Ekotýden: Využití odpadů v České republice

Česko stojí před zásadní změnou v nakládání se zbytkovým komunálním odpadem i v teplárenství. Do roku 2030 má skončit skládkování využitelných odpadů a zároveň pokračuje útlum uhlí v teplárnách. Oba procesy mají přímý dopad na obce: ovlivní ceny tepla, dostupnost koncových zařízení i náklady na svoz a likvidaci odpadu. V této situaci nabývají na významu zařízení pro energetické využití odpadu (ZEVO). Nejde o jednotlivé projekty, ale o vznikající síť, která bude v příštích desetiletích tvořit důležitou součást energetické infrastruktury.

Systém EKO-KOM a jeho role v odpadovém hospodářství

Systém EKO-KOM provozuje autorizovaná obalová společnost EKO-KOM, a.s., která zajišťuje sdružené plnění povinností zpětného odběru a využití odpadu z obalů, které vyplývají ze zákona č. 477/2001 Sb., o obalech ve znění pozdějších předpisů. Povinnosti zpětného odběru a využití odpadů z obalů mají podle zákona osoby, které uvádějí obaly nebo balené výrobky na trh nebo do oběhu, tzn. dovážejí, plní, importují do ČR nebo prodávají. To znamená, že společnost EKO-KOM, a.s. zajišťuje pro „zapojené“ firmy splnění povinností zpětného odběru obalového odpadu a jeho následné využití a recyklaci.

Systém EKO-KOM tedy zajišťuje sdružené plnění povinností zpětného odběru a využití odpadů z obalů prostřednictvím systémů tříděného sběru v obcích a prostřednictvím činnosti osob oprávněných nakládat s odpadem. Organizuje a rozvíjí v obcích a městech systém tříděného sběru využitelných složek odpadů. Městům a obcím poskytuje finanční odměnu. Obce a města finanční prostředky používají na pokrytí nákladů, které jim vznikají provozem systému tříděného sběru a využití odpadů. Vede statistiku třídění v obcích a městech.

K činnostem systému patří i výzkumná a vědecká činnost. Provádí například pravidelné rozbory směsných a tříděných komunálních odpadů a účastní se různých výzkumných projektů týkajících se komunálního odpadu. Vaši spotřebitelé si koupí zabalený výrobek a poté obal vyhodí do barevného kontejneru na tříděný odpad. Svozové firmy vytříděné odpady odvezou na tzv. dotřiďovací linky, kde se odpady ještě roztřídí na jednotlivé druhy dle jejich dalšího zpracování.

98 % celkových ročních nákladů AOS EKO KOM, a.s., bylo v roce 2022 vynaloženo na zajištění sdruženého plnění. Největší část připadla na obce, protože ony a jejich obyvatelé jsou pro třídění obalových odpadů klíčové a zároveň nejnákladnější. Přímé platby zapojeným obcím za zajištění zpětného odběru obalových odpadů a sběrné sítě a za jejich předání prostřednictvím svozových firem k dotřídění a zpracování v roce 2022 tvořily 65,7 %. Výše odměn obcí je závislá zejména na množství vytříděných odpadů a roste spolu s účinností systému sběru.

Čtěte také: OPŽP a odpady

Náklady na zajištění průkazné evidence všech obalových a odpadových toků, a to včetně její kontroly a pravidelných auditů, tvořily loni 4,7 %. Náklady na povinnou osvětu, vzdělávání žáků v oblasti ochrany životního prostředí, informování spotřebitelů a na další činnosti vedoucí ke správnému a efektivnímu třídění odpadů v ČR, představovaly 3,2 % celkových nákladů. Bohužel příjmy AOS musely být v roce 2022 o bezmála 673 miliónů vyšší kvůli tvorbě zákonem předepsané rezervy. Od roku 2021 je dle nové legislativy tvorba rezervy pro AOS již povinná. Tato povinnost je stanovena § 21a zákona č. 477/2001 Sb., o obalech. Poplatky tak musely být v minulém roce o 18,8 % vyšší právě z důvodu tvorby rezervy vyžadované zákonem.

