Emise primárních částic a jejich zdroje v České republice

12.03.2026

Slovo emise pochází z latinského slova e-mitto, což znamená vysílám, vydávám nebo vypouštím. V dnešní době se používá v mnoha oborech a může nabývat celou řadu významů. V oboru hygieny a ekologie slovo emise vyjadřuje uvolňování polutantů do ovzduší. Pro upřesnění pak rozlišujeme ještě termíny primární a sekundární emise.

Primární emise jsou látky vyloučené přímo ze zdroje do ovzduší. Termín sekundární emise označuje skupinu látek vytvářených v atmosféře reakcemi mezi znečištěninami. Tyto reakce probíhají buď za pomoci fotoaktivace (hlavně UV záření), nebo i bez ní - reakcemi mezi primárními polutanty. Škodlivost těchto látek přitom není nižší než škodlivost jejich výchozích produktů, mohou byt dokonce škodlivější než látky výchozí.

Rychlost, jakou spolu primární polutanty reagují, je ovlivněna jejich koncentrací v ovzduší, stupněm fotoaktivace, dále velikostí částic a také meteorologickými faktory (rozptyl a vlhkost vzduchu). Důležitým podkladem těchto reakcí jsou pevné částice. Na jejich povrchu dochází k adsorpci plynných částic, což zvyšuje toxicitu těchto plynů. Ty se tak mohou dostávat do styku se sliznicí dýchacích cest v lokálně vysokých koncentracích, i když jejich celková koncentrace ve vzduchu je nízká.

Nejznámější z těchto reakcí jsou ty, při nichž vzniká oxidační smog (dnes označovaný jako letní). Příkladem jednoduché reakce se vznikem sekundárních emisí je slučování aerosolu kyseliny sírové s oxidy kovů. Z chemického hlediska jde o neutralizaci za vzniku solí. Vznikají tak sírany, které představují suchou fázi kyselých imisí.

Další typickou reakcí se vznikem sekundárních emisí je disociace oxidu dusičitého (NO2). NO2 je aktivován UV zářením (fotoaktivace) a disociuje se na NO a atomární kyslík. Tyto produkty začínají řetěz mnoha dalších reakcí, při nichž vznikají velmi dráždivé látky (ozón, alkylové a formylové radikály, peroxidy). Tyto látky jsou nejen toxické, ale také působí jako promotory karcinogenních látek. Jen velmi málo primárních znečištěnin si zachovává trvale svou chemickou identitu po vstupu do ovzduší.

Čtěte také: Vše o emisních normách

Proto při měření znečištění ovzduší a hodnocení expozice člověka znečištěnému ovzduší mluvíme o imisích. Příkladem jsou jemné prachové a aerosolové částice, z plynných imisí sloučeniny síry, dusíku, uhlíku, halogenidů, organické a radioaktivní látky.

Úroveň znečištění prachovými částicemi, tedy stav kvality ovzduší, je dána jak emisemi primárních částic, tak tvorbou sekundárních částic. Velkou roli přitom hrají také meteorologické podmínky. Modelování provedené v rámci přípravy aktualizace Národního programu snižování emisí ukazuje, že jen zahraniční zdroje jsou zodpovědné za 40 až 60 % ročního průměru imisních koncentrací částic PM2,5.

Hlavní zdroje znečištění

Lokální topeniště: Zastaralé spalovací zdroje, špatná obsluha a spalování nevhodného paliva.
Energetika: Výroba elektřiny a tepla, zejména spalování uhlí.
Doprava: Výfukové plyny motorových vozidel, zejména ve velkých městech.
Průmysl: Těžební, chemický, strojírenský a další průmyslové provozy.
Zemědělství: Produkce sekundárních částic z plynných polutantů.

Lokální topeniště

Podle posledních průzkumů je podíl lokálních topenišť na emisích jemných prachových částic PM2,5 značný. Příčinou vysokých emisí v sektoru vytápění domácností jsou konstrukčně zastaralé, nevyhovující spalovací zdroje v domácnostech a často také jejich špatná obsluha a seřízení. Zároveň může mít svůj vliv i spalování nevhodného paliva.

Vysoké emise vznikají například při topení nedostatečně proschlým dřevem, při pálení odpadu nebo hnědého uhlí v kotlích, které pro jeho spalování nejsou určené.

