Environmentální Ekonomické Účetnictví: Definice a Význam

Význam ochrany životního prostředí a rostoucí požadavky trhu i veřejnosti kladou na výrobce stále větší nároky. V posledních desetiletích se nejen v Evropě, ale i v celém světě zvyšuje povědomí o problémech životního prostředí a udržitelného rozvoje. Veřejnost vnímá dění v těchto oblastech velice pozorně a zároveň si přeje být více informována. Tím vzrůstá význam environmentální politiky a politiky udržitelného rozvoje.

Co je Environmentální Účetnictví?

Environmentální účetnictví hodnotí finanční a fyzické informace. Rovněž hodnotí ve které doméně existuje největší vliv společnosti na životní prostředí. Environmentální účty jsou statistický systém, který propojuje informace o hospodářství a o životním prostředí do společného rámce, aby se dal změřit přínos životního prostředí pro hospodářství a zároveň i dopady hospodářství na životní prostředí. Tím environmentální účty nabízejí prostředky pro sledování tlaků, které vyvíjí hospodářství na životní prostředí, a ke zkoumání, jak se dají tyto tlaky zmírnit.

Environmentální účty obsahují údaje o životním prostředí z mnoha různých oblastí a pomocí koncepce a terminologie národních účtů se dají využít k zodpovězení otázek jako: Který obor průmyslu vypouští nejvíce skleníkových plynů? Jak vzorce spotřeby a výroby ovlivňují životní prostředí? Jaký účinek mají opatření hospodářské politiky jako například poplatky z vypouštění emisí do ovzduší?

Významné Politické Iniciativy

Významnými politickými iniciativami na úrovni EU, které jsou důležité pro environmentální účty, jsou Zelená dohoda pro Evropu, Osmý akční program pro životní prostředí, implementace Agendy 2030 v EU, Nový akční plán pro oběhové hospodářství či Nástroj pro oživení a odolnost, který vedl v České republice k vytvoření Národního plánu obnovy. Důležitými oblastmi jsou změna klimatu a klimatická neutralita, ochrana přírody a biologické rozmanitosti, zdraví a životní prostředí, oběhové hospodářství, využití přírodních zdrojů, nakládání s odpady a mezinárodní rozměry udržitelného rozvoje, mj. i udržitelná doprava a bydlení.

Evropský Systém Účtů (ESA)

Evropský systém účtů (ESA), který je vytvořen v souladu se Systémem národních účtů (SNA) přijatým Statistickou komisí Organizace spojených národů, je hlavním nástrojem, který používají ekonomické statistiky EU pro tvorbu hospodářských ukazatelů, včetně hrubého domácího produktu (HDP). Rámec ESA lze používat pro analýzu a hodnocení různých aspektů hospodářství (např. jeho struktury a vývoje v čase atd.), přesto je však pro určité účely, např. pro analýzu vzájemných vztahů mezi životním prostředím a hospodářstvím, nejlepším řešením sestavit samostatné satelitní účty.

Čtěte také: Účetnictví a životní prostředí

Satelitní účty obecně umožňují pružně, bez přetěžování nebo narušení ústředního systému, rozšířit analytické kapacity národních účtů na vybrané oblasti společenského zájmu, jako je např. zátěž životního prostředí vyplývající z lidské činnosti.

Systém Integrovaných Environmentálních Hospodářských Účtů (SEEA)

Systém integrovaných environmentálních hospodářských účtů (SEEA) rozpracovaný společně Organizací spojených národů, Evropskou komisí, Mezinárodním měnovým fondem, Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) a Světovou bankou je satelitním systémem SNA. Spojuje hospodářské informace a informace o životním prostředí do společného rámce, který umožňuje měřit přínos životního prostředí pro hospodářství a vliv hospodářství na životní prostředí. Poskytuje tvůrcům politiky ukazatele a popisné statistické údaje pro sledování těchto vzájemných vztahů a také databázi pro strategické plánování a analýzu politik za účelem nalezení udržitelnějších cest rozvoje.

Revize části tohoto systému, tzv. SEEA Central Framework byla završena v roce 2011 a Statistická komise spojených národů (UNSC) ji na svém 43. zasedání v roce 2012 přijala jako první mezinárodní standard pro environmentální účetnictví.

Dále byl v roce 2021 na 52. zasedání Statistické komise spojených národů přijat SEEA Ecosystem Accounting jako mezinárodní standard pro ekosystémové účetnictví, který tak rozšiřuje zaměření SEEA Central Framework o oblast ekosystémů.