Energetické využití odpadu (ZEVO)

Zařízení na energetické využití odpadu ekologicky zpracovávají komunální odpady, které již nelze dále recyklovat. Pro krajská a okresní města představují technologii, díky níž splní všechny požadavky nové odpadové legislativy (např. ZEVO je navíc důležitou součástí oběhového hospodářství - zužitkovává totiž energii obsaženou v odpadech k výrobě tepla a elektřiny. Šetrný provoz s minimálními dopady na okolní prostředí je pro ZEVO klíčový. Také proto tato zařízení vyrůstají a úspěšně fungují po celé Evropě, včetně center měst.

12 000 tun odpadu, který se nedá dále recyklovat, stačí k výrobě tepla pro 3000 domácností a elektrické energie pro 500 bytů či domů. K přeměně odpadu, jenž by jinak skončil na skládkách, slouží ZEVO - zařízení na energetické využití odpadu. Naše skupina ENETIQA provozuje ZEVO v Liberci s kapacitou 96 000 tun odpadu ročně.

5,8 milionů tun komunálního odpadu se podle České informační agentury životního prostředí CENIA každý rok vyprodukuje v ČR. Recyklací projde 38 %. Minimálně 2,8 mil. tun odpadu bude až do roku 2030 končit na skládkách a ohrožovat tak spodní vody i kvalitu ovzduší. ZEVO představuje pojistku, že se vedení města či obce v důsledku případného dalšího zpřísnění odpadové legislativy nedostane do potíží.

ZEVO řeší razantní růst nákladů za skládkování odpadu, pokud se městu nepodaří dosáhnout vysokého stupně jeho třídění, jakým nová odpadová legislativa podmiňuje udělení tzv. třídící slevy. Tato třídící sleva se však bude průběžně snižovat a po roce 2030 zcela skončí. ZEVO je pro odběratele tepla i elektřiny pojistkou stabilních a předvídatelných cen. ZEVO je řešením i pro menší a střední města. Na zařízení ZEVO lze čerpat dotační tituly. V České republice jsou zatím v provozu čtyři podobná zařízení.

Čtěte také: Využití vody z nádobí

ZEVO dále z odpadu třídí i tuny toxických kovů, které jsou převedeny na stabilní a nerozpustné formy a v podobě stabilizovaného filtračního koláče předány na skládky nebezpečných odpadů. Naše dceřiná společnost TERMIZO každý rok na užitečné energie promění 96 000 tun odpadu. Z něj vyrábí teplo pro více než 13 000 domácností a do veřejné sítě dodává 13 GWh elektřiny, což je roční spotřeba cca 3000 domácností.

Energetické využití odpadu jistě je a bude důležitou součástí jak stávajícího, tak budoucího systému odpadového hospodářství v České republice. Plány na řadu významných a mediálně známých projektů vznikaly již kolem roku 2008 až 2010. Tedy v době, kdy Evropská unie nabízela i poměrně zajímavé dotace na energetické využití odpadů jako takové. Ve vztahu k dotacím se příliš neřešily konkrétní technologie, nebo druhy odpadů, které měly být vstupem do těchto zařízení. V té době byla v republice známá strategie dvou dotčených ministerstev, ministerstva životního prostředí a ministerstva průmyslu a obchodu, které se mezi odborníky říkalo „spalovna v každém kraji“.

Vývoj evropské strategie odpadového hospodářství

Již v té době se ale začaly na evropské úrovni rodit první iniciativy k nové evropské strategii odpadového hospodářství, resp. strategii oběhového hospodářství. Tyto iniciativy postupně sílily a formovaly se do prvních písemných návrhových dokumentů EU. Nově měla hrát prim recyklace. Odpady měly být nově vnímány prioritně jako zdroj surovin pro výrobu. Evropa si začala hmatatelně uvědomovat, že v porovnání s ostatními globálními hráči není v aspektu surovinové soběstačnosti nijak silná. Naopak. Starý kontinent má primárních surovin vážný nedostatek.

