Zajímavosti ze života goril ve volné přírodě

Gorila se klidně a majestátně pohybuje africkými horskými lesy. Napříč celou zemí se mezitím místní komunity ujímají role strážců jejich přežití a utvářejí příběh o ochraně přírody, který začíná doma. Gorila je obrovská.

V jejím hrudníku tušíte syrovou sílu, v pažích plných svalů neskutečnou obratnost a v temných, hluboko posazených očích moudrost. Samice goril obvykle rodí jedno mládě jednou za čtyři roky, což činí každé z nich ještě vzácnějším.

Ochrana goril začíná ve školách

Ugandská pobočka charitativní organizace Gorilla Organization vychází z prostého přesvědčení: změna začíná ve třídách. S pouhými deseti zaměstnanci podporují 28 škol rozesetých na okrajích gorilího království - na mlhou zahalených svazích národních parků Mgahinga a Bwindi na jihozápadě země.

Jejich práce je praktická i poetická zároveň - od financování nádrží na vodu přes stavbu nových učeben až po organizování kvízů, vyprávění příběhů a výtvarných soutěží. Cílem je naučit děti, proč na pralese záleží, a vychovat generaci ochránců přírody.

„Abyste se pro něco zapálili, musíte to vidět, cítit to," vysvětluje Francis, když procházíme školou Nyagakenke zasazenou do záhybu mgahingské krajiny protkané záhony zelí a obývané stády sebevědomých koz. „Bereme děti do džungle, aby se s gorilami setkaly osobně. Jakmile je jednou uvidíte ve volné přírodě, není možné se do nich nezamilovat."

Čtěte také: Gorily a jejich přirozené prostředí

Děti ho zjevně dobře znají a doprovázejí nás desítky žáků v zářivě fialových uniformách s očima plnýma ostýchavé zvědavosti. „Naučili jsme se, že gorily milují cukrovou třtinu a že se umějí smát, ale někdy jsou smutné jako lidé," říká jedna dívka. „Já se jich nebojím," ozve se chlapec sotva vyšší než můj pas a dodává, že až vyroste, chce být průvodcem - důkaz, že semínka, která Francis zasévá, už klíčí.

Setkání s gorilí rodinou

Následující den se setkávám s gorilí rodinou z Mgahingy a okamžitě chápu, co měl Francis na mysli, když mluvil o zamilování se. Pohled na ně mě umlčí. Desetičlenná skupina se pase na lesní mýtině obklopená kapradinami, které se zvedají jako jemné vějíře, a mladými stromky, jež se prohýbají pod vahou rosy. Vůdcem rodiny je Mark, a přestože se netyčí nad korunami stromů, ovládá prales s takovou autoritou, že se zdá, jako by mýtina existovala jen a jen pro něj.

Jeho jantarové oči planou ostrou inteligencí. Když se pohne, sluneční světlo sklouzne po jeho zádech a leskne se jako hedvábí napnuté přes ocel. Vedle něj přešlapují další dva stříbrohřbetí samci, každý z nich ztělesněná síla. Každý váží kolem 200 kilogramů a jeden z nich je největší gorilou v Ugandě.

„Je téměř neslýchané mít tři samce v jedné skupině," vysvětluje Hosea. „Když se jejich hřbet změní z černého na stříbrný, znamená to dospělost a většina z nich odejde založit vlastní rodinu. Mark je ale přátelský chlapík - přijal tamtoho sedmadvacetiletého a druhý stříbrohřbetý je jeho bratr. Jsou to dobří kamarádi."

Přemýšlím, zda Markova klidná povaha nesouvisí s listy divoké lociky, které spokojeně přežvykuje. Od našeho příchodu spořádal celou rostlinu, stonky mu praskají pod obrovskými prsty, jak si hrsti listí cpe do úst. „Opravdu je to uklidňuje," směje se Hosea. Mark vypadá skutečně uvolněně. Náhle, jako by odhodil masku mužnosti, se svalí na záda a vydá dlouhé, spokojené zakručení v žaludku. Nohy roztažené, oči zavřené, břicho nastavené k nebi.

Čtěte také: Stanování na divoko: co je legální?

