Emise mají zásadní dopad na životní prostředí. Podle dat z Integrovaného registru znečišťování (IRZ) za rok 2024 pokračovalo snižování emisí rakovinotvorných a potenciálně rakovinotvorných látek, reprotoxických látek, skleníkových plynů, plynů způsobujících kyselé srážky, rtuti a dalších těžkých kovů.
Výjimkou z celkového poklesu jsou emise rakovinotvorného a mutagenního formaldehydu a látek nebezpečných pro vodní organismy. Provozy ze zákona hlásí úniky a přenosy některých nebezpečných látek samy. Za ohlašovací rok 2024 k nim přibyla i významná skupina per- a polyfluoralkylovaných látek (PFAS).
Nové chemické látky a PFAS
“Nových chemických látek, které používáme, přibývá každým dnem obrovské množství. O důsledcích jejich používání víme ve většině velmi málo. PFAS se od 50. let minulého století rozšířily v mnoha variantách a jsou obsaženy v široké skále zboží, které používáme. Dnes již víme, že jsou pro náš organismus toxické a jejich náhrada nebude snadná. Velké koncentrace v komunálních vodách mohou být odstraněny jen za zvýšených nákladů.
Neznáme příčiny nemocí a postižení, které se projevují již u malých dětí nebo mladých lidí stále častěji. Jednou z příčin mohou být právě tyto PFAS. Vynaložené prostředky mohou zachránit zdraví mnoha lidí. Jedním z největších producentů v ČR jsou právě odpadní vody z chemičky Precheza v Přerově. ,,Jsme rádi, že IRZ své dvacetiletí oslavil přidáním tak významné skupiny jakými jsou per- a polyfluoralkylované látky (PFAS), a ještě více nás těší, že se tak stalo na základě výzvy Řeky bez jedů, kterou podepsalo téměř 8 tisíc lidí.
Žebříčky znečišťovatelů
V žebříčcích znečišťovatelů za rok 2024 dominují provozy z Ústeckého, Moravskoslezského, Pardubického kraje a Vysočiny. Největšími znečišťovateli jsou Spolana Neratovice a elektrárna Počerady. Lukavec se kvůli výraznému nárůstu emisí formaldehydu ze dvou dřevozpracujících provozů dostal mezi provozy s vysokými emisemi zdraví škodlivých látek. Huť Liberty Ostrava ze žebříčků vypadla, protože nebyla v provozu.
Čtěte také: Vše o emisních normách
Emise rtuti
“Emise rtuti se daří pomalu snižovat díky odklonu od využívání uhlí a aplikaci emisních limitů na ochranu zdraví lidí. Proto elektrárna Tušimice sice spálila více uhlí než elektrárna Počerady, ale Počerady vypustily o 77 procent více rtuti. Počerady totiž získaly emisní nezákonnou výjimku, kterou však teprve loni zrušil soud. Díky práci ekologických organizací však nová výjimka obsahuje závazný emisní strop a elektrárna tak bude muset buď skončit v roce 2028 nebo emise rtuti výrazně snížit, aby mohla fungovat.
Arnika žebříčky největších znečišťovatelů na základě dat z IRZ připravila letos již po dvacáté. K výročí IRZ proto vydala v loňském roce brožuru, která shrnuje historii tohoto zásadního nástroje pro sběr a zpřístupňování informací o emisích a přenosu znečišťujících látek do životního prostředí. V tomto roce také prošel thajským parlamentem zákon o zavedení registru znečišťování v této zemi. Arnika se na přípravě zákona podílela společně s thajskou organizací EARTH. Devět z deseti největších zdrojů emisí rtuti do ovzduší tvoří uhelné elektrárny a teplárny.
Celkové emise rtuti v roce 2024 meziročně klesly o 14 % (asi 300 kg). Největší pokles (-44 %) zaznamenala Sokolovská uhelná díky výraznému snížení spotřeby uhlí. Naopak největší nárůst (+140 %) evidovala Teplárna Kladno (skupina Sev.En Energy Pavla Tykače), pravděpodobně kvůli vyššímu podílu méně kvalitního uhlí.
Dioxiny
Celkové množství dioxinů v hlášeních do IRZ meziročně narostlo ze 111 na 116 gramů TEQ/rok, ale může za to i výrazná chyba v hlášení emisí z cementárny Cemex v Prachovicích, která podle dat dostupných na stránkách ČHMÚ (sice zvýšila emise dioxinů z nuly na 28,5 mg TEQ, ale nikoliv na 28,5 g TEQ ohlášených v IRZ. Třinecké železárny sice množství dioxinů v odpadech meziročně snížily ze 40 na 30 g TEQ, což je hodně, ale v žebříčku zůstaly na prvním místě.
