V Americe se schyluje k velké změně v přístupu k automobilům. Amerika oficiálně ruší celý systém regulací postavených kolem emisí CO₂. Tedy pravidel, která určovala směr vývoje, investic, technologií a cen pro celý automobilový průmysl.
Nové vedení tamního ministerstva dopravy prý chystá úpravu emisních pravidel, která by mohla mít značné důsledky nejen pro americký, ale i pro evropský trh.
Zatímco v Evropě se limity pro vypouštěný oxid uhličitý stále více zpřísňují, Amerika se vydává opačným směrem. Podle návrhu mají zůstat pod kontrolou pouze klasické škodliviny, jako jsou oxidy dusíku nebo pevné částice.
To by znamenalo konec tlaku na automobilky, pokud jde o snížení uhlíkové stopy. Opatření, která v Evropě vedla k vyšším cenám aut, výraznější elektrifikaci a k postupnému ústupu klasických spalovacích motorů, by tak na americké půdě ztratila význam.
Konkrétní dopady tohoto kroku budou dalekosáhlé, v lokální rovině skoro nekonečné. Šěf EPA Lee Zeldin uvádí, že nařízení spojená s CO2 zatěžují Američany skrytými náklady ve výši bilionu amerických dolarů (americký „trillion”, čili opravdu tisíc miliard dolarů) a jejich eliminace přinese úspory na všech úrovních.
Čtěte také: Nejčastější znaky padělaných dolarů
Přehodnocení klasifikace emisí je tedy klíčové, neboť CO2 zcela vylučuje z emisních předpisů. To znamená, že výrobci aut dál sice musí dodržovat limity znečišťujících látek pro všechno možné od oxidů dusíku až po pevné částice, ale ne pro oxid uhličitý, jehož exhalace jsou přímo úměrné spotřebě toho kterého fosilního paliva.
Reakce výrobců ukazují, že změna není jen na papíře. Automobilky už přizpůsobují své plány. Znovu se objevují zprávy o návratu silných osmiválců, třeba u značky Dodge. Naopak některé připravované elektromobily se odkládají nebo úplně ruší.
Přesto není jisté, že by se tím obrátil celý trend vývoje. I v USA je totiž patrné, že elektrifikace postupuje a automobilky do ní investují miliardy.
Trh s emisními kredity v USA fakticky končí a spolu s ním i celá architektura, jež zásadně ovlivňovala podobu amerických vozidel za posledních patnáct let.
Odborníci upozorňují, že jde o návrat k době, kdy vývoj motorů nebyl řízen limity laboratoře, ale přáními zákazníků a konkurencí. Zákonodárci, kteří změnu prosadili, argumentují tím, že systém norem EPA byl „neefektivní, ekonomicky deformující a často v přímém rozporu se zájmy amerického průmyslu“.
Čtěte také: Rozpoznávání padělaných dolarů
Americká agentura pro ochranu životního prostředí (EPA) se totiž rozhodla pro zdánlivě banální, ve výsledku ale daleké důsledky mající krok, jímž ruší konstatování z roku 2009, podle nějž emise skleníkových plynů představují přímo hrozbu pro člověka a životní prostředí. Prostě to dál nepovažuje za fakt v souladu s výše uvedeným.
EPA tak sice bude dál CO2 klasifikovat jako skleníkový plyn, nikoli však jako znečišťující látku, jako jsou oxidy dusíku nebo oxid siřičitý. A tím v podstatě padnou veškeré regulace a zdanění postavené kolem emisí CO2 postavené na opačném předpokladu.
Podle EPA jsou snahy o snížení vypouštěných skleníkových plynů víceméně zbytečné. Agentura pro ochranu životního prostředí totiž údajně spočítala, že i kdyby Spojené státy eliminovaly skleníkové plyny úplně ze všech vozidel, na globálním klimatu by se to minimálně do roku 2100 nijak nepodepsalo.
Jak ale píše třeba oborový magazín Automotive News, vědci a experti na klimatickou změnu s tvrzením Trumpovy vlády nesouhlasí. Planeta se podle nich otepluje a přibývají i extrémní výkyvy počasí. Dodávají třeba, že poslední tři roky byly historicky vůbec nejteplejšími. A podle dřívějších zjištění EPA vypouštějí osobní auta a pick-upy více než polovinu všech emisí skleníkových plynů v americké dopravě. Doprava samotná je pak největším zdrojem skleníkových plynů v USA.
