Emise CO2 v České Republice: Analýza Sektorů a Cíle Snižování

Česká republika v roce 2023 vypustila do atmosféry 99 miliónů tun emisí skleníkových plynů. Vyplývá to z národní inventarizace skleníkových plynů, jejíž předběžné výsledky Ministerstvo životního prostředí poslalo Evropské komisi. Poprvé od roku 1990 se tak celkové emise ČR dostaly pod hranici 100 miliónů tun ekvivalentu oxidu uhličitého. Oproti roku 2022 došlo k poklesu emisí o celých 15 %, což v absolutních číslech představuje snížení o 17,5 miliónů tun. Jedná se o největší pokles emisí od počátku 90. let 20. století.

„Oproti roku 2022 došlo k poklesu emisí o celých 15 %. To v absolutních číslech představuje snížení o 17,5 milionů tun. Jedná se o největší pokles emisí od počátku 90. let 20. století, poprvé jsme se dostali pod hranici 100 milionů tun. Teď musíme zajistit, aby se nejednalo pouze o přechodný výkyv, ale trvalý trend dekarbonizace energetiky a celého hospodářství, bez negativních dopadů na konkurenceschopnost a obyvatele.

Snížení Emisí v Jednotlivých Sektorech

V sektoru energetiky se emise meziročně snížily o sedm miliónů tun. Průmysl a stavebnictví k tomuto snížení přispělo třemi milióny tun a další dva milióny tun ušetřilo vytápění budov. V neposlední řadě se významně zlepšila emisní bilance české krajiny. Ta se v posledních několika letech potýkala s důsledky rozsáhlé kůrovcové kalamity, se kterou byly spojené významné emise skleníkových plynů z lesních porostů. Ještě v roce 2022 byl sektor využívání krajiny a lesnictví zdrojem 1,5 miliónů tun emisí, ale v roce 2023 již opět pohltil a ve formě uhlíku uložil 3,5 miliónu tun emisí. Emise za zařízení zahrnutá do systému emisního obchodování (EU ETS) se meziročně snížily o více než 10 miliónů tun a celkově o 43 % oproti roku 2005.

Od roku 1990 se tak již emise snížily o 47 % a ČR je na dobré cestě k dosažení cíle snížení emisí o nejméně 55 % do roku 2030, který je v souladu s evropskými cíli zelené transformace. Na modernizaci ekonomiky a zejména energetiky může Česko do roku 2030 čerpat až 1,2 bilionů korun z evropských zdrojů. Příkladem úspěšného financování ochrany životního prostředí je program Nová zelená úsporám, který pomáhá s úsporami energií díky zateplení nebo výměně zdroje tepla v kombinaci se zvýhodněným úvěrem.

Česká republika produkuje 0,114 CO2eq ročně, co odpovídá 0,22 % světových emisí na 0,13 % globální populace. Klimaticko-energetické cíle EU v oblasti snižování emisí, zvyšování podílu obnovitelných zdrojů energie a zvyšování energetické účinnosti se propisují i do českých politik v oblasti klimatu a energetiky. České cíle jsou obsaženy ve Vnitrostátním plánu v oblasti energetiky a klimatu, ve Státní energetické koncepci i Politice ochrany klimatu.

Čtěte také: Vše o emisních normách

Klimaticko-Energetické Cíle České Republiky

Cíle v Oblasti Emisí

• Snižování emisí v souladu se závazky vyplývajícími z balíčku Fit for 55. Ten pro rok 2030 na evropské úrovni cílí na snížení emisí o 55 % oproti úrovni roku 1990.

Cíle v Oblasti Obnovitelných Zdrojů

• Dosáhnout 30,1% podíl obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie v roce 2030.

Cíle v Oblasti Energetických Úspor

• Nezávazný vnitrostátní cíl na úrovni nepřekročení 852 PJ v konečné spotřebě a 1222 PJ v primární spotřebě energie k roku 2030 (dle čl. 4 EED).
• Závazný cíl pro renovace budov ústředních vládních institucí na úrovni dosažení roční úpory 124 TJ (dle čl. 6 EED).
• Závazný cíl dosahování nových úspor na úrovni 669 PJ kumulovaně za celé období (dle čl. 8 EED).

V roce 2023 jsme byli na úrovni 98,5 Mt CO2 eq., tj. snížení asi o 47 % oproti roku 1990. Úroveň 55% snížení by pro Česko znamenala dosažení hodnoty asi 83 Mt CO2 eq. Modelované scénáře NKEP nicméně ukazují, že prosté plnění dohodnutých cílů v dalších oblastech může vést ještě k rychlejšímu snižování emisí a to jak v základním referenčním scénáři (WEM) -65% tak i v dekarbonizačním (WAM) -68%.