Doprava a průmysl

Znečištění ovzduší ze silniční dopravy se v České republice i v Evropě každým rokem zhoršuje a má významný vliv na lidské zdraví. Městské ovzduší ovlivněné výfukovými plyny má podobné účinky jako cigaretový kouř. Látky, které jsou součástí emisí z automobilů, mohou způsobit celou řadu závažných zdravotních problémů.

Čtěte také: Více o pamětních emisích

Znečišťování ovzduší průmyslem sahá na počátek 20. století, kdy se na území Československa soustřeďoval slévárenský a těžební průmysl.

Podle informací zveřejněných koncem prosince 2019, za přibližně polovinu (případně více v závislosti na území) znečištění v oblastech s překročeným imisním limitem jsou zodpovědné české zdroje. Za přibližně polovinu znečištění v oblastech s překročeným imisním limitem jsou zodpovědné české zdroje, druhou polovinu způsobují přeshraniční vlivy. Oznámilo to ministerstvo životního prostředí, které nechalo zpracovat analýzu příčin znečištění ovzduší.

Co se týče emisí primárních částic PM (částice přímo emitované výduchy nebo ve formě prašnosti do ovzduší), podílí se vytápění českých domácností na úrovni znečištění ovzduší mezi 20 % a 70 %. Doprava se emisemi primárních částic podílí na ročních průměrech cca z 20 %. Například v Praze a Brně ale přispívá doprava až kolem 60-70 %.

V případě průmyslových zdrojů byl pak zhodnocen zvlášť vliv vykazovaných emisí z komínů nebo výduchů, a dále analýza měřila tzv. fugitivní emise, tedy takové, které se nevykazují, a jsou uvolňované do ovzduší především při únicích z výrobních hal a ze skládek materiálů nebo paliv.

Vykazované emise primárních částic z průmyslu se podílí na znečištění ovzduší částicemi PM10 a PM2,5 z 20 až 30 %, přičemž tento vliv není plošný a projevuje se v zásadě pouze v průmyslových lokalitách. Co se týče vlivu fugitivních emisí z průmyslu, analyzovány byly ty provozy, u kterých lze významné fugitivní emise předpokládat. Jednalo se především o zdroje pro výrobu železa, oceli a koksu (tyto zdroje se nacházejí pouze v aglomeraci Ostrava/Karviná/Frýdek-Místek) a dále o slévárny (zdroje se vyskytují po celé ČR).

Čtěte také: CIM Ministerstvo Emise: Vysvětlení

K analýze příčin znečištění ovzduší použil České hydrometeorologický ústav poprvé pokročilý rozptylový model (CAMx), který zohledňuje přeměnu látek v atmosféře, čehož standartní rozptylové modely nejsou schopny. CAMx počítá s přeměnou plynných prekurzozů (zejména emise NOx, SOx z průmyslu a NH3 ze zemědělství) na sekundární aerosoly (které přispívají ke znečištění PM2,5 a PM10). Model pracuje jak s českými emisemi, tak s emisemi ze zahraničních zdrojů (v rámci celé střední Evropy).

Dle výsledku modelování lze uzavřít, že se zahraniční zdroje podílí na znečištění v ČR cca 50 % (obecně platí pro znečištění PM10, PM2,5 i BaP). Zahraniční zdroje ovlivňují kvalitu ovzduší ČR zejména prostřednictvím sekundárních aerosolů. Na význam přeshraničního znečištění ovzduší proto MŽP upozorňovalo Evropskou komisi již v rámci Clean Air Dialogu, který proběhl v Praze na podzim roku 2018. Evropská komise přislíbila při řešení této problematiky ČR pomocnou ruku. Vedle toho MŽP dlouhodobě spolupracuje s okolními státy.

Klíčová je přitom spolupráce s Polskem, které patří ze sousedních států k těm nejvíce znečištěným, a proto předpokládá, že na kvalitu ovzduší v Česku má silný vliv. I proto se MŽP aktivně účastnilo připomínkování polského Národního programu omezování znečištění ovzduší. Dalšími body společných česko-polských jednání jsou pravidelné výměny informací o regulování zdrojů znečišťování ovzduší a o dotační podpoře.

Polské MŽP po vzoru českých kotlíkových dotací spustilo loni rozsáhlý program Čisté ovzduší (Czyste powietrze), který poskytuje na výměny kotlů v polských domácnostech v přepočtu 600 mld. Kč. MŽP přitom tlačí na polské orgány, aby byly výměny zastaralých polských kotlů provedeny prioritně v nejzatíženějších regionech, tedy v českém příhraničí.

