Na skládkách má skončit maximálně desetina odpadů, ve spalovnách maximálně 25 % - k tomu nás tlačí legislativa, ale měl by především zdravý rozum. Pokud budeme na odpady pohlížet jako na druhotné suroviny, nejenže tím naplníme evropské směrnice, k jejichž plnění jsme se zavázali, ušetříme životní prostředí a uděláme něco pro planetu. Můžeme na tom také ušetřit, ti podnikavější i zbohatnout.
Na to, jak se s odpady dnes nakládá a do budoucna bude nakládat, má vliv i Česká asociace odpadového hospodářství (ČAOH) a její členové. Je to profesní organizace fungující již přes 25 let, která sdružuje přes 65 procent celého odpadového trhu. V tuto chvíli pod ČAOH spadá více než 95 společností. ČAOH zároveň sdružuje řádově největší kapacity recyklačních technologií v ČR a v tomto zaměření nemá v Česku konkurenci.
„Podporujeme efektivní třídění a využívání odpadů. Naše členské firmy zajišťují prakticky všechny služby odpadového hospodářství, včetně svozu a zpracování odpadů. Mimo jiné připravují z odpadů z barevných kontejnerů druhotné suroviny pro další výrobu. Třídící linky oddělují to, co je možné uplatnit na trhu recyklace.
„Třídí se to, o co je na trhu zájem, tedy materiály, které lze reálně využít do nových výrobků. Nerecyklovatelné složky, o které není zájem, se využijí např. energeticky v podobě paliva z odpadů. Určitě by nikdo dlouhodobě netřídil na sklad něco, co od vás nikdo nekoupí. Firmy z vytříděného odpadu vyrábějí buď přímo produkty pro konkrétní použití, nebo takzvané meziprodukty. Například mezi nejlépe recyklovatelné odpady patří papír a sklo. Nejlépe recyklovatelným plastem je polyethylentereflatát, tedy třeba dobře známé PET lahve.
Těch umí stávající systém žlutých kontejnerů a třídících linek vysbírat dokonce 8 z 10 uvedených na trh. Jsme v tom jedni z nejlepších v Evropě. A už od roku 2020 plníme cíle sběru stanovené v rámci EU až pro rok 2025. PET lahve ze žlutých kontejnerů se standardně recyklují např. zpět do lahví, nebo do recyklovaných částí aut, nebo také do textilního průmyslu, třeba do bund, mikin, spacáků apod (více zde). Meziprodukty z plastů jsou například granuláty či regranuláty, které se dají použít jako vstup do výroby plastových výrobků.
Čtěte také: Inovace v energetice a ekologii
Cena, za jakou se vykupuje PET ukazuje, že o tento velmi dobře recyklovatelný materiál má zájem řada recyklačních oborů, které jej umějí využít a vyplatí se jim jej koupit na trhu v rámci konkurenční soutěže. „Zájem o PET postupem času navýšil jeho cenu a udělal z něj hodnotný materiál.
Asociace se podobně jako jiné profesní svazy z jiných oborů stará zejména o sledování vývoje legislativy a poskytuje zejména dotčeným ministerstvům odbornou zpětnou vazbu k řešeným otázkám. Další její rolí je šíření odborné osvěty jak uvnitř, tak navenek.
„Kdybych to zjednodušil, tak děláme vše, co je třeba, aby se odpadové hospodářství v Česku rozvíjelo udržitelnou cestou a aby dosahovalo potřebných výsledků. Zároveň se snažíme eliminovat slepé uličky a upozorňovat na nefunkční nastavení v některých oblastech. Vždy zároveň navrhujeme funkční řešení, a to na základě zkušeností našich firem z praxe,“ upřesňuje ředitel asociace Petr Havelka.
ČAOH také aktivně podporuje evropskou strategii oběhového hospodářství a využívání odpadů jako zdrojů surovin pro další výrobu, případně energetické využití vytříděné a již nerecyklovatelné frakce odpadů. Při směřování sektoru odpadového hospodářství je pro Česko klíčová evropská legislativa. V takzvaném balíčku oběhového hospodářství jsou dány základní strategie a cíle na dalších 15 let.
„Tuto agendu podporujeme aktivně a dlouhodobě. Myslíme si, že je vhodné, aby se na odpady nahlíželo jako na zdroje surovin pro další výrobu,“ říká Havelka.