Současná situace goril

Gorily horské žijí ve dvou izolovaných populacích: v sopečném masivu Virunga na pomezí Ugandy, Rwandy a DR Kongo a v ugandském pralese Bwindi. Jsou jediným velkým lidoopem, jehož populace roste. Z přibližně 620 jedinců v roce 1989 jejich počet stoupl na zhruba 1 063; v Bwindi navíc v roce 2025 probíhá nové sčítání, které může číslo upřesnit.

„Moje práce je pro mě vším," svěřuje se Hosea. „Ale tady také víme, že co pomáhá gorilám, pomáhá i nám. Turisté přijíždějí do Ugandy, aby je viděli. Gorily jsou zlatý poklad naší země a jejich ochrana je to nejdůležitější."

Batwové: Lidé z pralesa

Za úspěšným příběhem gorilího turismu se skrývá jiný příběh: o Batwech, lidu, který nesl skryté náklady ochrany přírody. Batwové, jeden z nejstarších pralesních kmenů Afriky, žili v harmonii s gorilami horskými po staletí a udržovali kulturu lovců a sběračů v srdci pralesa. Když tento kraj v roce 1991 vyhlásili národním parkem, Batwy násilně - a za kontroverzních okolností - vystěhovali bez náhrady. Vyhnáni z domova svých předků, Batwové čelili stigmatizaci a vyloučení, marně hledajíce své místo ve společnosti.

Vesnici pro 32 rodin kompletně postavila a financovala společnost Volcanoes Safaris, která také zaměstnává mnohé její obyvatele. Můj průvodce Deus je jedním z nich - osmnáctiletý mladík, elegantně oblečený, s vážnýma očima a stoicismem, který jako by vystihoval celou komunitu.

„Moji rodiče se narodili v pralese," vzpomíná. „Nemuseli nás učit o ochraně přírody, můj lid ji žil a dýchal. Respektovali jsme les a les respektoval nás. Na náš současný život jsme si zvykli, ale máma stále postrádá divoký med. Tvrdí, že nic jiného nechutná stejně."

Čtěte také: Tipy pro kempování v Evropě

„Gorily byly naši sousedé," vzpomíná. „Když jsem chodívala sbírat mučenky pro rodinu, často jsem stála pod stromy a gorily mi je shazovaly dolů. Jeden pro ně, jeden pro mě. Prostě jsme věděli, že když si večer stlaly hnízda, je čas držet se z dosahu. Koneckonců každý chce dobře spát."

Gorily sdílejí s lidmi více než 98 % DNA, což z nich činí naše druhé nejbližší žijící příbuzné hned po šimpanzích. Smějí se, když je někdo lechtá, trucují, když jsou naštvaní, a projevují náklonnost držením za ruce - odraz toho, jak tenká je hranice mezi jejich světem a naším.

Neprostupným pralesem Bwindi

Neprostupným pralesem Bwindi procházíme už přes hodinu - vede nás strážce s puškou a za námi jdou hbití nosiči s batohy. Název je výstižný. Džungle tu působí nezdolně, jako živá bytost, která prověřuje každý krok a pohlcuje naše hlasy. Nahoře se koruny stromů klenou jako obrovský hrudní koš, kořeny se pode mnou svíjejí jako zauzlené žíly a šlachovité liány se řinou ze stromů pokrytých hustým mechovým kožichem.

Naše průvodkyně Sylvia je však stejně nezdolná jako prales - pochoduje vpředu s mačetou a seká všechno, co se jí staví do cesty. „Pozor na tu mravenčí stezku," volá přes rameno. „Šlápnete na ni a budete tancovat beze muziky. A podívejte se nahoru - v mahagonech jsou kočkodani čepičatí."

„Jsme blízko goril," volá Sylvia a mohutně sekne do ostnatého stonku obří lobelie. „Stopaři jsou vpředu. Říkáme jim hrdinové - jsou venku od úsvitu, aby tuhle rodinu našli."

Gorily jsou pohřbené v podrostu tak hustém, že když dvě mláďata vyrazí zpoza stromu a vrazí mi přímo do nohou, jsem překvapená stejně jako ony. Nadšené ze svého objevu se ke mně znovu kolébavě vracejí a natahují drobné ruce, aby se mě opět chytily.