Struktura Environmentálních Účtů

Environmentální účty zahrnují množství modulů, z nichž každý se zaměřuje na specifickou oblast zájmu ochrany životního prostředí.

Čtěte také: Příležitosti environmentální výchovy

• Environmentální účty vyjádřené ve fyzických jednotkách
  • Účty emisí do ovzduší
  • Účty materiálových toků na makroekonomické úrovni
  • Účty energetických toků
• Environmentální účty vyjádřené v peněžních jednotkách
  • Daně související s životním prostředím
  • Environmentální dotace a podobné transfery
  • Účty výdajů na ochranu životního prostředí
  • Účty výdajů na využívání a správu přírodních zdrojů
  • Účty environmentálního zboží a služeb
• Účty aktiv životního prostředí
  • Účty lesů
  • Účty ekosystémů
  • Účty vod

Dále jsou v SEEA obecně popsány zásady tvorby a užití mnoha dalších environmentálních účtů jako jsou např. účty odpadů, účty nerostných a energetických surovin.

Právní Základ

Výše uvedené moduly jsou v různých fázích rozpracovanosti, a proto se většina probíhajících prací soustředí na rozvoj metodiky, hledání zdrojů údajů a ustavení pravidelných sběrů dat. V dubnu roku 2010 podala Evropská komise prostřednictvím Eurostatu Evropskému parlamentu a Radě EU návrh nařízení o evropských environmentálních hospodářských účtech, což byl výsledek jednání evropských statistických institucí na několika úrovních. Nařízení bylo schváleno v červnu 2011 jako Nařízení Evropské unie a Rady číslo 691/2011 o evropských environmentálních hospodářských účtech.

Nařízení stanovilo právní rámec pro harmonizované shromažďování srovnatelných údajů z členských států EU a bylo zároveň součástí reakce EU na vytvoření systému environmentálních hospodářských účtů (SEEA). Kromě toho stanovilo základ pro rozvoj dalších modulů, s tím, že budou v blízké budoucnosti přidány do zmíněného nařízení. Nařízení je modulární a v první verzi obsahovalo tři moduly nejvíce metodicky dopracovaných environmentálních účtů:

• Účty emisí do ovzduší
• Daně související s životním prostředím
• Účty materiálových toků na makroekonomické úrovni

První předání dat v rámci tohoto nařízení proběhlo v září roku 2013 pro první dva moduly a v prosinci 2013 pro modul materiálových toků. Metodiky sestavování účtů jsou vytvářeny Eurostatem za pomoci odborníků z členských zemí.

Eurostat a členské státy dále pokračovaly ve vývoji nových modulů prostřednictvím statistických pracovních skupin. V období 2011-2012 byly vypracovány metodiky a provedeny pilotní testy zejména pro další tři environmentální účty - účty výdajů na ochranu životního prostředí, účty sektoru environmentálního zboží a služeb a účty energetických toků. Tyto moduly byly vyhodnoceny jako koncepčně nejpropracovanější a rovněž odpovídající politickým prioritám Evropské unie - zelenému růstu a účinnému využívání zdrojů. Proto Komise přijala v květnu 2013 návrh na změnu nařízení o environmentálních účtech s cílem doplnit tyto tři moduly do původního nařízení. V dubnu 2014 byl tento návrh schválen jako Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 538/2014.

Čtěte také: Starbucks a udržitelnost

V listopadu 2021 bylo příjato Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2022/125, které upravuje termíny a rozsah pěti modulů původního nařízení.

V letech 2022 až 2024 probíhal legislativní proces, který rozšiřuje nařízení o další 3 moduly. Na konci roku 2024 vešlo v platnost Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/3024, které do nařízení o environmentálních ekonomických účtech přidává účty lesa, účty environmentálních dotací a podobných transferů a ekosystémové účty. Účty lesa a účty environmentálních dotací a podobných transferů budou poprvé reportovány již na konci roku 2025 a ekosystémové účty v roce 2026.

Environmentální Účetnictví a Český Statistický Úřad

Český statistický úřad (ČSÚ) zajišťuje předávání dat v rámci výše zmíněného nařízení o environmentálním účetnictví do evropských institucí. Problematikou environmentálního účetnictví se úřad začal zabývat v rámci projektu hrazeného z programu Phare v roce 2003. Pro zpracování byly vybrány dvě oblasti, a to účty emisí do ovzduší a účty materiálových toků na makroekonomické úrovni. V rámci projektu byly ve spolupráci s dalšími institucemi pro tyto dva účty nalezeny zdroje dat a byly sestaveny základní časové řady.