Evropská odpadová hierarchie již neměl být jen deklaratorní pojem, ale měly k ní být vztaženy konkrétní recyklační cíle platné pro všechny členské státy. V mezičase se některé z mediálně známých českých projektů energetického využití odpadů realizovaly. Konkrétně ZEVO Chotíkov na cca 95 000 tun směsných komunálních odpadů ročně. Chotíkov se tak zařadil k dalším třem již provozovaných spalovnám/ZEVO v ČR. Po mnoha peripetiích a nesnázích v průběhu stavby to byl velký úspěch, že zařízení bylo spuštěno do provozu.

Dá se říci, že z původních plánů podobných zařízení, z období let 2008 - 2010, se to povedlo jen v Plzni. Tento projekt však byl také první, na který se již promítlo nové nahlížení Evropské unie na svou dotační politiku, a to ve vztahu k potřebě zavedení oběhového hospodářství. Následně bylo ministerstvu životního prostředí ze strany Evropské komise písemně oznámeno, že dotace na podobné projekty na energetické využití směsných odpadů poskytnuty nebudou. Takové nastavení musel nově respektovat Operační program životní prostředí.

Čtěte také: Odpad a recyklace v Česku

Legislativní rámec a cíle recyklace

Členské státy se hlasitou podporou tohoto balíčku zavázaly, že jako svou prioritu po dalších 17 let v oblasti komunálních odpadů budou mít recyklaci. Přesvědčení bylo poměrně silné, neboť členské státy odhlasovaly i konkrétní závazné cíle. Pro recyklaci komunálních odpadů odhlasovaly cíl minimálně 65% v roce 2035. Současně se zavázaly, že ke stejnému roku půjde na skládky maximálně 10 % komunálních odpadů. Evropská komise i Evropský parlament k tomuto navíc několikrát sdělily, že odklon odpadů ze skládek nemá být vnímán jako cesta k jeho přesunu do kapacit nových spaloven/ZEVO a odkázala na nezbytnost splnění závazných cílů recyklace.

Vznikl tak poprvé jasný legislativní rámec pro mantinely objektivní potřeby energetického využití komunálních odpadů, a to v míře 25%. Další logickou věcí, která ze schválených směrnic a stanovených cílů plyne, je fakt, že komunální odpady bude třeba v mnohem větší míře než doposud třídit a upravovat. Proč? Protože ke splnění závazného cíle recyklace minimálně 65 % komunálních odpadů je samozřejmě třeba mít k dispozici dostatečné množství vytříděných surovin z původní masy produkovaných odpadů.

Potřeba zásadního navýšení efektivity třídění a přesunu vytříděných komodit do recyklace je rovněž uvedena ve strategickém dokumentu autorizované obalové společnosti EKO-KOM Strategie 21[3], který byl vypracován v roce 2020. I z tohoto dokumentu, který odborně podpořily všechny profesní svazy ze sektoru odpadového hospodářství, stejně jako obecní svazy, jasně plyne potřeba třídění a úprav o poznání většího množství vznikajících komunálních odpadů, než je tomu doposud.

Zde je vhodné ještě podtrhnout fakt, že obce a města v České republice mají poprvé po třiceti letech povinné legislativně stanovené cíle třídění komunálních odpadů. Zákonem stanovené třídící cíle pro obce a města navíc dosahují skutečně vysokých hodnot. V roce 2025 musí vytřídit 60 %, v roce 2030 už 65 % a v roce 2035 dokonce 70 % všech komunálních odpadů[5]. To však již poměrně značně dopadá na možné plány investorů do technologií zvažovaných a připravovaných již v letech 2008 až 2010.

Technologické dopady a snižování produkce směsných odpadů

Je však evidentní, že pokud se má ČR, či daný krajský region nebo jednotlivé municipality vydat cestou ke splnění závazných evropských cílů, pak sázka na budoucí velké množství neupraveného směsného komunálního odpadu muže být odsouzena k nezdaru. Ano, stávající spalovny/ZEVO velmi pravděpodobně budou mít stále dostatek směsného odpadu z největších municipalit, protože ve velkých městech je obtížnější zajistit vysokou míru třídění. I tato zařízení, ale zřejmě budou muset dříve nebo později investovat do předřazených velkokapacitních třídících linek, aby ze sváženého odpadu dokázaly zajistit vytřídění potřebného množství recyklovatelných materiálů.