„Opatrně, za chvíli vám vezmou telefon," směje se stopař jménem Godfrey, když ustupuji. „Tamten náctiletý mi jednou ukradl můj. Hledal jsem ho celé hodiny a když jsem ho našel, nějakým záhadným způsobem se dostal na Spotify a poslouchal reggae."

Godfrey je Batwa, který chce znalosti svých předků proměnit ve smysluplnou práci. „S otcem jsem chodíval do pralesa tak často, že tahle práce prostě dávala smysl. Navíc gorily miluju. Teď s nimi trávím každý den s vědomím, že moje práce pomáhá zajistit jejich budoucnost."

Trávíme hodinu s rodinou, živý obraz se odvíjí pod stromy. Mláďata se vrtí v náručí matek. Teenager ukradl telefon a schytal pohlavek od otce, když sahal po eukalyptu. Mezi nimi proudí tlumené hrčení - neustálý chór domácké konverzace valící se pralesem. „Dneska jsou velmi upovídaní," usmívá se Sylvia. „Stříbrohřbetý se ujišťuje, že jsou všichni spokojení a pohromadě." Je to rodinný život v té nejčistší podobě - něžný, chaotický a hluboce lidský.

Nečekaní ochránci

U brány parku mě Francis vítá svým širokým, známým úsměvem, vedle něj stojí Brenda. Oba pracují pro Gorilla Organization a společně jedeme na okraj vesnice Rubuguri, kde na nás čeká hlouček mužů ve svátečním oblečení. Před deseti lety to byli pytláci - unikali lesním hlídkám, prokličkovali kolem stád teritoriálních slonů a lovili divoká zvířata na maso k prodeji na černém trhu.

„Dlouho jsme je učili, proč na ochraně přírody záleží," vysvětluje Brenda. „Ale také jsme jim koupili půdu a naučili je ekologickému zemědělství. Proč byste přestali pytlačit, když jste zoufalí a není jiný způsob, jak uživit rodinu?"

Muži stojí s úsměvem a hrdě ukazují na úhledné řádky brambor, řady mladých lilků a rozlehlé záhony cibule. „Byli jsme divocí, žili jsme jako zvířata, která jsme lovili," říká Kanezio, upravuje si buřinku a narovnává bombr. „Podívejte se ale na nás dnes. Prodáváme, co vypěstujeme, můžeme posílat děti do školy a učíme další muže, že existuje cesta ven."

To, co bývalo přílivovou vlnou pytláctví, pokleslo na pouhé dvě procenta někdejšího rozsahu - změna utvářená z velké části muži, jako jsou oni. „Známe naše komunity, dokážeme k nim promluvit," pokračuje Kanezio. „Také upozorňujeme strážce, když je něco v nepořádku nebo když slyšíme zvěsti, že se pytláci snaží dostat do parku."

Dnes tito muži nestojí jako predátoři, ale jako ochránci - živá připomínka toho, jak se mohou životy a postoje proměnit. Když se Kanezia ptám, jak dnes vnímá gorily, usměje se. „Dnes jsme přátelé," uzavírá tiše.

Druhy a poddruhy goril

Dnes rozlišujeme 2 druhy goril:

• Gorila západní (Gorilla gorilla)
• Gorila východní (Gorilla beringei)

U gorily východní rozlišujeme nížinný a horský poddruh. Oba poddruhy gorily západní žijí v nížinných pralesích.

• Gorila západní (Gorilla gorilla)
  • Gorila nížinná
  • Gorila nigerijská
• Gorila východní (Gorilla beringei)
  • Gorila horská (Gorilla beringei beringei)
  • Gorila východní nížinná

Výskyt a populace goril

Gorila nížinná je velmi ohrožený druh, hlavně kvůli lovu pro maso a srst. Odhadem k roku 2000 jich ve volné přírodě žije pouze 94 000 jedinců. Žije převážně v západní Africe např. v Kamerunu hlavně v deštných pralesech. Mají krátkou černou srst, ale samci většinou mají střibrnošedou srst. Žijí ve skupinách po 5-15 gorilách.

