Důvody Rozmanitosti Živé Přírody v ČR a Faktory, Které Ji Ovlivňují

Ačkoliv v posledních letech mnohé organizace bojují za zlepšení životních podmínek ohrožených druhů a jejich zachování, tyto snahy prozatím kýžené ovoce nepřinášejí. V roce 2016 vydala mezinárodní organizace Světový fond na ochranu přírody takzvanou „Living planet report“ - studii mapující aktuální stav biodiverzity [1]. Podle zde uveřejněných statistik došlo mezi roky 1970 a 2012 ke snížení biodiverzity v rámci ryb, ptáků, savců, obojživelníků a plazů o 58 %, přičemž prognózy do budoucna při zachování aktuálního přístupu k životnímu prostředí nehovoří nikterak pozitivně. Lze podotknout, že tyto neveselé prognózy potvrzuje také stále rostoucí Červený seznam ohrožené fauny a flory vydávaný organizací Mezinárodní svaz ochrany přírody.

Jsme přímými svědky procesu, kdy život na Zemi s nebývalou rychlostí ztrácí svoji pestrost - navždy mizí různé druhy rostlin, živočichů i hub a kvapem ubývá mnoha dalších. Tempo tohoto vymírání je přitom o jeden až dva řády rychlejší než v posledních deseti milionech let.

Co je to Biodiverzita?

Biodiverzita neboli biologická rozmanitost bývá nejčastěji vyjadřována na úrovni jednotlivých rostlinných a živočišných druhů. Rozmanitost živé přírody lze vymezovat nejen na celoplanetární úrovni, ale také pro menší území. Biodiverzity na Zemi v současné době rychle ubývá. Nejde však jen o vymírání jednotlivých druhů (vyhynul například pták dronte mauricijský, známý též jako dodo), snižuje se také celková druhová pestrost v přírodě a dochází ke stírání rozdílů mezi různými místy naší planety.

To jsou tři různé aspekty ubývání biodiverzity, které se dějí na mnoha úrovních - od té globální až po rozměry v řádu čtverečních metrů. Ve všech případech jsou nicméně důsledky stejné: živý svět se postupně stává chudším, monotónnějším a často i zranitelnějším vůči náhlým změnám podmínek. Proces ubývání biodiverzity je dobře pozorovatelný, zejména pak v menším měřítku: například v určitém regionu, v jednom údolí v horách, ve vodách jezera nebo třeba na kousku louky. Zatím bylo na světě objeveno asi 1,5 milionu druhů živočichů, rostlin nebo hub a je pravděpodobné, že několikrát tolik druhů dosud neznáme. Každý rok se také najdou tisíce nových druhů (většinu z toho tvoří hmyz). Různé druhy též odjakživa vznikají a mizí. Vědci však odhadují, že současné tempo vymírání je o jeden nebo dva řády rychlejší, než kolik činil průměr v minulých 10 milionech let.

Faktory Ovlivňující Biodiverzitu

Snižující se biodiverzita je ovlivněna hned několika různými faktory. Ne všechny je možno připisovat na vrub pouze člověku. Mezi takové můžeme řadit klimatické změny, pro které mohou být mnohé rostlinné či živočišné populace významně sníženy. Velká většina faktorů snižujících biodiverzitu má ale prokazatelně přímo či nepřímo původ v lidské činnosti.

Čtěte také: Proč je užovka stromová ohrožená?

Zřejmě nejvýznamnějším geografickým faktorem je zeměpisná šířka. Obecně lze říci, že s rostoucí zeměpisnou šířkou počet druhů klesá. Druhově nejbohatší jsou tedy ekosystémy v tropech, zatímco polární ekosystémy jsou z hlediska druhové rozmanitosti mnohem chudší. Dalším významným faktorem je nadmořská výška. S rostoucí nadmořskou výškou počet druhů obvykle klesá. Ve vrcholových oblastech navíc dochází k tzv. ostrovnímu efektu. Závislost biodiverztity na zeměpisné šířce a nadmořské výšce je do značné míry výsledkem vysoké produktivity prostředí, která obecně stoupá od pólů k tropickým oblastem a klesá naopak s nadmořskou výškou nebo ariditou prostředí.