Akční plán Evropské komise k oběhovému hospodářství[6] z března 2020 jasně uvádí, že členské státy mají učinit potřebná opatření, aby systémově snižovaly produkci směsných odpadů. Dále se zde uvádí cíl k této agendě, který zní, že množství produkovaných směsných odpadů by mělo být do roku 2030 redukováno o 50% ve srovnání s rokem 2020. Je evidentní, že cíle recyklace se s tímto cílem úzce prolínají a logicky souvisí i s povinnými cíli třídění stanovenými pro obce a města v zákoně o odpadech.

V některých regionech České republiky už nyní můžeme analyticky prokázat zásadní snížení výhřevnosti ve sběrných nádobách na směsné komunální odpady. Markantní je to zejména v lokalitách, kde byly v posledních letech zavedeny efektivní systémy primárního třídění známé pod označením „door to door“. Důvod je prostý, ne vše co se třídí a dále zpracovává, lze následně efektivně recyklovat. Zbývá zde stále nemalá část energeticky bohaté frakce upravených odpadů, vhodné do moderních technologií energetického využití.

Ve chvíli, kdy ve společnosti již bude dostatečně zřejmé, že je třeba vydat se cestou třídění, úprav odpadů a efektivní recyklace, bude rovněž zcela zřejmá i zásadní potřeba moderních technologií energetického využití odpadů. Zjednodušeně by se dalo říci, že pod tlakem nové legislativy EU postupně skončí éra velkého množství neupravených směsných komunálních odpadů. Z již citovaných dokumentů plyne, že směsný komunální odpad a redukce jeho vzniku má být téma dalšího desetiletí. Společnost už si nebude moci dovolit „házet vše do jedné černé popelnice“.

Výrazný díl dosavadního koláče převezme jak primární, tak na něj navazující technologické třídění a dotřídění. Možným příkladem z praxe budiž vývoj v ČR od ledna letošního roku, kdy začala platit nová odpadová legislativa. Na skládky ze dne na den nově nemůže směřovat odpad z třídění „barevných popelnic“. Provozovatelé třídících linek však mají obrovský problém, kam uplatnit výměty např. z třídění plastů, které nejsou vhodné do recyklace, resp, pro které nemají na trhu recyklace odbyt (viz zde). Recyklačních technologií je velmi málo. To se ví, stejně jako to, že jim zatím nová legislativa příliš nepomohla. Nové kapacity recyklace na obzoru zatím nejsou.

Moderní technologie energetického využití odpadů

Otvírá se zde nemalý prostor pro nové moderní technologie na energetické využití odpadů. Klíčové však je, jakých odpadů. Jedná se o UPRAVENÉ odpady. Tedy o paliva definované kvality pro různé energetické zdroje. Výhřevnost těchto UPRAVENÝCH odpadů se může pohybovat mezi 14-28 MJ/kg. Tyto vstupy jsou proto vhodné například do moderních fluidních kotlů. Na Moravě by se měla v roce 2023 rozběhnout jedna velká kapacita tzv. multipalivového kotle na paliva z odpadů (TAP), a připravují se další velkokapacitní jednotky. Menší projekty se objevují i v Čechách.

Pokračující zájem o paliva z odpadů jeví samozřejmě také již zmíněné cementárny a je to zcela v pořádku. To je rovněž velmi efektivní cesta energetického využití UPRAVENÝCH odpadů. Jak již bylo uvedeno na začátku článku, Evropská unie již dotačně nepodporuje technologie ZEVO na směsné komunální odpady. V podmínkách Operačního programu na příští období, tedy na roky 2021-2027 je to uvedeno explicitně. EU rovněž tyto technologie označuje jako neudržitelné z hlediska evropské klimatické politiky v tzv. EU Taxonomy[7]. Na to začínají reagovat i banky. Evropská investiční banka již odmítla podporu řadě projektů tohoto typu.

Na druhou stranu Evropská unie aktivně podporuje moderní cesty energetického využití UPRAVENÝCH odpadů. Ať už je to formou bioplynových stanic (pro bioodpady), nebo formou certifikovaných paliv z UPRAVENÝCH odpadů (nerecyklovatelných), nebo formou podpory technologií různých pyrolýz, či plazmového zplyňování, apod. Pro investory do technologií energetického využívání odpadů je zde poměrně jasný signál a nabízená cesta, kterou je možno se vydat. Ten signál říká, že sektor odpadového hospodářství ve spolupráci s obcemi a městy bude muset v dalších letech generovat stále méně směsných odpadů a naopak bude generovat větší množství různých forem upravených odpadů.

