Klimatické Změny: Fakta a Dopady

Klimatická změna označuje změny v dlouhodobém stavu atmosféry. Klima se za dobu existence Země v různých geologických dobách přirozeně měnilo. V současné době se však mění nebývalou rychlostí, a to zejména vlivem činnosti člověka. Dochází ke stoupání koncentrace skleníkových plynů, což má za následek pozvolné zvyšování průměrné teploty.

Klima neboli podnebí je průměrné (charakteristické) počasí na daném místě za delší časové období, typicky za několik desetiletí. Globální klima je výsledkem křehké rovnováhy, kde svoji důležitou úlohu na jedné straně hraje poloha Země vzhledem ke Slunci a na straně druhé „klimatický systém Země“ se vzájemným působením ovzduší, vody, ledu, zemské kůry a také všech živých organismů.

Vývojem civilizace se člověk zcela odlišil od jiných živočišných druhů. Dochází jak k obrovskému nárůstu lidské populace, tak i k nárůstu potřeb člověka. Člověk již potravu nesbírá a neloví, ale cíleně si ji pěstuje a chová, potraviny si vyrábí. Staví domy, kde si v zimě topí, v létě si chladí, staví továrny a vyrábí věci osobní potřeby, převáží suroviny, výrobky i potraviny, stále více cestuje za prací i zábavou nejen v rámci měst a států, ale i mezi kontinenty.

Dopady klimatických změn

Nebezpečné oteplování planety pociťujeme už nyní, časté záplavy, lesní požáry i vymírání řady živočišných druhů. Měnící se světové klima vážně ohrožuje současný život v Arktidě. Klimatické změny s sebou přinesly změny migračních tras zvěře i vegetačních období rostlin. Místní se musejí rychle přizpůsobit. Jak to ale bude vypadat za pár desítek let? Odhaduje se, že do roku 2100 bude průměrná teplota Země o 2 až 4° C vyšší. Záležet bude hlavně na našem přístupu.

Podívejte se, jaké jsou důsledky klimatických změn na tání horských ledovců ve švýcarských Alpách. Dozvíte se, jak výkyvy počasí a globální oteplování ovlivňují tání ledovců ve Švýcarsku. Reportáž z pořadu Věda 24 (2025) popisuje dramatický sesuv ledovce Birch ve Švýcarských Alpách v květnu 2025. Kvůli změně klimatu budou takové události v Alpách bohužel mnohem častější. Následně je připomenuta katastrofa s kolapsem ledovce v Peru v roce 1970, kterou způsobilo zemětřesení.

Čtěte také: Klimatické podmínky

Uhynutí jednoho druhu rostlin nebo živočichů může v důsledku způsobit velké problémy jinému, včetně člověka. Od roku 1995 ubyla zhruba polovina korálů, přičemž nejrychlejší úbytek nastal v posledních 10 letech. V pořadu Studio ČT24 (2020) hovoří ekolog a hydrobiolog PřF UK Adam Petrusek o kritickém poškození Velkého bariérového útesu, největšího korálového útesu na světě.

Čím dál častější teplé a suché jarní počasí nahrává brzkému přemnožení sinic ve vodních nádržích. Dalším faktorem rozvoje vodního květu sinic je nadměrné množství živin ve vodě, tedy eutrofizace.

Mezinárodní dohody a strategie

Nejpozději koncem 80. let 20. století byla změna klimatu identifikována jako vážný celosvětový problém způsobený člověkem a postupně začal vznikat mezinárodní právní a strategický rámec pro boj se změnou klimatu. Mezi klíčové celosvětové dohody patří přijetí Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (dále jen „Úmluva“) na Konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji v Rio de Janeiru v roce 1992, která položila základ mezinárodnímu právnímu rámci ochrany klimatického systému Země. Česká republika Úmluvu ratifikovala dne 7.