Gorila horská je opravdu velmi kriticky ohrožené zvíře. Podle výzkumu z roku 2018 jich na světě ve volné přírodě žije pouze 1000 tohoto druhu!!! Vyskytují se uprostřed Afriky hlavně v sopčitých pohoří. Oproti gorile nížinné má gorila východní velmi hustou srst. Samec může měřit až 170 cm!

Domovem goril jsou tropické lesy v rovníkové Africe, kde se vyskytují ve dvou oblastech oddělených deštným lesem konžské pánve. Gorily jsou klidná a mírná zvířata a konflikty řeší nejrůznějšími postoji a hlasovými projevy, případně hrozbou. Základem jejich společenského uspořádání je rodinná tlupa vedená dominantním samcem, jenž má stříbřitě zbarvený hřbet.

Ve skupině jsou i další dospělí samci (obvykle se jedná o syny vůdčího samce) a součástí rodiny jsou pochopitelně samice a mláďata v různém věku. Celá tlupa vede celkem usedlý život - zvolna se loudá svým územím a většinu času se věnuje shánění potravy. Gorily jsou převážně býložravé, a tak jí spotřebují pořádnou dávku.

Strava a chování goril

Gorily jsou vegetariáni a jejich strava se skládá z listů, stonků, ovoce a někdy i hmyzu. Ten samec sní kolem dvou kilo ovoce a přibližně devět kilo zeleniny.

Gorily jsou denní tvorové a nejaktivnější jsou v dopoledních a odpoledních hodinách. Večer si udělají hnízdo. Pokaždé jdou jinam. Ráno tam nechají svůj podpis - svůj bobek - a jdou jinam. Podle toho vědci poznají, jak to byla velká skupina. Z DNA trusu poznají, jestli to je samec nebo samice.

Gorily vydávají širokou škálu zvuků, včetně chrochtání bublavých zvuků a hlasitého křiku při vyjadřování emocí.

Mateřský instinkt

Gorily mají silný mateřský instinkt a pečují o svá mláďata tři až čtyři roky. Pečuje o ně i celá ta tlupa, i ten samec. Někteří samci si ta mláďata pouštějí víc k tělu a i si s nimi hrají. Dávají jim i pusinky, to je kouzelné. Je to rodina a táhnou za jeden provaz.

Zdravotní problémy goril

Gorily z volné přírody jsou ještě citlivější na působení lidských patogenů než jejich protějšky žijící v zajetí. Ve volné přírodě ovšem také přibývá případů, kdy se na gorilí populaci přeneslo onemocnění od lidí. První takový známý případ, kdy byla gorila jednoznačně napadena lidskou infekcí, byl zaznamenán ve Rwandě v roce 1988. Pitva odhalila, že zvíře zemřelo na virový zápal plic.

• Onemocnění dýchacího systému: Horské klima v NP Virunga Volcanoes je chladné a vlhké, a ačkoliv zde gorily již žijí tisíce let, nejsou plně na takové klima přizpůsobeny. Vlivem vlhkého podnebí gorily častěji podléhají onemocněním dýchacích cest, zvláště zápalu plic, který je v tomto národním parku nejčastější příčinou jejich úmrtí.
• Ektoparazité a nemoci kůže: Blecha písečná, klíště a zákožka svrabová, lidem známí kožní parazité, jsou běžně nacházeni i u goril. Gorilí veš Phthirus gorillae náleží ke stejnému rodu jako veš dětská.
• Endoparazité: Zažívací trakt goril může obsahovat nejrůznější parazity, které také často infikují člověka či jiné savce.
• Zdravotní potíže související s vyšším věkem: Jedním z limitujících problémů při stárnutí je zhoršení kvality chrupu. Zvířata nad 35 let poměrně často trpí artritidou, která postihuje jejich klouby na rukou a na nohou.

Turistika za gorilami

Trek za horskými gorilami patří k fascinujícím životním zážitkům! Setkání s habituovanou skupinou goril nížinných je aktuálně možné pouze na dvou místech v Africe: ve Středoafrické republice a v Kongu-Brazzaville.

