Limity Kvality Ovzduší v České Republice

Podle nejnovějších odhadů Světové zdravotnické organizace (World Health Organization, WHO) umírá ročně na následky špatné kvality ovzduší až 4,2 milionů lidí. Přímou příčinou smrti bývá nejčastěji rakovina plic či chronická dýchací onemocnění. Téměř 90 % úmrtí přisuzovaných špatné kvalitě ovzduší jsou zaznamenávána v zemích s nízkým, či středním HDP a až 2/3 se odhadují v zemích Jihovýchodní Asie a oblasti Západního Pacifiku. Existují skupiny osob, které jsou ke znečištění ovzduší náchylnější - především děti, starší osoby a osoby s některými zdravotními obtížemi (astma apod.). Mělo by proto být v zájmu všech snažit se proti znečišťování ovzduší „bojovat“ všemi dostupnými prostředky. Ovzduší není ohraničená entita, proto znečištění v jedné zemi či oblasti má vliv i na okolní oblasti, které jinak můžou mít relativně malý podíl na znečišťování ovzduší.

V posledních letech se podstatně změnil životní styl společnosti. Lidé dbají na zdravější stravování, pravidelně cvičí, více spí, vyhýbají se stresu, přestávají kouřit. Vše v souladu s doporučeními odborníků. Opomenuta je však substance, která významně a prokazatelně ovlivňuje zdraví všech.

Špatná kvalita ovzduší přitom způsobuje množství zdravotních problémů, jakými jsou onemocnění srdce, cév, dýchacích cest, rakovina plic či astma. Dlouhodobé působení znečištěného ovzduší dle statistik průměrně zkracuje lidský život až o deset měsíců. Evropská unie již v minulosti přijala řadu opatření ke zlepšení situace. Směrnice o kvalitě ovzduší z roku 2008 stanovila limity pro míru znečištění ovzduší. Česká republika limity dlouhodobě překračuje, za což je kritizována Evropskou unií.

S ohledem na připomínky Světové zdravotnické organizace i odborné veřejnosti byla v roce 2016 přijata nová směrnice, která limity pro znečištění ovzduší ještě zpřísňuje. Směrnice je součástí programu „Čisté ovzduší pro Evropu“. Díky ní by měly hodnoty znečištění ovzduší do roku 2030 výrazně poklesnout. Ministerstvo životního prostředí vypracovalo v roce 2016 programy pro zlepšení kvality ovzduší, reakce na ně však nebyly pozitivní. V několika případech dokonce ekologičtí aktivisté podali žaloby kvůli nekonkrétnosti programů a nejistotě výsledků.

Ve zprávě Evropské komise ze dne 3. 2. V říjnu 2017 Evropská agentura pro životní prostředí vydala Air quality report [1], v němž po vyhodnocení údajů z přibližně 2500 stanic konstatovala, že špatná kvalita ovzduší má nadále významný vliv na lidské zdraví. Další krok na sebe nenechal dlouho čekat. V lednu 2018 proběhlo v Bruselu jednání. Pozváno na něj bylo devět zemí, které dlouhodobě překračují limity znečištění ovzduší. Mezi pozvané patřily vedle České republiky také Slovensko, Německo, Spojené království a další. Všichni účastníci museli dodat materiály potřebné k vyhodnocení stávající situace a dostali měsíc k odstranění nedostatků.

Čtěte také: Výfukové emise a norma EURO 7

Kvůli špatnému ovzduší již došlo ke vzniku několika spolků a hnutí majících za cíl situaci zlepšit, nebo alespoň na vzniklý stav upozornit. V Brně můžeme zmínit iniciativu Dejchej Brno. Šesti původně zakládajícím matkám vadily zdravotní důsledky špatného ovzduší na jejich děti a laxní přístup zodpovědných orgánů. Problematikou se také zabývá sociálně-ekologický spolek Nesehnutí, který vytvořil aplikaci „Můžu dýchat?“. Touto aplikací monitoruje aktuální stav ovzduší na několika místech v Brně a na svých stránkách informuje obyvatele města o vhodnosti venkovních aktivit v závislosti na aktuální hladině nečistot.