K nebezpečným praktikám spaloven odpadů patří snaha odpady s obsahem dioxinů takzvaně recyklovat do různých stavebních materiálů. Jednou z firem, která takto používá popílky ze spaloven je Gemec Union v žebříčku na 8.
Čtěte také: Více o pamětních emisích
Styren a formaldehyd
Emise styrenu ohlášené do IRZ meziročně výrazně poklesly o více jak 20 tun/rok z téměř 103 tun na 82,5 tuny. Zcela ze žebříčku znečišťovatelů touto látkou zmizel Synthos Kralupy nad Vltavou, který v roce 2023 vypustil přes 11 tun této látky a zdá se tedy, že dodržel slovo a výrazně snížil úniky styrenu ze svého provozu. O více jak 3 tuny emise styrenu snížil také provoz C. Bechstein Europe s.r.o. Zatímco emise styrenu v roce 2024 výrazně poklesly, zaznamenaly emise formaldehydu výrazný nárůst, a to o téměř 9 tun/rok.
Nejvíc za to mohou dva dřevozpracující provozy v Lukavci v kraji Vysočina, Dřevozpracující družstvo a.s. Lukavec (nárůst o téměř 6 tun/rok) a Lukaform, který ohlašoval poprvé a hned více jak 2 tuny.
Skleníkové plyny
Za rok 2023 ohlásily naše průmyslové provozy méně skleníkových plynů než za rok 2020, tedy v období covidu, a v roce 2024 došlo k jejich dalšímu snížení (o dalších cca 7 milionů tun/rok). Ze zdrojů skleníkových plynů v první desítce jejich emise zvýšily meziročně jen elektrárny Tušimice, Prunéřov a papírna Mondi štětí. Ostatní elektrárny oznámily jejich pokles. Mimo elektrárny jsou v první desítce také chemička Unipetrol patřící skupině Orlen, Třinecké železárny a papírna Mondi Štětí. Zcela z ní vypadla huť Liberty Ostrava a.
Ostatní látky
Emise prachu v ČR setrvale klesají. Spolana Neratovice, která se drží na nechvalném prvním místě tohoto žebříčku, zvýšila meziročně emise vinylchloridu, a to o zrhuba 1,5 tuny/rok. Emise trichlorethylenu, další rakovinotvorné látky, u ní zůstaly na zhruba stejné úrovni jako v roce 2023, tedy 32 tun/rok.
Globální pohled na znečištění ovzduší
V rozsáhlé studii zahrnující více než 13 000 městských oblastí po celém světě vědci zmapovali úrovně znečištění ovzduší a emise oxidu uhličitého a poskytli tak komplexní globální analýzu kvality městského životního prostředí. Výzkum, který zdůrazňuje regionální rozdíly, se zaměřil na období let 2005-2019.
Čtěte také: CIM Ministerstvo Emise: Vysvětlení
Hlavní zjištění:
- Více než u 50 % měst se prokázala souvislost mezi všemi znečišťujícími látkami, což naznačuje, že pravděpodobně pocházejí ze stejných zdrojů a lze je společně snižovat.
- Městské oblasti v regionech s vysokými příjmy a silnou environmentální politikou zaznamenaly současný pokles všech znečišťujících látek.
- Města v regionech s rychlým populačním a ekonomickým růstem, včetně jižní Asie a částí Afriky, zaznamenala nárůst znečištění a emisí.
Satelitní dálkový průzkum poskytuje bezprecedentní příležitost sledovat úroveň znečištění ve všech městech po celém světě. Studie nabízí poznatky o tom, jak mohou městské oblasti dosáhnout pokroku v oblasti klimatu i veřejného zdraví.
Znečištění ovzduší v České republice
V České republice jsou hlavním zdrojem znečištění ovzduší domácí topeniště. V minulém roce mohly za 85 % celkových emisí tuhých znečišťujících látek. Tento problém je způsoben hlavně kotly na pevná paliva, ve kterých lidé často spalují co nemají. Naši vědci proto měří kvalitu ovzduší a posuzují jeho dopady na lidské zdraví.
Během celé topné sezóny měří prachové částice s cílem najít znečišťující látky, které pochází z lokálního vytápění domácností. Součástí projektu je i dotazníkové šetření, které si mimo jiné klade za cíl zjistit, jak obyvatelé vnímají environmentální rizika a zda jsou ochotni změnit způsob vytápění.
Pro zmírnění množství emisí z kotlů nejen na pevná paliva je důležité používání kvalitních paliv, moderních kotlů a jejich pravidelná údržba. Od září 2024 začne také platit zákaz kotlů pro rodinné, bytové a rekreační domy nižší než 3. emisní třídy (nebo kotlů bez výrobního štítku).
