Ekumenický patriarcha Bartoloměj a ekologie

Ekologickou krizi způsobuje nezodpovědné nakládání se zdroji planety a bezbřehá touha po zisku. Křesťanští duchovní jsou přesvědčeni, že člověk zaujímá často vůči přírodě jiný postoj, než je původní povolání za Boží spolupracovníky, kteří se s péčí mají věnovat celému stvoření. Světové vůdce přitom vyzvali, aby na tuto krizi společně reagovali. Ve svém dnešním prohlášení to uvedli nejvyšší představitelé římskokatolické a ortodoxní církve.

„Sklon narušovat jemnou rovnováhu světových ekosystémů, neukojitelná touha ovládat omezené zdroje planety a manipulovat s nimi i chamtivost po neomezeném zisku na trzích, to vše nás odcizuje od původního cíle stvoření. Nerespektujeme už přírodu jako společný dar, ale považujeme ji za soukromé vlastnictví. Podle obou mužů má tento přístup dlouhodobé tragické důsledky.

„Naléhavě žádáme všechny, kdo mají zodpovědnost v sociální a ekonomické oblasti i v oblasti politické a kulturní, aby slyšeli nářek země a věnovali se potřebám lidí vytlačovaných na okraj, ale především aby zareagovali na prosby milionů lidí a podpořili shodu celého světa směřující k uzdravení zraněného tvorstva,“ napsali na závěr prohlášení.

Agentury AP a Reuters připomínají, že prohlášení se sice výslovně neobrací na žádnou zemi ani osobu, ale přichází poté, co nový americký prezident Donald Trump ohlásil odchod Spojených států z Pařížské dohody o ochraně klimatu z roku 2015. Trumpův krok vyvolal takřka bezvýhradně kritické reakce po celém světě.

Dohoda, kterou podepsalo 195 zemí včetně ČR, si za hlavní cíl klade prostřednictvím omezení emisí skleníkových plynů udržet zvyšování teploty výrazně pod dvěma stupni Celsia v porovnání s teplotou v předindustriálním období. Zklamání a rozhořčení vyjádřili politici, zástupci řady firem i vědci. Podle Trumpa přestavuje dohoda pro americkou ekonomiku neúměrnou finanční zátěž.

Čtěte také: Laudato si' a Bartoloměj I.

Den modliteb za péči o stvoření na 1. září oficiálně v pravoslavné církvi ustanovil v roce 1989 ekumenický patriarcha Demetrios I. Ekumenický patriarcha je symbolickým středem byzantsko-slovanského pravoslaví, nemá ale „papežské kompetence“ ani faktické jurisdikční pravomoce nad ostatními samostanými (autokefálními) církvemi.

Písmo svaté odhaluje, že „na počátku“ Bůh chtěl, aby lidstvo spolupracovalo při uchování a ochraně přírodního prostředí. Společné poselství papeže Františka a ekumenického patriarchy Bartoloměje k oslavě 3. Nejprve, jak čteme v knize Genesis, „ještě nebylo na zemi ani polní křoví, ani ještě nevyrostla žádná polní tráva, protože Hospodin Bůh neseslal déšť na zem a nebyl člověk, který by obdělával půdu“ (2,5). Země nám byla svěřena jako nádherný dar a dědictví, za které jsme všichni společně zodpovědní - a to až do chvíle, kdy „nakonec“ bude všechno na nebi i na zemi obnoveno v Kristu (srov. Ef 1,10).

„V mezičase“ nicméně světové dějiny předkládají docela jinou situaci. Ukazují výjev postupného mravního rozkladu, v němž zmíněné povolání za Boží spolupracovníky zastiňují naše postoje a chování vůči tvorstvu. Sklon narušovat jemnou rovnováhu světových ekosystémů, neukojitelná touha ovládat omezené zdroje planety a manipulovat s nimi i chamtivost po neomezeném zisku na trzích, to vše nás odcizuje od původního cíle stvoření. Nerespektujeme už přírodu jako společný dar, ale považujeme ji za soukromé vlastnictví. Důsledky tohoto alternativního pohledu na svět jsou tragické a trvalé. Lidské prostředí i prostředí životní se společně zhoršují a tento úpadek planety nejvíce dopadá na ty nejzranitelnější. Důsledky klimatických změn v první řadě postihují ty, kdo kdekoli na světě žijí v chudobě.

Spojeni toutéž starostlivostí o Boží stvoření a vědomi si toho, že země je naším společným dobrem, proto naléhavě vybízíme všechny lidi dobré vůle, aby 1. září věnovali čas modlitbě za životní prostředí. Součástí naší povinnosti využívat zdroje planety zodpovědně je také uznání a respekt pro všechny lidi a veškeré živé tvorstvo. Při této příležitosti chceme děkovat milujícímu Stvořiteli za vznešený dar stvoření a zavázat se k tomu, že o ně budeme v zájmu budoucích generací pečovat a chránit ho. Víme ostatně, že se lopotíme marně, jestliže při nás nestojí Pán (srov. Žl 126[127]), jestliže ve středu našich úvah a oslav není modlitba.