Nejvýznamnějším protokolem přijatým k Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu je tzv. Kjótský protokol (dále jen „Protokol“), který byl přijat v roce 1997. Země se v Protokolu zavázaly do konce prvního kontrolního období (2008-2012) snížit emise skleníkových plynů nejméně o 5,2 % ve srovnání se stavem v roce 1990. V roce 2012 byl schválen tzv. Vedle Kjótského protokolu, zaměřeného na snížení emisí skleníkových plynů a ratifikovaného Českou republikou v roce 2001, je z pohledu adaptace na změnu klimatu zásadní Pařížská dohoda (dále jen „Dohoda). Tato Dohoda byla přijata smluvními stranami Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu v prosinci 2015.

Za významný milník je též označována 3. světová konference o snižování rizika katastrof, která se konala v roce 2015 v japonském Sendai, kde byl přijat Rámec pro snižování rizika katastrof Sendai 2015-2030. Rovněž je pro problematiku adaptace zásadní přijetí Agendy 2030, jejíž součástí je 17 Cílů udržitelného rozvoje (Sustainable Development Goals, SDGs) a 169 specifických podcílů, které mají členské státy OSN naplnit do roku 2030. Ústředním heslem Agendy 2030 je „Leave no one behind“ (Neopominout nikoho).

Čtěte také: Změny v jet streamu v důsledku klimatu

Evropská unie a adaptace na změnu klimatu

Na úrovni Evropské unie je problematika adaptace na změnu klimatu zakotvena v několika strategických dokumentech, které určují směr i pro národní a regionální politiky. Zásadními z nich jsou Zelená dohoda pro Evropu (European Green Deal, 2019) a Evropská strategie přizpůsobení se změně klimatu (2021). Zelená dohoda pro Evropu, zveřejněná Evropskou komisí v prosinci 2019, představuje odpověď na klimatickou a environmentální krizi, která patří k největším výzvám současnosti. Dohoda je novou strategií růstu pro Evropskou unii: jejím cílem je proměnit EU v prosperující a spravedlivou společnost s moderní a konkurenceschopnou ekonomikou, efektivně využívající zdroje a dosahující klimatické neutrality do roku 2050.

Na Zelenou dohodu přímo navazuje Evropská strategie přizpůsobení se změně klimatu, přijatá Evropskou komisí 24. února 2021 (COM/2021/82 final). Tento dokument vymezuje, jak se může Evropská unie přizpůsobit nevyhnutelným dopadům změny klimatu a stát se klimaticky odolnou do roku 2050. Chytřejší adaptace znamená, že opatření musejí vycházet z kvalitních dat a hodnocení rizik, která budou dostupná širokému spektru uživatelů - od obcí a domácností přes podniky až po zemědělce. Strategie proto posiluje sběr a sdílení údajů o klimatických rizicích a rozvíjí platformu Climate-ADAPT jako evropské znalostní centrum pro adaptaci. Rychlejší adaptace je nezbytná proto, že dopady změny klimatu se již naplno projevují. Strategie proto podporuje rychlé zavádění opatření, která pomohou snižovat klimatická rizika, chránit obyvatelstvo a infrastrukturu a zajistit dostupnost sladké vody.

Systematičtější adaptace vychází z toho, že změna klimatu zasahuje všechny úrovně společnosti i hospodářství, proto musí být opatření napříč sektory a politikami. Evropská komise proto zdůrazňuje začleňování adaptace do makrofiskální politiky, podporu přírodě blízkých řešení a posilování lokálních adaptačních strategií.

Právním ukotvením klimatických cílů EU se stal Evropský klimatický zákon přijatý v roce 2021. EU se v něm zavázala k dosažení klimatické neutrality do roku 2050 a ke snížení svých skleníkových plynů o 55% oproti roku 1990 do roku 2030. Nestanovuje však jasné cíle pro jednotlivé členské státy. Kromě ochrany klimatu se toto nařízení věnuje i přizpůsobení se změně klimatu , konkrétně v Článku 5 . Důležitým dokumentem, který výrazně ovlivňuje proces adaptace v ČR je Nařízení o obnově přírody (EU) 2024/1991, které vstoupilo v platnost 18. srpna 2024 a představuje první celoevropský právně závazný rámec pro obnovu ekosystémů.