Čtěte také: Český energetický průmysl a nakládání s odpady
Legislativa definovala cíle pro roky 2025, 2030 a 2035. Prioritou má být snižování produkce odpadu a hned za tím je materiálové využití, recyklace. K roku 2035 má být v obcích vytříděno nejméně 70 % komunálních odpadů a zrecyklováno minimálně 65 procent. V roce 2025, tedy už za dva roky, má být v obcích vytříděno 60 % a zrecyklováno 55 % komunálních odpadů. To nám dává jasný jízdní řád. Vše ostatní má být dle platné legislativy doplněk. Co nelze zrecyklovat, může se využít energeticky, co nelze využít ani energeticky, smí na zabezpečenou skládku. Tam se ovšem může dostat maximálně 10 procent odpadu. To jsou cíle dané platnou legislativou.
Město Ostrava patří snad i díky své pozitivní zkušenosti z rekultivace bývalých dolů a hutí k příkladným regionům v nakládání s odpady. Už nyní vytřídí kolem 50 % odpadu, je tedy blízko první mety, která se týká 60 % v roce 2025. Aby se dostala na závazné cíle, zainvestovala do velkokapacitní moderní třídicí linky, která umí třídit i směsné komunální odpady. Taková optická linka má vysokou efektivitu třídění - v případě některých materiálů je to kolem 95 %.
Nejen Ostrava, ale i další města v Moravskoslezském kraji jako Havířov nebo Karviná se vydávají cestou třídění směsných komunálních odpadů na moderních linkách a také cestou výroby tzv. paliv z odpadu. Přesně se jim říká tuhá alternativní paliva a často jsou uváděna pod zkratkou TAP.
Nerecyklovatelná část odpadů, kterou vygeneruje třídička, má stále ještě pozitivní energetický obsah. Plasty nebo znečištěné papíry nevhodné pro recyklaci mají zpravidla příliš vysokou výhřevnost, než aby mohly do klasické spalovny. Všechny čtyři spalovny, které v Česku máme, jsou dimenzovány na odpady s výhřevností 8-12 MJ/kg. Pokud byste do nich dali samotné výměty z třídiček, tedy to, co zbývá jako zbytek po třídění, bude výhřevnost příliš vysoká a vzniklo by riziko poškození technologie.
Tyto výměty z třídění je zároveň zakázáno ukládat na skládky. Je proto ideální je upravit do formy paliva z odpadu neboli TAP. To je homogenní surovina, která má stále stejné vlastnosti, což je pro technologie proměňující odpad v energii ideální. Je to standardní a na trhu obchodovaná komodita s pohyblivou cenou. Paliva z odpadů mají i vlastní evropskou ISO normu a v Evropě je to stále využívanější způsob, jak moderně energeticky využít zbytkové komunální odpady.
Čtěte také: Využití Energetického Kompostu
O paliva z odpadu mají kromě tepláren zájem např. cementárny. Ty mají ještě jednu přidanou hodnotu: Co shoří v peci při výrobě cementu, dostane se do slínku, tedy samotného cementu. Jde tedy o bezodpadovou technologii.
„OZO Ostrava (společnost zabývající se odvozem a zpracováním odpadu, pozn. red.) je stejně jako řada našich dalších členských firem dlouhodobým výrobcem paliv z odpadu právě pro cementárny; dělají to úspěšně asi 25 let. Kapacita cementáren je však daná a nelze reálně počítat s tím, že by narůstala. Lze ale počítat s tím, že bude narůstat množství výmětů, jak bude růst výkon třídění odpadů v obcích.
Za příkladem takového moderního energetického zdroje se vydáváme opět na Moravu. Zařízení s takzvaným multipalivovým kotlem bylo nedávno uvedeno do provozu v Přerově. Jedná se o teplárnu, která využívá energii paliv z odpadů. Tedy tu, s níž spalovny, jak už bylo řečeno, nepomohou, jelikož jsou stavěny hlavně na směsný komunální odpad - ten z černé popelnice. Multipalivový kotel je tedy energetická koncovka, která umí využít nerecyklovatelné zbytky po třídění v obcích. Ideálně se tak uzavírá kruh oběhového hospodářství.
Multipalivový kotel v Přerově postavila společnost Veolia. Dříve byla tato teplárna na uhlí, přechodem na paliva z odpadů jde o ekologické opatření z více úhlů pohledu. Kotel má kapacitu přes 100 000 t paliv z odpadů.