Město může například zavést pravidelné hlášení o stavu aktuálního znečištění ovzduší pro lepší informovanost obyvatel, sázet více zeleně či pracovat na zatraktivnění městské hromadné dopravy. Aktuální stav ovzduší je skutečně alarmující a prozatím přijatá opatření nejsou zdaleka dostatečná. Můžeme jen doufat, že se postoj kompetentních orgánů změní a budeme moci brzy znovu volně a bez obav dýchat. Je třeba si uvědomit, že okolní vzduch ovlivňuje nejen nás samotné. Je to prvek, který dopadá na zdraví našich rodin, přátel, kolegů i domácích mazlíčků, přičemž podílet se na změně může každý z nás. Stačí ráno (namísto cesty do práce autem) vytáhnout kolo nebo si udělat procházku na autobusovou zastávku. Pokud by každý pravidelný řidič alespoň občas nechal auto doma, rozdíl by byl znatelný a vzduch rázem sladší.

[1] Air quality in Europe - 2017 report [online]. 22. 4. 2018].

Znečišťující Látky a Jejich Dopady

I. Znečištěné ovzduší má prokazatelně nepříznivé účinky na lidské zdraví, znečišťující látky mohou způsobit širokou škálu zdravotních problémů od méně závažných až po vážná onemocnění a zvyšují zátěž imunitního systému, což může vést k předčasné úmrtnosti. To vyvolává také značné ekonomické dopady, protože rostou náklady na zdravotní péči a snižuje se produktivita ve všech hospodářských odvětvích kvůli zvýšení pracovní neschopnosti. Znečišťující látky nepříznivě působí i na vegetaci, mohou ovlivnit její růst a způsobit snížení výnosů zemědělských plodin a lesů. Jsou i příčinou eutrofizace a acidifikace půdních a vodních ekosystémů a následné změny druhové skladby a úbytku rostlinných a živočišných druhů. Řada znečišťujících látek má schopnost se v prostředí kumulovat, negativně ovlivňovat ekosystémy a přecházet do potravního řetězce.

Znečišťující látky jsou přenášeny v atmosféře a mohou tak ovlivňovat kvalitu ovzduší jak v nejbližším okolí samotného zdroje znečištění, tak ve vzdálenějších oblastech. Dále mají některé z nich přímý nebo nepřímý vliv na klimatický systém Země. Nutné je zmínit i poškozování materiálů a budov často historického významu působením znečišťujících látek v ovzduší. I přes řadu realizovaných opatření v minulých letech produkují jednotlivé typy zdrojů takové množství emisí, které je v kombinaci s meteorologickými a rozptylovými podmínkami příčinou překračování imisních limitů některých škodlivých látek. V současnosti představují ze sledovaných znečišťujících látek největší problém suspendované částice a na ně vázané polycyklické aromatické uhlovodíky. V jarním a letním období jsou na řadě lokalit překračovány imisní limity přízemního ozonu.

Čtěte také: Omezení emisí dopravních letadel

Konkrétní podíl jednotlivých zdrojů na znečištění venkovního ovzduší je však v různých oblastech odlišný, záleží na skladbě zdrojů v dané lokalitě, ale také na přenosu škodlivin z jiných oblastí. Míra znečištění ovzduší je objektivně zjišťována pomocí sítě měřicích stanic, které monitorují koncentrace znečišťujících látek venkovního ovzduší (imise) v přízemní vrstvě atmosféry.

Znečišťující látky, které jsou sledovány a hodnoceny vzhledem k prokazatelně škodlivým účinkům na zdraví populace nebo na vegetaci a ekosystémy, mají stanoveny imisní limity. Při hodnocení kvality ovzduší jsou především porovnávány zjištěné úrovně koncentrací s příslušnými imisními limity, případně s přípustnými četnostmi překročení těchto limitů, což jsou úrovně koncentrací, které by podle platné legislativy neměly být překračovány. Stručná charakteristika znečišťujících látek, přehled jejich emisních zdrojů a jejich dopadů jsou uvedeny v Tab.