Autoři doslova konstatují, že “aktuální i očekávané tempo poklesu emisí skleníkových plynů v ČR je pro splnění ambiciózních klimatických cílů EU a směřování ke klimatické neutralitě k roku 2050 nedostatečné.”

Až tři čtvrtiny všech emisí v ČR jdou za spalovacími procesy - nejvíc v energetice (výroba elektřiny a tepla) a dopravě. Dohromady tyto dva sektory produkují polovinu všech emisí v ČR. Pod spalovací procesy pak spadají ještě spalovací procesy v průmyslu a spalování v domácnostech službách a institucích (typicky vytápění).

Emisní Intenzita Sektorů

• Výroba elektřiny a tepla: 33,72 milionů tun CO2 (32,6 % celkových emisí, 3,11 t CO2eq na obyvatele ročně).
• Průmysl: 25,86 mil. tun CO2 (25,0 % celkových emisí, 2,39 t CO2eq na obyvatele ročně).
• Doprava: 20,94 mil. tun CO2 (20,2 % celkových emisí, 1,93 t CO2eq na obyvatele ročně).
• Budovy: 8,62 mil. tun CO2 (8,3 % celkových emisí, tedy 0,80 t CO2eq na obyvatele ročně).
• Zemědělství: 8,13 mil. tun CO2eq (7,9 % celkových emisí, 0,75 t CO2eq na obyvatele ročně).
• Odpadové hospodářství: 5,58 mil. tun CO2eq ročně (5,4 % celkových emisí, 0,51 t CO2eq na obyvatele ročně).

Srovnání s EU

Česká republika byla v roce 2019 třetím největším producentem skleníkových plynů v přepočtu na obyvatele v Evropské unii. Kromě toho je nejhorší v emisi oxidu uhličitého. Většina zemí mezi lety 2014 a 2019 své emise celkově snížila, zatímco Česko jich vypouští o desetinu více. V roce 2023 činila hodnota 7,92 tun CO2ekv. na osobu ročně. To je 1,7x více než světový průměr a 1,4x více než průměr EU.

Možnosti Snížení Emisí

Snížit emise z dopravy je možné přechodem na alternativní druhy pohonu (např. na elektřinu, biometan nebo CNG), zvýšením podílu hromadné dopravy a snížením počtu vozidel na silnicích. Rychlá dekarbonizace sektoru energetiky v souladu s cílem ukončení využívání uhlí do roku 2033 představuje největší příležitost pro snižování emisí v České republice. Odstavením uhelných elektráren a modernizací teplárenství lze ušetřit více než 20 milionů tun CO2 ekv.

Čtěte také: Více o pamětních emisích

Historické Emise a Odpovědnost

Pokud sečteme všechny emise jednotlivých zemí v historii, Česká republika se umístí na 15. místě v porovnání s dalšími 200 zeměmi světa (tabulka zahrnuje pouze země s populací větší než 2 miliony). Pro zjednodušení výpočtu, množství oxidu uhličitého vyprodukované Českou republikou zahrnuje i CO2 vyprodukované Slovenskem za doby Československa, což částečně zkresluje údaje v tabulce.
Abychom porozuměli skutečné odpovědnosti každé země, je nutné prozkoumat historické emise za poslední tři století.

Pokud tedy přepočítáme historické emise na historické emise per capita, výrazně se nám změní pořadí jednotlivých zemí. Vymlouvat se na to, že jsme průmyslovým státem, je čirý alibismus - naopak, právě průmyslová historie a tedy i vyšší podíl na současné klimatické krizi jsou jedním z důvodů, abychom se snažili snižovat emise mnohem více a rychleji.

Srovnání s Rakouskem

Pro hlubší porozumění historických emisí v kontextu České republiky můžeme porovnat Českou republiku a Rakousko od roku 1830 do roku 2000, protože jsou si tyto země demograficky podobné. Jejich analýza poukazuje na fakt, že největší rozdíly nastaly v poválečném období - do roku 1980. V těchto letech Česká ekonomika stavěla zejména na těžkém průmyslu a naplno využívala svých zásob uhlí.

Zásadní rozdíl nyní však spočívá v tom, že Rakousko má ambiciozní akční plán k brzkému snižování emisí, zatímco Česká republika ne. Z toho vyplývá, že pokud chceme přispět svou vlastní odpovědností za stav klimatu, nelze se vymlouvat na ostatní země. Žádná země nemá „zanedbatelný podíl“, a už vůbec ne při historickém srovnání. Proto i Česko musí vyvinout úsilí pro zmenšení své uhlíkové stopy a mířit k nulovým emisím.

