Přípustnou úroveň znečišťování ovzduší určují v legislativě emisní limity. Jak již bylo řečeno v části 3, emisní limity mají zásadní důležitost. Tzv. obecné emisní limity jsou určeny pro jednotlivé znečišťující látky nebo jejich stanovené skupiny u těch zdrojů, které nejsou zařazeny mezi tzv. Stacionární spalovací zdroje však patří mezi jmenovitě určené technologie, pro které jsou stanoveny tzv. specifické emisní limity.
Legislativa a stacionární zdroje
Legislativa vychází ze zákona č. 86/2002 Sb. o ochraně ovzduší a navazujících právních prováděcích předpisů (nařízení vlády a vyhlášky MŽP) č. 350/2002 Sb. až č. 358/2002 Sb. Stacionárních spalovacích zdrojů znečišťování se bezprostředně dotýkají nařízení vlády č. 352/2002 Sb., kterým se stanoví emisní limity a další podmínky provozování spalovacích stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší a vyhláška MŽP č. 356/2002 Sb., která mimo jiné uvádí seznam znečišťujících látek, požadavky na vedení provozní evidence, metody zjišťování množství vypouštěných znečišťujících látek aj. Imisní limity a podmínky a způsob sledování, posuzování, hodnocení a řízení kvality ovzduší jsou uvedeny v nařízení vlády č.
Podle míry vlivu na kvalitu ovzduší se stacionární zdroje znečišťování dělí na zvláště velké, velké, střední a malé. Z technologického hlediska nejpočetnější skupinou jsou spalovací zdroje, ve kterých se paliva oxidují za účelem využití uvolněného tepla (například kotle).
Zákon o ochraně ovzduší nově zavádí pojmy "emisní stropy" a "redukční cíle", které mohou být stanoveny pro vybrané znečišťující látky nebo skupiny látek pro vybraná území, pro skupiny nebo jednotlivé stacionární zdroje a lhůty pro jejich dosažení podle národního programu snižování emisí znečišťujících látek za účelem dosažení přípustné úrovně znečištění. Tato omezení souvisí s ochranou klimatického systému Země a týkají se SO2, NOx, VOC (těkavé organické látky) a NH3.
Povinnosti provozovatelů stacionárních zdrojů
Mezi povinnosti právnických a fyzických osob podle zákona č. Mezi základní povinnosti provozovatelů ZV, V a S stacionárních, tedy i spalovacích zdrojů, patří (podle § 11 zákona č. vést provozní evidenci v rozsahu uvedeném v prováděcím předpise (Vyhláška MŽP č. Provozovatelé ZV, V a S stacionárních zdrojů jsou povinni zpracovat z údajů provozní evidence souhrnnou provozní evidenci každého zdroje za kalendářní rok a předat ji do 15. února následujícího roku příslušnému orgánu ochrany ovzduší. Bližší informace uvádí Vyhláška MŽP č. 356/2002 Sb.
Čtěte také: Vše o emisních normách
Mezi základní povinnosti provozovatelů malých stacionárních zdrojů patří (podle § 12 zákona č. zajišťovat prostřednictvím oprávněné osoby měření účinnosti spalování, měření množství vypouštěných látek a kontrolu spalinových cest u spalovacích zdrojů provozovaných při podnikatelské činnosti provozovatele nejméně 1x za 2 roky.
Příslušný orgán ochrany ovzduší vydává stanoviska a povolení k řízením, která obsahují podmínky ochrany ovzduší. Jedná se o stanoviska k územně plánovací dokumentaci v průběhu jejího pořizování. Povolení příslušného orgánu ochrany ovzduší, které obsahuje podmínky ochrany ovzduší, se dále vyžaduje u řady dalších aktivit, např. k záměrům na zavedení nových výrob a nových technologií s dopadem na ovzduší u ZV, V a S stacionárních zdrojů, ke spalování nebo spoluspalování odpadu, včetně odpadních olejů, k výrobě zařízení, materiálů a výrobků, které mohou znečišťovat ovzduší, s výjimkou výrobků stanovených k posuzování shody dle zákona č. 22/1997 Sb. Mezi výrobky, kde se nevyžaduje stanovisko orgánů ochrany ovzduší, ale dle zákona č. 22/1997 Sb. o technických požadavcích na výrobky posouzení shody, patří malé kotle pro ústřední vytápění.