PM ovlivňují zdraví osob více než kterákoliv jiná znečišťující látka (WHO). Skládají se z komplexní směsi pevných a kapalných částic jak organických, tak anorganických látek suspendovaných v ovzduší. Čím menší je velikost částic, tím hlouběji můžou pronikat dýchacím systémem a jsou proto nebezpečnější. Měření PM se většinou udávají jako jejich denní a roční průměr v µg/m3. Dopad na lidské zdraví můžou mít i relativně velmi nízké koncentrace PM v ovzduší. Nebyl identifikován žádný práh (bezpečná spodní hranice), pod kterým by již nebyly koncentrace PM vůbec nebezpečné. WHO odhaduje, že snížení průměrných ročních koncentrací PM2,5 ze 35 na 10 µg/m3 by vedlo ke snížení úmrtnosti v důsledku špatné kvality ovzduší o 15 %.

Přízemní ozon nemá svůj přímý zdroj, vzniká fotochemickými reakcemi oxidů dusíku (NOx) a těkavých organických látek (VOC). Nejvyšší koncentrace přízemního ozonu jsou měřeny za jasných, teplých dní.

Hlavními antropogenními zdroji NO2 v ovzduší jsou jednoznačně spalovací procesy (doprava, vytápění, získávání energie). Ve vyšších koncentracích se jedná o toxický plyn způsobující významné záněty dýchacích cest. Vysoké koncentrace můžou způsobovat dýchací obtíže již po přibližně 10minutové expozici. Potenciálně nebezpečné koncentrace se ukázaly být ještě nižší, než se v minulosti předpokládalo.

Čtěte také: Oxid uhelnatý v ČR

Tento bezbarvý a štiplavě zapáchající plyn vzniká při spalování fosilních paliv a tavení rud obsahujících síru. Hlavním antropogenním zdrojem je spalování fosilních paliv obsahujících síru. Kromě poruch dýchacího systému dráždí SO2 sliznice. Při spojení s vodou pak vytváří kyselinu sírovou - hlavní součást tzv.

Imisní Limity v ČR a Doporučení WHO

Jako klíčový identifikátor kvality ovzduší je WHO brána koncentrace suspendovaných částic PM2,5, tedy částic s aerodynamickým průměrem do 2,5 µm. WHO stanovuje doporučenou koncentraci PM2,5 10 µg/m3 jako roční průměr.

Na začátku článku jsme si řekli, že se podíváme i na to, jak si v porovnání s doporučeními WHO vede Česká republika. Imisní limit pro roční průměr v ČR má hodnotu 40 µg/m3. Ten byl překročen na dvou stanicích (Ostrava-Radvanice ZÚ a Věřňovice), obě v Moravskoslezském kraji (1,4 % stanic s dostupnými daty). Doporučení WHO je však hodnota 20 µg/m3. Imisní limit pro 24h koncentraci má hodnotu 50 µg/m3 a smí být překročen maximálně 35x za rok.

Imisní limit pro roční průměr v ČR má hodnotu 25 µg/m3. V roce 2020 dojde ke snížení na 20 µg/m3. WHO pak doporučuje hodnotu ještě výrazně nižší - 10 µg/m3. V roce 2017 byla hodnota 25 µg/m3 překročena na 10 stanicích, všechny v Moravskoslezském kraji, v čele s Věřňovicemi (32,1 µg/m3, jediná stanice s ročním průměrem koncentrací nad 30 µg/m3). Imisní limit byl tedy v roce 2017 překročen na 12,7 % stanic. Pokud by již platil imisní limit pro rok 2020, překročily by ho koncentrace na 26 stanicích (32,9 %).