Obecně lze říci, že druhové bohatství se s rostoucí produktivitou zvyšuje, ale při překročení určité mezní hodnoty (například na přehnojených půdách či v eutrofizovaných jezerech) biodiverzita klesá (někdy i velmi prudce), a to v důsledku přemnožení několika druhů na úkor ostatních, které vede k narušení mezidruhových vztahů. Rozmanitost prostředí biodiverzitu obecně spíše zvyšuje. V praxi to znamená, že pokud se na určité jednotce plochy střídá více biotopů na menších ploškách (vysoká mozaikovitost krajiny), druhová pestrost zde bývá většinou vyšší než na srovnatelné ploše s nižší mírou mozaikovitosti krajiny (biotopů je méně, ale jejich plochy jsou souvislejší). K druhům, které jsou charakteristické pro jednotlivé biotopy, totiž v prostorově rozmanité krajině přistupují druhy ekotonové, tedy druhy vyskytující se na rozhraní biotopů. Pokud je však rozmanitost prostředí příliš vysoká, může dojít k vymizení tzv. druhů vnitřního prostředí.

Vliv klimatické proměnlivosti prostředí na biodiverzitu závisí především na předvídatelnosti této proměnlivosti. Pokud je klimatická proměnlivost sezónní, a tím pádem i předvídatelná, jednotlivé druhy se jí mohou přizpůsobit. Takové prostředí může za určitých okolností hostit i více druhů než prostředí bez sezónních výkyvů. Příkladem je střídání jarního a letního aspektu bylinného patra listnatých lesů mírného pásu nebo sezónní tahy ptáků. V klimaticky stabilním prostředí je biodiverzita zvyšována specializací, ke které nemůže dojít v prostředí se sezónním střídáním klimatických podmínek.

Poměrně těžko definovatelným faktorem je nehostinnost prostředí. Vnímání tohoto faktoru je samozřejmě velmi subjektivní, zjednodušeně však můžeme říci, že nehostinné prostředí se vyznačuje extrémními podmínkami, které vyžadují od organismů výjimečné přizpůsobení. Prostředí může být nehostinné z hlediska podmínek klimatických (příliš chladno, teplo, sucho, vlhko, větrno), edafických (zasolení půd, mimořádně nízký obsah živin), orografických (strmé svahy) aj.

Zajímavý je vliv narušení (neboli disturbancí) na biodiverzitu. Disturbance mohou být způsobené buď přírodními vlivy (požáry, povodně, sopečná činnost) nebo lidskou činností (těžba nerostných surovin či vykácení lesa) a jsou to události, které způsobují významnou změnu v „normálním“ režimu ekosystému. Svou roli hraje také vývojové stáří ekosystému. Dlouhodobý a nerušený vývoj přispívá ke specializaci druhů a jejich počet tak stoupá. Tato zákonitost většinou platí i během sukcesního vývoje. V počátečních stádiích sukcese biodiverzita většinou rychle roste, ve stádiích blízkých klimaxu však může dojít i k jejímu poklesu z důvodů nástupu několika převládajících druhů.

Čtěte také: Mizení motýlů: Příčiny a důsledky

Specifické podmínky z hlediska biodiverzity mají ostrovy, a to nejen klasické ostrovy pevniny v moři, ale i „ostrovy“ v přeneseném slova smyslu, tzn. území s určitým charakterem prostředí, které je obklopené prostředím se zcela odlišnými podmínkami. Podstatné přitom je, že určité organismy nacházejí vhodné podmínky jen na těchto ostrovech (ať už v původním či přeneseném slova smyslu) a okolní prostředí jim vhodné podmínky neposkytuje. Ostrovem v tomto přeneseném významu je tedy například jezero, obklopené suchozemským prostředím, skalní výchoz s nelesní vegetací obklopený lesem, les obklopený zemědělsky využívanými plochami, ale i jeskyně, rašeliniště apod.

Obecné zákonitosti biogeografie ostrovů shrnuli již v roce 1967 MacArthur a Wilson ve všeobecně známé teorii ostrovní biogeografie. Podle této teorie biodiverzita klesá s rostoucí izolovaností a s klesající rozlohou izolovaného prostředí. Počet druhů, které se na ostrově vyskytují je tak určen přísunem nových druhů (imigrace), vymíráním druhů, které ostrov již obývají (extinkce) a vznikem druhů nových (speciace). Izolované ostrovy tak představují území s poměrně nízkou biodiverzitou, často zde však najdeme druhy endemitní.

Úbytek Biodiverzity a Jeho Příčiny

Čísla o počtu druhů na Zemi jsou zatím pouze odhady. Popsáno je zhruba 1,75 mil. biologických druhů, na území České republiky zhruba 60 000 druhů. Odhaduje se však, že ve skutečnosti na Zemi žije 5-50 mil. Celkový počet druhů se během geologického vývoje Země postupně zvyšoval, ale toto zvyšování neprobíhalo rovnoměrně. V některých obdobích dokonce naopak docházelo po určitou dobu k vymírání druhů a tím i k prudkému poklesu biologické rozmanitosti (tzv. masová vymírání).

