Emise HF z rotační pece a legislativní požadavky

Při spoluspalování odpadů v zařízeních na spalování paliv je z hlediska emisí závazné nařízení vlády č. 354/2002 Sb. Při spoluspalování platí emisní limity uvedené v příloze č. Pokud při spoluspalování vzniká více než 40 % tepla spalováním odpadu, platí emisní limity uvedené v příloze č. 5 tohoto nařízení, tzn. limity platné také pro spalovny odpadů.

Z pohledu provozovatelů představuje skupina látek a jejich emisní limity zahrnuté v bodě 3) při energetickém využívání LF v režimu spoluspalování hlavní problém. Splnění takto přísných emisních limitů je v podstatě neřešitelné.

Že jde o reálný problém ukazuje obr.1, který shrnuje výsledky emisního měření prováděného během zkoušky spoluspalování certifikovaného alternativního paliva na rotační peci vyrobeného na bázi průmyslových odpadů. S velkou pravděpodobností lze tvrdit, že emise Hg úzce korelují s dávkováním alternativního paliva, podobně jako emise HCl.

Je nezbytné podotknout, že spoluspalované alternativní palivo má deklarovaný max. obsah Cl do 1 % hm. Ze změřených koncentrací HCl a hmotové bilance však jednoznačně vyplývá, že obsah Cl musel být v palivu podstatně vyšší než deklarovaný. Je nezbytné podotknout, že šlo o palivo připravované z relativně dobře definovaných zdrojů, tj. čistých průmyslových odpadů, nikoli z SKO.

Při energetickém využívání LF je nutnou podmínkou trvání na emisních limitech srovnatelných s limity u zařízení EVO. Spoluspalování LF v existujících energetických zařízeních je akceptovatelné pouze v případě, že budou vybavena patřičným systémem čištění spalin.

Čtěte také: Vše o emisních normách

Nelze zaručit, že zbytkové složky nebezpečných odpadů obsažené v SKO nepřejdou do LF a do emisí vzniklých při spoluspalování. Existují moderní metody a postupy, které jsou za rozumných podmínek (investiční náklady, zvýšené provozní náklady) schopny snížit emise na úroveň blížící se požadavkům na kvalitu vypouštěných plynů ze zařízení EVO.

Ve většině případů však bude nutné rozšíření systému čištění spalin (po roce 2016 navíc směrnice o průmyslových emisích 2010/75/EU zpřísní emisní limity pro oxidy dusíku a síry).

Legislativa týkající se paliv z odpadu

Ve Sbírce vyšla vyhláška č. 452/2025 Sb. o stanovení podmínek, při jejichž splnění přestává být kapalné a plynné palivo z odpadu odpadem. Účinnost vyhlášky nastane 1. 1. 2026.

Vyhláška rozděluje paliva do tří skupin:

• Kapalná a plynná paliva z odpadu - kategorie I
• Kapalná a plynná paliva z odpadu - kategorie II
• Topný olej z odpadních olejů

Nevztahuje se na bioplyn vystupující ze zařízení k nakládání s biologicky rozložitelnými odpady, který přestal být odpadem podle § 53 odst. 1 vyhlášky č. 273/2021 Sb.

Čtěte také: Více o pamětních emisích

Koho se vyhláška nejvíc týká

• Provozovatelů zařízení k využití odpadu, kteří:
  • vyrábějí kapalná / plynná paliva z odpadu (včetně pyrolýzy a zplyňování), nebo
  • vyrábějí topný olej z odpadních olejů.
• Provozovatelů velkých spalovacích stacionárních zdrojů:
  • kotle > 5 MW a hlavně > 20 MW,
  • spalovny odpadů,
  • cementárny (rotační pece na výrobu cementářského slínku),
  • pece na výrobu vápna.
• Původců odpadů, kteří odpady předávají do zařízení určených pro výrobu těchto paliv (větší průmysloví producenti odpadů, automobilky, chemičky apod.).

Prakticky tedy podnikoví ekologové, provozní technici, energetici, EHS/ESG manažeři.

Klíčové principy: kdy palivo z odpadu přestává být odpadem

Společné pro všechny typy paliv:

• Palivo musí být vyrobeno ve stacionárním zařízení k využití odpadu s povolením podle § 21 odst. 2 NZOO.
• Vstupní odpady:
  • musí být takové, se kterými nelze nakládat vhodnějším způsobem v souladu s hierarchií odpadového hospodářství,
  • musí splňovat podmínky pro uvedení na trh podle nařízení (EU) 2019/1021 o POPs (perzistentní organické znečišťující látky).

Pokud se používá nebezpečný odpad, jeho nebezpečné vlastnosti:

• jsou buď běžné pro "běžná" paliva (např. hořlavost), nebo
• jsou před ukončením výroby paliva prokazatelně odstraněny (hodnocení nebezpečných vlastností odpadu dle zákona o odpadech).