Aktivitu Polska snížit znečištění ovzduší v poslední době nelze upřít. Faktem nicméně zůstává, že v tomto ohledu začalo Polsko poměrně pozdě. Efekt opatření realizovaných v Polsku se proto projeví až cca v horizontu 2030. To je pro ČR samozřejmě problém. MŽP již několikrát Polsko vyzývalo, aby prioritně řešilo oblasti v česko-polském pohraničí, které jsou z hlediska kvality ovzduší nejvíce znečištěnou oblastí v Polsku a v Evropě.

Regulace a opatření

V roce 2022 bude provoz kotlů nižší než 3. třídy zakázán. Emisní projekce připravená v rámci aktualizace Národního programu snižování emisí předpokládá po splnění zákonné povinnosti pokles emisí primárních částic PM2,5 ze sektoru vytápění domácností oproti roku 2017 o 60 %, a to konkrétně z 30 kilotun na 12 kilotun.

Ministerstvo životního prostředí připravilo dotační program z Operačního programu Životní prostředí, který je zaměřen právě na výměnu nevyhovujících spalovacích zdrojů na pevná paliva nižší než 3. třídy. Zároveň byl v současné době spuštěn i pilotní projekt bezúročných půjček na výměnu kotlů v Moravskoslezském, Ústeckém a Karlovarském kraji, a to právě za podpory takzvaných kotlíkových dotací.

Postupně dochází ke zpřísňování požadavků na kotle a topidla uváděné na trh a od roku 2012 došlo dvakrát ke zpřísnění požadavků na kvalitu dodávaného uhlí. Od téhož roku také úřady posílily regulaci provozů kotlů a topidel. Došlo například k zavedení pravidelných kontrol technického stavu a provozu zdrojů, od kterých si slibujeme odstranění závažných nedostatků v jejich provozování a instalaci a vyšší informovanost provozovatelů. Vztahuje se i na provozovatele stacionárního zdroje umístěného v rodinném domě, bytovém domě nebo bytě!

Doporučení pro zlepšení kvality ovzduší

Používejte hromadnou dopravu nebo jezděte na kole.
Vytápějte ekologicky.
Nespalujte plasty a odpadky.

Regionální rozdíly v kvalitě ovzduší

Zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, člení území ČR pro posuzování a vyhodnocení úrovně znečištění ovzduší na zóny a aglomerace, přičemž zóny jsou tvořeny jedním až třemi kraji. Pro meziregionální hodnocení kvality ovzduší jsou použity následující ukazatele: index kvality ovzduší, koncentrace vybraných látek znečišťujících ovzduší vážených populací v regionech ČR a pro města s více než 30 000 obyvateli, podíl obyvatel žijících v nadlimitních oblastech a podíl území regionu s překročením imisních limitů.

Hlavní město Praha

Hlavní město Praha patří z hlediska znečištění ovzduší mezi více zatížené oblasti ČR. Tento stav je výsledkem spolupůsobení řady antropogenních a přírodních faktorů. Zhoršená kvalita ovzduší souvisí zejména se značným dopravním zatížením. Nezanedbatelný vliv na současnou imisní situaci v Praze má i spotřeba pevných paliv pro vytápění rodinných domů především v okrajových částech města a vzrůstající obliba používání krbů a krbových kamen.

Středočeský kraj

Kvalita ovzduší ve Středočeském kraji je dlouhodobě ovlivňována průmyslovým charakterem kraje, hustou dopravní infrastrukturou a vysoké intenzity dopravy v návaznosti na aglomeraci Praha.

Jihočeský kraj

Kvalitu ovzduší Jihočeského kraje v rámci ČR můžeme hodnotit příznivě. Zhoršenou kvalitu ovzduší lze očekávat v Českobudějovické aglomeraci a v centrech větších měst (Tábor, Písek, Strakonice) kde je soustředěna převážná část průmyslové výroby z celého kraje.

Míra znečištění ovzduší v Jihočeském kraji je, na rozdíl od celorepublikového průměru, velmi nízká. V předchozích letech bylo na měřících stanicích imisního monitoringu v Českých Budějovicích zjištěno překročení ročního imisního limitu pro benzo(a)pyren, jenž vzniká především nedokonalým spalováním pevných paliv v lokálních topeništích. V průběhu posledních dvou let však vlivem dobrých rozptylových podmínek, mírnějších zim a v neposlední řadě i díky probíhající výměně zastaralých kotlů na pevná paliva v rámci kotlíkových dotací nebylo na žádné měřící stanici indikováno překročení imisních limitů.