Provozovatelé ZV, V, S a obecně i malých stacionárních zdrojů platí poplatky za znečišťování. Poplatky menší než 500 Kč se nevyměřují. Provozovatel malého zpoplatněného zdroje je povinen zaslat do 15. února po skončení poplatkového období orgánu obce podklady pro stanovení výše poplatku za běžný rok. Poplatky za ZV, V a S stacionární zdroje se platí za znečišťující látky nebo stanovené skupiny látek, pro které má zdroj stanoven emisní limit. Sazby poplatků a způsob výpočtu poplatku je uveden v příloze č. 1 k zákonu o ochraně ovzduší. Vypočtený poplatek se zaokrouhluje na 100 Kč.
Emisní limity a nařízení vlády č. 352/2002 Sb.
Z hlediska omezování emisí je u spalovacích zdrojů nejdůležitější prováděcí právní předpis Nařízení vlády č. Tento předpis definuje některé základní pojmy, např. co je palivo a co je biomasa. Palivo je tuhý, kapalný nebo plynný hořlavý materiál, určený ke spalování ve zdrojích znečišťování za účelem získání jeho energetického obsahu a splňující podmínky zvláštního právního předpisu (Vyhláška MŽP č. 357/2002 Sb., kterou se stanoví požadavky na kvalitu paliv z hlediska ochrany ovzduší). Biomasa je definována jako rostlinný materiál, který lze použít jako palivo pro účely využití jeho energetického obsahu, pokud pochází např. Jednotlivé části (hlavy) vyhlášky uvádějí emisní limity u příslušných kategorií stacionárních spalovacích zdrojů.
Emisní limity pro ZV spalovací zdroje jsou v závislosti na jmenovitém tepelném příkonu stanoveny pro SO2, NOx (NO2), TZL a CO. Emisní limity pro velké a střední spalovací zdroje jsou stanoveny pro SO2, NOx, CO, organické látky (u spalování dřeva a biomasy) a TZL v závislosti na druhu paliva a jmenovitém tepelném výkonu. Emisní limity jako hmotnostní koncentrace znečišťující látky jsou stanoveny pro určité vztažné (referenční) podmínky nosného plynu.
Čtěte také: Více o pamětních emisích
Měření emisí a kontrola účinnosti spalování u malých zdrojů
Jak již bylo uvedeno, ze zákona o ovzduší č. 86/2002 Sb. (§ 12) vyplývají pro provozovatele malých zdrojů (od jmenovitého tepelného výkonu 15 kW u zdrojů na tuhá paliva a od 11 kW na plynná a kapalná paliva), které nejsou umístěny v rodinných domech, bytech a stavbách pro individuální rekreaci, povinnosti nejméně 1x za 2 roky zajišťovat prostřednictvím oprávněné osoby měření účinnosti spalování, měření množství vypouštěných látek a kontrolu spalinových cest. Blíže se touto problematikou zabývá nařízení vlády č. 352/2002 Sb. v Hlavě IV - Zjišťování znečišťujících látek a účinnost spalování malých zdrojů. Konkrétní § 10 a § 11 se dále odkazují na Přílohu č.
Podle této přílohy kontrola účinnosti spalování η (%) spočívá v jejím stanovení nepřímou metodou na základě stanovení komínové ztráty ξ (%). Ke stanovení komínové ztráty je sice uveden soubor měřených veličin (obsah O2, obsah CO, teplota spalin a spalovacího vzduchu, statický tlak ve spalinové cestě), není zde však uveden způsob výpočtu obsahu CO2 (%), přebytku vzduchu λ (1) ani vlastní komínové ztráty ξ (%).
