Klimatické finance: Co to je a jakou roli hrají?

Myšlenka klimatických financí vznikla v roce 2009 na klimatické konferenci COP15 v Kodani. Zde se 27 rozvinutých států zavázalo, že bude od roku 2020 každoročně posílat 100 miliard amerických dolarů rozvojovým státům.

Tento závazek podpory je nicméně pro rozvojové státy nezbytným krokem ke splnění jejich klimatických cílů a posílení jejich důvěry v globální spolupráci. Přesto dosud naplňován není a ani přislíbená částka na realizaci potřebných opatření a transformaci hospodářství v rozvojových zemích není dostačující.

Proč jsou klimatické finance důležité?

Rozvojové země mají méně vlastních prostředků a obtížnější přístup k půjčkám, proto je pro ně složité získat zdroje na klíčové investice, jež by jim pomohly snižovat dopady klimatické změny či se na ně adaptovat. Tyto země ale zároveň potřebují hospodářský růst, který by jim umožnil vymýtit chudobu a zlepšit životní úroveň jejich populace.

Nejen pro ně, ale i pro nás - obyvatele rozvinutých a bohatých zemí - je zásadní, aby se tento růst opíral o čisté technologie. Pokud by dnešní rozvojové země při svém ekonomickém růstu vypouštěly skleníkové plyny v takové míře, v jaké je rozvinuté země vypouštěly při svém růstu v minulosti, dosažení klimatických cílů by nebylo možné.

Rozvojové země zároveň často patří mezi státy, které jsou klimatickou změnou zasaženy nejvíce, část klimatických financí je proto určena i na adaptační opatření.

Čtěte také: Vše o emisních normách

Jaké jsou zdroje a příjemci klimatických financí?

Přispěvateli jsou rozvinuté země světa, což je v současné době 38 států a patří sem například celá Evropská unie, USA, Kanada, Japonsko, Austrálie a další. Příjemci jsou naopak rozvojové země, kam spadá Indie, Bangladéš, většina států Afriky, ale třeba i Čína.

Formy klimatických financí

Klimatické finance nejsou vždy pouze darované peníze, ve většině případů se jedná o půjčky. A pokud jste příjemce, je pro vás důležité, zdali si prostředky můžete ponechat a potenciální budoucí výnosy použít na další investice, nebo jestli budete muset splácet dluh. Zároveň se do celkového objemu klimatických financí započítávají i soukromé zdroje, které byly mobilizovány díky veřejným financím (a také mohou nabývat různých forem).

V roce 2019 z celkové částky 79,6 miliard dolarů tvořily 21 % granty z veřejných zdrojů, 56 % půjčky z veřejných zdrojů a 18 % byly soukromé zdroje.

Bilaterální vs. Multilaterální zdroje

Finance mohou být poskytnuty na základě dohody mezi dvěma státy - to jsou tzv. bilaterální zdroje. Ty lze poskytnout přímo, nebo prostřednictvím neziskových organizací, univerzit či dalších institucí. Multilaterální zdroje jsou poskytovány skupinami států a jsou sdružené do klimatických fondů (Green Climate Fund či Global Environmental Facility) nebo rozvojových bank.

Na co se klimatické finance využívají?

Pařížská dohoda stanovuje, aby byly prostředky využívány rovným dílem na mitigační i adaptační opatření. Do mitigace (zmírnění dopadů klimatické změny) se počítají změny v energetice, dopravě, vzdělávání a stavebnictví, adaptace zahrnuje zásahy na ochranu vodních zdrojů, zemědělství a další.

Čtěte také: Více o pamětních emisích

Kdo přispívá nejvíce?

Přesná výše příspěvku stanovena není, zatím je to na dobrovolné bázi. Nejvíce do klimatických financí přispívá Japonsko, Německo a Francie (přibližně dvojnásobek toho, kolik by měl být příspěvek dle jejich HDP). Německo dává přibližně polovinu částky formou grantů a polovinu formou půjček, oproti tomu u Japonska a Francie výrazně převažují půjčky. USA sice poskytuje většinu financí formou grantů, ale celková částka je velice nízká.

K dosažení férového podílu podle HDP by USA muselo navýšit své příspěvky na šestinásobek, zároveň USA patří mezi největší světové znečišťovatele, a to jak v absolutních číslech, tak i v přepočtu na obyvatele.