Před setkáním s gorilí rodinou budete požádáni, abyste své věci a trekové hole ponechali na místě. Když dorazíte k dané skupině habituovaných goril, máte pouze a jen 60 minut na jejich pozorování. Doporučená bezpečná vzdálenost je 7 metrů od místa, kde se nachází gorilí rodina. Vyvarujte se očnímu kontaktu s gorilami - mohly by zaútočit (především gorilí samec tzv. Gorily můžete fotit, musíte však vypnout předem svůj blesk.

Permitů ke vstupu ke gorilám je pouze omezený počet na konkrétní den. Doporučujeme cesty do Ugandy, Rwandy a Konga plánovat s velkým časovým předstihem - permity totiž bývají velmi často předem vyprodané (na některé termíny i více než půl roku předem).

Nejdražší možnou destinací pro trek k horským gorilám je Rwanda. Cena permitu se zde vyšplhala až na 1500 USD. Oproti tomu cena permitu v Ugandě se dlouhodobě pohybuje na 600 USD. Nejnižší cenu permitu nabízí Demokratická republika Konga, kde navíc zavedli tzv. low season permit (v období dešťů) za skvělých 200 USD, v sezóně pak za 400 USD.

Rwanda je považována za nejlepší destinaci pro trek k horským gorilám - bezpečná země s velkým zájmem o ekologii, dobrou infrastrukturou. Velkou výhodou treku ve Rwandě je velmi dobrá dojezdová vzdálenost z hlavního města do národního parku Volcanoes, kde se právě trek za horskými gorilami „odehrává“. Ve Rwandě se však trek k horským gorilám odehrává ve vyšší nadmořské výšce, s čímž můžou mít někteří cestovatelé problémy.

Trek k horským gorilám v Ugandě nyní patří mezi ty nejnavštěvovanější. V Ugandě je navíc k dispozici denně více permitů - je zde více habituovaných gorilích rodin. V Ugandě se nachází 13 gorilích rodin, ve Rwandě pouze 10. Velkou nevýhodou treku v Ugandě je vzdálenost národního parku, odkud se vyráží na trek za horskými gorilami, od hlavního města. Infrastruktura je v Ugandě navíc poměrně špatná, cesty jsou ve špatném stavu. Z tohoto důvodu zajišťujeme trek v Ugandě primárně jako tzv. fly-in safari, kdy k národnímu parku s horskými gorilami doletíte malým letadlem.

Nejméně známou možností treku za horskými gorilami je Demokratická republika Kongo, kde se nachází přes 200 gorilích jedinců. V Demokratické republice Kongo jsou dvě období dešťů - tzv. malé období dešťů od října do listopadu a velké od poloviny března do května (v tomto období je tzv. low season permit a také ceny ubytování jsou nejnižší).

Ochrana goril

Nutným krokem ke studiu goril nížinných v jejich přirozeném prostředí opravdu zblízka je habituace - proces, při němž si gorila přivykne na lidskou přítomnost, která pak jen minimálně ovlivňuje přirozené chování těchto primátů. Díky habituaci je možné získávat poznatky o každodenním životě goril, jejich pohybu a stravě.

Nicméně habituace má ovšem i svá rizika. Vedle pytláctví je velkým rizikovým faktorem přenos lidských nemocí, které mohou být pro gorily fatální.

Současná velikost populace goril horských je odhadována na zhruba 1000 jedinců, což je nárůst o 200 kusů oproti poslednímu sčítání.

Tasemnice u goril

Většina goril horských ve Virunžském pohoří v Africe žije bez zdravotních problémů s tasemnicí, která u lidí a jiných obratlovců může způsobit závažné komplikace. Zjistila to mezinárodní studie, které se spolu s dalšími institucemi účastnili i vědci z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR (AV ČR).

tags: #gorily #ve #volné #přírodě #zajímavosti

Oblíbené příspěvky:

• Podrobný postup montáže vany
• Likvidace baterií v ČR
• Naturismus v české přírodě
• Ford Ranger: Emisní diagnostika
• Jak vybrat správný koš na sanitární odpad