Environmentální Kuznetsova Křivka a Princip Rozpojení

Předmětem zkoumání je environmentální Kuznetsova křivka (EKC), která postihuje vztah mezi indikátory znehodnocení životního prostředí a výší důchodu na hlavu. V počátečním období ekonomického růstu znehodnocení životního prostředí roste, po dosažení určité výše důchodu na hlavu se tento trend láme a další růst příjmů na hlavu znamená naopak zlepšování kvality životního prostředí.

Simon Kuznets a Jeho Křivka

Hypotetická Kuznetsova křivka představuje graficky vyjádřený vztah mezi ekonomickým růstem a sociální nerovností. Pojmenována je po tvůrci této hypotézy, rusko-americkém ekonomovi Simonu Kuznetsovi (1901-1985), který ji v 50. a 60. letech 20. století odvodil z hospodářských dat zjištěných za předchozí období. Tato hypotéza se pak stala jednou z nejdiskutovanějších otázek v rozvojové ekonomii od poloviny 50. let 20. století.

Kuznets se zabýval vlivem ekonomického růstu na rozdělování příjmů ve společnosti. Všiml si, že v chudých zemích ekonomický růst zvyšuje rozdíly v příjmech mezi bohatými a chudými lidmi. Naproti tomu v bohatších zemích je tomu na opak - ekonomický růst tyto rozdíly snižuje.

V roce 1955 byl publikován článek s názvem Economic Growth and Income Inequality, ve kterém se Kuznets zabýval především příčinami dlouhodobých změn v rozložení příjmů jednotlivců. Ve své práci upozornil také na existenci inverzního vztahu mezi ekonomickým rozvojem společnosti a příjmovou nerovností, který lze charakterizovat pomocí křivky ve tvaru obráceného písmene U. Z jeho hypotézy vyplývá, že v počátcích ekonomického růstu je nerovnost v příjmech větší a poté začíná klesat v pokročilých stádiích rozvoje ekonomiky.

V roce 1991 získala Kuznetsova křivka uplatnění i v oblasti environmentální ekonomie jako nástroj, který popisuje vztah mezi úrovní kvality životního prostředí a výší důchodů na hlavu. V počáteční fázi ekonomického růstu se znečištění životního prostředí zvyšuje.

Čtěte také: Příležitosti environmentální výchovy

Pokud je příjem na hlavu nízký, což je většinou v zemích, jejichž ekonomická aktivita spočívá převážně v zemědělství, lze očekávat, že environmentální podmínky budou příznivé. V těchto ekonomikách se totiž ve velkém množství nenacházejí znečišťující látky typické pro průmyslové činnosti. S procesem industrializace se zvyšuje pravděpodobnost vzniku škod na životním prostředí, protože dochází ke zvýšení emisí znečišťujících látek a ve větší míře se využívají přírodní zdroje.

Avšak poté, co země dosáhne určité úrovně příjmů na hlavu, dochází k obratu v trendu - kvalita životního prostředí se zvyšuje se zvyšující se úrovní příjmů a ekonomického růstu. V této fázi se lidé daleko více zajímají o kvalitu životního prostředí, mění se jejich preference, více si váží čisté vody a vzduchu. S tím souvisí zpřísňování environmentálních standardů a posun k technologiím, které jsou šetrnější k životnímu prostředí.

Environmentální Kuznetsova Křivka (EKC)

S Environmentální Kuznetsovou křivkou však byl vztah mezi zdravím životního prostředí a ekonomikou znovu analyzován. Stejně jako obecná Kuznetsova křivka má tvar obráceného písmene U. Ypsilonová osa grafu je označena jako nerovnost, zatímco čas nebo příjem na hlavu je znázorněn osou x.

Autorství konceptu environmentální Kuznetsovy křivky se v literatuře přisuzuje různým jménům, převládají američtí ekonomové Gene M. Grossman a Alan B. Krueger, kteří se v první polovině 90. let touto otázkou zabývali. Zjistili, že při nízké úrovni HDP na osobu se s rostoucím příjmem zvyšuje koncentrace oxidu siřičitého a celkových vypouštěných částic, ale po dosažení svého maxima i s nadále rostoucím příjmem znečištění začíná klesat.

