Emise Skleníkových Plynů v EU: Analýza a Trendy

Naprostá většina vědců a organizací zapojených do Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) se shoduje na tom, že lidská činnost se dnes nejvýznamněji podílí na změně klimatu. Jako největší problém je označováno vypouštění skleníkových plynů do ovzduší a následný růst teploty podnebí. Přitom na vypouštění skleníkových plynů má největší podíl průmysl (především energetika) a doprava.

Obecným předpokladem bývá, že čím rozvinutější je země a ekonomika, tím více skleníkových plynů by měla vypouštět. Realita ovšem není tak jednoduchá a nejeden ukazatel nám dokazuje, že vyspělé země mohou být oproti těm rozvojovým častokrát „čistší“ než by se na první pohled mohlo zdát.

Desítka Největších Znečišťovatelů Světa

Deset největších producentů skleníkového plynu CO2 na světě shrnuje níže uvedený graf s procentuálním podílem jednotlivých zemí na celosvětových emisích v roce 2016.

Těchto deset zemí se podílí na celosvětové produkci CO2 z 68 %. Přitom ale dva největší znečišťovatelé (Čína a USA) tvoří téměř dvě třetiny této produkce (44 % celosvětových emisí). Čína přitom poměrně nedávno sesadila USA z nejvyšší pozice světového producenta skleníkového plynu CO2 a dnes se podílí již více než čtvrtinou na celosvětových emisích CO2.

Pokud bychom ale do výpočtů zahrnuli EU jako celek (28 členů), pak by historický vývoj vypadal následovně a EU by se tak stala třetím největším znečišťovatelem.

Čtěte také: Vše o emisních normách

Jak je na tom Evropa?

Země Evropské unie se v rámci Kjótského protokolu zavázaly k různým omezením svých emisí a EU jako celek si pak ve své klimatické politice určila řadu cílů, které chce do budoucna naplnit. Dnes je tak EU lídrem v zavádění politik, které ji mají nasměrovat k nízkouhlíkové ekonomice.

Klimatická politika EU pak zahrnuje jak celoevropské prvky typu EU ETS, nebo zvyšování energetické efektivity zařízení, tak i národní politiky, které jdou ještě dál.

Evropský systém obchodování s emisními povolenkami (již zmiňovaný EU ETS) je hlavním nástrojem pro omezování (resp. regulaci) množství emisí vypouštěných do ovzduší z vybraných průmyslových a energetických sektorů. Jeho principem je, že každý emitent zařazený v systému EU ETS musí za každou tunu emisí skleníkových plynů zakoupit jednu emisní povolenku. Emisní povolenky se obchodují na trhu (obdobně jako komodity) za cenu, která odpovídá jejich aktuální potřebě na trhu. Pokud je cena emisní povolenky vyšší, indikuje to nedostatek emisních povolenek na trhu a motivuje emitenty ke snižování emisí.

EU dnes sice své závazky dané v Kjótském protokolu plní, ale často se ozývají hlasy, že svou politikou negativně působí na průmysl, který se tak stává méně konkurenceschopným ve srovnání se zeměmi, které politiky na ochranu klimatu nezavedly.

V celkovém srovnání zemí EU, je pak vidět ustálený a mírně klesající trend vývoje vypouštěných skleníkových plynů. Graf zobrazuje vztah mezi celkovými ročními emisemi jednotlivých států EU a jejich přepočtem na obyvatele.

Čtěte také: Více o pamětních emisích

V grafu jsou zobrazeny antropogenní emise CO2 a N2O, CH4, HFCs, PFCs, SF6, NF3 vyjádřené jako CO2eq. Všechny hodnoty v grafu jsou antropogenní emise skleníkových plynů CO2, N2O, CH4, HFC, PFC, SF6, NF3 vyjádřené jako CO2eq. Jednotka CO2 ekvivalent zohledňuje dlouhodobý efekt skleníkových plynů v atmosféře a převádí je na množství CO2, které by mělo stejný efekt. V levé části jsou celkové roční emise členských států EU za rok 2023 v mil. tun CO2eq, vč. procentuálního zastoupení.