Imisní limit pro roční průměr má hodnotu shodnou s doporučovanou hodnotou WHO, tedy 40 µg/m3. Imisní limit pro 24h koncentraci má v České republice hodnotu 125 µg/m3a může být překročen maximálně 3x za rok. V roce 2017 nebyl tento limit překročen na žádné ze 61 stanic s dostupnými daty. Nejvyšší naměřená 24h koncentrace byla naměřena na stanici Petrovice u Karviné (109,3 µg/m3). WHO uvádí maximální 24h doporučenou hodnotu jako 20 µg/m3.

Pro doplnění uveďme ještě několik údajů k překročení imisních limitů v roce 2017. Kromě PM je velmi problematickou látkou po stránce znečišťování ovzduší v České republice také polycyklický aromatický uhlovodík benzo[a]pyren, jehož koncentrace byly v roce 2017 překročeny na 25 stanic ze 38 s dostupnými daty, tedy více než na polovině stanic (65,8 %). Hlavní zdroj vysokých koncentrací benzo[a]pyrenu představuje v České republice zcela jednoznačně lokální vytápění. Na některých stanicích jsou navíc koncentrace několikanásobně vyšší, než jaké stanovuje imisní limit. Ten má pro roční průměr hodnotu 1,0 ng/m3. Vůbec nejvyšší roční průměrná koncentrace benzo[a]pyrenu byla v roce 2017 naměřena na stanici Ostrava-Radvanice (ZÚ) (9,6 ng/m3), dále Ostrava-Radvanice OZO (4,5 ng/m3) a Český Těšín - autobusové nádraží (4,4 ng/m3).

Ač se tedy koncentrace znečišťujících látek především koncem 90. let a začátkem tisícíletí v České republice výrazně snížily (např. SO2), jsou často stále na řadě stanic vyšší, než jaké doporučuje WHO.

Imisní Databáze ISKO a Monitorovací Sítě

Koncentrace naměřené všemi monitorovacími sítěmi jsou ukládány do imisní databáze ISKO. V databázi jsou archivovány údaje již od počátku měření, koncentrace oxidu siřičitého a suspendovaných částic ze staničních sítí ČHMÚ v severních Čechách a v Praze již od roku 1971. S imisními daty jsou do imisní databáze ukládána i doprovodná meteorologická data, která jsou měřena na velké části automatizovaných imisních stanic ČHMÚ a jsou využívána pro hodnocení imisně-meteorologických vztahů.

Imisní databáze ISKO zahrnuje kromě výsledků měření ČHMÚ, které zajišťují pracovníci Imisního monitoringu v centru i na pobočkách, i data poskytovaná spolupracujícími institucemi. Jedná se zejména o Zdravotní ústav se sídlem v Ostravě, Zdravotní ústav se sídlem v Ústí nad Labem, Státní zdravotní ústav, ČEZ, a. s., městské úřady a další přispěvatele. V databázi jsou též zahrnuty informace z příhraničních oblastí Slovenska, Německa, Polska a Rakouska.

Základem pro hodnocení kvality ovzduší jsou koncentrace naměřené na monitorovacích stanicích. Měřicí síť je nejhustší v oblastech s nejvyššími koncentracemi škodlivin, nicméně pokrývá celou ČR. Páteřní sítí monitorovacích stanic je Státní síť imisního monitoringu (SSIM), kterou provozuje ČHMÚ. Její součástí jsou jak stanice s automatizovaným měřicím programem (AIM), tak i stanice s manuálním měřicím programem (MIM), ze kterých jsou odebrané vzorky analyzovány v laboratořích ČHMÚ. V mnoha případech je na jedné lokalitě znečištění ovzduší sledováno současně automatickými i manuálními metodami. Státní síť imisního monitoringu je doplněna monitorovacími stanicemi dalších organizací, jejichž měření je rovněž využíváno při hodnocení kvality ovzduší.