V případě materiálových toků ČSÚ spolupracoval s Centrem pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy. Po skončení projektu se sestavování tohoto účtu stalo pro ČSÚ každoroční rutinou a jeho výstupy jsou pravidelně uveřejňovány na webových stránkách úřadu (publikace Účty materiálových toků a tabulka hlavních indikátorů - tabulka Materiálové toky).

Účty emisí do ovzduší byly vytvořeny ve spolupráci s Českým hydrometeorologickým ústavem a ten je v současnosti sestavuje pro potřeby plnění zpravodajské povinnosti dané výše zmíněným nařízením. ČSÚ tyto účty publikuje ve zkrácené verzi na svých internetových stránkách (tabulka Emise do ovzduší).

Účet daní souvisejících s životním prostředím ČSÚ poprvé sestavil v rámci projektu Eurostatu, který tímto a dalšími aktivitami (workshopy, speciální školicí programy) podporuje členské země v rozvoji environmentálního účetnictví. Zkrácená verze účtu je také dostupná na internetových stránkách ČSÚ (tabulka Daně související s životním prostředím).

V roce 2017 vznikla České republice zpravodajská povinnost stanovená výše uvedeným rozšířeným nařízením. Všechny tři nové moduly již byly do Eurostatu zasílány několik let v rámci zkušebního provozu, ale v září 2017 byly do Eurostatu zaslány tabulky fyzických energetických toků poprvé v povinném režimu a v prosinci 2017 je následovaly údaje pro dva zbývající účty.

Účty fyzických energetických toků zaznamenávají toky energií (ve fyzických jednotkách) od počáteční extrakce energetických zdrojů ze životního prostředí a jejich toků do ekonomiky, přes toky energií uvnitř ekonomiky, až po energetické toky zpět do životního prostředí. Na internetových stránkách ČSÚ jsou uvedeny klíčové indikátory sestavené z těchto údajů (tabulka Účty fyzických energetických toků) a graf (Celková domácí výroba energetických produktů v průmyslu).

Účty environmentálního zboží a služeb byly jako pilotní projekt sestaveny ČSÚ ve spolupráci s Univerzitou Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem již v roce 2011, ale v současnosti zasílaná data využívají výsledky tohoto projektu pouze okrajově. Zkrácená verze zasílaných dat je zveřejněna na internetových stránkách ČSÚ (tabulka Produkce environmentálního zboží a služeb).

Účty výdajů na ochranu životního prostředí navázaly na společný dotazník Eurostatu a OECD, který ČSÚ vyplňoval a odesílal již od roku 2000, a využívají též data z národního účetnictví. ČSÚ prezentuje na svých internetových stránkách výdaje na ochranu životního prostředí podnikového sektoru, a to výdaje investičního (tabulka Investice na ochranu životního prostředí) a neinvestičního typu (tabulka Neinvestiční náklady na ochranu životního prostředí).

Data ve výše zmíněných tabulkách jsou každoročně aktualizována v závislosti na termínech předávání jednotlivých sad dat do Eurostatu a po ukončení následného ověřovacího procesu.

Obecné Souvislosti

Tak jak se společnost stále vyvíjí, roste také spotřeba přírodních statků, ty se stávají díky své omezenosti statky ekonomickými, tím dochází ke střetu zájmů jejich využívání mezi jednotlivými ekonomickými subjekty. Většina přírodních statků je statky veřejnými, spolu s aspektem vzácnosti těchto statků vzniká problém tragédie obecní pastviny, čímž dochází k jeho vyčerpávání a v konečném důsledku k poškozování životního prostředí. Využíváním těchto statků vznikají také externality.

V literatuře je možné nalézt více či méně odlišné definice nákladů na ochranu životního prostředí, tato odlišnost tkví v rozdílnosti účelu jednotlivých definic. Z teoretického hlediska lze mezi náklady na ochranu životního prostředí zahrnout také náklady obětované příležitosti spojené s projekty environmentálně přínosnými. Tyto náklady jsou rovny užitku, které mohl subjekt získat, pokud by náklady alokoval jiným způsobem. Náklady obětované příležitosti jsou však těžko zjistitelné, neboť je zná pouze daný subjekt a to až po vyčíslení výnosů z aplikované alokace.