Příčiny masových vymírání byly různé. V některých případech šlo zřejmě o kosmické události, jindy zase o náhlé změny podnebí. Celkem došlo v geologické minulosti Země nejméně k pěti velkým masovým vymíráním. Odhaduje se, že vždy vyhynulo alespoň 50-60 % všech tedy žijících druhů. K pravděpodobně největšímu masovému vymírání v minulosti došlo na přelomu prvohor a druhohor, před 230 milióny lety. Vymřely tehdy např. stromové přesličky, stromové plavuně a trilobiti. Podle jedné z teorií to souviselo se srážkou kontinentů a vytvořením jediného velkého kontinentu - Pangey. Poslední velké vymírání nastalo na konci křídy, před 65 milióny lety. Nejčastěji se uvádí, že bylo způsobeno dopadem obrovského meteoritu (či asteroidu), který postupně vyvolal klimatické změny i chemické změny v atmosféře. Vyhynuli tehdy např. dinosauři a jiní velcí plazi a také mnozí hlavonožci.

Přestože přirozené kolísání počtu druhů na Zemi probíhá i v současnosti, hlavní změny biodiverzity (převážně jde o její ochuzování) jsou dnes způsobeny lidskou činností. Podle nejrůznějších odhadů vyhyne vlivem člověka 20-50 tisíc druhů organismů ročně. Většinou se jedná o hmyz, nižší rostliny apod. Existují různé odhady srovnání rychlosti současného vymírání druhů s rychlostí vymírání přirozeného. Tyto odhady se dosti liší, nejčastěji se však uvádí, že rychlost vymírání je v současné době zhruba 100x až 200x vyšší než rychlost přirozeného vymírání.

Čtěte také: Ochrana čápa černého v ČR

Důležitou roli hraje také vzájemná provázanost jednotlivých druhů. Tak například vyhynutí jednoho druhu rostliny znamená většinou zánik nejméně pěti závislých druhů hmyzu a vymření mnoha druhů specializovaných parazitů.

Velkým problémem je množství invazivních nepůvodních druhů, co byly na dané území zavlečeny člověkem. Mnohdy pak dochází k jejich nekontrolovatelnému šíření a agresivnímu vytlačování původních druhů. Další příčinou snižování biodiverzity je znečištění životního prostředí, kdy dojde k narušení přirozeného prostředí organismu, který se není schopen s touto změnou vyrovnat. Příkladem můžeme uvést úbytek raka říčního v českých řekách z velké části právě z důvodu jejich silného znečištění.

Problematickou se stala také přílišná poptávka po určitých živočišných či rostlinných druzích na trhu. Ty jsou následně z přírody odebírány v takovém množství, že se nestíhají přirozeně obnovovat. Zde můžeme poukázat na tuňáka obecného, obliba sushi ho přivedla na pokraj vyhynutí. Dalším důvodem, proč dochází ke snížení rozmanitosti rostlin a živočichů, je také soustavné zabírání přirozeného prostředí rostlin a živočichů člověkem, a to kvůli zemědělství, těžbě, stavění či rozšiřování vesnic a měst či dalším lidským potřebám. Následky v podobě mizejících deštných pralesů či znehodnocení půdy jsou nabíledni.

Význam Biodiverzity

Význam biodiverzity spočívá zejména v zachování přírodní rovnováhy. Jednotlivé druhy jsou totiž v přírodě vzájemně provázány a případné vyhynutí jednoho druhu může způsobit vyhynutí druhů dalších, může dojít k přemnožení druhů, kterými se vyhynulý druh živil apod. Biodiverzita má však mimořádný význam také pro člověka. Mnoho rostlinných i živočišných druhů využívá člověk jako potravu, léčiva, stavební materiál, surovinu pro výrobu oděvů i řady dalších výrobků. Zejména v souvislosti s léčením nemocí se předpokládají značné možnosti využívání dosud nepoznaných druhů.

Ačkoliv se může zdát, že se nás tento problém netýká, opak je pravdou. Velmi nepříjemně se nás může vymírání rostlin a živočichů dotknout například v lékárenském průmyslu, neboť mnoho léčiv je založeno právě na rostlinných a živočišných komponentech. Problémy by mohly nastat také v zemědělské produkci, která je z velké části založena na opylování rostlin hmyzem. Kvalitu půdy zase ovlivňuje přítomnost bakterií a hub. V případě snížení množství druhů by tak mohlo dojít k výraznému snížení zemědělské produkce.

