významného druhu naší kulturní, který je navíc významným bioindikátorem. Tuto skutečnost si uvědomily lesy České republiky, s.p., a jejich grantová agentura vypsala výběrové řízení na monitoring zaječí zvěře, který by měl přinést informace o tom, co se se zajíci v přírodě opravdu děje a proč.

Vliv stanoviště na populaci zajíce polního

Jedním z hlavních faktorů, který ovlivňuje populaci zajíce polního v intenzivně obdělávané zemědělské krajině, je výběr stanoviště. V dnešní době intenzivního zemědělství se možnosti výběru kvalitního stanoviště pro zajíce polního značně snížily.

Na plochách s travními porosty byla zjištěna nejen menší hustota populace, ale také menší tělesná hmotnost, která se také projevuje již u čerstvě narozených zajíců a s tím souvisí následná zvýšená úmrtnost. Jedním z faktorů, který způsobuje sníženou tělesnou kondici, je nedostatek větší různorodosti bylinných druhů a absence polních plevelů na pastevních plochách.

V pastevní krajině zajícům chybí krytové možnosti a jsou proto mnohem více vystaveni nepříznivým povětrnostním podmínkám.

Čtěte také: Lesní ekosystém pro studenty

Domovský okrsek a jeho význam

S kvalitou biotopu souvisí také domovský okrsek, jehož výměru porovnává polská studie, která se zaměřila na velikosti domovských okrsků podle rozlohy jednotlivých obhospodařovaných celků. Malá výměra jednotlivých polních lánů zvyšuje různorodost krajiny a zároveň je na těchto plochách pěstováno více druhů plodin. Dále je zde mnohem větší podíl polních okrajů, které nejsou zemědělsky obdělávané. Na polních okrajích rostou různé druhy bylin a plevelů, které zajíc vyhledává.

Porovnání domovských okrsků s ostatními studiemi je uvedeno v přiložené tabulce, z které je patrné, že nejmenší velikost domovského okrsku byla zjištěna v této studii, a to na stanovištích s průměrnou velikostí jednotlivých zemědělských celků 3,1 hektaru. Dále bylo zjištěno, že se velikost domovského okrsku výrazně neliší během aktivní části dne, kdy zajíc vyhledává potravu a během odpočinku. Z toho vyplývá, že malá výměra polí s velikým podílem polních okrajů zajícům poskytuje také dostatek krytu.

Další polská studie v krajině s výměrou jednotlivých polních lánů kolem jednoho hektaru se zaměřila na populační hustotu zajíce polního a její stagnující tendenci.

Tabulka: Porovnání domovských okrsků

Bylo zjištěno, že hlavním limitujícím faktorem je mortalita dospělých jedinců v období reprodukce, tedy v jarních a letních měsících, která činila 15 procent v krajině s drobnými lesními prvky a 36 procent v zemědělské krajině bez lesů. Autoři studie se domnívají, že v krajině obohacené o lesíky malých výměr nalézá zajíc stanoviště, kterých se netýká intenzivní zemědělská výroba, chemizace a jsou zde vhodné podmínky poskytující úkryt před nepřízní povětrnostních podmínek. Na druhé straně je na lesních stanovištích zvýšený predační tlak.

Predace a mortalita

V neposlední řadě ovlivňuje zaječí populaci mortalita, a to nejen z důvodu predace. Na vhodných stanovištích dosahují zajíci dobré tělesné kondice a s tím se zvyšuje šance před predátory uniknout, v dnešní zemědělské krajině je však těchto biotopů značný nedostatek.

Čtěte také: Zahrady v Láhvi

Jako hlavní predátor zajíce polního je mezi myslivci často zmiňována liška obecná. Hustota populace zajíce polního byla v této studii v rozmezí 25 až 29 zajíců na 100 hektarů v závislosti na ročním období. Dle předpokladů byl zjištěn největší predační tlak lišky na zajíce během jarních měsíců, tedy v důležitém období reprodukce.

Malý podíl zajíce v potravě lišky během letních měsíců je zastoupen vysokým podílem malých savců. V zimních měsících závisí úspěšnost predace zajíce liškou na povětrnostních podmínkách.