• Německo se svými cca 83 mil. obyvateli: 700,6 mil.
• Itálie se svými cca 59 mil. obyvateli: 396,4 mil.
• Francie se svými cca 68 mil. obyvateli: 393,0 mil.
• Polsko se svými cca 37 mil. obyvateli: 352,0 mil.
• Česká republika jako stát s cca 10,8 mil. obyvateli a emisemi 103,5 mil. t CO2eq je v přepočtu na obyvatele 5. největším emitentem EU a má více než 2× vyšší emise než stejně velké Švédsko (cca 10,5 mil.

Emisní inventura poskytovaná Eurostatem využívá formát a strukturu dat CRF (Common Reporting Format). Veškerá metodika k výpočtům a reportingu je na stránkách národního programu inventarizace emisí (NGGIP - national greenhouse gas inventory programme) a je závazná pro všechny státy UNFCCC. Údaje odpovídají emisím vyprodukovaným v dané zemi, avšak vzhledem k vývozu a dovozu zboží nemusejí odpovídat emisím vzniklých ze spotřeby v dané zemi. ČR například do dalších zemí EU vyváží elektřinu, ocel, automobily apod. a dováží zboží z jiných zemí EU nebo z Číny.

Zahrnutí letecké dopravy je podobně problematické - zobrazený příspěvek letecké dopravy odpovídá emisím vyprodukovaným lety z letišť v dané zemi. Je to tedy pravděpodobně podhodnocený údaj (mnoho Čechů létá z Vídně či Bratislavy) a neodpovídá zcela množství emisí, které Češi způsobí (typicky např. let českého člověka do New Yorku s přestupem v Amsterdamu se započítá do zobrazených emisí jen jako Praha-Amsterdam, zatímco emise z letu Amsterdam-New York se započtou Nizozemsku).

Výběr států pro graf: zobrazení všech států EU by bylo nepřehledné a zásadní rozdíly by nebyly dobře vidět. Vybrali jsme tedy vedle ČR šest dalších států tak, aby byly zastoupeny sousední země i určité extrémy v Evropě, a celý vzorek tak byl co nejvíce reprezentativní.

• Německo se svými cca 83 mil. obyvateli vyprodukovalo 935,8 mil. tun CO2eq.
• Pro srovnání, Francie se svými cca 67 mil. obyvateli 475,4 mil. tun CO2eq, Velká Británie se svými cca 66 mil. obyvateli 516,8 mil. tun CO2eq a Itálie se svými cca 60 mil. obyvateli 438,2 mil. tun CO2eq.
• Česká republika jako stát s cca 10,5 mil. obyvateli a emisemi 131,3 mil. t CO2eq je v přepočtu na obyvatele 4. největším emitentem EU a má 2× vyšší emise na obyvatele než srovnatelně velké Švédsko (cca 10 mil.).

Z vybraných zemí má ČR nejvyšší emise, což ale odráží i pozici ČR v EU.

Čtěte také: CIM Ministerstvo Emise: Vysvětlení

Průměrné emise na osobu v Evropské unii jsou 8,7 tun CO2eq. Oproti tomu světový průměr emisí na osobu je 6,51 tun CO2eq na rok. Pokud by každý člověk na zemi vypouštěl tolik emisí jako průměrný obyvatel Evropské unie, vzrostly by celosvětové emise o více než 30 %.

V přepočtu na obyvatele vypouští nejvíce skleníkových plynů Lucembursko (20 t CO2eq ročně), kde více než 60 % emisí pochází z dopravy, dle platformy Votum Klima je to způsobené nafto-benzínovým turismem. Druhé Estonsko (15 t CO2eq) a čtvrtá Česká republika (12,4 CO2eq) mají vysoké emise kvůli energetickému mixu založenému na uhlí a třetí Irsko (13,6 t CO2eq) kvůli zemědělství. Naopak nejnižší emise na osobu má z Evropských států Malta (5,1 t CO2eq), následovaná Švédskem (5,6 t CO2eq).

Údaje odpovídají emisím vyprodukovaným v dané zemi - ovšem vzhledem k vývozu a dovozu zboží nemusejí odpovídat emisím vzniklých ze spotřeby v dané zemi. V rámci této infografiky jsou v údajích o emisích zahrnuty emise z letecké dopravy a zobrazené hodnoty odpovídají emisím vyprodukovaným z letů z letišť v dané zemi. Hodnota tedy nemusí odpovídat přesnému množství emisí, které obyvatelé daného státu způsobí (typicky např. let českého člověka do New Yorku s přestupem v Amsterdamu se započítá do emisí ČR jen jako Praha-Amsterdam, zatímco emise z letu Amsterdam-New York se započtou Nizozemí).