Jak přispívá Česká republika?

Jako rozvinutá země a součást Evropské unie do klimatických financí přispíváme i my, a to jak multilaterálními, tak bilaterálními smlouvami. V roce 2018 se jednalo o 185 milionů korun a ve srovnání s výší našeho HDP jsme na tom ještě výrazně hůře než USA (některé odhady českého příspěvku jsou mírně vyšší, například OECD uvádí 240 milionů korun).

Pro dosažení férového podílu podle HDP bychom v roce 2018 museli přispět 7,8 miliardy korun ročně (přibližně 0,6 % českého státního rozpočtu), navíc patříme k větším znečišťovatelům při přepočtu emisí na obyvatele, takže částka by měla být ještě vyšší. Příspěvky vycházející z bilaterálních vztahů míří z ČR k některým balkánským státům, ale i dalším zemím světa (např. Etiopie nebo Kambodža), prostřednictvím multilaterárních fondů jsme v roce 2018 přispěli částkou 26 milionů korun.

Vývoj plnění závazků

Celková částka sice postupně stoupá, nicméně v roce 2020 závazek naplněn nebyl (přesná čísla pro tento rok zatím nejsou k dispozici, ale vzhledem k tomu, že o rok dříve bylo plnění 79,6 miliard dolarů, tedy přibližně 80 % z původně zamýšlené částky, není příliš pravděpodobné, že by letos již bylo dosaženo 100 miliard). To má velký vliv na důvěru rozvojových států k těm rozvinutým a je to jedno z hlavních témat klimatické konference COP26 v Glasgow.

Čtěte také: CIM Ministerstvo Emise: Vysvětlení

Uvedený závazek bude pravděpodobně prodloužen do roku 2025, přičemž diskuze se povedou ohledně jeho velikosti od roku 2025 dál.

Emise skleníkových plynů ve světě

Podle evropské databáze EDGAR (Emissions Database for Global Atmospheric Research) byly loni největšími producenty emisí skleníkových plynů na světě Čína (29,20 procenta), Spojené státy (11,11 procenta), Indie (8,2 procenta), EU27 (5,95 procenta), Rusko (4,84 procenta) a Indonésie (2,49 procenta). Společně představují 51,4 procenta světové populace, 62,5 procenta světového hrubého domácího produktu a také 64,2 procenta světové spotřeby fosilních paliv a 61,8 procenta globálních emisí skleníkových plynů.

S pouhými dvěma výjimkami, rokem 2009 (globální finanční krize) a rokem 2020 (covid-19), globální emise skleníkových plynů od začátku 21. století stabilně rostou a stojí za tím nárůst emisí CO2 z fosilních paliv v Číně, Indii a dalších rozvíjejících se ekonomikách.

Podle EDGAR se globální emise skleníkových plynů loni zvýšily o 1,3 procenta ve srovnání s rokem 2023 a dosáhly 53,2 Gt ekvivalentu CO2 .

Závazek Číny

Samotná Čína se za poslední desetiletí podílela na růstu emisí přibližně 90 procenty. Pro dosažení souladu s Pařížskou dohodou by bylo nutné snížit čínské emise do roku 2035 aspoň o 30 procent ve srovnání s rokem 2023. Skutečný závazek ohlášený Si Ťin-pchingem na klimatickém summitu OSN 25. září definoval nové NDC Číny nepoměrně skrovněji. Do roku 2035 se Čína zavázala snížit čisté emise skleníkových plynů v celé ekonomice o sedm až deset procent oproti maximálním úrovním a bude usilovat o zlepšení.

Čína nadále omílá starou pozici rozvojové země, když fakticky Západu připomíná, že by měl nejen vést dekarbonizaci, ale ještě za ni rozvojovým zemím platit.

Si Ťin-pching též zdůrazňuje potřebu „volného toku kvalitních zelených produktů po celém světě, aby se výhody zeleného rozvoje mohly dostat všude“. Ani nemusel říkat, odkud mají pocházet.

tags: #emise #cina #osminasobek #co #to #je

Oblíbené příspěvky:

• Zajímavosti okolí Hrochova Týnce
• Škody na životním prostředí Zlín
• Nelegální odchyt a ztráta biotopů: Hrozba pro biodiverzitu
• Více o BM Servis Bohumín
• Unikátní přírodopisné filmy BBC