Po průmyslu, energiích, autech či pneumatikách se pozornost Bruselu začíná upínat k hospodářským zvířatům. Právě jejich chov totiž prý produkuje emise „poškozující lidské zdraví a přírodní ekosystémy“. Komise tomu hodlá učinit přítrž. Brusel začíná připravovat zemědělce na nová pravidla pro živočišné chovy s tím, že tím „udělá život pro Evropany čistší a zdravější“.
Toxické prostředí Evropanům mají totiž dle tvrzení Evropské komise způsobovat chovy zvířat, což zjistil dřívější projekt LIFE Clean Air Farming, probíhající mezi lety 2018 až 2022. „Zemědělství produkuje 55 % emisí metanu a 94 % emisí amoniaku v EU, což nejen přispívá ke globálnímu oteplování, ale také poškozuje lidské zdraví a biologickou rozmanitost.
Samotná Evropská komise propočítává, že směrnice, vztahující se na velké farmy, mající více než 21 300 nosnic či 700 chovných prasnic dopadne až na 38 500 drůbežích a prasečích farem. Ty pak budou muset při své činnosti dodržovat emisní limity, upravit krmivo či zajistit úpravy ventilace a podávat pravidelná hlášení do evidence o emisích a podstupovat audity a inspekce.
Aktuálně se mimo zemědělců připravuje i Brusel - a to v otázce jak zasáhnout proti emisím z krav. „Je nutné si uvědomit, že emise z chovu hospodářských zvířat jsou spojeny se zcela přirozenými biologickými procesy a že živočišná výroba je z hlediska environmentálních dopadů zásadně odlišná od průmyslové činnosti.
Co se týká výjimky pro malé a střední chovy, hlavní otázkou dle něj zůstává, jak budou tyto kategorie do budoucna nastaveny. „Živočišná výroba klade vysoké nároky na investice a lidskou práci. To přirozeně vytváří tlak na její koncentraci v rámci středních a větších farem. Více než 95 % mléčného skotu v ČR je chováno na farmách s výměrou nad 1 000 ha.
Čtěte také: Vše o emisních normách
To znamená, že přísnější regulace nebo snížená podpora větších farem by měla výrazný dopad na celý sektor,“ upozorňuje s tím, že kdybychom se drželi standardní definice malých a středních podniků v EU, podle obratu a počtu zaměstnanců, středně velké farmy v České republice by plně spadaly do této kategorie.
„Umělé nastavení velikostních kategorií zemědělských podniků podle rozlohy obhospodařované půdy nebo počtu kusů chovaných hospodářských zvířat neodráží reálnou ekonomickou situaci těchto podniků. Regulace na ně dopadá mnohem tvrději, jako by šlo o velké ziskové podniky.
„Další regulace emisí bez kompenzačních mechanismů bude mít za následek zvýšení nákladů na živočišnou výrobu. V kontextu vládní strategie, která živočišnou výrobu označuje za ekonomicky výhodnější než některé formy rostlinné produkce, by to byl krok proti logice vlastních priorit. „Podle ASZ ČR se ale téma emisí v chovech hospodářských zvířat nadhodnocuje.
Ve veřejném prostoru se velmi často uvádí, že emise z chovů hospodářských zvířat se na vzniku veškerých emisích podílí více než 14 procenty, to je ovšem celosvětový průměr, který je ale ve vyspělých zemích, jak vyplývá z řady studií podstatně nižší, a činí něco mezi 4 až 5 procenty. Mnohem více emisí z chovů hospodářských zvířat vniká v rozvojových zemích (v případě skotu například v Indii), a tam by tak také měly být upřeny aktivity snižující tamní emise.
Zájemci si mohou požádat o podporu z Operačního programu Životního prostředí (OPŽP) na investice do technologií, které snižují emise amoniaku do ovzduší. Zemědělci mohou podporu využít zejména pro snížení emisí amoniaku ze stájí, chovů prasat, chovů drůbeže a také na pořízení technologií, které znečišťování ovzduší snižují a dají se využít na skládkách statkových hnojiv a při aplikaci těchto hnojiv na pole.
Čtěte také: Více o pamětních emisích
Evropský parlament schválil 23. listopadu 2016 nové limity pro vybrané emise a látky znečišťující ovzduší. Pro členské státy z toho vyplývají nové závazky ke snížení některých emisí ve 2 krocích - od roku 2020 a od roku 2030. První kontroly dodržování nových limitů se budou vyhodnocovat k roku 2025. Jednotlivé členské státy mají předepsány rozdílné závazky ke snížení emisí. Pro Českou republiku vycházejí závazky na střední hranici v porovnání k závazkům ostatních členů EU.
Nová legislativa stanoví snížení národních emisí, které povedou ke snížení emisí oxidu siřičitého (SO2), oxidů dusíku (NOX), nemethanických těkavých organických látek (NMVOC), amoniaku (NH3) a jemných pevných částic (částice, které mají v průměru méně než 2,5 mikrometru). Cílem nové směrnice je především chránit lidské zdraví. Ta má přispět ke snižování nákladů na zdravotní péči souvisejících se znečištěním ovzduší v Unii prostřednictvím zvýšení kvality života občanů Unie a podpořit přechod na zelenou ekonomiku.
Členské státy budou muset závazky ke snížení emisí dodržovat od roku 2020 do roku 2029 a v dalším kroku od roku 2030. V zájmu zajištění prokazatelného pokroku při plnění závazků stanovených pro rok 2030 budou určeny orientační úrovně emisí v roce 2025, jejichž dosažení by bylo technicky proveditelné a nebylo by spojeno s neúměrnými náklady. Členské státy by měly usilovat o dosažení těchto úrovní.
