Emise korporátních dluhopisů je jednou z možností, jak získat do společnosti potřebný kapitál. Dávno už se nejedná jen o velké korporáty jako banky nebo pojišťovny. Emise dluhopisů dnes vydávají i menší firmy a rodinné podniky, které tím dávají široké veřejnosti možnost podpořit konkrétní projekt, který je zajímá.
Dle zákona § 2 zákona č. 190/2004 Sb., o dluhopisech lze emisi dluhopisů definovat takto: "Emisí dluhopisů se rozumí soubor dluhopisů vydávaných na základě týchž emisních podmínek a majících stejné datum emise a stejné datum splatnosti. Dluhopisům téže emise, s nimiž jsou spojena stejná práva, se přidělí stejné identifikační označení podle mezinárodního systému číslování pro identifikaci cenných papírů (ISIN)".
Vydávání dluhopisů není jen pro velké a nadnárodní společnosti. Emise dluhopisů představuje vydání dluhopisů, za účelem získání finančních prostředků. Dluhopis je cenný papír, který představuje závazek dlužníka vůči majiteli tohoto cenného papíru.Jsou vhodné pro firmy, které např. potřebují vypořádat společníky, financovat akvizice či rozvoj, nakupovat nemovitosti nebo technologie apod.
Banky při poskytování financování hledí především na zajištění (ideálně majetkem), historické výkony a ekonomické údaje. Přínos nové investice pak nemusejí posoudit dle investorových představ. Počáteční velkou byrokracií to u bankovních produktů nekončí. Korporátním dluhopisům v dnešní době nahrávají nízké úrokové sazby na bankovních spořících produktech. Běžní investoři proto hledají další možnosti, jak lépe zhodnocovat své naspořené peníze. Emitent přitom nemusí slibovat přehnaně vysoké zisky.
Vydání dluhopisů je poměrně složitý administrativní proces. Pokud přemýšlíte o financování Vašeho podnikání prostřednictvím dluhopisů, svěřte se do rukou zkušených profesionálů. Poradíme Vám, jak vydat dluhopisy a provedeme vás úspěšně celým procesem, stejně jako jsme to učinili s desítkami klientů před Vámi. Máme bohaté zkušenosti s podlimitními i prospektovými emisemi dluhopisů a zajistíme pro Vás mj. následující služby:
Čtěte také: Vše o emisních normách
Zákon č. 190/2004 Sb., o dluhopisech uvádí: “Emisní podmínky podrobněji vymezují práva a povinnosti emitenta a vlastníků dluhopisů, jakož i informace o emisi dluhopisů, a to i odkazem na informace obsažené v prospektu”. V § 9 tohoto zákona potom najdete podrobně popsané náležitosti emisních podmínek.
Ten, kdo vydává dluhopis, musí nejpozději k datu jejich emise zveřejnit emisní podmínky např. na webových stránkách nebo na jiném nosiči informací, který investorům umožňuje reprodukci emisních podmínek v nezměněné podobě a jejich uchování tak, aby mohly být využívány alespoň do data splatnosti těchto dluhopisů.
Investoři fyzické osoby obvykle o vlastněných dluhopisech neúčtují, pro sebe by si ale měly vést pečlivou evidenci svého majetku. Pokud je investorem, majitelem dluhopisu, účetní jednotka (pro zjednodušení právnická osoba), účtuje o dluhopisu jako o cenném papíru, přičemž účetní jednotka při zařazování dluhopisů určuje, jestli je bude držet do splatnosti a zda mají splatnost do jednoho roku (v takovém případě zařazuje dluhopisy do krátkodobého finančního majetku), nebo nad jeden rok (v takovém případě zařazuje dluhopisy jako dlouhodobé cenné papíry).
V účetnictví emitenta (toho, kdo je vydal) představují dluhopisy závazek vůči majiteli dluhopisů. Emitent účtuje o dluhopisech na samostatných závazkových účtech a řadí je mezi závazky krátkodobé, nebo dlouhodobé opět podle toho, zda jejich splatnost nastává do jednoho roku, nebo později.
Administrátor emise dluhopisů je zodpovědný za vypořádání plateb souvisejících s emisí. Při vydání (emisi) dluhopisů přijímá administrátor platby kupní ceny dluhopisů od investorů, kterou v den emise převede na účet vydavatele. Později má na starost především výplatu úrokových výnosů a jistiny majitelům dluhopisů.
Čtěte také: Více o pamětních emisích
Již několikátý rok jsou na českém kapitálovém trhu bonanzou firemní dluhopisy (někdy nazývány také jako podnikové či korporátní). Není se čemu divit. Úroky z běžných ale i termínových vkladů v bankách jsou mizivé a lidé chtějí vyšší zhodnocení. Jenomže získat vyšší zhodnocení bez podstoupení vyššího rizika nelze. A to si mnoho lidí neuvědomuje. Spíše jsou v zajetí minulosti, kdy centrální banky netiskly tolik peněz jako dnes, v ekonomice jich tolik nebylo, a proto i úroky v bankách pro střadatele byly vyšší. A právě tito střadatelé požadují stále stejný nebo obdobný úrok, což je vede k tomu, že investují (dávají) své finanční prostředky do „rádoby“ bezpečných instrumentů v podobně firemních dluhopisů. A právě zde je kámen úrazu. S firemními dluhopisy je spojeno riziko, které mnoho investorů není schopno rozpoznat. Navíc mnohé neseriózní firmy vyvolávají u lidí pocit, že jejich dluhopisy jsou bezpečné. A tuto bezpečnost podporují tím, že dostali povolení od ČNB nebo nabízí „garantovaný“ výnos. Nic z toho ale není více vzdálené od skutečnosti, že investoři dostanou svoje peníze nazpátek.