V roce 2023 vydala Evropská komise sdělení „Pokyny k adaptačním strategiím a plánům členských států 2023/C 264/01“. Základním rámcem pro adaptaci České republiky na změnu klimatu je Strategie přizpůsobení se změně klimatu v podmínkách ČR - 1. aktualizace pro období 2021-2030, schválená vládou v roce 2021. Dokument navazuje na mezinárodní a evropské politiky a vymezuje vizi, cíle a opatření, jejichž cílem je zvýšit připravenost ČR na probíhající klimatické změny. Implementačním nástrojem je Národní akční plán adaptace na změnu klimatu (NAP AZK), který se zpracovává na pětileté období. Rozpracovává rámec opatření uvedený ve strategii do konkrétních úkolů, kterým přiřazuje gesci, termíny plnění, vazbu na jednotlivé projevy změny klimatu a zdroje financování. Současný akční plán obsahuje 322 úkolů a je platný do roku 2025; následně je připravována jeho aktualizace.

Čtěte také: Luboše Motla o klimatické změně

V květnu 2025 vzala Vláda ČR na vědomí Zprávu o adaptaci České republiky na změnu klimatu. Dokument poskytuje přehled o vývoji klimatu, hlavních projevech a rizicích pro české území a jejich dopadech na hospodářství, společnost i ekosystémy. Součástí zprávy je také analýza stavu adaptace na regionální a místní úrovni a vyhodnocení plnění Národního akčního plánu adaptace na období 2021-2025. Podkladem pro její zpracování byla Analýza regionálních strategií adaptace na změnu klimatu 2025, připravená v rámci programu LIFE COALA.

Z hlediska dopadů změny klimatu patří obyvatelé Moravskoslezského kraje (MSK) ke středně ohroženým, což je dáno zejména variabilitou přírodních podmínek. Realizací adaptačních opatření se zlepšuje životní prostředí ve městech i v krajině, zavádění nízkouhlíkových technologií zase napomáhá transformaci průmyslu a podnikání. Obojí napomáhá rozvoji zelených technologií a inovací, ve kterých chce dlouhodobě MSK dosahovat ambiciózních výsledků ve středoevropském měřítku. Tento přístup napomáhá zlepšovat image regionu a zároveň podporuje ekonomický rozvoj MSK s respektem k principům udržitelného rozvoje.

Rozdělení společnosti a hledání shody

Globální klimatická změna, její důvody, důsledky a možná řešení, patří k tématům, která dělí společnost. Co je ale skutečnou příčinou klimatické změny a jak jí čelit? Zástupce mladé generace Radek Štěpánek se v dokumentu Aleny Blažejovské pokouší přivést ke shodě a spolupráci odborníky Jana Pokorného a Jana Hollana. I když jako absolvent environmentalistiky na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity, žák Hany Librové, je skeptik a nemá daleko k environmentálnímu žalu.

Radek je přesvědčený, že rolí environmentalisty je moderovat diskuse o otázkách klimatu. O téma se intenzivně zajímá, a tak si všiml, že se do zásadního rozporu dostali dva odborníci vedení stejným záměrem: zachránit planetu - Jan Pokorný a Jan Hollan. Pokorný tvrdí, že v klimatických modelech, ze kterých vycházejí doporučení Mezivládního panelu pro klimatickou změnu (IPCC), se nepočítá s vlivem vegetace a vody. Ten je přitom podle něj klíčový. Zdůrazňuje, že kvůli pěstování plodin, které nesnesou zatopení vodou - především obilnin - se ve všech civilizacích soustavně vysušuje krajina a proměňuje se ve step.

Proti vývodům Jana Pokorného se postavil ve svém článku z června 2018, nazvaném „Přispívá někdejší záměrné odvodnění krajiny ke globálnímu oteplování?“ Jan Hollan. Píše: „Výpar nemění radiační bilanci naší planety: teplo spotřebované na výpar se vždy uvolní při kondenzaci páry jinde, hlavně ve větších výškách nad povrchem.“ Oproti Pokornému také tvrdí, že „voda v klimatických modelech samozřejmě nechybí, vystupuje v nich jako faktor důležitý při přerozdělování, transportu tepla, a také jako cíl výpočtů, pokud jde o vodní bilanci půd a dostupnost vláhy pro vegetaci. Ovšem ne jako příčina oteplování.“

Pokud do roku 2050 nesnížíme vypouštění oxidu uhličitého na nulu, ovlivní to růst teplot na dlouhou dobu. „To je každý rok dneska deset miliard tun uhlíku, tedy skoro čtyřicet miliard tun oxidu uhličitého,“ shrnuje Hollan.