V této studii bylo také pomocí stopování zjištěno, že na jeden úspěšný útok musí liška ujít přibližně 263 kilometrů. Dále se ukázalo, že liška uloví v zimě průměrně jednoho zajíce za 19 dnů. Liška nejčastěji volí taktiku kradmého postupu k odpočívající kořisti, anebo sprint na krátkou vzdálenost. Ze studie vyplývá, že je pro lišku obecnou snazší ulovit zajíce v lesním prostředí než v otevřené krajině.

Dalším výrazným faktorem mortality jsou v dnešní době stále častější srážky zvěře s vozidly. Vyplývá z něj, že každoročně dochází přibližně k 146 000 až 162 000 srážek vozidel se zajíci a zajíc je bohužel nejčastěji vozidly usmrcovanou zvěří.

V této studii bylo zjištěno, že nejčastější příčinou úmrtí zajíce polního je právě úhyn na pozemních komunikacích. Usmrceno predátory bylo pouze 16 procent nalezených jedinců zkoumaných v této studii, mezi predátory zde byli zařazeni psi, domestikované kočky, rys, káně, orel, liška a kuna. Predace byla zjištěna mnohem častěji u nedospělých jedinců oproti dospělcům. V patnácti procentech zajíci zemřeli na následky infekčních nemocí. V pěti procentech se nepodařilo zjistit přesnou příčinu úmrtí.

Kvalita píce a výběr stanoviště

Na zemědělských pozemcích, kde je vegetace vypásána hospodářskými zvířaty, je hustota populace a tělesná hmotnost zajíce polního menší, než v místech obhospodařovaných orbou. Dosud však nebyly objasněny důvody, proč tomu tak je. Cílem studie bylo rozpoznat, da je kvalita píce nízká během konkrétní sezóny. Předpokládá se, že zajíci vyžadují pestrou paletu bylin. Preferují různé druhy divokých rostlin před plodinami.

Bylo zjištěno, že zajíci na plochách s menší krajinnou diverzitou mají menší tělesnou váhu a větší úmrtnost, než na plochách s větší krajinnou rozrůzněností a tito zajíci mají také menší potomky.

Zajíci potřebují nejen proteiny, ale také tuky a proto preferují části rostlin, které tuky obsahují. Tuky jsou velice důležité pro kojící samice, které produkují mléko s jejich vysokým obsahem. Pokud nejsou k dispozici byliny s vysokým obsahem tuku, musejí samice jíst více a i přes to nejsou schopny vyprodukovat kvalitní mléko pro potomky.

V pastevní krajině je mnoho zajíců menších než v krajině, kde se hospodaří orbou. Je možné, že zajíci v pastevní krajině musí vynaložit více energie k dosažení stejně kvalitních hodnot potravy jako v krajině obhospodařované orbou.

Populační charakteristiky a management

Populační charakteristiky zajíce polního jsou podkladem pro stanovení optimálních početních stavů s ohledem na jakostní třídu honitby. Na základě jakostních tříd jsou určovány normované jarní kmenové stavy (NJKS). Z nich se pak na základě koeficientu očekávané reprodukce (KOR) určují teoretické předpoklady pro výši lovu zvěře.

Natalita zajíce polního je okolo dvou zajíčat na jeden vrh. V průběhu jednoho rozmnožovacího období může být zaječka vícekrát oplodněna. Počet vrhů v jednotlivých letech je však proměnlivý. Obvykle zaječky mívají 3 až 4 vrhy ročně. Ojediněle bylo zaznamenáno až 6 vrhů. Do dnešní doby není vypracována spolehlivá metoda určování počtu vržených mláďat od jedné zaječky během reprodukční sezóny. Tak dochází velmi často ke zkreslování výsledků plodnosti zaječí zvěře.

Mortalitu v zimním období uvádějí Hell a Slamečka (1999) jako ztrátu 16 % podzimního stavu populace. Podle Vodňanského (2002) se zimní ztráty na populaci zajíce polního projevují 15 až 25 % z podzimních sčítaných stavů.

Změny v zemědělství a jejich dopad

Vývoj zemědělského využívání krajiny byl po celá staletí podřízen zabezpečení potravy pro obyvatelstvo. Nejen skladba, ale i plošné zastoupení pěstovaných zemědělských plodin, byly po dlouhá desetiletí velmi příznivé, nejen pro výživu obyvatel, ale také pro rozvoj drobné zvěře v čistém prostředí.