Budoucnost energetického využití odpadů

Z původních starých projektů roštových spaloven na neupravený směsný odpad z let 2008 až 2010 vznikl zatím jen jeden. Celkem zde tedy máme 4 spalovny/ZEVO na směsné komunální odpady. Jedná se o velmi kvalitní technologie a pro ČR je pozitivní, že patří do spektra zařízení, která jsou zde pro další roky k dispozici. Nicméně jak postupuje čas, ukazuje se stále jako důležitější i samotná forma energetického využití odpadů. Asi málokterý investor by se v tuto chvíli rozhodoval pro cestu, kde se znalostí změn tolika podstatných objektivních aspektů investuje miliardy korun do cca 14 let starého projektu.

Podstatné však je, že energetické společnosti mají kvalitní alternativu, kterou jim běh času a změna vnějších podmínek a legislativy přinesly. Spalování neupraveného směsného odpadu je často zmiňovaným emitentem CO2. V současné době, již některé státy EU stanovily a stanovují poplatky za vypouštění CO2 ze svých spaloven/ZEVO, řeší se změna systému EU ETS. Zavádějí se poplatky za spalování směsných odpadů, jakožto vyvažující nástroj, jak přiklonit odpady do recyklace.

Projekty ZEVO v České republice

Nejvýrazněji je to vidět na čtyřech připravovaných nebo realizovaných projektech: Mělník, Planá, Komořany a Žďár nad Sázavou.

• Mělník: budoucí klíčový zdroj tepla pro Prahu a Středočeský kraj. Projekt počítá se zpracováním stovek tisíc tun odpadu ročně a s napojením na rozsáhlou teplárenskou soustavu zásobující část Prahy a okolí.
• Planá na Táborsku: řešení pro region bez vlastních kapacit. Projekt EVO Planá má nabídnout kapacitu v řádu desítek tisíc tun ročně, což odpovídá potřebám regionu.
• Komořany u Mostu: konkrétní náhrada uhlí. Projekt patří mezi nejpokročilejší v Česku a ukazuje, jak může energetické využití odpadu vstoupit přímo do teplárenského mixu.
• Žďár nad Sázavou: městský projekt s regionálním přesahem. Žďár nad Sázavou připravuje zařízení s kapacitou kolem 40 tisíc tun ročně, které má sloužit městu i okolním obcím.

Projekty v Mělníku, Plané, Komořanech a Žďáru nad Sázavou ukazují, že energetické využití odpadu přestává být okrajovým tématem odpadového hospodářství. Stává se součástí energetické infrastruktury, která bude hrát významnou roli v období po útlumu uhlí a po zákazu skládkování využitelných odpadů.

Třídění odpadů a prevence vzniku odpadů

Třídění odpadů se stalo pro většinu synonymem pro ekologické chování. Hlavní zásadou je nakupovat věci, které skutečně potřebujeme a které dokážeme dostatečně využít. Řadu věcí není nutné si kupovat, můžeme si je vypůjčit. Ať už je to nářadí, sportovní vybavení nebo oblečení. Rozbitou věc můžeme nechat opravit. Tím ušetříme energii a suroviny potřebné k výrobě nové věci.

Ve většině měst a v některých vesnicích existují opravny oděvů, ale také opravny obuvi, kabelek, deštníků, zipů. V obchodech preferujeme méně zabalené zboží. Její cena je vysoká, a to nejen z hlediska peněz, ale i z hlediska zátěže životního prostředí. V obchodech preferujeme zboží zabalené do jednoho druhu obalu. Kvůli snadnější a šetrnější výrobě obalu i recyklaci vzniklého odpadu. Nejlepší je navštěvovat obchody, kde vám zboží prodají do vašich vlastních obalů, odváží, odlijí nebo odsypou do přinesených nádob. Těchto tzv. bezobalových obchodů v ČR v posledních letech přibývá.