Základní otázkou ekonomie a tedy i ekonomie životního prostředí je otázka efektivní alokace omezených zdrojů a to jak v mikroekonomické rovině, kdy se podniky snaží v rámci těchto projektů maximalizovat zisk či spotřebitelé svůj užitek vzhledem ke svému rozpočtovému omezení, ale i na úrovni makroekonomické, kde je patrná snaha dospět k tzv. ekonomicky optimální úrovni znehodnocování životního prostředí. Sama efektivnosti zahrnuje dvě oblasti a to účelnost, tedy do jaké míry bude dosaženo požadovaného cíle a hospodárnost, tedy za jakých nákladů.

V otázce jak této efektivnosti dosáhnout se jednotlivé ekonomické školy liší, zatímco tržní přístup k ochraně životního prostředí věří v optimalizaci nákladů na ochranu životního prostředí prostřednictvím jasně vymezených, převoditelných a lehce vynutitelných vlastnických práv, neoklasický přístup naopak zdůrazňuje nutnost distribuce vzácných statků na národohospodářské úrovni.

Spotřebitelé se při nákupu rozhodují podle vlastních preferencí, s cílem maximalizovat svůj užitek vzhledem k rozpočtovému omezení. Důležitou roli zde mohou hrát informační kampaně, které mohou změnit preference jednotlivců a tak snížit jejich čisté náklady na zamezení.

Největšími znečišťovateli v podnikové sféře jsou průmyslové a zemědělské podniky, své znečištění se snaží korigovat různými investičními projekty, při jejichž realizaci se rozhodují podle ekonomické efektivnosti, respektive optimalizací podle jistého kritéria, zejména porovnáním dosažených výnosů s vynaloženými náklady, například pomocí cost-benefit analýzy.

Tento přístup navrhuje, aby podniky v rámci svého rozhodování nebraly v potaz pouze environmentální náklady vznikající v podniku, ale také externality, tedy náklady, které subjekt způsobuje ostatním ekonomickým subjektům, aniž by za ně nesl odpovědnost. Problém je však ve složitosti stanovení výše těchto externalit.

Environmentální Manažerské Účetnictví (EMA)

EMA eviduje a zúčtovává náklady, které vznikají v důsledku působení podniku na životní prostředí. Umožňuje manažerům podniku přesně zjistit, jaká část celkových nákladů podniku je spojena s problematikou životního prostředí. EMA se skládá ze dvou částí. První z nich je vstup/výstup, tj. bilance materiálů a energií a druhá je výkaz environmentálních nákladů a výnosů.

Environmentální Náklady

Pro identifikaci environmentálních nákladů je nutné vzít v úvahu dopady podnikových činností, výrobků a služeb na životní prostředí. Patří sem náklady mzdové a ostatní náklady útvarů zabývajících se ochranou životního prostředí, náklady související se systémy environmentálního managementu, včetně služeb certifikačních organizací, náklady na projekty čistších technologií, výzkum a vývoj v oblasti životního prostředí. Cena vyplýtvaného materiálu, tj. cena materiálu obsaženého v nevýrobkovém výstupu. Náklady na zpracování nevýrobkového výstupu.

Environmentální Výnosy

Environmentální výnosy naproti tomu představují např. výnosy z recyklace, podpory a dotace. Lze sem zařadit také výnosy z prodeje využitelného materiálu (např. výnosy z prodeje látek zachycených filtračním zařízením), z využití odpadního tepla nebo z čistírny odpadních vod, která zpracovává odpadní vody i pro externí zákazníky.

Bilance Hmotných a Energetických Toků

Základem zlepšení environmentálního profilu podniku je bilance hmotných a energetických toků (např. v kg/rok) pomocí analýzy vstupů a výstupů, která vychází ze základního principu: množství hmot a energií, které vstupuje do procesu, musí z procesu zase vystupovat, nebo být součástí zásob.

Tato bilance může být zpracována pouze pro několik významných materiálů a energii, nebo pro veškeré hmoty a energie používané v podniku. Cílem procesu je vystopovat, jak hmoty a energie procházejí podnikem. Bilance se provádí vždy za určité období a porovnává se s informacemi z účetního systému, ze systému pro skladování a nákupy atd.

Hmotné a energetické toky v podniku by měly být sestaveny nejen z hlediska množství, ale i v hodnotovém vyjádření.