Ohrožení Biodiverzity v ČR

Za nejvýznamnější mechanismy ztráty biodiverzity je považován především zánik a fragmentace přirozených stanovišť, introdukce druhů z jiných geografických oblastí a nadměrné využívání druhů (kácení, lov). Svou roli hraje také znečišťování životního prostředí, globální klimatické změny a průmyslové zemědělství a lesnictví.

Na celosvětové úrovni bývá hlavní příčinou ubývání biotopů zabírání půdy ve prospěch polí a plantáží - typickou ukázkou je mizení tropických pralesů kvůli pěstování palmy olejné v Indonésii. Když vědci zkoumali 8688 druhů (převážně obratlovců), které se ocitly na světovém Červeném seznamu IUCN,6 zjistili, že zemědělství je spojeno s vymíráním u 5407 z nich a těžba dříví u 4049 druhů. Nejrapidněji ze všech biotopů přitom mizí často právě ty, které jsou druhově nejpestřejší.8 Na souši je úbytek nejrychlejší hlavně u stepí, savan a některých typů lesů v tropech, subtropech či v mírném pásmu.

Většinou si ji spojujeme s pytlačením slonů či nosorožců nebo s pašováním papoušků a korálů. Problém se ale týká především ryb. Toxicitu prostředí zvyšují především různé přípravky používané proti škůdcům a plevelům, jako jsou insekticidy a herbicidy. Ty se v zemědělství používají stále ve velkém množství. Problém se týká například řepky a kukuřice, u nichž zejména při opakovaném pěstování na stejném místě počet škůdců významně narůstá a je regulovatelný jen obtížně.10 Některé škodlivé látky se v půdě časem rozkládají, jiné v ní však zůstávají navždy.

Vážným problémem se pro biodiverzitu stává také šíření nepůvodních druhů, které v různých částech světa vytlačují domácí faunu a flóru. Již zmíněný populární pták dronte mauricijský vyhynul nejen proto, že jej ve velkém konzumovali námořníci, ale také kvůli potkanům, prasatům a opicím, které jejich lodě přivezly - vyžírali totiž jeho vejce.

Z globálního hlediska sice změny klimatu zatím hlavní příčinou ubývání biodiverzity nejsou, na lokální úrovni ale může leckdy být jejich dopad na konkrétní biotop významný - uvést lze třeba biotopy pramenišť a rašelinišť, které jsou ohrožené vysycháním a nedostatkem srážek. Důležitou roli bude nepochybně hrát další nárůst koncentrací skleníkových plynů v atmosféře - a jak velkých rozměrů změny klimatu v příštích dekádách dosáhnou.

Kromě toho však bude (lokálně) záležet také na kombinaci tří dalších faktorů: schopnosti konkrétních druhů se na nové klimatické podmínky adaptovat, přesouvat se jinam a také na tom, jestli mají kam (a kudy) se přesunout. Patrně nejvíce ohrožená je fauna a flóra izolovaných biotopů v neobvyklých klimatických podmínkách. Dobrým příkladem jsou tropické hory - relativně chladnomilné druhy zde žijí v izolaci, obklopeny podstatně teplejší krajinou. Migrace jinam pro ně nepřichází v úvahu a při přesunu do vyšších poloh přirozeně dříve či později musí narazit na vrcholky hor (nebo na skálu).

K jak velkým ztrátám biodiverzity vlivem klimatických změn nakonec dojde, dokážeme zatím odhadnout jen přibližně pomocí teoretických modelů. Reakce organismů na tyto změny je totiž složitější: důvodem k migraci často nemusí být přímo nárůst průměrné teploty, nýbrž i další důsledky oteplení, například vlhkost půdy v určitém ročním období.

Ve střední Evropě se přírodní biotopy v zemědělskou půdu či produkční lesy z velké části změnily už před stovkami let. I v člověkem utvářené krajině nicméně po staletí zůstávalo množství míst, které sloužily jako útočiště pro svéráznou faunu a flóru. Oproti jiným částem světa nebudou mít v nejbližších desetiletích na biodiverzitu v Česku zásadní dopad klimatické změny - patrně nejvíce budou oteplováním zasaženy druhy (a biotopy) extrémně studených podmínek, které se nemají kam přesunout: především horská tundra Krkonoš nebo Jeseníků.

Jak již bylo uvedeno výše: největší hrozbou pro přírodu u nás jsme my sami - respektive způsob, jak zacházíme s krajinou, kde žijeme.