Každý malý spalovací zdroj musí dále spalovat palivo tak, aby koncentrace CO ve spalinách nepřekročila maximální hodnotu 1000 ppm při referenčním obsahu O2 3 % u plynných a 6 % u tuhých paliv. V příloze tohoto nařízení vlády uvedené stanovení hodnoty COmax (ppm) na základě součinu naměřené hodnoty CO (ppm) a přebytku vzduchu λ (1) nerespektuje stanovený referenční obsah kyslíku.
kde λR (1) je přebytek vzduchu odpovídající stanovenému referenčnímu obsahu kyslíku ve spalinách. U plynných paliv je referenční obsahu kyslíku 3 % a odpovídající λR = 1,17, u tuhých paliv je referenční obsahu kyslíku 6 % a odpovídající λR = 1,4 - viz vztah (8), kde v kapitole 6 je podle zvyklostí v oboru spalování označen součinitel přebytku vzduchu jako α.
Každý malý zdroj musí spalovat palivo s účinností vyšší nebo rovnou než hodnoty uvedené v následujících tab. Lhůty provádění kontroly spalinových cest a účinnosti spalování jsou uvedeny v následující tab. 10. Lhůty kontrol spalinových cest vycházejí z vyhlášky č.
Čtěte také: CIM Ministerstvo Emise: Vysvětlení
Pozn.: Uváděné limitní účinnosti spalování se odkazují na Přílohu D1 ČSN 070240 Teplovodní a nízkotlaké parní kotle - Základní ustanovení (po změně Z8). Tato norma však není závazná, neboť se týká pouze kotlů, které nepatří mezi vyhrazená zařízení. Zásadním problémem však je, že uváděné účinnosti neodpovídají hodnotám minimálních účinností uváděných v nových harmonizovaných normách ČSN EN, např. ČSN EN 303-5 Kotle pro ústřední vytápění - Část 5: Kotle pro ústřední vytápění na pevná paliva, s ruční nebo samočinnou dodávkou, o jmenovitém tepelném výkonu nejvýše 300 kW - Terminologie, požadavky, zkoušení a značení. Při uvádění kotlů na trh vydává v souladu se zákonem č. 22/1997 Sb. Strojírenský a zkušební ústav Brno certifikát, kterým potvrzuje, že výrobek je v souladu s platnými zákony a předpisy a za ty považuje harmonizované normy ČSN EN z oblasti kotlů.
Emise CO2 a globální oteplování
Celkové oteplení planety závisí na tom, kolik CO2 vypustíme celkem do atmosféry do doby, než dosáhneme uhlíkové neutrality. Zároveň jsme však schopni předvídat jen s určitou pravděpodobností. Konkrétně: pokud bude od roku 2024 celkem vypuštěno 1800 Gt CO2, můžeme s pravděpodobností 67 % očekávat, že globální oteplení překročí hodnotu 2 °C. Jestliže bude vypuštěno jen 900 Gt CO2, bude pravděpodobnost překročení oteplení o 2 °C jen 33 %, pravděpodobnosti 50 % pak odpovídají celkové emise přibližně 1250 Gt CO2. Tyto různé pravděpodobnosti si můžeme snadno představit na příkladu házení kostkou: 33% pravděpodobnost odpovídá tomu, že nám padne některé ze dvojice čísel (třeba 1 nebo 2).
Oteplení je udáváno vzhledem k teplotám v letech 1850-1900 (přesněji řečeno jde o průměrnou roční teplotní anomálii). Úvahy o zbývajícím uhlíkovém rozpočtu vychází z dobře prověřeného faktu, že globální oteplení je přibližně přímo úměrné celkovému množství CO2, které bylo vypuštěno do atmosféry.1 2 3 4 Jinak řečeno: čím více emisí skleníkových plynů vypustíme, tím vyšší bude průměrná světová teplota. Když si tedy stanovíme určitou hranici oteplení, kterou nechceme překročit, dá se vypočítat, kolik CO2 ještě můžeme jako lidstvo v budoucnu vypustit, abychom se pod danou hranicí udrželi.