Všímejme si, kolik zboží kupujeme v plastových obalech. Není ho málo. Přitom je tento uměle vytvořený materiál přírodě velmi vzdálený. Většina plastů je vyrobena z ropy, zpět do přírodního koloběhu látek se již nezařadí. Recyklace drobných plastů, mezi něž patří kelímky od jogurtů, sáčky a jiné obalové materiály, je poměrně složitá. Tyto obaly bývají vyrobeny z různých typů plastu a jejich uplatnění jakožto suroviny pro další využití je velmi malé. O něco lépe s recyklací jsou na tom PET lahve. Kontejner na PET lahve nalezneme ve většině měst a obcí. Výroba plastových lahví i jejich zpracování při recyklaci je však pro životní prostředí velmi zatěžující. Je náročná jak na spotřebu vody, tak i elektrické energie a ropy. Upřednostňujeme vodu z kohoutku před vodou balenou.

Namísto PET lahví využíváme lahve vratné nebo alespoň snáze recyklovatelné lahve ze skla. Pokud však již plastovou láhev máme, může být opětovně využita, třeba na přenášení tekutin. Na nákupy používejme vlastní, nejlépe látkovou tašku. Je to k přírodě šetrný způsob, jak si odnášet z obchodů potraviny, a navíc je látková taška daleko elegantnější a bezpečnější než málo odolná taška z plastu.

Specifické druhy odpadů a jejich zpracování

• Hliník: Výroba hliníku je velmi energeticky náročná. Proto před hliníkovými plechovkami vždy dáváme přednost vratným lahvím. Hliník lze velmi dobře recyklovat.
• Papír: K výrobě papíru je zapotřebí nejen velké množství dřeva, ale také energie a vody. Papír lze velmi dobře recyklovat. Je možné jej až pětkrát opětovně využít. Upřednostňujeme tedy recyklovaný papír i výrobky z něj.
• Bioodpad: Kuchyňský odpad a odpad ze zahrádky neboli bioodpad tvoří co do skladby komunálního odpadu jeho nejvýznamnější část. Pro tento odpad existuje rozsáhlé využití. Pokud máme zahrádku, veškerý kuchyňský odpad kompostujeme.
• PVC: Dětské hračky, ale i řada jiných produktů jsou vyrobeny z PVC. Tento materiál je rizikový pro zdraví člověka i pro životní prostředí. Proto se nákupu hraček pro děti vyrobených z PVC raději vyhýbáme.
• Nebezpečný odpad: Staré léky odevzdáváme do kterékoliv lékárny. Baterie odnášíme tam, kde jsme je zakoupili. Nevyužité nátěry patří do nebezpečného odpadu. Zářivky jsou nebezpečným odpadem, proto je odnášíme do sběrných středisek odpadů. Elektronický odpad odevzdáváme v obchodech, kde jsme jej zakoupili nebo také ve sběrných střediscích odpadu.

Tabulka: Příklady ZEVO projektů v ČR

Veškerá spalovací zařízení na tuhá, kapalná a plynná paliva je nutno mít perfektně seřízená a zrevidovaná odbornou firmou. Likvidací odpadů ve spalovnách nebo jejich skládkováním dochází ke znečišťování ovzduší, kontaminaci půdy i vod a celkovému zhoršení životního prostředí. Abychom této velké zátěži předcházeli, je důležitá prevence vzniku odpadů. Nakupujme s rozmyslem tak, abychom si nepořizovali větší množství obalového materiálu než samotné věci. Přemýšlejme, než si něco zakoupíme. Šetříme tím nejen životní prostředí, ale i peníze, tedy plody naší vlastní práce. Dalším příznivým krokem je opětovné využití věcí, jejich půjčování nebo oprava. Teprve poté následuje třídění odpadu za účelem recyklace. Třídíme vždy, pokud je to vzhledem k danému materiálu možné.

tags: #ekotyden #využití #odpadů

Oblíbené příspěvky:

• Poplatky za odpad v českých obcích
• Metody ochrany rostlin v ekologickém zemědělství
• Průvodce výběrem vzduchotěsného koše
• Tvorba projektu "Včelka a příroda"
• Jak vymáhat poplatky za odpad