Zánik Přirozených Stanovišť

Největší podíl na zániku přirozených stanovišť má v současné době odlesňování. Tak například v Etiopii klesl za 40 let (1950 - 1990) podíl lesních ploch na celkové rozloze státu ze 40 % na 1 %. V Salvadoru pokrývaly lesy původně 90-95 % rozlohy země a dnes je jejich rozloha omezena na méně než 7 %, z toho polovinu představují poškozené mangrovové porosty a lesy s vysazenými borovicemi. Kácení se však netýká pouze tropických oblastí. Například lesnatost Běloruska se od roku 1750 snížila z 80 % na 35 %. Také v České republice se původní lesnatost v době před rozvojem zemědělství (95 %) snížila na současných 33 %.

Lesnatost území se naopak za posledních 50 let výrazně zvýšila v Izraeli (z méně než 1 % až na téměř 10 %) či v Bhútánu (ze 64 % na 73 %). Zánikem jsou ohrožena také stanoviště mokřadního charakteru. Například rašeliniště v Irsku pokrývala v minulosti 1,3 mil. ha (tj. 16 % rozlohy ostrova). V současnosti zbývá jen necelá pětina původní rozlohy (220 000 ha) nedotčená člověkem. Také rozloha finských rašelinišť se v důsledku odvodňování při těžbě dřeva snížila z 10,4 na 6 mil. ha. Další milión hektarů se nyní využívá pro zemědělské účely.

Mnohá stanoviště zanikají také v důsledku zástavby (sídla, silnice, dálnice apod.), využívání ploch pro zemědělství či vzniku tzv. druhotných stanovišť (skládky, rumiště aj.). Nově vzniklá stanoviště většinou hostí jen malý počet druhů, zatímco velké množství těch, které zde žily původně, již nenachází vhodné podmínky. Tak například v přirozených stepních ekosystémech Arménie se vyskytuje 100-700 druhů rostlin. Fragmentace stanovišť (tzn. členění na menší části) vede k částečné nebo úplné izolaci jednotlivých populací, což může mít za následek degeneraci. Takto jsou ohroženi především velcí savci.

Introdukce Nepůvodních Druhů

Druhým nejvýznamnějším mechanismem ohrožování biodiverzity je introdukce geograficky nepůvodních druhů, tedy vysazení geograficky nepůvodního druhu v novém prostředí.

Legislativa a Ochrana Biodiverzity

Vzhledem k vážnosti situace došlo v posledních letech k úpravě nejen na poli tuzemském, nýbrž také v rámci EU (Evropské unie) a OSN (Organizace spojených národů). V rámci tuzemského práva můžeme v této oblasti zmínit zejména zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, spolu s prováděcí vyhláškou č. 395/1992 Sb. Na poli OSN nalezneme Úmluvu o biologické rozmanitosti z roku 1993. Ve snaze naplnit tuto Úmluvu, spolu se Strategií EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2020, vydalo Ministerstvo životního prostředí Strategii ochrany biologické rozmanitosti České republiky 2016-2025. Tato strategie byla schválena vládou v březnu roku 2016, přičemž by měla udržet, případně zlepšit stav biodiverzity prostřednictvím jí navrhovaných opatření. Nakolik budou tyto snahy úspěšné prozatím nelze jednoznačně říci. V každém případě je velmi pozitivní přinejmenším patrná snaha o zlepšení aktuální situace v této oblasti, neboť předchozí Strategie ochrany biologické rozmanitosti z roku 2005 nebyla pro ochranu biodiverzity plně dostačující.

Byť se to na první pohled nemusí zdát, biologickou rozmanitost je možno ovlivnit chováním každého z nás. I zdánlivá drobnost může výrazně pomoci zachránit rostlinné živočišné druhy. Může to být cestou uvědomělé spotřeby, kdy omezíme produkty, jejichž výroba či dovoz je pro přírodu příliš zatěžující, cestou omezení používání pesticidů a chemických hnojiv, nebo kupříkladu upřednostňování obnovitelných zdrojů a recyklovatelných materiálů. Základ všeho představuje uvědomění: není tak docela pravda, že „člověk pánem tvorstva jest“.

[1] Living planet report [online]. 28. 9. 2017].

tags: #důvod #rozmanitosti #živé #přírody #v #ČR

Oblíbené příspěvky:

• Přírodní Krásy Rakouských Alp
• Dolní Chabry: Odpady
• Cíle a nástroje environmentální politiky EU
• Praktický průvodce projektovou výukou ekologie
• Pobyt v zimní přírodě