Naše grafika vychází z analýzy ve zprávě IPCC: Global warming of 1.5°C. Hlavní nejistotou při určování uhlíkového rozpočtu je rozsah možných hodnot citlivosti klimatu (resp. Znázorněné zbývající uhlíkové rozpočty pro daná oteplení neobsahují zpětné vazby cyklu uhlíku, jako například tání permafrostu, které se ale typicky projeví v dlouhodobějších časových škálách. Dalším zdrojem nejistoty je velikost tzv. non-CO2 forcing, tedy efektu dalších skleníkových plynů a aerosolů. Obecně platí, že oxid uhličitý je u oteplování dominantním faktorem (zodpovídá za 70 % pozorovaného oteplení a na rozdíl od metanu zůstává v atmosféře velmi dlouhou dobu) a oteplující efekt dalších skleníkových plynů má tendenci se vyrovnávat s ochlazujícím efektem aerosolů. Pro přesnější výsledky je ale nutné zkoumat konkrétní emisní scénář, tedy konkrétní očekávaný časový průběh emisí všech skleníkových plynů a aerosolů.
Efekty metanu, N2O a aerosolů totiž v porovnání s CO2 mnohem více závisí na čase. Ve zprávě IPCC: Global warming of 1.5°C autoři píší: …although robust physical understanding underpins the carbon budget concept, relative uncertainties become larger as a specific temperature limit is approached. Proto je vhodné brát zbývající uhlíkový rozpočet spíše jako orientační hodnotu.
Globální koncentrace CO2
Na této stránce si přiblížíme podrobné informace o emisích skleníkových plynů a dalších tématech s tímto spojených prostřednictvím čísel a grafů. 1. 2. 3. 4. 5. 6. 14. Koncentrace skleníkových plynů v atmosféře jsou velmi ožehavým tématem poslední doby. Zvyšování koncentrací skleníkových plynů (greenhouse gases, GHGs) v atmosféře způsobuje globální oteplování, což má celou řadu negativních dopadů pro lidstvo. Od doby před průmyslovou revolucí narostla průměrná globální teplota o více než 1 °C. Pravidelné nárůsty a poklesy lze připsat střídání dob ledových. Po dlouhou dobu nedosáhly koncentrace CO2 hodnoty 300 ppm (parts per million, molekul na jeden milion). Nyní jsou však již vyšší než 400 ppm.
Měření emisí znečišťujících látek
Měření emisí znečišťujících látek se provádí v místě před vyústěním odpadního plynu do ovzduší nebo na jiném místě, jestliže je v něm složení odpadního plynu stejné jako ve vyústění nebo je přesně definováno obsahem srovnávací složky, nejčastěji kyslíku tak, aby výsledky měření byly porovnatelné s hodnotami emisních limitů. b) zdroj je provozován jako záložní a není v kalendářním roce provozován více než 300 hodin; toto ustanovení se nevztahuje na jednorázové měření emisí znečišťujících látek podle § 5 odst. 2 písm. a) tj. V těchto případech se pro zjištění emisí tuhých znečišťujících látek a oxidu siřičitého použije hodnot emisních faktorů uvedených v příloze č. (6) Správnost údajů kontinuálního měření ověřuje jednorázovým měřením autorizovaná osoba podle § 15 odst. 1 písm. a) zákona nejméně jednou za rok a dále při každém významném zásahu do emisního měřicího systému nebo technologického procesu nebo významné změně zpracovávaných surovin nebo spalovaného paliva, a to do 3 měsíců od vzniku některé z uvedených změn. Přípustná tolerance pro ověření správnosti údajů kontinuálního měření je 10 % z hodnoty emisního limitu měřené znečišťující látky, pokud jiný právní předpis nebo orgán ochrany ovzduší nestanoví jinak. b) jako součin emisního faktoru uvedeného pro odpovídající skupinu zdrojů v příloze č. (1) Účinnost spalování pro účely této vyhlášky se vypočte z komínové ztráty, přičemž ostatní kotlové ztráty se nezapočítávají. Tato ztráta je vyhodnocována softwarovým vybavením měřicího systému z naměřených veličin, kterými jsou obsah kyslíku, teplota spalin a teplota spalovacího vzduchu měřených analyzátorem s elektrochemickými články. c) u spalovacích zdrojů kategorie „C“ dle ČSN EN 483 se měření veličin nutných pro výpočet účinnosti měřeného spalovacího zdroje provádí originálními měřicími otvory. Přípustná tmavost kouře a metody zjišťování tmavosti kouře jsou uvedeny v příloze č.