Všechny údaje jsou zaokrouhlené na jedno desetinné místo, ale velikosti plochy odpovídají přesným hodnotám.

Rozdíly V Emisích Dle Sektorů

Rozdíly ve výrobě elektřiny a tepla: Státy, které k výrobě elektřiny a tepla využívají z velké části hnědé uhlí, mají emise z energetiky okolo 3-4 tun CO2eq na osobu a rok.

Rozdíly v emisích z průmyslu souvisí s typem průmyslu dané země. Emise skleníkových plynů v průmyslu vznikají zejména při spalování fosilních paliv (typicky pro zahřívání - destilaci, sušení, tavení apod.) a jako vedlejší produkt různých procesů, např. při výrobě cementu, zpracování železné rudy nebo při používání chladicích plynů.

V emisích z dopravy se státy liší výrazně méně než ve výrobě elektřiny a tepla. Většina států EU má emise mezi 1,5-3 tuny CO2eq na osobu na rok, průměrná hodnota v EU je 2,0 t CO2eq na osobu na rok.

Průměrná hodnota emisí z budov (topení, ohřev vody a vaření pomocí fosilních paliv v domácnostech, kancelářích a institucích) je v EU 0,8 t CO2eq na obyvatele na rok, přičemž většina zemí je v rozmezí 0,2-1,2 tun CO2eq na osobu na rok.

Rozdíly v zemědělství pochází především z chovu hospodářských zvířat (metan) a z obdělávání půdy (průmyslová hnojiva produkují N2O).

Emise z odpadového hospodářství produkují především skládky odpadu, ze kterých do atmosféry uniká metan.

Německé Cíle v Oblasti Snižování Emisí

Německo dosáhne uhlíkové neutrality do roku 2045, tedy o pět let dříve, než se očekávalo. Do roku 2030 pak země sníží emise skleníkových plynů o 65 procent v porovnání s rokem 1990.

Rovněž plánovaný závazek uhlíkové neutrality chce Berlín splnit o pět let dříve než Evropská unie.

„Německo chystá ambicióznější cíle při snižování uhlíkových emisí. Cílem je snížení o 65 procent do roku 2030 a o 88 procent do roku 2040,“ řekl ve středu vicekancléř Scholz, který je zároveň ministr financí.

Zdůraznil, že veškerý budoucí výkon hospodářství závisí na dostupnosti obnovitelné energie, proto je nezbytné urychlit výstavbu alternativních energetických zdrojů.

Návrh zákona je reakcí na rozhodnutí německého ústavního soudu. Ten minulý týden nařídil, aby zákonodárci jasněji definovali cíle pro omezení emisí skleníkových plynů po roce 2030. Současný zákon o ochraně klimatu označil soud za nedostatečný a znevýhodňující příští generace.

Klima se v posledních letech stalo v Německu klíčovým tématem a za prioritu ho označují i jednotlivé regionální vlády ve spolkových zemích. Bavorský premiér Markus Söder tento týden oznámil, že uhlíkově neutrální by se jeho spolková země měla stát již do roku 2040, tedy o deset let dříve proti původním plánům. Do roku 2030 chce Söder snížit emise v Bavorsku nejméně o 65 procent. Dosažení neutrality nejpozději do roku 2040 chce nově i sousední Bádensko-Württembersko, kde místní klimatický zákon stále ještě udává snížení emisí o 90 procent k roku 2050.

Celkové Emise Skleníkových Plynů v ČR

Indikátor Celkové emise skleníkových plynů představuje celkové množství všech skleníkových plynů vypuštěných do atmosféry (bez zahrnutí LULUCF[1] a se zahrnutím nepřímých emisí CO2). Emise skleníkových plynů mají za následek skleníkový efekt, který vede k oteplování planety. Největší podíl na emisích má oxid uhličitý (CO2), který k oteplování planety přispívá cca ze 70 %[2]. Dalším důležitým skleníkovým plynem je i metan (CH4). Mezi další významnější skleníkové plyny patří např. i oxid dusný (N2O) a další fluorované plyny. Data jsou uvedena v jednotce Mt ekvivalentu CO2. Jednotka CO2ekv. vyjadřuje úhrnné množství více skleníkových plynů přepočtených na ekvivalentní množství CO2. Při zvolené jednotce Mt CO2ekv., se emise některých skleníkových plynů značně blíží nule.