Legislativa a Strategie pro Zlepšení Kvality Ovzduší

Z evropské legislativy vychází i národní legislativa, upravující hodnocení kvality ovzduší v ČR. Základní právní normou v ČR je zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, v platném znění (dále „zákon o ochraně ovzduší“), který mimo jiné vymezuje zóny a aglomerace, na jejichž úrovni se hodnotí kvalita ovzduší. Zákon o ochraně ovzduší stanovuje tři aglomerace a sedm zón. Podrobnosti pak dále specifikuje vyhláška č. 330/2012 Sb., o způsobu posuzování a vyhodnocení úrovně znečištění, rozsahu informování veřejnosti o úrovni znečištění a při smogových situacích.

Na základě požadavku Evropské komise připravit ucelenou koncepci řízení kvality ovzduší pro ČR byla zpracována Střednědobá strategie (do roku 2020) zlepšení kvality ovzduší v ČR. Tento koncepční dokument byl schválen v prosinci roku 2015 a shrnuje výstupy základních strategických dokumentů zlepšování kvality ovzduší - Národního programu snižování emisí ČR a deseti programů zlepšování kvality ovzduší (PZKO) zpracovaných pro zóny a aglomerace. Mimo jiné se jedná o podklad pro financování opatření ke snížení emisí a ke zlepšení kvality ovzduší z fondů EU prostřednictvím operačních programů.

Index Kvality Ovzduší

Index kvality ovzduší představuje souhrnnou informaci o kvalitě ovzduší na konkrétní měřicí lokalitě. Byl navržen ve spolupráci se Státním zdravotním ústavem a jedná se o komplexní ukazatel, který charakterizuje kvalitu ovzduší s ohledem na zdravotně podložená doporučení WHO. Výhoda indexu je jeho jednoduchost a přehlednost. Základní dělení je trojstupňové a odpovídá barvám semaforu. Zelená barva představuje velmi dobrou až dobrou kvalitu ovzduší a jedná se o ideální podmínky pro pobyt venku. Oranžová barva odpovídá přijatelné kvalitě ovzduší, kdy je již doporučeno omezení venkovních aktivit, zatímco červená barva označuje zhoršenou až špatnou kvalitu ovzduší a venkovní aktivita se nedoporučuje.

Výpočet nového indexu je založen na současném vyhodnocení 3hodinových klouzavých koncentrací oxidu siřičitého (SO2), oxidu dusičitého (NO2) a suspendovaných částic (PM10). V letním období (1. 4. - 30. 9.) se navíc hodnotí i 3hodinové klouzavé koncentrace přízemního ozonu (O3). Podmínkou výpočtu a zobrazení indexu je v zimním období (1. 10. - 31. 3.) měření PM10 na dané lokalitě, v letním období pak měření PM10 nebo O3.

Maximální Denní Osmihodinové Koncentrace

Maximální denní osmihodinová koncentrace se stanoví posouzením osmihodinových klouzavých průměrů počítaných z hodinových údajů aktualizovaných každou hodinu. Každý osmihodinový průměr se přiřadí ke dni, ve kterém končí, to jest první výpočet je proveden z osmihodinových koncentrací během periody 17:00 předešlého dne a 01:00 daného dne.

Přehled Imisních Limitů (IL)

Přehled imisních limitů (IL) a povolený počet překročení limitní hodnoty, horních a dolních mezí pro posuzování podle zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, v platném znění, a vyhlášky č.

V roce 2020 vstoupil v souvislosti s právními předpisy EU v platnost přísnější imisní limit 20 µg.-3 pro roční průměrnou koncentraci PM2,5.

Imisní limity (IL) pro ochranu ekosystémů a vegetace dle zákona č.

Zóny a Aglomerace pro Posuzování Kvality Ovzduší

Vrstva zón a aglomerací pro hodnocení a řízení kvality ovzduší na území České republiky. Zóny a aglomerace jsou vymezeny na základě legislativních specifikací Směrnice EU 2008/50/EC a zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší.

tags: #limity #kvality #ovzdusi #ceska #republika

Oblíbené příspěvky:

• Dubové listí a kompost
• Svoz odpadu Terezín
• STK a emise: Kde ušetřit?
• Praktický odpadkový koš
• Odpadky u klecí