Naléhavě žádáme všechny, kdo mají zodpovědnost v sociální a ekonomické oblasti i v oblasti politické a kulturní, aby slyšeli nářek země a věnovali se potřebám lidí vytlačovaných na okraj, ale především aby zareagovali na prosby milionů lidí a podpořili shodu celého světa směřující k uzdravení zraněného tvorstva. Předmětem naší modlitby je skutečně změnit to, jak na svět nahlížíme, abychom pak změnili i to, jak se ke světu chováme.

Čtěte také: Životní prostředí Petrohradu

Na rozdíl od svého předchůdce, exhortace Evangelii Gaudium, je Laudato Si encyklika, tedy dokument největší důležitosti. Základním přístupem vlastním celé tradici sociálních encyklik je uchopení univerzálního, všelidského problému (sociální otázka na konci 19. století, ekologická krize na začátku století 21.) na základě vlastní tradice církve, tradice teologické, spirituální i prakticky pastorační. Ačkoli to může vypadat na první pohled překvapivě, tato „ekologická“ encyklika patří mezi sociální encykliky, řadí se tedy do tradice sahající až ke konci 19. To se děje někdy v souladu, někdy v protikladu k jiným způsobům odpovědi, jaké poskytoval např.

Liší se však od všech předcházejících tím, že poprvé je ekologický prvek postaven do popředí a stává se hlavní perspektivou, z níž je nahlížena sociální tematika. Encyklika Laudato Si je tedy zatím poslední v řadě důležitých sociálních dokumentů římskokatolické církve. To je převratná změna a znamená do jisté míry revoluční opuštění antropocentrického přístupu: člověk a jeho potřeby již nejsou tím primárním.

Podobné dokumenty, jakkoli jsou spojeny s osobou papeže, který je vydal a zpravidla nesou jeho charakteristický rukopis i styl, nikdy nejsou dílem jednoho člověka. Podívejme se nejprve na inspirační zdroje, z nichž Františkova encyklika vychází. Kdo tedy na encyklice Laudato Si spolupracoval?

Byla to právě pravoslavná teologie a tradice, kde se důraz na ochranu přírody prosadil dosud asi nejvýrazněji, což dokumentuje například zavedení zvláštního svátku liturgického roku, Dne stvoření (připomíná se již od roku 1989 vždy 1. Pravoslavná inspirace encykliky je zřetelná: kromě klasických teologických autorit éry církevních otců (sv. Basil Veliký) je několikrát citován současný ekumenický patriarcha Bartoloměj.

Kromě zásadní postavy sv. Důležitou inspirací encykliky je křesťanská mystika. Františka z Assisi a františkánské tradice (o níž bude obšírněji řeč dále) a velkých teologů a mystiků středověku (sv. Tomáš Akvinský, sv. Bonaventura) je zastoupena i mystika španělská (sv. Jan od Kříže) a ke slovu se dostává i sv. Z dalších křesťanských autorů jsou v encyklice citováni křesťanský fenomenolog Paul Ricoeur, zmíněn je jezuitský antropolog a teolog Pierre Teilhard de Chardin, postava zásadního významu pro dialog katolické církve a moderní vědy.

Čtěte také: Ekologické aspekty vody v podniku

Hlavní inspirací „zelené encykliky“ je nicméně sama tradice, do níž se řadí - katolické sociální učení. Encyklika papeže Františka Laudato Si je ekologický a sociální dokument, který vyzývá k širokému dialogu a nabízí hlubokou spiritualitu ohleduplnosti k přírodě i k těm nejchudším. Řadu z myšlenek Laudato Si najdeme v dřívějších dokumentech, jak je shrnuje např. Kompendium sociální nauky církve (2004, české vydání 2008). To dodává encyklice skutečně globální, nikoli eurocentrickou či západní, perspektivu.

Také další zásadní koncept, vzájemná propojenost, interdependence všech stvořených bytostí, se objevuje již v dřívějších dokumentech, a navazuje vlastně na jednu z nejstarších a nejhlubších částí křesťanské teologie, tajemství Trojice. Země a příroda jsou pro člověka společným dobrem, které má přednost před individuálním vlastnictvím. Trojjediný Bůh není izolovaným kosmickým tyranem, ale bohatstvím vzájemných vztahů.

Ve shodě s dřívější katolickou sociální naukou je rovněž spojení ochrany přírody a nenarozeného života. Svoji výraznou stopu v encyklice Laudato Si má i Františkův předchůdce Benedikt XVI.: citována je např. jeho sociální encyklika Caritas in veritate, podle níž trh sám o sobě nezajistí integrální lidský rozvoj a sociální soudržnost.

tags: #ekumenicky #patriarcha #Bartolomej #ekologie

Oblíbené příspěvky:

• Efektivní třídění v Kojeticích
• Vliv odpadu na přírodu
• Škola v přírodě: Seznam věcí
• Recenze ekologických fondů Franklin Templeton
• Opuštění stanoviště: Co je legální?