Nedávno jsem byl na emisích a STK, kde byl technický stav vozidla označen jako OK, ale emise byly problematické. Technik mi sdělil, že lambda má být 1 a další dvě hodnoty v protokolu mají být 0. Zajímalo ho, jak auto jede, jaká je spotřeba a kdy byly měněny svíčky.
Auto jede dobře (dle mého názoru), spotřeba je 6,55 l/100 km a svíčky jsou originál MC, staré cca 20 000 km. Uvažuji, zda problém může být ve svíčkách nebo špatném zapalovacím kabelu, případně v lambda sondě. Nechci hned jezdit na drahou diagnostiku, ale postupně odstranit možné příčiny.
Zkusím zkontrolovat svíčky a pokud bude jedna černá, proměřím i kabel. Možná rovnou koupím nové kabely (Bosch stojí cca 1200 Kč, ve Fordu chtějí 450 Kč za jeden!). Pokud to nepomůže, zvážím diagnostiku u Forda.
Ford Galaxy je ostříleným matadorem v kategorii MPV. Model Galaxy je vrcholem nabídky automobilky Ford v tomto segmentu. Vyzkoušeli jsme čtvrtou, nedávno modernizovanou generaci tohoto modelu. Testovaný vůz disponoval jedinou nabízenou výbavou Titanium a hybridním pohonným ústrojím.
Elegantní přední partie s objemnou maskou a dynamicky protaženými světlomety. Boční partie je praktická a odvozena od vnitřních rozměrů vozu. Zadní partie má čisté a jednoduché linie. Aktuální generace Fordu Galaxy je esteticky vyváženým a pohledným vozem.
Čtěte také: Vše o emisních normách
K pozitivům patří velká vnitřní prostornost a kvalitní zpracování. Sedmimístná specifikace Fordu Galaxy nabízí dostatek prostoru ve všech třech řadách. Přední pozice disponují sedadly, která jsou bohatě dimenzována, u testovaného kousku bylo navíc příplatkové ergonomické sedadlo řidiče s certifikátem AGR. Výsuvný sedák a nemalý prostor nad hlavou pak umožňují nalezení ideální polohy za volantem snad úplně každému. Druhá řada sedadel je vybavena trojicí samostatných posuvných a sklopných sedadel. Třetí řada je vybavena dvojicí sedadel, které elektronicky vyjíždí z podlahy zavazadlového prostoru. Zavazadlový prostor ve standardní, tedy pětimístné specifikaci, nabídne 1301 litrů objemu. Se sklopenou druhou řadou ve voze vzniká velmi praktická plocha s podlahou v jedné rovině, která disponuje objemem 2339 litrů.
Lehká generační zastaralost se projevuje četnou přítomností jednotlivých ovladačů a ani samotný infotainment není tak intuitivní, jak bych si osobně představoval. Obdobně pak působí i příplatkový audiosystém od Sony. Interiér Fordu Galaxy je tedy hlavně o bohaté vnitřní prostornosti a o kvalitě zpracování, k dokonalosti mu pak chybí jen jisté omlazení a zjednodušení vnitřního ovládání.
Testované Galaxy pohánělo hybridní pohonné ústrojí, které tvořil benzinový atmosférický 2,5 litr Duratec s Atkinsonovým cyklem spolupracující s bezstupňovou převodovkou eCVT. Součástí tohoto pohonného systému je dále elektromotor a baterie o kapacitě 1,1 kWh. Projev tohoto hybridu na mě působil velmi „dospělým“ dojmem a chválím ho za jeho celkové fungování a spotřebu.
Přednosti hybridu se samozřejmě nejvíce projeví v rámci městského provozu, kde je benzínová jednotka nejvíce v „klidovém“ režimu a spotřeba benzínu tak adekvátně klesá. V rámci našeho testu až na hodnoty mezi 4 - 5 litry na 100 km (městské prostředí). Samotné připojování spalovací jednotky probíhá velmi jemně, do interiéru pak skoro až neznatelně. Projev atmosférického 2,5 litru je tedy příjemný, takový hutný, nikterak „ukvílený“. Dobrá je také jeho spolupráce s bezstupňovou převodovkou, která lehce simuluje řazení a pocitově tak s benzínovým agregátem dotváří skoro až nehybridní dojem.
K dobrým pocitům z hybridního pohonného ústrojí musím přidat ještě o poznání lepší pocity z podvozku a řízení vozu. Podvozek je dostatečně tuhý a řidiči nabídne velkou dávku jistoty, na druhou umí být i značně komfortní a do interiéru dobře odhlučněný. K řízení pak nemám nejmenších výhrad, je celkem přesné a strmé, nikterak přeposilované. Jízdní vlastnosti hybridního Fordu Galaxy na mě udělali opravdu dobrý dojem. Na sedmimístné rodinné MPV se Galaxy umí pohybovat velmi mrštně, přesto komfortně a s kombinovanou spotřebou okolo 6,5 litrů na 100 km.