Podíváme-li se na vývoj celkových emisí skleníkových plynů v horizontu od roku 2016 do roku 2021 (viz Dashboard D1, Graf G1), došlo k poklesu z 130,25 Mt CO2ekv. na 119,04 Mt CO2ekv., což je o cca 9 %. Ke znatelnějšímu meziročnímu poklesu celkových emisí dochází v roce 2020 (113,72 Mt CO2ekv.), což je způsobené pravděpodobně vlivem celosvětové pandemie. Za sledované období je pak trend celkových emisí klesající.

Nejvýznamnějším antropogenním skleníkovým plynem je oxid uhličitý (viz Dashboard D1, Graf G2). Emise CO2 pocházejí zejména ze spalování fosilních paliv, rozkladu uhličitanů při výrobě cementu, vápna, skla atd. V ČR k emisím oxidu uhličitého ze spalovacích procesů přispívají nejvíce tuhá paliva[3]. V roce 2016 byl celkový úhrn emisí CO2 bez LULUCF 106,66 Mt CO2ekv., v roce 2021 pak 96,67 Mt CO2ekv., což znamená pokles o cca 10 %.

Scope 1, 2 a 3 Emisí

Scope 1 označuje přímé emise vznikající při využívání zdrojů, které firma vlastní. Takové emise jsou spojeny například s výrobou cementu, kde se kvůli dosažení vysokých teplot spalují fosilní paliva.

Scope 2 označuje nepřímé emise z nákupu elektřiny či tepla. Například většina emisí CO2 spojená s produkcí hliníku jsou emise vznikající při výrobě elektřiny, která je nutná pro proces elektrolýzy.

Scope 3 označuje nepřímé emise, které vznikají v rámci celého hodnotového řetězce. Například pro výrobu oceli je nutné nejprve těžit železnou rudu (už při této těžbě vznikají emise skleníkových plynů), poté ji dopravit do ocelárny (to zase vyžaduje přepravu dopravními prostředky). Tyto emise uvolněné ještě před samotnou výrobou oceli se označují jako upstream emise. Emise vznikající po výrobě daného produktu klasifikujeme jako downstream emise - u oceli by například šlo o dopravu vyrobeného produktu k zákazníkům. V případě oceli podle Deloitte 95 % emisí skleníkových plynů pochází přímo z výroby zatímco těžba se na emisích ocelářského průmyslu podílí 4 % a doprava pouze 1 %.

U některých produktů je ale emisně náročné i jejich využívání. V této infografice to platí například pro F-plyny, které jsou extrémně silné skleníkové plyny a při používání v chladících systémech dochází k jejich únikům. Platí to například i pro auta se spalovacím motorem.

Projekce Skleníkových Plynů

Projekce skleníkových plynů (GHG - greenhouse gases) jsou předpokládané odhady budoucích emisí skleníkových plynů v dané zemi, které jsou stanoveny na základě řady potenciálních změn činností, které ovlivňují emise. Česká republika je stejně jako všechny státy, které jsou smluvními stranami Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC), povinna plnit mezinárodní opatření ke zmírnění změny klimatu způsobené antropogenní činností, v jejichž rámci musí pravidelně zveřejňovat také projekce emisí skleníkových plynů. Reportingem projekcí ČR naplňuje také své závazky jako členský stát EU podle článku 18 nařízení č. 2018/1999.

Projekce emisí se zpravidla dělí do několika kategorií, pro které jsou vhodně zvoleny konkrétní výpočetní modely: Energetika, Průmyslové procesy a využití produktů (Industrial Processes and Product Use, IPPU), Zemědělství, Lesnictví a změny ve využívání půdy (Land use, Land Use Change and Forestry sector, LULUCF) a Odpady. K jejich stanovení se využívají dva scénáře: scénář WEM (s existujícími opatřeními, z angl. With Existing Measures) a scénář WAM (s dodatečnými opatřeními, z angl. With Additional Measures). Oba tyto scénáře vycházejí jak z údajů nejnovější roční inventarizace emisí (prováděné každý rok), tak ze současných politik a opatření.

tags: #emise #staty #eu #graf

Oblíbené příspěvky:

• Vozník na staveništi
• Hliník a udržitelné stavebnictví
• Zastávky a stanoviště v Hostivici
• Proč se vyhnout spalování odpadu?
• Stavební odpad Praha a Tábor