I firemní dluhopisy mohou být dobrou investicí, která je relativně bezpečná. Je to jako s ohněm, který může být dobrý sluha, ale i zlý pán. Vše záleží na přístupu, okolnostech a výběru vhodné firmy, která dluhopisy vydává. A právě proto jsme v rámci investičního výboru Broker Trustu již před třemi lety vydali seznam kritérií, dle kterých vybíráme dluhopisy, které dle našeho názoru jsou sice rizikové, ale relativně bezpečné a nesou přijatelný poměr mezi rizikem a výnosem. A za celou dobu existence se nám nestalo, že by některá firma, která prošla našimi kritérii, zbankrotovala nebo nedostála svým závazkům vůči majitelům dluhopisů.
Dle české legislativy je možné veřejně nabízet pouze dluhopisy, které mají schválený prospekt Českou národní bankou. Jakýkoliv dluhopis bez schváleného prospektu nemůže být veřejně nabízen. Takže když někdo nabízí dluhopisy bez prospektu, který není schválený ČNB, tak už je dobré být na pozoru. Zde je důležité ale upozornit, že i schválený prospekt neznamená, že dluhopis je relativně bezpečný. ČNB schválí jakýkoliv dluhopis, který formálně splňuje požadavky zákona. ČNB nezkoumá, zda projekt, na který jsou prostředky z dluhopisů určeny, dává ekonomický smysl. ČNB neprověřuje ani kredibilitu emitenta. ČNB jde o to, aby měl investor maximum možných dat potřebných pro svoje rozhodnutí.
Na základě účetních výkazů je nutné provést důkladnou finanční analýzu, která je základním kamenem pro rozhodování, zda určitý dluhopis je kvalitní nebo nekvalitní. Účetní výkazy je nutné sledovat několik let zpětně (minimálně tři až pět let). Čím delší historie, tím lépe.
Zadluženost hraje klíčovou roli. Dluh je dobrý sluha ale zlý pán. Proto je kardiální sledovat tyto ukazatele. V případě, že firma je schopná zapojit cizí kapitál, který zvyšuje rentabilitu (výnosnost) aktiv, tak dluh je dobrý sluha. V opačných případech a především v situacích, kdy firma není schopna z provozního zisku splácet úroky z dluhů, tak se dostává do dluhové spirály, která většinou končí bankrotem.
Čtěte také: CIM Ministerstvo Emise: Vysvětlení
Tyto ukazatele nám pomáhají analyzovat, jak si firma stojí ve vztahu ke svým krátkodobým závazkům, tj. jak rychle je schopna tyto své krátkodobé závazky splácet. Rentabilita přináší základní obraz o efektivitě podnikání emitenta. Ukazatele rentability nám dokáží říci, zda je efektivnější pracovat s vlastním kapitálem nebo s cizími zdroji.
Prospekt dluhopisu, jehož součástí jsou i emisní podmínky, obsahuje informace ke každému konkrétnímu dluhopisu. Každá firma vstupuje do řady smluvních vztahů a emise dluhopisů je jedním z nich. Je důležité tedy sledovat jaké je postavení dluhopisových věřitelů. Dluhopisy totiž mohou být například seniorní, juniorní, podřízené apod. Je důležité vědět, že existuje určité pořadí při uspokojování věřitelů v případě bankrotu emitenta. Zpravidla jsou nejprve uspokojovány pohledávky státu (daně, pojištění), zaměstnanců (mzdy) a až následně ostatní věřitelé.
Kovenanty jsou závazky emitenta, že dodrží určité ukazatele z finanční analýzy. Většinou se jedná o závazek u ukazatelů zadluženosti. Například, že finanční páka nepřesáhne určité pásmo. Kovenanty jsou většinou měřeny auditorem. Jedná se určitou pojistku, že daný emitent se nebude více zadlužovat, resp. vydávat nové a nové emise, které by mohly vést k přílišnému zadlužení firmy.
Pokud se s daným dluhopisem po primární emisi následně obchoduje na burze, snižuje se riziko likvidity. Takto obchodovaný dluhopis je možné na burze kdykoliv prodat a finanční prostředky investor získá ještě před dobou splatnosti dluhopisu. Toto platí především u dluhopisů, u nichž je stanoven tzv. tvůrce trhu. Tvůrce trhu je člen burzy (např. obchodník s cennými papíry, banka nebo investiční společnost), který má povinnost udržovat na daném dluhopisu určitou hladinu likvidity. To znamená, že kdykoliv v obchodních hodinách burzy můžeme daný dluhopis prodat nebo nakoupit od tvůrce trhu.
Drtivá většina českých podnikových dluhopisů pro drobného investora nejsou na burze obchodovatelné, a tudíž jejich následný prodej na trhu je obtížný. Dalším střípkem do rozhodovací mozaiky je i manažer emise, ovšem není to nutnou podmínkou. Stává se (ovšem není to pravidlo), že u kvalitních dluhopisů je upisovacím agentem banka nebo renomovaná investiční společnost. Jedná se poté v drtivé většině o veřejnou nabídku dluhopisů a upisovací agent (např. banka) nabízí tyto dluhopisy svým klientům. Banka si nemůže dovolit reputační riziko nabízet nekvalitní dluhopisy, jedná se tedy o další faktor, který může pomoci eliminovat výběr špatného dluhopisu, resp. emitenta. Jistotu zvyšuje i skutečnost, kdy si část emise (dluhopisů) sama banka koupí. Ale jak již bylo zmíněno výše, není to nutná podmínka ani postačující.
tags: #emise #podnikových #dluhopisů #co #to #je