Pro třídičky je podle Petra Havelky důležité, aby měly odbyt pro všechny frakce z procesu třídění. Jak ty využitelné v procesu recyklace, tak v energetice, ale i ty nevyužitelné. „Kdyby neproběhla investice v Přerově, okolní třídicí linky a výrobny paliv z odpadů by neměly jasnou ideu, kam budou dodávat všechny výstupy. V regionu to proto významně pomůže i obcím a městům, protože budou mít výrazně lepší možnosti k naplnění zákonných cílů k třídění a k oběhovému hospodářství, které leží na jejich bedrech.
Na Moravě to nyní může fungovat. Mají odbyt na recyklaci, na energetiku a nevyužitelný zbytek mohou řízeně uložit v zabezpečené skládce do doby, než pro něj budou existovat technologie k využití,“ tvrdí P. Je to velmi důležitá synergie potřebných technologií, která jde po linii, kterou Evropa definovala do legislativy.
Havířov s Karvinou připravují obdobnou třídicí linku jako OZO v Ostravě. Připravují se i další energetické koncovky. Své projekty moderních a efektivních linek připravují samozřejmě také privátní firmy.
„Sever Moravy je tím z hlediska cílů oběhového hospodářství do značné míry vyřešen. Pro zdejší obce tak zároveň vzniká reálný prostor pro splnění náročných zákonných cílů třídění. Nebudou zde vytvářet zbytečné množství netříděného směsného komunálního odpadu, jehož množství chce EU do roku 2030 redukovat na polovinu,“ vysvětluje ředitel ČAOH.
Některé jiné kraje však podle jeho zkušeností myslí méně na závazek obcí dosáhnout vysokých zákonných cílů třídění. V některých regionech se zvažují projekty na nové kapacity spaloven (ZEVO) na řádově stovky tisíc tun neupravených směsných komunálních odpadů. Takové plány je vhodné ještě uvážit, protože mohou obcím zkomplikovat splnění zákonných povinností k oběhovému hospodářství. A mohou znesnadnit i možné splnění cílů, k nimž se v legislativě Česko zavázalo.
„Pak by to znamenalo riziko evropských sankcí, a to není akceptovatelné. Je tedy třeba velmi dobře počítat, jak v budoucím období budou jednotlivé regiony nakládat s odpady,“ doplňuje P. Evropská komise své obavy v tomto směru vložila i do podmínek dotačních programů (např. OPŽP). Zde je písemně stanoven zákaz dotační podpory pro spalovny směsných komunálních odpadů. Jako zdůvodnění je zde popsáno reálné riziko nesplnění cílů oběhového hospodářství při spalování směsných odpadů.
Naopak výše zmíněný multipalivový kotel v Přerově dotaci získal, protože je určen pro energetické využití jen nerecyklovatelného zbytku po třídění. Spalování směsných komunálních odpadů je zde zakázáno. Kotel je tak naopak velmi potřebným doplňkem za systémy třídění odpadů v obcích, protože je logické, že ne všechny tříděné odpady je možné využít materiálově.
„Energetické využití i skládkování jsou doplňky funkčního oběhového hospodářství, ne jeho cíle. To je třeba ve všech sférách pochopit a je třeba se tím v regionech řídit. Zároveň platí, že bez moderních regionálních energetických koncovek na vytříděné nerecyklovatelné odpady lze cíle oběhového hospodářství splnit jen velmi obtížně či vůbec,“ uzavírá P.
V rámci projektu bude zřízena Kompostárna v obci Huslenky o kapacitě 695 tun/rok. Ta bude sloužit ke kompostování biologicky rozložitelného odpadu odpadu vzniklého z údržby zeleně v obci Huslenky. Z ploch, které vlastní sama obce a z ploch, které vlastní občané obce. Předmětem projektu je pořízení technologií, které umožní provoz kompostárny ve městě Nový Jičín.
Kompostovány budou biologicko rozložitelné komunální odpady (20 02 01) vzniklé v rámci katastru města Nový Jičín, zejména z údržby městské zeleně. Kompost bude užit k přihnojování městské zeleně či poskytnut bezplatně občanům. V rámci projektu nebudou přijímány odpady od podnikatelských subjektů. Po dobu udržitelnosti nebude kompost prodáván.
Kompostování bude probíhat na plochách svěřené k hospodaření Technickým službám jejím zřizovatelem městem Nový Jičín. Kompostování bude probíhat ve vacích. Projekt řeší výstavbu komunitní kompostárny v Dobrušce a pořízení techniky na kompostování.