Dobrovolné Environmentální Nástroje

Na základě MŽP patří do skupiny dobrovolných environmentálních nástrojů (mezi další patří např.: ISO 14001, LCA, environmentální značení), u nichž platí 3 základní principy: prevence, dobrovolnost, systematický přístup. Samotné environmentální účetnictví může nabývat několika podob. Tou první je účetnictví udržitelného rozvoje (možné další členění na makro, mikro, podnikové) ve své podstatě centralizuje 3 klíčové procesní stránky: ekonomickou, sociální, environmentální. Následně ve formě např. environmentálního reportingu se podávají zprávy příslušným subjektům vyplívající z účetnictví udržitelného rozvoje.

Druhou kategorii tvoří environmentální manažerské účetnictví (EMA), které díky procesnímu přístupu poskytuje primárně informace týkající se nákladové položky související s environmentální problematikou, ale také soubor materiálových a jiných toků systému.

Předpisy a Normy

V zásadě je možné rozčlenit zastřešující předpisy na 2 hlavní normy. V případě environmentálního manažerského účetnictví (EMA) jej blíže popisuje a specifikuje norma ISO 14001, konkrétněji ISO 14051 - Environmentální management - nákladové účetnictví materiálních toků.

Zacílení EMA v Podniku

Zacílení EMA v podniku může mít různou formu, například se může jednat o systémové, individuální, geograficky vymezené pojetí. Dominantní obsahovou složku tvoří náklady, resp. environmentální náklady. Tyto vytváří dále dvě podskupiny, tou první jsou náklady na ochranu a tou druhou náklady spojené s újmou/poškozením životního prostředí. Pod nákladovými položkami zaměřenými na ochranu si můžeme představit např.: povinné plnění (IPPC), náprava škod, odstranění dopadů způsobených životnímu prostředí, dobrovolné environmentální aktivity/plnění (čistší produkce, EMAS). Do druhé podskupiny můžeme zařadit náklady typu: obdržené sankce, neefektivní využívání zdrojů/energií/materiálu (resp. nevyužitý materiál - jeho finanční vyjádření, nehospodárné nakládání s energiemi - finanční vyjádření).

Environmentální výnosy jsou tvořeny finančním vyjádřením z recyklačního procesu, dotační a jiné podpory (zařazené jako výnosy v účetnictví), prodeje odpadů (kaly, ČOV, odpadní teplo).

Definování Hmotných a Energetických Toků Systému

Toto dělení je založeno na klasické kategorizaci vstupů/výstupů. U prvně jmenovaného to v praxi jsou: suroviny, provozní a pomocné látky, obaly, energie, voda. Výstupy tvoří: výrobky, odpad, odpadní vody, emise. Zde platí taktéž jejich finanční vyjádření.

Samotný výkaz environmentálních nákladů/výnosů poté obsahuje např.: v nákladovém sloupci -> poplatky za ukládání, třídění, svoz, odstranění odpadu; poplatky za znečišťování ovzduší; poplatky za povolenky; pojištění odpovědnosti za škody způsobené životnímu prostředí; externí odborné služby; rezervy; ve výnosovém sloupci -> viz. výše

Environmentální Reporting

V návaznosti na výše uvedené existuje taktéž ,,centralizovaná možnost" podávání zpráv o životním prostředí/environmentu a tím je environmentální reporting. Dalo by se říci, že tato možnost vychází z povinných i nepovinných hlášení, které firma vede (v praxi jsou to evidence z oblasti odpadů, ovzduší, vody, chemické látky a směsi, ale i jiné ,,nepovinné" evidence, zprávy, závěry). Environmentální reporting všechny tyto data zformuluje do ucelené podoby jediného výstupu.

Další možnost zahrnující i tuto problematiku je tzv. reporting o udržitelnosti, ten navíc oproti environmentálnímu výstupu v sobě skloubí i ekonomickou a sociální stránku.

Přínosy zavedení EMA

Na podkladě zjištěných údajů je možné provádět rozhodnutí managementu o realizaci environmentálně zaměřených opatření, která povedou k růstu efektivnost podniku a ke snižování negativních dopadů činnosti podniku na životní prostředí.

V souvislosti s environmentálním účetnictvím poskytuje následný reporting zprávy o možných rezervách a nákladových tocích, se kterými je možno dále procesně pracovat k dosažení vyšší efektivity.

tags: #environmentalni #ekonomicke #ucetnictvi #definice

Oblíbené příspěvky:

• Prevence rizik ve školním prostředí
• Zpět do kompostu se zralým kompostem
• Dopad kalifornského zákona na zemědělství
• Průvodce pro učitele
• Vývoz Odpadu v ČR