Současná Situace v České Republice

Roční objem emisí České republiky je 103,53 mil. tun CO2eq (údaj z roku 2023). Největším jednotlivým emitentem CO2 jsou elektrárny v Počeradech, které ročně vyprodukují 4,69 mil. tun CO2, což je 4,5 % celkových emisí České republiky. Podle dat Eurostatu činí v současnosti podíl recyklovaného odpadu 43 %. Česko ale stále pokulhává v omezování emisí skleníkových plynů, kde nedosahuje ani na unijní průměr. Například emise z průmyslu meziročně stouply o 11 % a jsou nyní 9. Úroveň životního prostředí v Česku se meziročně mírně zlepšila, dlužno ale dodat, že se jedná o skutečně minimální změnu.

Čtěte také: CIM Ministerstvo Emise: Vysvětlení

Jednou z příčin nadprůměrných emisí je skutečnost, že česká ekonomika patří mezi energeticky nejnáročnější ekonomiky v EU. Jak vysvětluje David Navrátil, hlavní ekonom České spořitelny: „Na jednotku HDP spotřebujeme o 50 % více energie než Německo, které je také průmyslové jako my. V případě domácností data ukazují, že spotřebováváme o 16 % více energie, především na vytápění a ohřev vody, než Švédsko."

Emise v Energetice

Emise v energetice pochází především ze spalování hnědého uhlí a zemního plynu v elektrárnách (25,61 milionů tun, resp. 24,7 % celkových ročních emisí) a dále z tepláren (8,10 mil. tun, či 7,8 % celkových emisí ročně). Pět největších českých fosilních elektráren, Počerady, Ledvice, Prunéřov, Tušimice a Chvaletice, vyprodukují ročně téměř tolik emisí CO2 jako veškerá silniční doprava.

Emise v Průmyslu

V této kategorii jsou zahrnuty tři druhy emisí. Za prvé jde o emise ze spalování fosilních paliv v průmyslu (např. koksu ve vysokých pecích nebo zemního plynu v cementárně). Za druhé jde o procesní emise, které vznikají chemickou reakcí při výrobním procesu - například při redukci uhlíku z železné rudy nebo při kalcinaci vápence při výrobě cementu.

Emise v Dopravě

Osobní automobilová doprava ročně vyprodukuje 11,40 mil. tun CO2 (11,0 %), zatímco nákladní a autobusová doprava je zodpovědná za 8,07 mil. tun CO2 (7,8 %). Neelektrifikovaná vlaková doprava ročně způsobí emise 0,22 mil. tun CO2eq (0,2 %), v grafu je započtena v rámci ostatní dopravy. Emise z letecké dopravy jsou 1,06 mil. tun tun CO2 (1,0 %, 97,9 kg na obyvatele ročně) a odpovídají emisím vyprodukovaným lety z letišť v ČR.

Emise z Budov

Jde o topení a ohřev vody v domácnostech, kancelářích a institucích (pokud energie není dodávána z teplárny) a také o vaření plynem.

Emise v Zemědělství

Emise v zemědělství pochází především z chovu hospodářských zvířat (4,35 mil. tun) v podobě emisí metanu a také z obdělávání půdy a s tím spojenými emisemi N2O (2,35 mil. tun). Také sem patří spalování pohonných hmot v zemědělství a lesnictví (1,16 mil. tun). K omezení emisí metanu ze zemědělství by vedlo snížení počtu chovaného dobytka (a s tím související snížení spotřeby hovězího masa a mléčných výrobků), změna nakládání se statkovými hnojivy (například jejich stabilizací v bioplynových stanicích) a méně intenzivní hnojení průmyslovými hnojivy.

Emise z Odpadového Hospodářství

Emise z odpadového hospodářství produkují především skládky odpadu, ze kterých do atmosféry uniká metan. Ten vzniká rozkladem biologicky rozložitelného materiálu (papíru, kartonu, textilií a bioodpadu) v tělese skládky.

Graf srovnání emisí států EU

Graf zobrazuje vztah mezi celkovými ročními emisemi jednotlivých států EU a jejich přepočtem na obyvatele.

Všechny hodnoty v grafu jsou antropogenní emise skleníkových plynů CO2, N2O, CH4, HFC, PFC, SF6, NF3 vyjádřené jako CO2eq.

Dohromady, tyto iniciativy a strategie ukazují směr, kterým se Česká republika ubírá ve snaze snížit emise a dosáhnout klimatické neutrality.

tags: #emise #CO2 #Česká #republika #sektory

Oblíbené příspěvky:

• Co je molekulární ekologie?
• Třídění odpadu: Aktuální stav
• Jak správně napojit odpad na revizní šachtu
• Jak vyřešit problémy s odpadem u pračky?
• Služby likvidace aut Holýšov