Na znečišťování ovzduší se podílí řada zdrojů, mimo jiné i silniční doprava. Pro stanovení reálného příspěvku dopravy k produkci znečišťujících látek je nejvhodnější měření emisí motorových vozidel v reálném provozu.Činnost oblasti je zaměřena na měření limitovaných i nelimitovaných emisí škodlivin v reálném provozu. Měření v reálných podmínkách je preferováno rovněž orgány EU, apelujícími na výzkumné organizace s požadavkem na intenzivní sběr dat.Zejména v případě nelimitovaných škodlivých látek se jedná o dosud málo prozkoumanou problematiku, narážející na nedostatečnou datovou a znalostní základnu. V oblasti vyvíjené metody stanovení emisních faktorů těchto látek s využitím odběru vzorků v reálném provozu, umožnuje jejich rozdělení do různých typů provozu (např. městský, mimoměstský a dálniční).Za tímto účelem je používáno unikátní mobilní zařízení, vyvinuté ve spolupráci Centra dopravního výzkumu, v. v. i. a společnosti SEKO Brno, spol. s r.o. Výsledky měření nacházejí využití při tvorbě koncepčních materiálů v oblasti podpory čisté mobility a udržitelné dopravy, návrhů, nastavení a posouzení ekonomických a fiskálních nástrojů v oblasti silniční automobilové dopravy.Využití naměřených dat také přispívá k doplnění aktivitních dat sloužících ke zpracování emisních bilancí ČR, které se reportují na mezinárodní úrovni. Rozbory emisí, imisí a ovzduší jsou realizovány dle požadavků na limity znečištění daných vyhláškou č. 415/2012 Sb. v platném znění pro zdroj znečištění (emise) a vyhláškou č. Široký rozsah kovů stanovujeme metodami optické emisní spektrometrie a hmotnostní spektrometrie s indukčně vázaným plazmatem (ICP-OES, ICP-MS). K analýze rtuti používáme atomovou absorpční spektrometrii (AAS) a atomovou fluorescenční spektrometrii (AFS). Všechna tato stanovení provádíme v absorpčních roztocích, či na filtrech.
Dioxiny, koplanární PCB, PAU (persistentní organické polutanty - POPs) v emisích a imisích stanovujeme na našem specializovaném pracovišti isotopově zřeďovací metodou s použitím plynové chromatografie v kombinaci s hmotnostní spektrometrií s vysokým rozlišením (HRGC-HRMS).Pokud se rozhodnete využít naší nabídky rozborů emisí, imisí či ovzduší, doporučujeme vám kontaktovat jakoukoliv z našich poboček. Zde lze vyzvednout či objednat speciální vzorkovnice určené na konkrétní analýzy a naši konzultanti vám ochotně pomohou a poradí.Měření emisí znečišťujících látek se provádí v místě před vyústěním odpadního plynu do ovzduší nebo na jiném vhodném místě před tímto vyústěním, jestliže složení odpadního plynu je stejné jako ve vyústění nebo je přesně definováno obsahem srovnávací složky, nejčastěji kyslíku. Měření tmavosti kouře pomocí Ringelmannovy stupnice je metoda spočívající v porovnání tmavosti kouřové vlečky s odpovídajícím stupněm Ringelmannovy stupnice lidským zrakem. Přípustná tmavost kouře a metody zjišťování tmavosti kouře jsou uvedeny v příloze č.Součástí manuálního měření u spalovacích procesů je měření tmavosti dýmu podle Ringelmannovy stupnice; způsob tohoto měření je uveden v příloze č.