Kategorie I - "čistší" kapalná a plynná paliva

Podmínky pro kategorii I (§ 2 vyhlášky č. 452/2025 Sb.)

• Výroba pouze z vhodných odpadů (nelze je lépe využít, splnění požadavků POPs).
• Výroba ve stacionárním zařízení s povolením dle § 21 NZOO.

Kapalná paliva kategorie I:

Čtěte také: CIM Ministerstvo Emise: Vysvětlení

• musí splnit požadavky na kvalitu kapalných paliv podle vyhlášky č. 415/2012 Sb. (ochrana ovzduší), včetně splnění parametru obsahu vody (max. 2 %) a výhřevnosti (> 32 MJ/kg),
• velmi přísné limity pro obsah síry, chloru, fluoru, těžkých kovů a PCB (viz příloha č. 1 tab. 1.1).

Plynná paliva kategorie I:

• striktní limity pro celkovou síru, sirovodík, COS, HCl, HF, rtuť, kadmium + thallium a těžké kovy (příloha č. 1 tab. 1.2).

Povolené možnosti využití

Palivo kategorie I se musí využít (jedná se o podmínku ukončení režimu odpadu, bez naplnění využití se stále jedná o odpad):

• Spalovat ve spalovacím stacionárním zdroji o celkovém jmenovitém tepelném příkonu > 5 MW, který plní požadavky zákona o ochraně ovzduší a vyhlášky č. 415/2012 Sb.,
• Použít mimo stacionární zdroj pouze jako pohonná hmota - pak musí splnit vyhlášku č. 516/2020 Sb. (požadavky na pohonné hmoty).

Speciální režim pro paliva z pyrolýzy / zplyňování

Pro paliva z pyrolýzy nebo zplyňování platí navíc, že jejich spalování:

• nesmí způsobit vyšší emise NOx, CO a TZL než "nejméně znečišťující palivo na trhu", které by mohlo být v daném zdroji používáno,
• emise polychlorovaných dibenzodioxinů a polychlorovaných dibenzofuranů musí být pod limitem pro tepelné zpracování odpadu (vyhláška č. 415/2012 Sb.).

To se ověřuje:

• jednorázovým měřením emisí při spalovací zkoušce před zahájením pravidelného spalování (palivo z odpadu se zkouší bez příměsí),
• následně jednou ročně jednorázovým měřením emisí při spalování paliva z odpadu bez příměsí, před tím je nutné provést i referenční měření emisí při spalování "nejlepšího" paliva.

Palivo kategorie I přestává být odpadem okamžikem dokončení technologického procesu výroby, pokud:

• jsou splněny podmínky stanovené v § 9 NZOO a všechna kritéria stanovená pro příslušné palivo touto vyhláškou,
• proběhlo předepsané vzorkování a zkoušení,
• je zpracována kompletní průvodní dokumentace dle § 5 vyhlášky č. 452/2025 Sb.

Kategorie II - paliva, která nesplní parametry kategorie I

Kategorie II je "přísněji svázaná" s konkrétními velkými zdroji.

Podmínky pro kategorii II (§ 3)

Stejné vstupní logiky: nelze lépe nakládat v hierarchii odpadů, požadavky na POPs, zařízení s povolením dle § 21 NZOO.

Palivo musí být bezprostředně předáno do:

• spalovacích stacionárních zdrojů o celkovém jmenovitém tepelném příkonu > 20 MW,
• spalovny odpadů,
• rotačních pecí na cementářský slínek,
• pecí na výrobu vápna,
• vždy na území ČR.

Zdroj, který palivo využije (jedná se o podmínku ukončení režimu odpadu, bez naplnění podmínek využití se stále jedná o odpad):

• musí být konkrétně vymezen v průvodní dokumentaci vyrobeného paliva,
• musí mít povolení pro tepelné zpracování odpadu (povolení podle zákona o ochraně ovzduší / integrované povolení dle zákona o integrované prevenci),
• musí být součástí záměru povolovaného podle stavebního zákona (tj. nemůže jít o přemístitelný zdroj).

Při spalování těchto paliv se na zdroj vztahují stejné požadavky, jako kdyby šlo o tepelné zpracování odpadu (BAT, emisní limity, požadavky na monitorování podle zákona o ochraně ovzduší a vyhlášky č. 415/2012 Sb.). Jinými slovy - u kategorie II palivo sice právně přestane být odpadem, ale při spalování paliva musí být plněny podmínky, jako by stále docházelo ke spalování odpadu.

Palivo kategorie II přestává být odpadem okamžikem dokončení technologického procesu výroby, pokud:

• jsou splněny podmínky stanovené v § 9 NZOO a všechna kritéria stanovená pro příslušné palivo touto vyhláškou,
• je zpracována kompletní průvodní dokumentace dle § 5 vyhlášky č. 452/2025 Sb.