Čtěte také: Více o pamětních emisích
Emisní normy jsou rozdělené zvlášť pro osobní auta, motocykly, lehké užitkové vozy, autobusy a nákladní auta. A samozřejmě jsou jiné normy pro benzinové a pro naftové motory.
V roce 2020 se k výše uvedeným limitům přidal ještě univerzální limit CO2, kterého smí vůz vypustit maximálně 95 gramů na každý ujetý kilometr. Překročení tohoto limitu znamená pokutu ve výši 95 eur za každý gram navíc u každého takového prodaného auta.
Automobilky příliš dlouho klimbaly a neprotestovaly proti stále přísnějším normám. Až když se inženýři z vývojových center motorů začali ozývat, že je docela problém postavit motor, který bude efektivní, spolehlivý a zároveň čistý, začali ti největší hráči naznačovat, že brzy dojdeme na fyzikální limity.
| Rok | Norma | Oxid uhelnatý (g/km) | Oxidy dusíku (g/km) | Pevné částice (g/km) |
|---|---|---|---|---|
| 1993 | Euro 1 | 2,72 | - | 0,14 |
| 1997 | Euro 2 | 1,0 | - | 0,08 |
| 2001 | Euro 3 | 0,66 | 0,5 | 0,05 |
| 2006 | Euro 4 | 0,5 | 0,25 | 0,025 |
| 2011 | Euro 5a | 0,5 | 0,18 | 0,005 |
| 2013 | Euro 5b | 0,5 | 0,18 | 0,0045 |
| 2015 | Euro 6b | 0,5 | 0,08 | 0,0045 |
| 2018 | Euro 6c | 0,5 | 0,08 | 0,0045 |
| 2019 | Euro 6d - TEMP | 0,5 | 0,08 | 0,0045 |
| 2021 | Euro 6d | 0,5 | 0,08 | 0,0045 |
U nových vozů se prování STK a měření po 4 letech a poté každý druhý rok. Cena STK se pohybuje kolem 700 až 1 000 korun a měření emisí od 700 do 1200 korun.
V emisním testu je u vozidel s třícestným lambdasondou regulovaným katalyzátorem třeba provádět zkoušku tzv. "zvýšeného volnoběhu". Emisní technik je povinnen zvýšit otáčky motoru sešlápnutím pedálu akcelerace na takovou úroveň, aby v testu splnil otáčkové pásmo předepsané výrobcem.
Čtěte také: CIM Ministerstvo Emise: Vysvětlení
Výsledkem je, že test "zvýšených otáček" prakticky nelze provést bez jeho obejití "nějakou jinou alternativní cestou". Bohužel jsou tyto "alternativní cesty" ve sporných případech napadnutelné ze strany kontrolních orgánů jako nedodržení předepsané metodiky měření emisí.
Pokud nelze udržet tzv. zvýšený volnoběh v předepsaném pásmu díky elektronické regulaci škrtící klapky, platí předpisem definovaná pouze spodní hranice otáček. Horní může být v takovémto případě překročena, aniž by výsledek testu s otáčkami nad hranicí předepsaných byl považován za nedodržení předepsané metodiky. Emisní limit však zůstává i při překročené horní hranici otáček nezměněn.
Mnohé vznětové motory nedosahují při sešlápnutí pedálu akcelerace tzv. "přeběhové" (regulační) otáčky. Tyto otáčky jsou těmi, do kterých se musí motor dostat v emisním testu, aby byla změřena kouřivost dle stanovené metodiky.
Pokud je elektronické řízení motoru vybaveno omezením otáček na hranici hluboko pod přeběhové otáčky, existují od většiny výrobců vozidel pokyny, podle kterých instrukcí je možné tento systém uvést do módu měření emisí, kde již přeběhových otáček dosáhnout lze.
Například některé starší modely s automatickou převodovkou měly omezeny otáčky pokud rychlostní signál signalizoval "kola v klidu" a omezil tak otáčky aby nedošlo k poškození převodovky nebo motoru. U těchto vozidel je nutné při měření kola na nutnou dobu uvést do pohybu (zkušební válce brz nebo vozidlo na zvedáku).
U některých moderních vozidel se přepíná do módu "měření emisí" jednoduše, např. vyšlápnutím spojkového pedálu (Škoda), nebo trojím za sebou jdoucím sešlápnutím pedálu spojky do podlahy (Mercedes), nebo např. vypnutím systému ESP na palubní desce.
tags: #emise #zazehovy #motor #hodnoty #max