Dlouhodobého snižování množství polétavého prachu v ovzduší lze dosáhnout častým úklidem městských či obecních komunikací, který zamezí dalšímu víření zdraví škodlivého polétavého prachu, omezením provozu aut s nejhoršími emisemi.
Zpráva o životním prostředí za rok 2021
Kvalita ovzduší v České republice se pozvolna zlepšuje a u většiny látek se snižuje rozloha území, kde jsou překračovány jejich imisní limity. Stále ale přetrvává vysoké množství emisí do ovzduší z vytápění domácností. Na vině je především lokální vytápění tuhými palivy, které zajišťuje více než třetinu tepla pro domácnosti, říká Zpráva o životním prostředí za rok 2021.
Emise jsou vypouštěny na rozdíl od průmyslových provozů z nižších komínů, a proto nemají možnost se v okolním vzduchu rozptýlit. Tento druh znečištění ve městech a obcích sice klesá, stále ovšem relativně pomalu. U suspendovaných částic velikostních frakcí PM10 a PM2,5 bylo v roce 2020 dominantním zdrojem opět vytápění domácností, které v případě PM2,5 představovalo 71,1 % celkových emisí, v případě PM10 pak 55,3 % celkových emisí.
Změna klimatu se projevovala nejen růstem průměrně roční teploty, ale také výkyvy teplot a srážek a také rostoucí extremitou hydrometeorologických jevů. V červnu 2021 zasáhlo jižní Moravu nejsilnější tornádo v historii Česka, které způsobilo oběti na životech a miliardové škody na majetku.
Emise z dopravy
Bez kvalitní a spolehlivé dopravy se moderní společnost neobejde: umožňuje dostupnost služeb, rozvoj podnikání a obchodu, podporuje sociální aspekty života a mnoho dalšího. Zároveň z dopravy pochází přibližně čtvrtina světových emisí skleníkových plynů. Pro téměř polovinu států světa platí, že největší podíl na emisích skleníkových plynů, které jsou spojeny s výrobou energie, má právě sektor dopravy.
V globálním měřítku je necelá polovina (46 %) všech emisí z dopravy spojena s přepravou nákladu, zbytek (54 %) vzniká při přepravování osob. Celkové emise z dopravy v EU v roce 2020 dosáhly 670 milionů tun CO2, což je srovnatelné s celkovými emisemi evropského průmyslu. Celkový výkon osobní dopravy byl v témže roce 8 750 miliard osobokilometrů. Různé druhy osobní dopravy přispívají k celkovým emisím skleníkových plynů v různé míře. Nejvíce emisí (téměř 85 %) produkují automobily a letadla, přestože zajišťují pouze 72 % celkového přepravního výkonu - auta s 52 % výkonu mají 64% podíl na emisích, letadla s 20 % výkonu se na emisích podílejí z 24 %.
V osobní dopravě se emisní intenzita počítá v emisích na osobokilometr (oskm). Kromě emisní intenzity hraje u emisí z osobní dopravy významnou roli i vzdálenost, na kterou se cestující dopravují. Ne všechny dopravní prostředky jsou pro každou cestu stejně vhodné, proto je důležité v úvahách o různých typech dopravy délku trasy zohlednit.
Na kratší trasy do vzdálenosti 500 kilometrů, jako je například cesta z Prahy do Brna, volí lidé nejčastěji osobní auto nebo vlak. Na středně dlouhých trasách mezi 500 a 3 000 kilometry (např. cesta z Prahy do Bruselu) převažuje využití automobilů.
Snížení celkových emisí v dopravě proto není jen technologický problém, jde také změnu některých vzorců chování, jež jsou dnes s osobní dopravou spojeny.
Oxid uhličitý (CO2)
Emise oxidu uhličitého (CO2) jsou v popředí zájmu vědců, států a firem, protože oteplují planetu. Oxid uhličitý je bezbarvý plyn bez zápachu. Při nadýchání ve větším množství působí štiplavě na sliznicích a vytváří kyselou chuť. Je konečným stupněm oxidace uhlíku (organických látek) a výsledkem hoření za dostatečného přístupu kyslíku.
Oxid uhličitý je emitován všude tam, kde dochází ke spalovacím procesům uhlíkatých fosilních paliv - zemního plynu, ropných produktů, uhlí, koksu. Uvádí se, že energetickým využíváním 1 tuny odpadů se zamezí emisi zhruba 1 tuny ekvivalentu CO2. Zdrojem emisí je samozřejmě i spalování paliv biologického původu - biomasy, dřeva, bionafty a bioplynu. Podíl dopravy na tvorbě CO2 se odhaduje na 10 - 15 %. Emise oxidu uhličitého u vozidel se spalovacími motory jsou bezprostředně určeny spotřebou paliva.