Modifikace a Tvary EKC

Vznikaly různé názory a pomocí více studií se vytvořilo několik tvarů této křivky: tradiční environmentální Kuznetsova křivka (Conventional EKC), křivka zvaná Cesta ke dnu (Race to the Bottom), Nové znečisťující látky (New Toxics) a revidovaná environmentální Kuznetsova křivka (Revised EKC).

Čtěte také: Starbucks a udržitelnost

• Tradiční Kuznetsova křivka říká, že dosažením určité výšky příjmu na hlavu jednoho člověka se znečišťování životního prostředí začne snižovat.
• Křivka zvaná Cesta ke dnu má svůj název opodstatněný tím, že nemá bod zlomu, čili environmentální znečištění bude pouze narůstat, dokud nedosáhne fáze, kdy křivka nabude horizontálního tvaru.
• Křivka Nové znečisťující látky odpovídá teorii, že s rostoucím příjmem na člověka se snižuje množství látek způsobujících znečištění, vznikají však zcela nové látky znečišťující životní prostředí.
• Revidovaná Kuznetsova křivka tvrdí, že znečištění se ukáže hned na začátku ekonomického růstu.

Kritika Environmentální Kuznetsovy Křivky

Environmentální Kuznetsova křivka se nevyhnula kritice z různých pohledů. Jako první je hned, že empirické důkazy jsou smíšené, a tedy neexistuje žádná záruka, že hospodářský růst zaznamená pokles znečišťujících látek. Jako další se třeba pozřít na znečištění nejen z funkcí příjmu, ale mnoha jiných faktorů. Například účinnost vládní regulace, rozvoj ekonomiky, úroveň populace. Pak máme globální znečištění. Mnoho rozvinutých ekonomik zaznamenalo snížení průmyslu a růst v sektoru služeb, ale stále dovážejí zboží z rozvojových zemí.

Netřeba také zapomínat na to, že bude-li ekonomika expandovat, pak se nevyhnutelně budou některé zdroje i nadále využívat ve větší míře. Na závěr třeba ještě poznamenat, že země s nejvyšším HDP mají nejvyšší úroveň emisí CO2.

Zelený Růst a Princip Rozpojení

Trefit zlatý bod, ve kterém bychom se měli stále lépe, ale zároveň nevybrakovali planetu, se snaží široká skupina ekonomů i politiků - stoupenců myšlenky zeleného růstu. Podle definice OECD se jedná o směr podporující ekonomický růst a rozvoj a zároveň pečující o to, aby přírodní bohatství i nadále poskytovalo zdroje a služby, na kterých náš blahobyt závisí.

Zásadním pojmem je „decoupling“, tedy oddělení ekonomického a emisního růstu. Na Summitu Země v Rio de Janeiru v roce 1992 se v této souvislosti začíná mluvit o „environmentální Kuznetsově křivce“. Ta implikuje, že společnosti musí nejprve projít fází ekologicky velmi náročného růstu, například v podobě industrializace, a teprve následně se jejich dopad na přírodu začne snižovat.

Zelený Růst v Praxi

Evropská komise přijala v roce 2010 strategii Evropa 2020, která se už v podtitulu hlásí k „chytrému, udržitelnému a inovativnímu růstu“. Ještě v době naplňování cílů původní Evropy 2020 přichází Evropská unie v roce 2019 se širokým spektrem politik Green Dealu. Zelená dohoda pro Evropu stanovuje základní cíle, z nichž nejdůležitější je emisní neutralita do roku 2050.

Čtěte také: Ochrana životního prostředí

tags: #environmentální #kuznetsova #křivka #princip #rozpojení

Oblíbené příspěvky:

• Vlastnosti a výběr plynové varné desky
• Znečištění moří odpadky
• Evropská příroda: inspirace na výlety
• Problémy letounů
• Přehled ekologických materiálů