Ekologie Velikonočního ostrova: Mýty a realita

Velikonoční ostrov, známý také jako Rapa Nui, je jedním z nejizolovanějších obydlených míst na Zemi. Nachází se v Tichém oceánu, téměř 2 200 km od pobřeží středního Chile. První domorodci z Polynésie dorazili na člunech k zátokám Velikonočního ostrova zhruba před 1100 lety. Postupně vybudovali svéráznou civilizaci, která přežila osm století úplného odloučení od zbytku světa.

Ostrov o rozloze 63 km čtverečních je celý tvořen sopečnými horninami. Na rozdíl od tropických ostrovů s bohatou vegetací, jako jsou Havaj nebo Tahiti, zde erupce ustaly před stovkami tisíc let a minerální živiny, které láva vynesla, se z půdy již dávno vytratily. Velikonoční ostrov se nachází v subtropech, a proto je také sušší než ty tropické.

Mýtus o ekologickém kolapsu

Velikonoční ostrov dostal své jméno na jaře roku 1722, když u něj pár dní po Velikonocích přistáli nizozemští mořeplavci. Původní obyvatelé mu už několik staletí říkali Rapa Nui. Už v dobách první návštěvy Evropanů skýtal ostrov smutný pohled. Původní palmové háje vzaly dávno za své a vyhubeny byly i mnohé druhy živočichů. Destrukce životního prostředí měla nastat ve 13. století našeho letopočtu.

Donedávna byl ekologický kolaps Velikonočního ostrova považován za legendu. Tvrdilo se, že v ne až tak dávné minulosti došlo k populačnímu boomu, v jehož průběhu se místní obyvatelé chovali krajně nešetrně ke svým omezeným přírodním zdrojům. A které přečerpali do té míry, že se pak jejich společnost naprosto zhroutila. Zkrátka si podřezali větev, na které seděli.

Nová studie tento příběh o ekocidě zpochybňuje a tvrdí, že počet obyvatel Rapa Nui nikdy nedosáhl neudržitelné úrovně. Hromadící se důkazy založené na radiokarbonovém datování artefaktů a lidských ostatků podle něj myšlenku obrovské populace nepodporují. Důkazem tohoto scénáře má být nově vytvořený soupis důmyslných „skalních zahrad“, kde ostrované pěstovali vysoce výživné sladké brambory, které byly základem jejich stravy. Tyto zahrady se rozkládaly na ploše, která stačila na obživu několika tisíc lidí, tvrdí vědci.

Čtěte také: Řešení pro plovoucí ostrovy odpadu

Skalní zahrady a udržitelné zemědělství

Aby se osadníci vyrovnali se sušším podnebím, používali techniku rock gardening („mulčování kameny“). Ta spočívá v rozprostření kamenů na nízko položené plochy, které jsou alespoň částečně chráněny před slanou mlhou a větrem. Výzkum ukázal, že kameny od velikosti golfového míčku až po balvany narušují vysoušející větry a vytvářejí turbulentní proudění vzduchu, čímž snižují nejvyšší denní povrchové teploty a zvyšují nejnižší noční. Menší kousky kamenů pak mají povrch plný minerálních živin, které se při zvětrávání uvolňují do půdy.

Vědci se v posledních letech pokoušejí odhadnout velikost zdejší populace na základě zkoumání rozsahu skalních zahrad a jejich produkční kapacity. V nové studii prováděli vědci průzkum skalních zahrad a jejich charakteristik přímo v terénu po dobu pěti let. Výzkumníci dospěli k závěru, že zahrady zabírají méně než půl procenta ostrova. Na základě izotopů nalezených v kostech a zubech a dalších důkazů zde lidé v minulosti pravděpodobně dokázali získat 35 až 45 % své stravy z mořských zdrojů a malé množství z dalších plodin včetně banánů, tara a cukrové třtiny.

Domorodí obyvatelé totiž nepracovali s klasickými záhonky, ale využívali tu jakýchsi chytře improvizovaných kamenných skalek. Přesněji řečeno, do odhalené půdy se zasazenými plodinami kladli mulč z nalámaného kameniva. Tím snižovali odpar z půdy a zlepšovali její vododržnost, snižovali míru eroze a chránili pěstované plodiny.