Zdrojem emisí oxidu uhličitého jsou průmyslové provozy, kde se buď využívá spalování či termických procesů, nebo je surovinou například vápenec a dochází k emisím oxidu uhličitého.
Oxid uhličitý v atmosféře absorbuje infračervené záření zemského povrchu, které by jinak uniklo do vesmírného prostoru, a přispívá tak ke vzniku tzv. skleníkového efektu a následně ke globálnímu oteplování planety. Někdy je oxid uhličitý označován jako jediná příčina vzniku skleníkového efektu, to však není přesné, protože k jeho vzniku přispívají i jiné látky. Oxid uhličitý však ve vzniku skleníkového efektu hraje hlavní roli.
Krátkodobá expozice oxidu uhličitému může ihned nebo jen s krátkou časovou prodlevou způsobit bolest hlavy, závratě, dýchací potíže, třes, zmatenost a zvonění v uších. Vyšší expozice pak může způsobit křeče, kóma a smrt. Některé vážnější případy otrav mohou zanechat následky na mozku, způsobit změny osobnosti a poškození zraku.
Světová meteorologická stanice varuje, že koncentrace skleníkových plynů za rok 2018 dosáhlo nového maxima (408 ppm CO2). Z daleka největším zdrojem emisí jsou spalovací procesy uhlíkatých paliv.
Pro dokreslení objemu dopadů lidské činnosti na životní prostředí může sloužit tento příklad - vulkanická aktivita v současné době emituje do atmosféry přibližně 200 mil. tun oxidu uhličitého ročně, což je však jen asi 1 % ve srovnání s emisemi způsobenými lidskou činností (hlavně spalováním fosilních paliv uložených pod povrchem obsahujících obrovské množství uhlíku, který se však před jeho spálením neúčastnil globálního uhlíkového cyklu). Za posledních 50 let se průměrná koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře zvýšila z hodnoty 0,0316 % obj. na uvedenou hodnotu 0,0380 % obj. v roce 2004.
Do vývoje obsahu oxidu uhličitého v atmosféře nepříznivě promlouvá i mýcení deštných pralesů, které mají obrovskou schopnost absorbovat oxid uhličitý z atmosféry fotosyntézou. Právě fotosyntéza zelených rostlin, při které se působením slunečního záření tvoří z "jednoduchého" oxidu uhličitého a vody složité organické látky, je hlavním přirozeným procesem spotřebovávajícím oxid uhličitý z atmosféry.
Situace je natolik závažná, že musí dojít k řadě opatření. V Madridu se konala 2. - 13. prosince Konference OSN o změnách klimatu (COP25), jejímž tématem byly způsoby uplatňování pařížské klimatické dohody z roku 2015 a obecně boj proti globálnímu oteplování. Součástí dokumentu pařížské dohody jsou závazky jednotlivých zemí omezit emise skleníkových plynů, které mají státy od roku 2015 každých pět let aktualizovat. Madridská klimatická konference tak zahájila klíčové období trvající do konce roku 2020, během kterého musí zhruba 200 signatářů dohody představit nové národní klimatické cíle.
Dopady pandemie COVID-19 na životní prostředí
Pandemie přinesla ve vztahu k životnímu prostředí vyšší spotřebu plastů, více nebezpečného odpadu z nemocnic, ale i nižší emise CO2. Environmentalista Jiří Dlouhý zmínil první výpočty, podle nichž se za loňský rok tyto emise snížily o sedm procent. Jde tak o největší pokles od druhé světové války. Dodal však, že je to jen pokles na úroveň roku 2010, není tedy tak významný a stále jsme v produkci nad tím, co je příroda sama schopna spotřebovat. Koncentrace škodlivých látek tak dál narůstají. „Nemůžeme tedy jásat,“ konstatoval.
Dlouhý, který je také předsedou Společnosti pro trvale obnovitelný život, dodal, že Evropská unie pojala pandemii jako restart zeleným směrem.
Brusel tedy podle něho připravuje pro Česko několik programů, například Fond spravedlivé transformace, Národní plán obnovy či Modernizační fond. Environmentalista zdůraznil, že většina peněz je podmíněna tím, že jejich část bude věnována na klima. Konkrétně zmínil, že u plánu obnovy musí být ochraně klimatu věnováno 37 procent částky.
tags: #emise #dopad #na #životní #prostředí
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]