Na území Jihočeského kraje jsou v současnosti dodržovány všechny platné imisní limity pro oxid siřičitý, oxid dusičitý, oxid uhelnatý, benzen, olovo, arsen, kadmium a nikl, BaP, PM2,5, a denní i roční imisní limit pro suspendované částice PM10. Nicméně v předchozím pětiletém období bylo modelovým výpočtem vyhodnoceno lokální nedodržení ročního imisního limitu benzo(a)pyrenu. Překročení limitu je soustředěno do území měst a obcí a souvisí s kombinací vlivů vytápění obytné zástavby (lokální topeniště) a dálkového přenosu. Benzo(a)pyren je produktem nedokonalého spalování při teplotách 300-600 °C pevných paliv, především uhlí, v kotlích starších typů (odhořívací a prohořívací způsob spalování).

Plzeňský kraj

Kvalitu ovzduší Plzeňského kraje v rámci ČR můžeme hodnotit relativně příznivě. Opačná situace je v Plzni a jejím okolí, kde měrné emise v okrese Plzeň-město mnohonásobně převyšují hodnoty měrných emisí v ČR.

Karlovarský kraj

Kraj lze z hlediska znečišťování ovzduší rozdělit na tři oblasti. První lázeňskou část najdeme v jižní části kraje. Zde je hlavně lehký a potravinářský průmysl a na znečištění se převážně podílí lokální topeniště a doprava. V druhé části kraje najdeme chemický průmysl, hnědouhelný důl a elektrárny Vřesová a Tisová. Ty se podílí výrazně na znečištění regionu, ale současně zde najdeme i vliv lehkého průmyslu včetně skláren a keramických závodů. Třetí oblastí je Krušnohoří, kde je většina znečištění ovlivněno lokálními topeništi.

Ústecký kraj

Obecně se Ústecký kraj vyznačuje výraznou orientací hospodářství na těžký průmysl. Vydatná ložiska hnědého uhlí s sebou nese i průmysl energetického zpracování uhlí. K emisnímu zatížení kraje přispívá i lehký průmysl a lokální topeniště.

Liberecký kraj

Znečištění ovzduší v Libereckém kraji je menší, chybí tu výrazný zdroj těžkého průmyslu.

Královéhradecký kraj

Kvalita ovzduší je v Královéhradeckém kraji na relativně dobré úrovni. Ovlivňuje ji především dopravní zátěž i přes velice hustou síť železniční dopravy, která je pouze na dvou tratích kompletně elektrifikována.

Kraj Vysočina

Kraj Vysočina patří co do rozlohy k větším krajům ČR. Z hlediska znečištění ovzduší lze kraj hodnotit velmi pozitivně. Vysoký podíl lesů, menší podíl měst a zároveň absence výraznějšího průmyslu znamenají, že kvalita ovzduší je na většině míst příznivá.

Moravskoslezský kraj

Oblast Ostravy o okolí (50km) je nejvíce znečištěnou oblastí nejen v ČR, ale i v EU. Pravidelně zde dochází k překračování limitu pro polétavý prach (PM 10) a další znečišťující látky. Největším producentem znečištění je na Ostravsku společnost ArcelorMittal a jejich železárny,které produkují velké množství pevných částic PM10 a benzopyrenu.

Emise a imise

Emise představují znečištění měřené přímo ze zdrojů znečištění na daném území. Zdroje znečištění jsou celostátně sledovány v rámci Registru emisí a zdrojů znečišťování ovzduší (REZZO). Tyto zdroje jsou rozdělené do základních dvou podskupin: zdroje stacionární (stacionární zařízení ke spalování paliv, REZZO 1-3) a mobilní (zdroje se spalovacími nebo jinými motory, REZZO 4).

Dopad emisí na kvalitu ovzduší v daném regionu, tedy čistota ovzduší (imise) se měří na stanicích automatizovaného imisního monitoringu ČHMÚ. Stanice měří hodnoty koncentrací znečišťujících látek, např. oxidu siřičitého SO2, oxidu dusnatého NOx, oxidu dusičitého NO2, prašného aerosolu PM10, benzenu nebo těžkých kovů (As, Cd, Hg, Ni, Pb).

Aktuální stav ovzduší je zveřejněn na webových stránkách ČHMÚ v sekci ovzduší. Kliknutím na stanici s automatizovaným měřícím programem lze zjistit aktuální stav znečištění ovzduší, např. stanice imisního monitoringu CBDA v Nerudově ulici v Č. Budějovice.