Topný olej z odpadních olejů (§ 4)

Samostatný režim pro kapalné palivo - topný olej:

• Vyroben výhradně z odpadních olejů, které:
  • není možné lépe využít (hierarchie odpadů),
  • splňují požadavky POPs (nařízení EU 2019/1021).
• Výroba opět ve stacionárním zařízení k využití odpadu s povolením dle § 21 odst. 2 NZOO.

Palivo musí splnit:

• požadavky na kvalitu kapalných paliv podle vyhlášky č. 398/2009 Sb., o technických požadavcích na pohonné hmoty a o způsobu sledování a vyhodnocování jejich kvality, ve znění pozdějších předpisů.

Požadavky na měření emisí

Intervaly jednorázového měření emisí se stanovují takto:

• u stacionárních zdrojů uvedených v příloze č. 5 v části II bodech 1.1., 1.2., 1.3. a 1.4. jedenkrát za 3 kalendářní roky.
• u stacionárních zdrojů uvedených v příloze č. 5 v části II bodech 4.1., 4.2. a 7. jedenkrát za 2 kalendářní roky.
• u stacionárních zdrojů uvedených v příloze č. 5 v části II bodu 4.3. s projektovanou spotřebou organických rozpouštědel 0,5 t/rok a více a současně do 2 t/rok včetně, bodu 9. jedenkrát za kalendářní rok.
• u stacionárních zdrojů uvedených v příloze č. 8 v části II bodech 2.2.1., 3.8.1., 4.1.1. jedenkrát za 3 kalendářní roky.
• u stacionárních zdrojů uvedených v příloze č. 8 v části II bodech 3.7.1., 3.8.3. jedenkrát za 2 kalendářní roky.
• u stacionárních zdrojů uvedených v příloze č. 8 v části II bodu 3.4.2. s projektovaným tepelným výkonem od 1 MW do 5 MW včetně a bodu 3.5.2. jedenkrát za kalendářní rok.
• u stacionárních zdrojů uvedených v příloze č. jedenkrát za kalendářní rok.
• u stacionárních zdrojů uvedených v příloze č. jedenkrát za kalendářní rok.
• u stacionárních zdrojů uvedených v příloze č. 8 v části II bodu 4.2.5. jedenkrát za 3 kalendářní roky.

Četnost měření u zdrojů tepelně zpracovávajících odpad:

• u stacionárních zdrojů tepelně zpracovávajících odpad, pokud jde o měření těžkých kovů, polychlorovaných dibenzodioxinů (PCDD), polychlorovaných dibenzofuranů (PCDF) a dále o měření plynných anorganických sloučenin fluoru vyjádřených jako fluorovodík, plynných anorganických sloučenin chloru vyjádřených jako chlorovodík a oxidu siřičitého při uplatnění bodu 4 nebo 5 části B přílohy č. 2 jedenkrát za kalendářní rok.
• u spalovacích stacionárních zdrojů o celkovém jmenovitém tepleném příkonu 50 MW a vyšším.

V písmenu c) vždy nejméně jednou za 6 měsíců s výjimkou prvních 12 měsíců provozu stacionárního zdroje tepelně zpracovávajícího odpad, kdy se provede jedno měření každé 3 měsíce.

Jednorázové měření podle odstavce 3 se neprovádí u stacionárních zdrojů vyjmenovaných v části A přílohy č. 4 zákona pro znečišťující látky tam uvedené; to neplatí v případě měření emisí rtuti a jejích sloučenin u spalovacích stacionárních zdrojů spalujících uhlí, které se provádí jedenkrát za kalendářní rok.

• u stacionárních zdrojů uvedených v příloze č. 6 jedenkrát za kalendářní rok.
• u stacionárních zdrojů uvedených v příloze č. 8 v části II bodech 1.3., 2.1., 3.8.4. jedenkrát za 3 kalendářní roky.
• u stacionárních zdrojů uvedených v příloze č. 8 v části II bodech 3.5.1., 3.7.1., 3.8.3., 5.2.1., u stacionárních zdrojů uvedených v příloze č. 8 v části II bodu 4.2.5. jedenkrát za 2 kalendářní roky.

Pokud nemá stacionární zdroj pro určitou znečišťující látku stanoven specifický emisní limit v této vyhlášce, ale pouze v povolení provozu, stanoví krajský úřad podle § 12 odst. 4 zákona v povolení provozu rovněž způsob, podmínky a intervaly jednorázového měření emisí této znečišťující látky.

Při stanovení četnosti měření se přihlédne k době a způsobu provozování stacionárního zdroje a jeho vlivu na kvalitu ovzduší.

tags: #emise #HF #z #rotační #pece

Oblíbené příspěvky:

• Archeologické sbírky Národního muzea
• Cyklon Yasa a ekologie Fidži
• Pravidla kuželek pro začátečníky
• Tipy pro přežití v divočině
• Udržitelné bydlení