Rozdělení veřejnosti v reakci na klimatickou změnu neplatí jen pro českou společnost. „Nejrozdělenější je společnost ve Spojených státech amerických,“ soudí ekopsycholog Jan Krajhanzl. Informace o klimatické změně přirovnává Krajhanzl ke sdělení o závažné chorobě. „I na to se reakce lidí liší a řada z nás schovává hlavu do písku.“ Problém je navíc v kolektivní rozptýlené odpovědnosti. „Je to, jako by člověk měl závažnou diagnózu, ale za její řešení neslo odpovědnost dalších 30 lidí.“

Život na naší planetě

Žijeme v době klimatické změny, devastace přírody, tání ledovců a masového vymírání živočišných i rostlinných druhů. Klimatické změny výrazně zasahují do života nás všech. Tvrdá fakta jasně ukazují, že planeta se kvůli vypouštění skleníkových plynů ohřívá a mění.

Dokumentarista upozorňuje, že dnes už nestačí zachraňovat jednotlivé ohrožené druhy zvířat, když nebudou mít kde žít. Dokument Život na naší planetě je varováním. David Attenborough totiž nakonec ve své kritice lidského počínání nabízí také naději: ještě není pozdě. Za sto let by naše planeta mohla být zase divoká. Musíme změnit svůj životní styl. Musíme zmenšit plochu, kterou využíváme k zemědělství, aby se divočina mohla vrátit. Nejrychleji toho dosáhneme, když změníme svou stravu.

Příčinou změny klimatu je dle nejnovějších vědeckých poznatků Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) s největší pravděpodobností zesilování přirozeného skleníkového efektu atmosféry v důsledku lidské činnosti, tj. v důsledku nadměrného zvyšování antropogenních emisí skleníkových plynů.

Politika ochrany klimatu v České republice

Na národní úrovni byla dne 22. března 2017 vládou schválena Politika ochrany klimatu v České republice (POK), která obsahuje cíle a opatření na snižování emisí skleníkových plynů. V říjnu 2015 byla vládou schválena Strategie přiizpůsobení se změně klimatu v podmínkách ČR a v lednu 2017 Národní akční plán adaptace na změnu klimatu, který je jejím implementačním dokumentem.

Evropská agentura pro životní prostředí

Ochrana klimatu je jednou z prioritních oblastí politiky EU. V prosinci 2019 byla Evropskou komisí představena jedna z jejích klíčových priorit - Zelená dohoda pro Evropu, která představuje strategii pro přechod na klimaticky neutrální, udržitelnou a oběhovou ekonomiku. V rámci Dohody se všech 27 členských států shodlo na legislativním balíčku „Fit for 55“, který představil mimo jiné i Evropský právní rámec pro klima. Ten je zavazující pro všechny členské státy a stanovil cíle snížení evropských emisí skleníkových plynů o nejméně 55 % do roku 2030 v porovnání s rokem 1990 a zároveň k dosažení klimatické neutrality EU do roku 2050.

Hodnotící zprávy IPCC

Vždy jednou za několik let vychází tzv. Hodnotící zpráva IPCC, zásadní dokument v oblasti dosavadního výzkumu klimatické změny. Skládá se z několika částí, které jsou zveřejňovány postupně. Ve stručnosti lze říct, že Hodnotící zpráva IPCC (Assessment Report, AR) je podrobný výtah a posouzení přezkoumané a publikované vědecké literatury, která se zabývá změnami klimatu. Zprávu sestavuje Mezivládní panel pro změnu klimatu (The Intergovernmental Panel for Climate Change, IPCC), zal...