Automobilky čelí v Americe podobnému emise hledajícímu systému jako v Evropě. Zjednodušeně jde o emisní povolenky. Kdo má vysokou průměrnou spotřebu a nemá bonusy za inovace a snahu, musí platit. Naopak zelenější a inovativnější automobilky si mohou prodejem takzvaných kreditů i přivydělat. Jde hlavně o Teslu, ale z minulosti mají velké množství bonusů i Toyota a Honda,a to hlavně za své hybridy.
Čtěte také: Vše o emisních normách
Američané zveřejnili data o průměrných reálných spotřebách tamních vozů. Situace se sice dvacet let zlepšuje, stále jde ale o vysoké hodnoty. Nejvyšší průměrné hodnoty mají vozy koncernu Stellantis, ten naopak v Evropě patří k výrobcům úspornějších aut. Spotřeba amerických aut se za poslední dvě dekády snížila o 31 procent. Od roku 1975 pak dokonce o 54 procent.
V roce 2005 šlo o 9,4 litru, nyní o 8,7 litru benzinu na sto kilometrů. Letos by podle předběžných čísel mělo jít o 8,4 litru. V roce 1975 měla nově prodávaná auta podle dostupných dat průměrnou reálnou (nikoliv laboratorní) spotřebu rovných 18 litrů.
Z hlediska spotřeby jsou v USA za poslední čtyři dekády vidět v podstatě tři hlavní vlny. Tou první je ropná krize, ve které benzin citelně zdražil a Američané začali objevovat menší a úspornější vozy. Do roku 1987 se průměrná spotřeba snížila o 41 procent. Pak ale začal růst. Jednak si lidé zvykli na to, že benzin není zadarmo, zároveň ale nastupovala SUV a auta se začala zvětšovat. Posledních dvacet let se zase projevuje tlak na snižování emisí skleníkových plynů, nástup hybridů a elektromobility.
| Automobilka | Průměrná spotřeba (l/100 km) |
|---|---|
| Tesla | 2,0 |
| Mercedes | 7,8 |
| Hyundai | 7,8 |
| Honda | 7,9 |
| Kia | 7,9 |
| BMW | 8,1 |
| Nissan | 8,2 |
| Toyota | 8,3 |
| Subaru | 8,4 |
| VW | 8,4 |
| Mazda | 8,5 |
| GM | 9,8 |
| Ford | 9,9 |
| Stellantis | 10,1 |
| Celkem | 8,4 |
U jednotlivých značek samozřejmě hraje klíčovou roli, jaké přesně vozy prodávají, čím více velkých SUV nebo trucků mají v nabídce, tím horší je i průměrná spotřeba. To je příklad i Stellantisu, se kterým si Evropan spojí spíše úsporné Peugeoty či Fiaty, v USA jde ale o velké Jeepy, trucky Ram a výkonné vozy Dodge.
| Rok | Model | Palivo | Reálná spotřeba (l/100 km) |
|---|---|---|---|
| 1975 | Honda Civic | benzin | 8,3 |
| 1980 | VW Rabbit (Golf) | diesel | 5,8 |
| 1985 | GM Sprint | benzin | 4,7 |
| 1990 | GM Metro | benzin | 4,4 |
| 1995 | Honda Civic | benzin | 5,0 |
| 2000 | Honda Insight | hybrid | 4,1 |
| 2005 | Honda Insight | hybrid | 4,4 |
| 2010 | Honda FCX | vodík | 3,9 |
| 2015 | BMW i3 | elektro | 1,9 |
| 2020 | Tesla 3 | elektro | 1,7 |
| 2024 | Hyundai Ioniq 6 | elektro | 1,7 |
A co Evropa? Lze si snadno představit, že by levnější americká auta mohla proniknout i k nám, zvlášť pokud se podaří dohodnout výhodnější obchodní podmínky. Odborníci ale varují, že jednoduché to nebude.
Tam, kde se evropští výrobci již léta potýkají s tlakem na emisní neutralitu a plánovaným zákazem spalovacích motorů od roku 2035, se americký trh v podstatě vrací zpět k logice nabídky a poptávky. Výrobci budou moci vyrábět, co se prodává, a ne to, co diktuje tabulka. Pro spotřebitele to může znamenat návrat větší rozmanitosti, dostupnosti spalovacích motorů i snížení cen, protože odpadne část nákladů spojená s „emisními kompenzacemi“.
Je jasné, ze auta jako osmiválcové Mustangy budou z nového přístupu USA profitovat, nemusí ale zůstat jen u toho.
Rozhodovat se v životě na základě slepé víry v cokoli není moc moudré, přesto jsme toho v mnoha oborech v posledních letech svědky pomalu denně. A spousta takových rozhodnutí je postavena okolo víry spojené s emisemi CO2 či jinými skleníkovými plyny a jejich vlivem na okolní prostředí.
tags: #emise #amerických #aut