Jednorázové a kontinuální měření
Jednorázové měření se provádí manuálními metodami nebo přístroji pro kontinuální měření.(1) U velkých a středních zdrojů znečišťování uvedených do provozu před nabytím účinnosti této vyhlášky musí být započato s kontinuálním měřením podle této vyhlášky nejpozději do 1. a) na zdroje znečišťování, pro něž Česká inspekce životního prostředí stanovila termín pro dosažení emisních limitů nového zdroje12) na dobu po 1. (6) Správnost údajů kontinuálního měření ověřuje jednorázovým měřením autorizovaná osoba podle § 15 odst. 1 písm. a) zákona nejméně jednou za rok a dále při každém významném zásahu do emisního měřicího systému nebo technologického procesu nebo významné změně zpracovávaných surovin nebo spalovaného paliva, a to do 3 měsíců od vzniku některé z uvedených změn.Přípustná tolerance pro ověření správnosti údajů kontinuálního měření je 10 % z hodnoty emisního limitu měřené znečišťující látky, pokud jiný právní předpis nebo orgán ochrany ovzduší nestanoví jinak.(2) Do hodnot rozhodných pro posouzení dodržení emisního limitu (§ 6) se nezahrnují údaje zjištěné v době uvádění zařízení zdroje znečišťování do provozu nebo v době jeho odstavování z provozu nebo při odstraňování jeho poruchy, popřípadě havárie.
Specifické metody měření
Podstatou zkoušky je změření hodnoty rychlosti proudící vzdušiny pomocí Prandtlovy trubice ve zvolených bodech průřezu potrubí. Podstatou zkoušky je stanovení obsahu vodní páry v plynu proudícím komíny a potrubím.Koncentrace CO se měří za použití metod nedisperzní infračervené absorpční spektrometrie, rozsah měřícího přístroje je 0-1000 ppm. Podstatou zkoušky měření emisí TOC je měření a vyhodnocení ionizačního proudu, který vzniká spalováním organických sloučenin ve vodíkovém plameni, kterým prochází stejnosměrné elektrické pole.Podstatou zkoušky měření tuhých znečišťujících látek je izokinetické odebrání vzorků částic prachu z proudu vzduchu nebo plynů v měřeném vzduchotechnickém potrubí.Z důvodů nehomogenity tuhých částic v potrubí je nutné provádět vzorkování v předem vypočítaných měřících bodech v měřícím profilu. Z potrubí nebo z komína se v určeném časovém intervalu odebere izokineticky a reprezentativně řízeným průtokem vzorek známého objemu v souladu s ustanovením EN 13284.