Přesouvání soch Moai

Zamračené kamenné sochy moai, velikostí odpovídající až třípatrovým domům, usazené na pobřeží, jsou symbolem Velikonočního ostrova. Je k nim navázaných tolik záhad a nezodpovězených otázek, že o nich bylo dosud sepsáno pomalu víc knih, než kolik je ostrovů v Tichém oceánu.

Když na neděli velikonoční v roce 1722 u ostrova poprvé zakotvil Evropan, nizozemský kapitán Jacob Roggeveen, poznačil si do lodního deníku, že počet domorodých obyvatel je kolem dvou až tří tisícovek. Zmínil se i o sochách moai. Po něm se tu vystřídala ještě hezká řádka odborníků a odbornic. Ti už si sochy prohlédli pozorněji a byli naprosto ohromeni. Moai - hotových a stojících jich napočítali 1043 - jim přišly jako enormně náročný budovatelský počin. To tesání, opracovávání kamene, přesouvání hotové sochy na místo, její zvedání a vsunutí do jámy, usazování kloboučku pukao - to všechno dohromady vypadalo jako extrémní množství fyzické práce.

Čtěte také: Řešení odpadu na Bartos ostrovech

Otázka: „Proč by někdo něco takového dělal?“ se tu ale velmi neakademicky mísila s druhou otázkou: „Jak to vůbec bylo možné technicky provést?“. Což dost přispělo k chaotickým odpovědím i budoucím zmatkům. Protože archeologové jednu z těch dvou otázek měli už předem za zodpovězenou. Svou výzkumnou práci si ulehčili tím, že místo hledání vlastního řešení otázky „Jak?“ sáhli po jiné osvědčené historické předloze.

Jak ukázaly praktické experimenty, pohyb - tedy spíše pošoupávání - jedné soch moai z místa na místo, obstaralo přibližně čtyřicet lidí. Ne osmnáct stovek, jak bylo smýšleno prve. Dřina to samozřejmě byla pořád veliká, stále k ní musely být alokovány zdroje - vyrobená lana a třeba potraviny pro hladové stavitele - ale tyhle metody výroby a transportu už nepředpokládaly vázanou zbytnou existenci mnohatisícové populace, stavějící depresivně zasmušilé sochy.

Český inženýr a experimentální archeolog Pavel Pavel se proslavil tím, že v 80. letech 20. století úspěšně demonstroval, jakým způsobem mohli domorodci přesouvat sochy moai. Za pomoci šestnácti domorodců a primitivních nástrojů v podobě lana a páky metodou kantování, rozkýváním kamene a pootáčením lan, moai rozchodil. Mladý inženýr z jižních Čech tak v roce 1986 rozluštil světovou archeologickou záhadu.

Současnost Velikonočního ostrova

V roce 1967 zde bylo otevřeno letiště a díky tomu Velikonoční ostrov konečně vystoupil ze své izolace. Domorodci tehdy nemohli věřit svým očím, když poprvé uviděli přistávat ocelové ptáky. Dnes sem letadla chilských aerolinek LATAM létají v sezoně jednou denně. S hosty začaly stoupat i nároky na ubytování a servis, na ostrově tak mohly vzniknout i butikové hotely.

Explora věrna svému názvu je oddaná myšlence objevování a velmi dbá na erudovanost svých průvodců - každý je odborníkem na určitou oblast, od ekologie po archeologii. Hosté mají na výběr z více než třiceti objevitelských expedic, které mohou v jejich doprovodu absolvovat pěšky, na kole nebo lodí.

Čtěte také: Objevte Azorské ostrovy

tags: #Helikonocní #ostrovy #ekologie

Oblíbené příspěvky:

• Čínské klima
• Výlety s dětmi Plzeňský kraj
• Příběh o Přírodě pro MŠ
• Likvidace odpadu v Týně nad Vltavou
• Mechorosty a jejich role