Každý členský stát by měl vypracovat a provádět svůj národní program omezování znečištění ovzduší s cílem splnit své závazky ke snížení emisí a účinně přispívat k dosažení cílů v oblasti kvality ovzduší. Za účelem snížení emisí by členské státy měly zvážit podporu přesunu investic směrem k čistým a účinným technologiím.
Amoniak a jeho sloučeniny patří v zemědělství k nejpoužívanějším hnojivům. Jedná se o za normálních podmínek silně a typicky čpící bezbarvý plyn. Užití nalézá v nejrůznějších průmyslových odvětvích (agrochemie, výbušniny, farmaceutický průmysl, petrochemie aj.). Amoniak je přirozenou součástí koloběhu dusíku. Většina amoniaku uvolněného do životního prostředí pochází z rozkladu organického materiálu. Významným zdrojem je i nadměrné užívání dusíkatých hnojiv. Amoniak je vysoce toxický pro vodní organizmy.
Čtěte také: CIM Ministerstvo Emise: Vysvětlení
Při nízkých koncentracích dochází k podráždění horních cest dýchacích, při vyšších koncentracích pak k rozvoji zánětů kůže, očí a plic. Čistý amoniak se za normálních podmínek vyskytuje jako bezbarvý plyn, který silně čpí. Má zásaditou povahu, je žíravý a dráždivý. Za vysokého tlaku se dá amoniak skladovat jako kapalina s vlastnostmi ne nepodobnými alkalickým kovům. Plynný amoniak se stále více používá v chladírenství jako náhrada freonů. Amoniak se také běžně používá jako bělící a čistící činidlo v průmyslu i v domácnostech.
Amoniak je důležitou součástí přírodního koloběhu dusíku. Vzniká při rozkladu organických materiálů, zejména bílkovin. Ve vodě a v aerobních půdách se přeměňuje na kyselinu dusičnou, která je společně s rozpuštěným amoniakem hlavní formou sloučenin, ze kterých rostliny odebírají dusík potřebný pro svůj růst.
Za nízkých koncentrací amoniaku ve vzduchu se objevuje celá řada negativních účinků jako je například kašel, podráždění očí, nosu a hrdla. Při vysokých hodnotách koncentrací mohou vznikat záněty kůže, očí, hrdla a plic. Většina amoniaku, který je uvolňován do atmosféry pochází z rozkladu živočišných a lidských odpadů.
Přílišné hnojení dusíkatými hnojivy (například močovina, dusičnan amonný atd.) mohou způsobit vyluhování velkých množství dusičnanů do spodní vody, která pak není vhodná pro lidskou spotřebu, případně vyžaduje nákladné úpravy pro snížení koncentrace dusičnanů na bezpečné hodnoty.
V souvislosti s přípravou protokolu ACETO a Směrnice Rady 96/61/EC, se jedná o nový, u nás doposud neznámý nástroj integrovaného přístupu povolování výrobních činností, který se dotýká většiny našich velkých a středních průmyslových a zemědělských provozů. Podmínky povolení vycházejí z uplatnění tzv. nejlepší dostupné techniky z hlediska optimální ochrany životního prostředí jako celku.
Předmětem zkoumání a podmínek povolení bude celý technologický proces, včetně minimalizace spotřeby energie, surovin a čerpání přírodních zdrojů. Hlavními partnery procesu přípravy a uplatňování nového zákona jsou státní správa, majitelé a provozovatelé výrobních zařízení, veřejnost a ochránci přírody a samozřejmě Evropská komise.
Budou uplatňovány nízkoemisní postupy aplikace kejdy (hnojného kalu), které prokazatelně vedou ke snížení emisí nejméně o 30% v porovnání s referenčním postupem specifikovaným v instrukčním dokumentu. Budou využívány nové sklady kejdy, u velkých prasečích a drůbežích farem s více než 2000 vykrmovanými prasaty nebo s více než 750 prasnicemi nebo s více než 40 000 kusy drůbeže.
Budou používány nízkoemisní systémy nebo postupy skladování, které prokazatelně vedou k minimálnímu snížení emisí o 40%, v porovnání s referenčním postupem. Budou využívány systémy ustájení , které prokazatelně snižují emise amoniaku minimálně o 40%, zvláště u kategorií prasat a drůbeže v porovnáním s referenčními technologiemi.
Chovatelé vykazují vyprodukované množství amoniaku výpočtem na základě tzv. emisních faktorů, které uvádějí hmotnost plynného amoniaku na jedno zvíře za dobu jednoho roku. Měření, na základě kterých byly stanoveny tyto emisní faktory, mapovala situaci v době před zaváděním technologií pro snižování emisí amoniaku, které následně vyžadovala legislativa.
Aktuální hodnoty emisí amoniaku z chovů hospodářských zvířat stanovujeme na základě měření emisí amoniaku v provozních a poloprovozních podmínkách v souladu s metodikou pro autorizovaná měření emisí, která realizujeme od roku 2004. Všechna měření trvají minimálně 24 hodin, aby výsledné hodnoty zahrnovaly vliv chování zvířat i vliv technologických systémů na produkci sledovaných plynů.
Emise plynů se stanovují na základě kontinuálního měření koncentrací sledovaných plynů v odtahových šachtách ze stájového objektu a z hodnot průtoku vzduchu těmito odtahovými šachtami. V oboru měření emisí se používá hmotnostní koncentrace sledovaného plynu a uvádí se v jednotkách mg/m3. Pro měření koncentrací používáme analyzátor plynů Photoacoustic Gas Monitor - INNOVA 1512, který umožňuje současně měřit koncentrace až pěti plynů.
tags: #emise #limity #amoniaku #zemedelstvi