Využívání krajiny majiteli pozemků, kteří hospodařili na menších plochách, u nás skončilo v polovině minulého století, částečně již koncem druhé světové války. Následoval přechod na velkoplošné zemědělské hospodaření v agrárních ekosystémech, kterými byla malá družstevní hospodářství (JZD, Státní statky) kde ekonomický tlak a zájem o lepší produkci plodin zapříčinil nejdříve rozšíření orné půdy na úkor ostatních přilehlých pozemků.

Důsledkem zemědělských technologií byla likvidace mokřadů, pramenišť, potůčků a také polních cest, mezí, stromořadí, remízů a lesíků. Tak bylo možné přejít k zavedení ekonomické velkoprodukce v zemědělství.

V současnosti jsou zemědělské subjekty již více roků pod vlivem silného cenově ekonomického tlaku evropského společenství v přebytku zemědělských produktů. Za tímto účelem jsou často dříve upravené polní celky lánů osévány jen ekonomicky výnosnými plodinami i více let po sobě (obiloviny a technické plodiny).

Onemocnění a parazité

Z hlediska onemocnění lze u zaječí zvěře pozorovat během roku některá kritická období, která mohou následně ovlivňovat stavy zajíců. V předjarním období, po oslabení organismu, může dojít k propuknutí některých závažných bakteriálních onemocnění, ze kterých lze uvést například pasteurelózu zajíců, pseudotuberkulózu, stafylokokózu nebo na člověka přenosnou tularemii.

V předjaří může docházet rovněž k aktivaci plicní červivosti. Z dalších parazitárních onemocnění dochází k první vlně střevní kokciodiózy. Vzestup parazitárních invazí je znám v tomto čase i u žaludečně-střevních červů.

Následují kratší časová období, která nastávají koncem léta, v srpnu a září, kdy trávy a ostatní byliny končí svou vegetaci a převážná část vegetačních porostů zasychá nebo je již sklizena. Za těchto okolností zvěř ve svém prostoru nalézá pouze nouzové zdroje málo kvalitní potravy, která je mnohdy pouze jednostranná a fyziologické potřebě zajíce nevyhovující.

Předpokládá se, že omezená možnost výběru odpovídající potravy může způsobovat takové oslabení organismu umožňující invazní rozvoj parazitů a dalších onemocnění, významně se podílející na početních stavech zaječí zvěře.

Rovněž hnojení dusíkatými hnojivy převážně k meziplodinám se projeví pomístně vzestupem subklinické formy methemoglobinémie. Navíc v letech kdy dochází ke gradaci myšovitých, zejména hraboše polního, jsou zemědělci nuceni přistoupit k alternativě chemického boje proti těmto hlodavcům. Plošně se aplikuje rodenticid - chemická látka, kterou hlodavec pozře a vlivem jejích toxických účinků následně hyne.

Vlivem nedodržení předepsaných dávek rodenticidu dochází k úhynům nejen hrabošů polních, ale celé řady dalších živočichů včetně zvěře drobné. Toto období je pro zaječí zvěř velice kritické.

Na zimní období se zajíci dokáží, pokud k tomu mají přirozené podmínky, dobře připravit. Díky tukovým rezervám přečkají zimu, pokud není abnormálně dlouhá a sněhová pokrývka není příliš vysoká, bez větších problémů.

Stravování kontaminovaných tukových zásob v zimě však může zajíce současně ohrožovat. V tuku se totiž hromadí některé organické cizorodé látky, které mohou při rychlém odbourávání a vstřebávání tuku vyvolat autointoxikaci organismu (sebeotrávení).

Vliv predace

Působení predace na populaci zajíců a dalších živočichů, kteří jsou kořistí, je většinou vnímáno jako významné. To však nelze předem odhadnout ze dvou závažných důvodů - jedinci, kteří jsou zabiti nebývají pouze nahodilým vzorkem populace jako celku a také ti, kteří uniknou predaci, často vykazují reakce, jimiž kompenzují ztrátu těch, kteří byli zabiti (udržují populaci v „kondici“ a například mají více potomstva).

Vliv predace může být tedy omezen kompenzačními reakcemi těch nejkvalitnějších přežívajících jedinců, kteří jsou zvýhodněni omezenou vnitrodruhovou konkurencí. Z toho plyne, že negativní vliv predace na populaci zajíců nemusí být takový, jaký bychom mohli očekávat.

