Emise jaderných elektráren

Evropská komise vzala na milost jadernou energetiku. Podle některých názorů je využití jaderné energie pro Českou republiku hlavním nástrojem k plnění emisních cílů. Podle názoru české vlády by se měla budoucnost české energetiky z významné části zakládat na jaderné energii.

Studie zveřejněná na webu EDF Energy a bulletinu Americké chemické společnosti, která se zabývala uhlíkovou stopou jaderné elektrárny Hinkley Point C na jihozápadě Anglie, upozorňuje na to. Studie se zaměřila na emise oxidu uhličitého, kterými elektrárna zatíží planetu. Ukázalo se, že kilowatthodina elektřiny vyrobená v jaderné elektrárně za sebou zanechá 5,49 gramu CO₂ na kilowatthodinu. Pro srovnání, z dat Mezivládního panelu pro změnu klimatu vychází průměrná hodnota tohoto ukazatele pro větrné elektrárny na 12 gramů.

Analýza zjistila, že výroba elektřiny v těchto jaderných blocích produkuje průměrně 3,7 g ekvivalentu CO2 na kWh. Na předcházející fáze životního cyklu připadá 57 % těchto emisí, zatímco „provozní“ fáze představuje 28 %. Stavební práce zastupují 16 %, přičemž nejvíce se na nich podílí cement (6 %), nelegovaná ocel (3 %) a armovací ocel (2 %). Vyřazování z provozu představuje pouze 3% okrajový podíl ekvivalentu CO2.

Nahlíženo emisemi hlavního skleníkového plynu, oxidu uhličitého, jsou však jaderné elektrárny nejčistším ze všech energetických zdrojů. Data ze studií ukazují, že energie z jádra za sebou zanechává menší uhlíkovou stopu než energie ze slunce nebo větru. Závěry studie jsou v souladu se závěry analýzy, kterou nedávno vydala Evropská hospodářská komise OSN (United Nations Economic Commission for Europe, UNECE).

Výsledky své práce shrnuje v magazínu New Scientist Jesse Ausubel z newyorské Rockefellerovy univerzity, který srovnával nároky na plochu u atomové elektrárny o výkonu tisíce megawattů (zhruba poloviční výkon Temelína) se stejně výkonným solárním parkem. Kde tuto půdu vzít a nevyvíjet tlak na ekosystém a biodiverzitu, jejichž ochranu taxonomie klade mezi priority?

Čtěte také: Vše o emisních normách

Základní omyl ale spočívá v přesvědčení, že jaderná energie je bez emisí. To není pravda. Neprodukuje sice emise v samotné elektrárně, ale v životním cyklu celého procesu záleží na tom, odkud pochází uran použitý pro výrobu paliva. V případě zemí, které uran samy netěží a nevyrábí palivo, se emise nezapočítávají do jejich bilance. Započítávají se ale do bilance producentů, jako jsou Rusko, Kazachstán nebo Austrálie.

Je také třeba ta data porovnávat s dalšími analýzami. Pak si všimnete, že na stejné úrovni jako jaderné elektrárny se pohybují plynové kogenerační zdroje. Fotovoltaika je na tom už dnes lépe. A pokud by něco skutečně prospívalo klimatu, byly by to bioplynové elektrárny, protože ty mají negativní emise.

Jaderné elektrárny mohou navíc produkovat pouze elektřinu, která má na konečné spotřebě energie v České republice podíl necelých 20 %. Aby se snížily emise CO2, celý systém by se musel změnit - pouhé rozšíření jaderné základny v produkci elektřiny není řešením.

Podle analýzy americké federální Laboratoře pro obnovitelné zdroje (NERL, čili National Renewable Energy Laboratory) jsou jejich emise po započtení celého životního cyklu podobné či nižší než u většina obnovitelných zdrojů. A samozřejmě mnohonásobně nižší než v případě fosilních paliv, ať už máme na mysli ty špinavější - černé a hnědé uhlí - tak i ty méně špinavé, jako je zemní plyn.

Následující tabulka shrnuje výpočet emisí ekvivalentu oxidu uhličitého (tedy i jiných skleníkových se stejným účinkem na klima jako dané množství CO2) pro výrobu 1 kWh elektřiny.

Čtěte také: Více o pamětních emisích

*počítáno pro osvit zhruba 1 700 kWh/m2, což odpovídá hodnotám v jižní Evropě.

Tyto mylné představy o tom, že jaderná energie produkuje značné množství emisí uhlíku, mohou být příčinou, proč někteří jadernou energii odmítají.

Jaderné elektrárny jsou významným nízkoemisním zdrojem energie. Při posouzení celého životního cyklu elektrárny (výstavba, provoz, vyřazení z provozu a včetně výroby paliva) jsou emise CO2 a dalších skleníkových plynů z jaderných zdrojů srovnatelné s emisemi z obnovitelných zdrojů, nebo dokonce nižší. Totéž platí také pro emise oxidů síry (SOx) či oxidu dusíku (NOx).

Francie, která vyrábí 70 procent elektřiny z jádra, se může pochlubit nízkoemisní energetikou už nyní. Díky svým jaderným elektrárnám vykazuje v Evropě nejnižší emise oxidu uhličitého na jednotku elektřiny.

Aktuálně potíže způsobují toky elektřiny, které směřují z větrných elektráren v severním Německu do jižní části země skrz Českou republiku. Způsobuje to problémy s přenosovou sítí, protože česká síť je přirozeně konstruovaná pro výkon domácích elektráren a pro spotřebitele, kteří jsou na území ČR. Aby se tato situace vyřešila, což je možné, muselo by se investovat poměrně velké množství peněz.

Čtěte také: CIM Ministerstvo Emise: Vysvětlení

Další problém spočívá v tom, že Česká republika plánuje výstavbu dalších jaderných reaktorů proto, aby mohla elektřinu exportovat. Tím se dostáváte do situace, kdy ta elektřina musí být levnější než elektřina, kterou mohou velcí zákazníci koupit v Německu. Výhodou obnovitelných zdrojů je nižší cena energie na burze. V případě Německa není tak nízká jako v Norku, ale stejně se pohybuje okolo 50 eur za MWh. Pochybuji, že nové jaderné reaktory by mohly za tržních podmínek vyrábět elektřinu za takovou cenu.

Politika a emoce mohou převážit nad technologií a vědou. Energetická politika zkrátka nekráčí stejnými cestami jako technologie a věda.

tags: #emise #jaderné #elektrárny

Oblíbené příspěvky:

• Ekologická architektura podle Petra Suske
• Procesy vzniku vody
• Druhy ekologického nádobí
• Komunální odpad
• Důležité informace o exekucích za odpady