Výpočet množství emisí
(6) Výpočtem množství emisí je nepřímé zjišťování emisí. (2) Výpočtem se zjišťují emise u stacionárních zařízení pro spalování paliv o tepelném výkonu do 5 MW určených pro vytápění škol, objektů zdravotnických a sociálních služeb a objektů určených k bydlení.Pro výpočet se použijí emisní faktory uvedené v příloze č. pokud má být dodržování emisních limitů těchto látek dosahováno úpravou technologického řízení výrobního procesu nebo závisí na funkci zařízení k odstraňování emisí; takto se zjišťuje množství emisí pouze těch znečišťujících látek, jejichž emise překračují hodnoty uvedené v písmenech a) až h).Nepřekročení ročních emisí uvedených látek se prokazuje jednorázovým měřením. V těchto případech se pro zjištění emisí tuhých znečišťujících látek a oxidu siřičitého použije hodnot emisních faktorů uvedených v příloze č. b) jako součin emisního faktoru uvedeného pro odpovídající skupinu zdrojů v příloze č.(1) Účinnost spalování pro účely této vyhlášky se vypočte z komínové ztráty, přičemž ostatní kotlové ztráty se nezapočítávají. Tato ztráta je vyhodnocována softwarovým vybavením měřicího systému z naměřených veličin, kterými jsou obsah kyslíku, teplota spalin a teplota spalovacího vzduchu měřených analyzátorem s elektrochemickými články.c) u spalovacích zdrojů kategorie „C“ dle ČSN EN 483 se měření veličin nutných pro výpočet účinnosti měřeného spalovacího zdroje provádí originálními měřicími otvory.
Tabulka emisních faktorů
Následující tabulka shrnuje emisní faktory pro různé druhy paliv a topenišť:
| Druh paliva | Druh topeniště | Tepelný výkon kotle | Tuhé látky | SO2 | NOx | CO | CxHy | Aldehydy | Jednotka | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Všechna tuhá mimo čer. uhlí a koks | Pevný rošt | Jakýkoliv | 1,0.Ap | 19,0.Sp | 3 | 45 | 100,0 | 025 | kg/t spáleného paliva | |
| Čer. uhlí a koks | Jakýkoliv | Jakýkoliv | 1,0.Ap | 19,0.Sp | 1,5 | 45,0 | 10,0 | 0,0 | 0,0 | 025 |
| Hnědé uh., proplástek, lignit, brikety | do 3 MW | 1,9.Ap | 19,0.Sp | 3,0 | 5,0 | 1,5 | 0,0 | 0,0 | 025 | |
| Pásový rošt | nad 3 MW | 1,9.Ap | 19,0.Sp | 3 | 10,5 | 0,0 | 0,0 | 025 | ||
| Čer. uhlí tříd. a prachové, jiná tuhá pal. | do 3 MW | 1,7.Ap | 19,0.Sp | 3,0 | 5,0 | 1,5 | 0,0 | 0,0 | 025 | |
| nad 3 MW | 1,7.Ap | 19,0.Sp | 7,5 | 1,0 | 0,5 | 0,0 | 0,0 | 025 | ||
| Všechna tuhá paliva mimo čer. uhlí a koks | Pás. rošt s pohazov. | Jakýkoliv | 5,0.Ap | 19,0.Sp | 3 | 10,5 | 0,0 | 0,0 | 025 | |
| Pohybl. rošt (přesuv. vratný aj.) a komb. r. + + olej r. + plyn | 3,5.Ap | 19,0.Sp | 3 | 10,5 | 0,0 | 0,0 | 025 | |||
| Granul. a komb. r. + práš. prášek + + plyn | 8,5.Ap | 19,0.Sp | 6,0 | 0,5 | 15 | 0,0 | 025 | |||
| Tavící | 5,5.Ap | 19,0.Sp | 15 | 0,5 | 15 | 0,0 | 025 | |||
| Cyklon | 1,5.Ap | 19,0.Sp | 2 | 7,5 | 0,5 | 15 | 0,0 | 025 | ||
| Černé uhlí a koks | Pásový rošt | Jakýkoliv | 5,0.Ap | 19,0.Sp | 7,5 | 10,5 | 0,0 | 025 | kg/t spáleného paliva | |
| Pohybl. rošt (přesuv. vratný aj.) a komb. r. + + olej r. + plyn | 3,5.Ap | 19,0.Sp | 7,5 | 10,5 | 0,0 | 025 | ||||
| Granul. a komb. r. + práš. prášek + + plyn | 8,5.Ap | 19,0.Sp | 9 | 0,5 | 15 | 0,0 | 025 | |||
| Tavící |