1. Malá kompostárna o kapacitě 149t biologicky rozložitelného odpadu bude zřízena v souladu se zvláštními právními předpisy (Vyhláška č. 137/1998 ?O obecných technických požadavcích na výstavbu?). Bude zřízena na zemědělské půdě v katastrálním území obce Pěnčín na parcelách číslo 2213 a části parcely 2222. Její přesná poloha je podrobně zakreslena v katastrální mapě, která je nedílnou přílohou tohoto projektu (příloha číslo 1).
Tento projekt se skládá ze dvou částí: 1. Zřízení malé kompostárny Malá kompostárna o kapacitě 149t biologicky rozložitelného odpadu bude zřízena v souladu se zvláštními právními předpisy (Vyhláška č. 137/1998 ?O obecných technických požadavcích na výstavbu?). Bude zřízena na zemědělské půdě v katastrálním území obce Pěnčín na parcelách číslo 2213 a části parcely 2222. Její přesná poloha je podrobně zakreslena v katastrální mapě, která je nedílnou přílohou tohoto projektu (příloha číslo 1).
K výrobě kompostu bude použit biologicky rozložitelný komunální odpad (BRKO) a biologicky rozložitelný odpad z vlastní zemědělské výroby (BRO) tj. především posečená tráva a shrabané listí, ale také dřevní hmota včetně větví a keřů pocházející z údržby veřejných ploch a stromů, plevel, košťály i celé rostliny, seno, sláma, štěpky, hobliny a piliny.
Množství zpracovaného biologicky rozložitelného komunálního odpadu bude minimálně 80t ročně (tj. minimálně 53,69% z celkového množství 149t zpracovaného biologicky rozložitelného odpadu). Navážená hmota bude navážena přímo do kompostových zakládek (bez meziskladu) a nepřekročí 10t těchto odpadů na jednu zakládku. Množství založeného BRO nepřekročí 70t za den.
Tyto zakládky budou prováděny pomocí traktoru s čelním nakladačem. Tato technologie bude použita také při přehrnování odpadu, aby vzniklý substrát byl dostatečně homogení, kyprý a porézní.Kompostováním je možno získat humusové látky rychleji a produktivněji ve srovnání s půdními podmínkami. Získaný kompost budu rozmetat na ornou půdu a využiji ho k doplnění humusu v půdě.
Odhadovaná produkce biologicky rozložitelného komunálního odpadu je v obci Pěnčín minimálně 60t a v obci Vlastibořice minimálně 20t za rok. Dalších 69t rostlinných zbytků získám ze své zemědělské produkce. Pokud bude produkce BRKO v obcích vyšší než plánovaných 80t, snížím množství použitých rostlinných zbytků z vlastní produkce, tak aby nebyla překročena maximální kapacita kompostárny tj. 149t.
K výrobě kvalitního kompostu potřebuji zakoupit kolový traktor o výkonu nejméně 105Hp s pohonem všech kol a čelním nakladačem (včetně lopaty s drapákem) potřebný k zakládání, přehrnování, promíchávání a nakládání kompostu.2. Zřízení systému odděleného sběru a svozu biologicky rozložitelného komunálního odpadu Tato druhá část projektu přímo navazuje na první část tj. ?Zřízení malé kompostárny?. Součástí této části projektu je zakoupení devíti kontejnerů o objemu minimálně 15m3. Tyto kontejnery budou rozmístěny do jednotlivých obcí na místa určená jejich zástupci.
V nové bioplynové stanici bude zpracováván bioodpad z celého Karvinska. Stavba bioplynové stanice s investičními náklady 83 milionů korun probíhala rok a půl.
„Na tomto projektu jsme pracovali téměř 8 let. Přestože v průběhu této doby stát významně změnil podmínky výkupu elektrické energie z alternativních zdrojů, což vedlo ke zdrženlivému přístupu poskytovatele dotačních titulů a také peněžních ústavů, rozhodlo představenstvo tento projekt realizovat.
Nová BPS v Horní Suché vyprodukuje 150 m3 bioplynu za hodinu, ze kterého se ročně vyrobí přibližně 1400 MWh elektřiny a 2600 MWh tepla. Základem technologie BPS v Horní Suché jsou čtyři fermentační komory dlouhé 29 metrů.
tags: #energetický #kompost #Karviná #technologie