Pro predátory je ulovení dospělého zajíce spojeno s neúnosně vysokým výdajem energie. Velikost predace lišky obecné je do velké míry ovlivněna její vysokou početností.

Bukovjan, Havránek (1998); Bartoš 2007 ukazují zvýšené početní stavy lišek na statistice jejího lovu, kdy v roce 1933 bylo v Čechách uloveno 8158 lišek a v posledních letech je u nás loveno 60 000 a více kusů.

Polské výzkumy (Jezierski, 1968) ukazují, že v květnu se zajíc vyskytoval v potravě lišky ve 42,9 % případů. V červenci již jen v 11 % a na podzim se zajíci nacházeli ve 28 % vzorků potravy lišek. V zimě se výskyt zajíce v potravě lišky zvýšil na 52,8 % vyšetřených kusů. V potravě jezevce se zajíc vyskytuje asi ve 3 % a v potravě kuny pak 5,5 % (Bukovjan; Havránek, 1998).

Rozmnožovací období se prodloužilo na celou vegetační periodu (Figala, 2001), rozpad věkové struktury populace černé zvěře, narušení sociálních vazeb v populaci a trvalé zmlazování populace (Babička; Diviš, 2000). Zvěř černá je všežravcem a její vysoká populační hustota působí značně negativně na stavy drobné zvěře, především sběrem mladé zvěře zaječí i srnčí a vajec zvěře pernaté hnízdící na zemi (bažant, koroptev).

Pro malé zajíčky představují značné nebezpečí také pytlačící psi a kočky.

Výše zmíněná vyšší početnost některých predátorů projevující se na jejich populační dynamice, může sledovat spíše cykly zajíce, než aby vytvářela cykly vlastní, tj. zvyšující se populace kořisti iniciuje vyšší početnost predátorů. Zmíněná cykličnost je pravděpodobně ještě zvýrazněna vysokým poměrem počtu predátorů k počtu zajíců v době kdy populace klesá, a rovněž tak nízkým poměrem predátorů k zajícům v době, kdy zajíci překonali početní pokles. Početní stavy zajíci se zotavují dříve než jejich predátoři (Keith, 1983).

Antropické faktory

Antropické faktory lze považovat za nejdůležitější vzhledem k rozšíření, početním stavům, věkovému a sociálnímu složení zaječích populací. Silniční motorová doprava je jedním z činitelů ovlivňujících přirozenou populaci zajíce polního.

Do skupiny faktorů, kterými člověk přímo ovlivňuje vývoj populace zvěře však patří i lov a ten mohou myslivci sami ovlivnit - regulovat. Jedná se o dodržování, eventuálně změnu zařazení honiteb do tříd pro chov zaječí zvěře a důsledné udržování kmenových stavů.

Zajíce je možné lovit pouze tehdy, pokud je v honitbě zajištěn jak jejich dostatečný populační základ, tak i odpovídající přírůstek. Jiným problémem zůstává otázka určování výše normovaných jarních kmenových stavů, jejichž způsob Vodňanský (2004), Hruška (2000), aj. označují jako naprosto nevhodný pro sestavování plánu lovu a předpokládaného koeficientu očekávané reprodukce.

Intenzivní zemědělství a homogenizace krajiny

Negativní dopady intenzivního zemědělského hospodaření na životní prostředí rostlinných a živočišných druhů jsou v naší přírodě stále více zřetelné. Jedním z aspektů tohoto hospodaření je zvýšení výměry jednotlivých půdních bloků. To má za následek nejen snižování rozmanitosti pěstovaných plodin, ale také úbytek druhové pestrosti planě rostoucích rostlin. Tyto změny následně vedou k dramatickému snižování biodiverzity a celkové homogenizaci otevřené zemědělské krajiny. A proto je týmem Útvaru myslivosti VÚLHM, v. v. i., dlouhodobě monitorován zajíc polní, který patří mezi tzv. „bioindikátorové“ druhy této krajiny.

tags: #ekosystem #zajice #polniho #charakteristika

Oblíbené příspěvky:

• Revitalizace Jihlavy
• Výstava o recyklaci
• Letní příroda pro děti
• Konflikty s lidmi a tygr ussurijský
• Dopad znečištění ovzduší na zdraví