Zemědělství je oblast, která patří mezi nejvíce ohrožené klimatickou změnou. Je to způsobeno jeho přímou závislostí na počasí. Klimatická změna mění a v příštích desetiletích bude měnit podmínky pro zemědělské hospodaření. Dopady, které již zažíváme, a které budou zásadně ovlivňovat zemědělskou produkci a ekonomiku se budou stále prohlubovat. Četnější a intenzivnější meteorologické extrémy jako je sucho, vysoké teploty, jarní mrazy, změny v rozložení srážek, absence sněhu apod.

Růst dřevin je zásadní měrou limitován klimatem. Vzhledem k dlouhověkosti dřevin je však velmi omezená možnost operativní reakce lesnického hospodaření na rychle probíhající klimatickou změnu. Dopady, které dnes pozorujeme, tak budou velmi pravděpodobně ještě zesilovat. Kombinace vyššího slunečního záření, vyšší teploty, společně s dřívějším začátkem vegetační doby vede k zvýšení výparu z půdy i výdeje vody dřevinami, a tak k rychlejšímu vyčerpání zásob vody v půdě. Sucho působí na dřeviny negativně samo o sobě, zároveň dřeviny oslabuje pro napadení škůdci (např. kůrovci) a zvyšuje riziko vzniku lesního požáru.

Voda je základ života. Je proto nezbytné pečovat o její kvantitu i kvalitu a věnovat jí odpovídající pozornost. Klimatická změna je proces, který ovlivňuje v zásadě všechny lidské aktivity. Studium klimatu města je v současné době velmi aktuální téma, a to i díky změně klimatu, která se na život ve městech výrazně podepisuje. Ve městech se soustřeďuje stále více obyvatel vyspělých i rozvojových zemích. Polovina obyvatel naší planety žila v roce 2007 ve městech, přičemž více než 70% této populace připadlo na rozvojové země.

Současná klimatická změna je způsobena činností člověka. Tím se výrazně liší od změn klimatu v minulosti. Spalování uhlí, ropy a zemního plynu a některé další činnosti mění složení atmosféry a přidávají do ní skleníkové plyny.

Planetární klima vzniká souhrou velkého množství fyzikálních procesů: sluneční záření je hlavním zdrojem energie, skleníkové plyny mění prostup tepelného záření atmosférou a ovlivňují tak celkovou energetickou rovnováhu planety, oceánské a atmosférické proudy distribuují teplo do různých oblastí planety.

Čím vyšší jsou koncentrace CO2 v atmosféře, tím vyšší je teplota planety. Zvýšení koncentrace oxidu uhličitého o 10 ppm způsobí oteplení planety asi o 0,1 °C -⁠ tento vztah je přibližný, ale dostatečně přesný, aby byl užitečný k odhadům budoucího vývoje. Často se jako citlivost klimatu nazývá oteplení, ke kterému by došlo při zdvojnásobení koncentrací CO2. Podobně jako rodinný rozpočet na dovolenou udává, kolik peněz je celkově možné utratit v průběhu dovolené, globální uhlíkový rozpočet říká, jaké množství CO2 může ještě lidstvo vypustit, aby nebyla překročena určitá hodnota globálního oteplení.

Vyšší teploty a častější sucha nepříznivě ovlivňují zdraví lesů a pěstování potravin, vzestup hladin oceánů ohrožuje města na pobřeží a kvůli tání horských ledovců chybí voda v povodích, která jsou jimi napájena. To jsou příklady dopadů klimatické změny. Velikost dopadů, s nimiž se budeme setkávat v následujících desetiletích, přímo závisí na tom, kolik skleníkových plynů do atmosféry ještě vypustíme.

Každý ekosystém má svůj „bod zlomu“, tedy moment, kdy začne být změna přírodních podmínek natolik významná, že už ji tento ekosystém není schopen dále zvládat a „zlomí se“ - podobně jako větev stromu při příliš velkém zatížení.

tags: #klimatické #změny #fakta #a #dopady

Oblíbené příspěvky:

• Podrobný přehled stanic měření emisí
• Ekologické zemědělství v ČR
• Odpadkový koš do koupelny: Dřevo ořech
• Co je to ekologie?
• Drcení odpadu v ČR